-
V jednom ze svých předchozích drobných textů pro Českotřebovský
zpravodaj mě téma okrajově dovedlo ke zmínce o patrně nejvýznamnějším
českém přírodovědci, kterým byl Jan Evangelista Purkyně (v prosinci bude
na různých místech připomenuto 230. výročí jeho narození, např. 7.12.
proběhne první přednáškový den kongresu na půdě Senátu ČR organizovaného
Českou lékařskou společností J.E.Purkyně, k němuž přispějí také zástupci
oborů přírodních věd). Když jsem si připravoval svůj vyžádaný příspěvek
k oslavám, dostal se mi do ruky Purkyňův článek s tématem, který by asi
od fyziologa, embryologa, naturfilozofa, lékařského objevitele a
vynálezce málokdo čekal. Byl otištěn v Časopise Českého Musea, 1846, a
nese název O železnodrahách (a jejich nevyhnutelné potřebnosti v
Evropě) - a je překvapivě obsáhlý, na 22 stranách (str. 84-106).
-
 Z
vročení vyplývá, že Purkyně psal do českých časopisů ještě za svého
pobytu ve Vratislavi (do Prahy se nastálo vrátil r. 1849, aby tu ihned
zahájil svou košatou činnost badatelskou, kulturní, obrozeneckou...).
Dovolím si ve stručnosti podělit se s obsahem, dokonce i dnes aktuálním,
s Českotřebováky, které by záležitosti "železnodrah", byť z nečekaného
zdroje, mohly jako obyvatele města želeničářů zajímat.
-
Zatímco mnozí Purkyňovi vrstevnící, často z kruhů uměleckých, byli k
technickému pokroku nedůvěřiví, Purkyně sám, se svou tvořivostí a hlavně
rozhledem po Evropě či ještě dál, vítal jakoukoli vizi na rozvoj poznání
a jeho uplatnění v praxi. (Např. badatelova vnučka Růžena Pokorná-Purkyňová,
v knize "Život tří generací: vzpomínky na velké Purkyně" vydané v r.
1944, zaznamenala, kterak rodinný přítel, malíř J. Mánes s nelibostí
"odhazoval štětec", když uviděl v krajině, kterou ztvárňoval, kouř
dýmající z projíždějící lokomotivy).
-
Věty, které rámují Purkyňovo poselství, stojí za doslovné tlumočení -
vzhledem k starobylé češtině s nezvykle používanými hláskami půjde spíše
o parafrázování při částečném zachování stylu: "Hodlaje psáti o
všeobecných následcích a o důležitosti železnodrah, náleží především
(...) předběžně v mysli sobě představiti, že již skutečně přítomen je
ten stav, v němž význačná místa evropského obchodu jimi spojena budou.
Nejde tu o vzdálenost nebo blízkost té doby, ale o to, zdali z takových
proměn ve světě vzniknou takové výhody, aby se zdálo potřebné přičinit
se o jejich založení. Já tvrdím, že ano!"
-
Jan Purkyně poté snáší veškeré argumenty ve prospěch napojení význačných
městských středisek napříč nejen střední, ale i ostatní Evropou:
"Povaha nejprospěšnějších železnic jest: zkrácení vzdáleností pro
obchodování, úspora času, zvýšení síly v rozvážení tovaru spolu se
značným snížením nákladů na převoz. Podle dosavadní nabyté zkušenosti na
jednotlivých železnodrahách získalo by se ve srovnání s převozem
koňskou silou šestinásobné rychlosti spolu s šestinásobnou úsporou
nákladů, a takřka nesmírného zvětšení možnosti rozmnožiti tíži
transportovaných tovarů." Dále srovnává cestu, trvající s koňským
čtyřpřežím 3 hodiny, kdy se sveze 16-17 osob, s přepravou po železnici,
kdy tatáž trasa trvá půl hodiny za šestinovou cenu a sveze se dvěstě až
třista osob, ve výjimečných případech (při namáhání parostroje) až osm
set. "Při tom ještě povážiti sluší, že tu i při největší rychlosti je
pohodlnost cestování spojena, a potřásání tak malé jest, že i psáti
možno - a ani prach ani vedro nás neobtěžuje. Dále pak znamenati sluší,
že technologické zkušenosti jsou ještě mladé, takže síla a rychlost se
jistě ještě značně zvýší, zatímco náklady klesnou."
