Slavnostní odhalení památníku Gustava Habrmana na Splavě

Slavnost odhalení nového památníku našemu významnému rodákovi se konala v pátek 17. listopadu v 10 dopoledne na náměstíčku na Splavě za účasti autora, akademického sochaře Petra Nováka z Jaroměře a také vnuka Gustava Habrmana, pana Daniela Ebela. Hlavní projev Mgr. Jana Voleská, ředitelka městského muzea, vystoupil také autor památníku a v překvapil tím, co všechno o Gustavu Habrmanovi věděl a jaký dojem na něho svým odkazem udělal. V projevu, vysloveném od srdce, poděkoval městu Česká Třebová, že mu umožnilo takto vyzdobit náš veřejný prostor jeho prací, kterou dělal rád. Vraťme se však ještě k obsáhlému projevu ředitelky městského muzea, která se podrobně věnovala životu Gustava Habrmana a osvětlila jej z řady dosud pro Třebováky nepoznaných stránek. Byl to projev hodný zaznamenání do galerie osobností Našeho města, ve která byl Gustav Habrman po dlouhá desetiletí díky cenzorům minulého režimu záměrně opomíjen. A po "sametové revoluci" revoluci jsme reagovali při rehabilitaci osobnosti Gustava Habrmana až s příliš velkým zpožděním a to ještě vlastně až na podnět jednoho z českotřebovských občanů. Je dobře, že tento podnět byl akceptován a 17. listopadu 2017 stvrzen odhalením památníku. I datum této události je symbolický, není sice v žádném vztahu k životu Gustava Habrmana, je ale symbolem boje za svobodu, o kterou zvláště jako mladý člověk, který vyšel z velmi nuzných poměrů českotřebovských, usiloval. Propracoval se vlastní aktivitou, kterou můžeme skutečně jen obdivovat, do čelných funkcí v našem nově vzniklém svobodném státě, který pomáhal spoluvytvářet. Jako ministr pak dokázal uvést do života mnohé z toho, co se stalo běžnou součástí našeho života ve společnosti, která patřila v době 1. republiky mezi ostrovy demokracie v Evropě.
Slavnost měla důstojný průběh, byla ukončena zpěvem české státní hymny v provedení Dany Jindrové. Byla poměrně velká účast občanů, kteří projevili velký zájem jak o samotný památník, tak i o odkaz Gustava Habrmana a podivovali se nad tím, že jsme tak dlouho otáleli s jeho připomenutím instalací pamětní desky nebo památníku. Památník se líbí, předčil očekávání daná vizualizacemi, na kterých byl památník vytvořen podstatně menší. Ani předchozí obavy, že bude na vytvořeném náměstíčku na Splavě jako rušivý element již dříve architektonicky vyřešeného prostoru, se nijak nepotvrdily. Svůj záměr na řešení památníku vysvětlil sochař Petr Novák ve svém vystoupení. Inspiroval se zkušenostmi ze Švédska, pro prostor vybral neopracovaný kámen obdobného druhu, jako jsou užity v kašně navržené Ing. arch. Hájkem v centru prostoru na Splavě.
Odhalení památníku našemu významnému rodákovi považujme za velmi dobrý čin, událost hodnou pochvaly. (mm)










Kdo je akademický sochař Petr Novák
Narodil se 4. května 1957 a vyrůstal v umělecky založené rodině v Jaroměři ve východních Čechách pod vlivem barokního sochařství B. M. Brauna. Jeho otec Václav je znám jako výtvarný fotograf a publicista a jeho matka Libuše Nováková, rozená Čertnerová, jako koncertní pěvkyně.
Od počátku svého života se Petr zajímal o přírodu, v desíti chtěl být námořníkem a bohatě ilustroval své lodní deníky. Ve třinácti chtěl být malířem a ve čtrnácti sochařem. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší (1972–1976, u prof. J. Kolomazníka) a potom (1978–1984) Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce profesora Stanislava Hanzíka. Před tím ale podnikl s přítelem čtrnáctidenní cestu do Říma a Florencie a navštívil významného sochaře Giacoma Manzú v Ardey, kde je velká sbírka jeho soch, kterou věnoval státu.
Petr Novák se stal vášnivým milovníkem Itálie a obdivovatelem italské renesance i moderního umění. V době komunistické diktatury byla ale mizivá naděje, že se do Itálie opět podívá. Přesto studoval italštinu a italské umění v kulturním středisku italského státu v Praze. Jeho sochařský názor se utvrzoval v cítění klasických hodnot pod vlivem místního baroka, odkazu Rodinova a silného vztahu k renesanci. Po převratu v roce 1989 jezdil do Itálie v následujícím desítiletí každý rok, aby mohl hlouběji studovat antiku a renesanci.
