- Již asi od samého založení
města byla Česká Třebová vrchním právním místem a to i pro okolní
vesnice Dlouhou Třebovou, Helvíkov, Kunžvald ( nyní Anenská Studánka),
Lhotku, Ostrov, Rybník, Skuhrov, Třebovici a Zhoř, tvořících tak jakýsi
právní okrsek.
-
První zmínka o hrdelním a útrpném právu ve
městě je popsána v nejstarší městské knize, kde se v roce 1444 píše o
Machně dceři Harbantově, když po smrti svého muže, popraveného za
žhářství, křivé svědectví a falšování peněz pomlouvala svého pána a
právo. Pod pohrůžkou vyobcování z města, velké peněžité pokuty (10 kop
míšenských) zaručené ručiteli svolila též Machna, pokud by se toto
opakovalo i k vyřezání svého jazyka. V témže roce 1444 žádal rychtář
Třebovice o znovuoddělení hrdelního práva od třebovského a „pán náš i
jich Jan s Šárova seděním na Lanšperce“ jim to povolil.
-
V následujících městských knihách se v roce
1532 objevil zápis „o vyznání na trápení Václava Lelka“. Pomocí útrpného
práva se výše zmíněný občan města přiznal ke krádežím, cizoložstvu,
dvojženství a obcování s „osobou od lidí dobrých odřezanou“ Annou
biřičkou (pomocnicí kata). Za tyto činy byl odsouzený sťat mečem a Anna
biřička též. Popravu provedl mistr kat a nápomocen byl biřic ústecký.
Celkové výdaje za popravu a soud činily 20 kop míšenských a 24 grošů.
-
V roce 1591 „na trápení vyznali“ Jan rychtář
Starý a Václav Kolbaba oba ze Zhoře, že ve dvoře v Člupku Jeho Milosti
pána ze Žerotína ukradli 8 skopců. Ukradených několik fůr dřeva prodali
v Litomyšli, dále uloupili přes 60 loktů plátna, několik věrtelů ovsa,
žita, ječmene a hrachu, peníze, třináctery včely, 4 husy, vícero
oblečení, postroje na koně, maso, peřiny, brus točitý atd. Za tyto
skutky byli oba odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Bez zajímavosti
také není, že ve vězení „seděli“ 14 týdnů a celý proces byl vyčíslen
vysokou částkou 25 kop míšenských.
-
 Podle
dochovaných archiválií není jasné, zda město mělo svého kata. Mohlo si
dle výše uvedeného zápisu českotřebovského písaře, nebo zaznamenané
v jiné městské knize z roku 1574 „půjčit“ biřice, nebo i kata (což není
ze zápisu jasné) ze sousedního města, nebo ze správy panství v Lanškrouně.
V tomto konkrétním případě se jednalo o případ Šimona Jakuba Třešniaka
ze vsi Lačnov (pravděpodobně u Svitav). Důvodem byla ztráta peněz za
potah. Dle nařízení pražského Apelačního soudu došlo na právo útrpné.
Zaplacení výdajů bylo provedeno ze špitálních peněz. Za práce mistra
kata, jeho lanškrounského biřice, ale i za jejich jídlo a pití, za
hlídání vězně a veškeré soudní úkony byla vyplacena částka 11 kop
míšenských a 11 grošů.
-
Zápisy obsahovaly pečlivě vyčíslené nemalé
sumy peněz, tj. kolik stál výkon mistra popravního, co obnášelo
vyplacení vlastního biřice a na co přišly ostatní výdaje spojené se
soudním řízením a samotným ortelem (např. za popravu mečem, lámání kolem
či čtvrcení obdržel kat 7 zlatých). Soudní útraty se hradily z majetku
odsouzencova, neměl-li jmění, byl povinen je platit ten, jenž exekuci
žádal. Jednalo-li se o zločin, jenž se týkal veřejnosti, byly útraty
uhrazeny ze státní pokladny.
-
Umístění městského popraviště není písemně
nikde doloženo. V ústním podání se mluví o Šibeničním vrchu na úpatí
Jelenice. Připomínal ho také dnes už zapomenutý název uličky (Šibeniční)
poblíž hospody U pivovaru, kudy se vodili odsouzenci k popravišti. O
Šibeničním vrchu píše také Jan Tykač v ručně psaném sešitě zvaném
Šustník, uloženém v knihovně Městského muzea. Jedna zpráva z šedesátých
let devatenáctého století vypovídá o nálezu dvou koster v hloubce asi 20
cm pod povrchem poblíž popraviště na Šibeničním vrchu. Druhá popisuje
příhodu o pochování sebevraha (sladovníka z pivovaru) pod šibenicí.
Příkaz od zemského soudu nařizoval vykopání jeho mrtvoly, její spálení a
rozmetání na všechny strany. Toto se mělo stát před vyhořením pivovaru
v roce 1636.
-
Tak jak byla krutá doba, byly kruté i tresty
a vyšetřování.