-
Purkyně horuje pro prodloužení pásma železnodrah, do nichž by rád
zahrnul např. Lipsko, Drážďany, Prahu, Vídeň, zvláště když se připustí,
že "veškerá soustava železnodrah postupně potáhne celou Evropu. Vůbec
třeba bude železnodráhy považovati nikoli za nějakou zvláštnost, možná
výnosnou, ale za prostředek, který dá celému obecenství nesmírné výhody
a pohodlí. Z toho důvodu stojí za to investovat do jejich stavby velké
náklady. Zdalipak vydává nějaký bezprostřední zisk dlažba ve velkých
městech, její osvětlení, týká se to obecně průplavů a silnic? ...
Nesrovnatelně větší a rozsáhlejší bude naproti silnicím účinkování
železnodrah!"
-
Vizionářství kreativního člověka, který předtím pobýval na různých
místech Evropy a stýkal se s předními osobnostmi tehdejšího světa, je
znát: "Evropa propojená sítí železnic bude připravena na čtverečný
prostor třicetšestkráte zmenšený. Tento počet má zajisté svou
matematickou správnost, neboť jestli je délka železnice zkrácena na
šestinu, bude také plocha zmenšena na její čtverec, totiž na
třicetišestinu. Tato naše "zmenšená" Evropa, si nicméně ve svém prostoru
stále zachová všechny své krásy, bohatství a přednosti, jenom je hbitěji
zpřístupňovati bude. ... Stane se oblastí, v níž podnikání a průmysl
Anglie se svými nesmírnými poklady, velkolepá příroda a divokost severu,
zpupná krása a plodivost jihu, bohaté a životadárné nivy Německa, veselá
Francie, města kvetoucí obchodem budou těsnými sousedy... Stane se zemí,
v které polnosti středoevropské, bohaté lesy Švédska a Norska, květnaté
vinohrady Porýní, Šampaně, Malagy a Kalábrie vedle sebe zdárně pokvetou,
zemí, v níž libovonné severní jablko, slíva, hruška s jahodami a
borůvkami stejnou plodností porostou jako hrozen, broskve, ananas a
pomeranče;
zemí, v níž všechna okolní úmoří, od samého Středozemí nejdéle do
několika dnů, někdy za několik hodin budou tím nejvýhodnějším a šestkrát
než doposud lacinějším způsobem dosažitelná... Jaký to čarovný kraj!
- Kde by ho bylo dosud nalezitelno na zeměkouli? Vrozená síla člověka,
jeho důmysl a podnikavost, způsobily prostřednictvím železnodrah, že
dary přírody svou hodnotu zvýšily na takový stupeň, na jakém dosud
nebyly."
-
Také předjímá možné kritiky: "Snění!
- zvolá někdo. Básnické smyšlenky, daremné vrtochy!
Já pak tvrdím, že nic z toho. Jde o ovoce v lůnu času dozrávající, ne
sice nejbližšího, ale také ne příliš vzdáleného. Mnohé věci mají
následky tak ohromné, že jim sotva uvěřiti možno; kdožpak
by je proto popíral? Kdož by chtěl vyloučiti té možnosti, že, až někdy
vzdělaná Evropa tímto úmyslem proniknuta bude, takové síly nabude, jimiž
cíle dojde? ..." Purkyně uvažuje racionálně, ekonomicky, nepolitizuje
navzdory svému vlasteneckému smýšlení. Snad ani dnes víceméně
euroskepticky smýšlející část veřejnosti neodmítá výhody spojeného
evropského prostoru ve smyslu společného (volného) trhu. A to v
Purkyňově době ještě nemohly dozrát úvahy o železniční dopravě jako
transportním způsobu, který šetří životní prostředí. V každém případě je
dobré vědět o jakémkoli myšlenkovém zdroji, který by byl na prospěch
obnovy významu a rozvoje logistické infrastruktury železniční sítě u nás
- českotřebovský dopravní uzel v to počítaje
především. Pavel Kovář
(portrét Jana Evangelistry Purkyně)
|