Městská
knihovna v České Třebové připravila v pondělí 30. října pro své početné
čtenáře velice zajímavou besedu nazvanou „ŽIVOT JE NÁDHERNÝ“. Vzácným
hostem byla spisovatelka a scénáristka Tereza Boučková.
ávštěvníci,
kteří zaplnili sál do posledního místečka, přivítala krátce po osmnácté
hodině ředitelka knihovny Gabriela Boháčková a slovo předala
českotřebovské spisovatelce Blance Kostřicové. Ta představila Terezu
Boučkovou velice podrobně. Spisovatelka, která oslavila letos v květnu
šedesáté narozeniny, je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta.
V roce 1976 maturovala na Akademickém gymnáziu v Praze, o rok později
podepsala Chartu 77 a tím si určila možné zaměstnání. Uklízečka,
poštovní doručovatelka, domovnice, balička gramofonových desek a další.
Vyšší studium ji nebylo povoleno, vzdělávala se soukromě. Navštěvovala
přenášky bytových univerzit, složila státní zkoušku z angličtiny.
Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU, svoji hereckou
vášeň uplatňovala tedy v disidentských představeních konaných v bytě
Vlasty Chramostové. Hrála po boku svého otce Pavla Kohouta, Pavla
Landovského či Vlasty Třešňáka. V roce 1985 se provdala za Jiřího
Boučka, mají dva adoptované syny Dominika a Mariana a jednoho vlastního
Vincka. Dodnes žijí na Berounsku. Angažuje se v ochraně životního
prostředí, podporuje například Hnutí DUHA a Děti Země.
Koncem osmdesátých let 20. století
přispívala samizdatově do edice Expedice i do časopisů RVOLVER REVUE a
HOST. Publikovala několik povídek, tou s názvem Indiánský běh, vyvolala
rozruch, neboť se v ní kriticky vyjádřila k několika známým osobnostem,
ke svému otci nebo Václavu Havlovi a dalším. Podle této povídky je
pojmenována celá kniha (sbírka tří próz, Indiánský běh, Žena z okolí
Týru a Krok, sun, krok…). Autorka za ní obdržela v roce 1990 Cenu Jiřího
Ortena. Z dalších knih uveďme například: Když milujete muže (1995),
Krákorám (1998), Rok Kohouta (2008), Boží a jiná muka (2010), Šíleně
smutné povídky
(2013),
Život je nádherný (2016) a další. Spisovatelka se zabývá i jinými žánry,
divadelní hry: Romeo na kolečkách, Hana a Marie, Silnice (2000), Sodoma
komora (2003). Napsala také scénář k celovečernímu filmu Smradi. V sedmi
kategoriích byl nominován na Českého Lva, jedna z nominací byla i za
scénář. Děj je inspirován životním příběhem manželů Boučkových, adopcí
dvou romských chlapců. Další námět a scénář napsala k filmu Zemský ráj
to napohled. Od roku 2001 je Tereza Boučková členkou českého centra
Mezinárodního PEN klubu. V besedě autorka vyprávěla o svém životě,
protkaném z velké části červenou nití adopcí dvou romských hochů.
Vychovávaní byli ve spořádaném prostředí milujících rodičů, když však
přišel jejich čas, na dobré vychování rázem zapomněli. Adoptivním
rodičům dělali jen starosti a ostudu. „Odborní lékaři mne mnohokrát
ubezpečovali, že vlastní děti mít nemohu. Krátce na to, co jsme si vzali
z dětského domova chlapce domů, se nám narodil vlastní syn. Ten nám
naopak dělá velkou radost, letos dokončil právnickou fakultu“, svěřila
se spisovatelka.
Závěrem přečetla několik úryvků
z poslední knihy „Život je nádherný“. I v nich jako by platilo, že každé
dobro musí být potrestáno…. Několik knížek, které autorka do
českotřebovské knihovny přivezla, bylo okamžitě rozebráno. Za nádhernou
besedu ji posluchači odměnili dlouhotrvajícím upřímným potleskem.
Milan Richter
ávštěvníci,
kteří zaplnili sál do posledního místečka, přivítala krátce po osmnácté
hodině ředitelka knihovny Gabriela Boháčková a slovo předala
českotřebovské spisovatelce Blance Kostřicové. Ta představila Terezu
Boučkovou velice podrobně. Spisovatelka, která oslavila letos v květnu
šedesáté narozeniny, je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta.
V roce 1976 maturovala na Akademickém gymnáziu v Praze, o rok později
podepsala Chartu 77 a tím si určila možné zaměstnání. Uklízečka,
poštovní doručovatelka, domovnice, balička gramofonových desek a další.
Vyšší studium ji nebylo povoleno, vzdělávala se soukromě. Navštěvovala
přenášky bytových univerzit, složila státní zkoušku z angličtiny.
Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU, svoji hereckou
vášeň uplatňovala tedy v disidentských představeních konaných v bytě
Vlasty Chramostové. Hrála po boku svého otce Pavla Kohouta, Pavla
Landovského či Vlasty Třešňáka. V roce 1985 se provdala za Jiřího
Boučka, mají dva adoptované syny Dominika a Mariana a jednoho vlastního
Vincka. Dodnes žijí na Berounsku. Angažuje se v ochraně životního
prostředí, podporuje například Hnutí DUHA a Děti Země.
(2013),
Život je nádherný (2016) a další. Spisovatelka se zabývá i jinými žánry,
divadelní hry: Romeo na kolečkách, Hana a Marie, Silnice (2000), Sodoma
komora (2003). Napsala také scénář k celovečernímu filmu Smradi. V sedmi
kategoriích byl nominován na Českého Lva, jedna z nominací byla i za
scénář. Děj je inspirován životním příběhem manželů Boučkových, adopcí
dvou romských chlapců. Další námět a scénář napsala k filmu Zemský ráj
to napohled. Od roku 2001 je Tereza Boučková členkou českého centra
Mezinárodního PEN klubu. V besedě autorka vyprávěla o svém životě,
protkaném z velké části červenou nití adopcí dvou romských hochů.
Vychovávaní byli ve spořádaném prostředí milujících rodičů, když však
přišel jejich čas, na dobré vychování rázem zapomněli. Adoptivním
rodičům dělali jen starosti a ostudu. „Odborní lékaři mne mnohokrát
ubezpečovali, že vlastní děti mít nemohu. Krátce na to, co jsme si vzali
z dětského domova chlapce domů, se nám narodil vlastní syn. Ten nám
naopak dělá velkou radost, letos dokončil právnickou fakultu“, svěřila
se spisovatelka.