V roce 1991 se zúčastnil sochařského symposia v Králíkách a v roce 1992 v Adnetu u Solnohradu v Rakousku a odtud se vydal stopem přes Alpy do Vicenzy a zpět. Jako stopař se seznámil s katolickým knězem donem Lucianem Bavieri z Pianora u Bologně a následovala přátelská spolupráce. Pro jeho kostel v Pianoru vytesal reliéf se svatým Jakubem z portugalského mramoru. V té době se začal v Bologni stavět nový kostel Svatého Lukáše, kam dodal reliéf s evangelistou z vápence na ambon a v roce 1999 křtitelnici z jednoho bloku trachytu se sedmi biblickými reliéfy na bocích.
V roce 1996 vyhrál v Čechách soutěž na bronzového koně v klusu v životní velikosti, která je umístěna v soukromé zahradě v Praze. Při studiu tohoto tématu se pro něho otevřel nádherný svět koní a jezdectví a uvědomil si, jaké možnosti poznání a sebepoznání má moderní člověk, pokud návrat k přírodě uskuteční jako jezdec. V pojetí jeho filosofie to ale není jezdec sportovec. Je to jezdec na cestě rytmu, rovnováhy a slušnosti ve vztahu ke svému koni, kterého nepovažuje za tělocvičné nářadí, ale uctívá ho jako krásnou a oduševnělou bytost, tak, jako tomu bylo v naší staroslovanské minulosti. Jako sochař v námětu koně nalézá soulad proporcí starých Řeků, renesanční a barokní vznešenost i Rodinovu katedrálu v pohybu. Nedělá tento námět jako žánr, ale ve smyslu hlubšího duchovního poznání světa. Život je pro něho zázrakem božské rovnováhy. Rovnováha je pro něho samo dobro, podmínka života. Ztráta rovnováhy přináší nemoc, šílenství a smrt. Všechna mistrovská díla umění stojí na dosažené rovnováze, každé poctivě myšlené umění o ni usiluje. Hudba i jezdectví tuto rovnováhu obsahují, zachází s ní a vyjadřují ji.
Zpočátku byly v Novákově tvorbě převážně zastoupeny dívčí akty, portréty a figurální kompozice z kamene a dřeva. Spolupracoval s architekty na dekorativních sochařských dílech pro veřejné prostory. Později vedle drobné plastiky převážila i monumentální díla. Během uplynulých let vytvořil desítky plastik, soch, sousoší, fontán, pomníků po celých Čechách, Moravě, ale i pro zahraničí: Anglie (1 dílo), Rakousko (3), Německo (4), Itálie (7) a v Kanada (5). V České republice má Petr Novák nejvíce děl umístěných v Novém Městě nad Metují (8), z nichž nejvýznamnější je figurální pomník Jana Černčického z Kácova, zakladatele Nového Města n./M. (2001). V Černožicích n. L. na zahradě domova důchodců instaloval fontánu a sochu klečící sv. Zdislavy (2003) a v Rožnově pod Radhoštěm na základě objednávky olympijské vítězky – oštěpařky Dany Zátopkové vytvořil náhrobek jejího manžela, olympijského vítěze Emila Zátopka (2001). V Josefově v Masarykových sadech byla do svého odcizení v roce 2010 umístěna bronzová busta TGM a figurální pomník prezidenta Masaryka stojí v Jaroměři před budovou ZŠ Na Ostrově (2003). Jeho plastika sv. Michaela zdobí kapli římskokatolického děkanství v Jaroměři, figurální socha papeže Jana Pavla II. zase dotváří interiér v děkanském chrámu sv. Michala (2008). Pro basiliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí vytvořil poprsí papežů Pia X. a Jana Pavla II. (2007). Koncem roku 2006 vyšel jeho reprezentativní 40stránkový katalog s vyobrazením 54 plastik.
Jedním z nejvýznamnějších sochařových děl posledních let je bezesporu jezdecká socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v Lánech, na níž pracoval od roku 2007 a která byla slavnostně odhalena 6. 3. 2010.
Díky nabídce občanského sdružení Retranchement No. XVIII. z Josefova přenesl v roce 2009 své působiště do Bastionu IV. v barokní pevnosti, kde vybudoval svůj ateliér a galerii, kterou ve spolupráci s městem Jaroměř otevřel veřejnosti 13. listopadu 2010.
Sochařovo dílo obsahuje náměty zabývající se duchovní i náboženskou rovinou života, přírodou, užitým uměním, historickými postavami a událostmi a samozřejmě i tématikou jezdectví a koní. Pracuje s kamenem, dřevem, hlínou a voskem, mnohá jeho díla jsou ve finále odlita do bronzu a zdobí veřejné či soukromé prostory nejen u nás, ale i v zahraničí.