-
-
Průběh útrpného vyšetřování
- Obviněný byl nejprve
napomenut, aby se přiznal dobrovolně. Neučinil-li tak, bylo mu oznámeno,
že se mu dává lhůta jednoho dne na rozmyšlenou. Zapíral-li i druhého
dne, přikročilo se k mučení (tortuře), jež se skládalo z pěti stupňů a
to:
- - šněrování
- - přiložení
palečnic
- - sevření
šroubovacími botami
- - vhození
na žebřík
- - pálení
- Mučení mělo proběhnout vždy
ve všední den o maximální délce trvání jedné poloviny dne, aby mučenému
nebylo ublíženo na zdraví více než bylo nutné. Mučitelé museli být
střízliví, a kdyby mučený utrpěl vážné zranění, měl být nejdříve ošetřen
a vyléčen. Také kdyby upadl do mdlob, měl být nejdříve vzkříšen a poté
teprve se smělo v mučení pokračovat. Přiznal-li se například při mučení
palečnicemi, ale vzápětí své přiznání odvolal, pokračovalo se
následujícím stupněm mučení. Pokud mělo postoupit mučení více lidí za
jeden hromadně spáchaný trestný čin, začalo se mučením nejslabšího
jedince, od kterého se očekávalo rychlejší doznání – tedy nejprve byla
mučena žena, potom muž atd. Byly-li nezpochybnitelné důkazy o spáchaném
zločinu, nebo pokud se obviněný přiznal, byl vynesen rozsudek, který byl
ihned po schválení tribunálem vykonán.
-
- Druhy uložených trestů
při právu hrdelním
- Tresty se ukládaly velmi
přísné a kruté. Kdo zlořečil Bohu, byl mu
„jazyk týlem vytažen“, kdo zlořečil skutkem, byla mu
„uťata ruka“ a v obojím případě bylo
poté „tělo spáleno na prach“. Kdo se
rouhal, byl místo upálení „trestán mečem“.
Tyto tresty se ještě zostřovaly různým mučením, jako
„uštknutím rozžhavenými kleštěmi, tažením
řemenů kůže z těl, smýkáním koněm“ Podobně jako zlořečení a
rouhání bylo trestáno kacířství, odpadnutí od víry a svádění k němu či
svatokrádež.
-
 Čarodějnictví,
pověrečné hádání a zaříkání se trestalo
„stětím a spálením“, křivá přísaha
„stětím“. Byl-li někdo potrestán vypověděním ze země a proti
přísežnému zápisu, že se již nevrátí a přece se vrátil, byl trestán na
hrdle. Urážka panovníka, vzpoura, zrada, penězokazectví se trestalo
„konfiskací statků, mečem a spálením“,
rozšiřování padělaných peněz „jen“ mečem.
- Za vraždu rodičů, dětí,
manžela, manželky a blízkého přítele byl stanoven trest
„lámání kolem“, za vraždu
nemanželského dítěte byla matka „sťata, srdce
její kůlem prohnáno a tělo zahrabáno“. „Kolem lámáni a poté do kola
vpleteni“ byli loupežní vrazi, traviči lidí, studen, kašen,
obilí, mouky, vína, piva a jiných poživatin, neotrávil-li se člověk,
nýbrž jen zvíře, byl travič „trestán toliko
mečem“, byla-li škoda nepatrná,
„vymrskáním ze země vypověděním neb obecním dílem“.
- Mečem byly trestány i
některé zločiny proti mravnosti, lehčí provinění toho druhu se pak
trestala „vypovězením ze země nebo nucenou
prací“. I krádež, činila-li přes 15 zlatých (1 zlatý 10 krejcarů
= míšenská kopa = 60 míšenských grošů), anebo byla-li třikrát po sobě
spáchána, se trestala „ztrátou hrdla“.
- Lichva potravinami, která
způsobovala drahotu a byla obvyklá zvláště v průběhu války nebo následně
po ní, byla trestána vypovězením, žalářem nebo značnou pokutou ve
prospěch nuzných obyvatel. Kdo lichvařil s penězi a bral nad 6 procent
úroku, pozbyl je, a daly se udavači, kromě toho byl ještě trestán
vypovězením nebo žalářem.
-
-
Tereziánské reformy v roce 1765 hrdelní právo
malým městům odebraly a tak zůstaly už jen téměř zapomenuté místní
názvy připomínající tato krutá místa. V ústním podání pamětníků,
kteří získali informace od svých rodičů či prarodičů odpovídá popravní
místo přibližně těmto GPS souřadnicím: 49°54'12.78"N, 16°26'1.1"E
, tj. asi 10 – 15 metrů západně od pozorovatelny CO – „bunkru“ na úpatí
Jelenice. I v minulosti se jednalo o městský pozemek a v majetku města
je doposud.
-
Zde ještě asi před 100 lety prý bylo možné
najít kosti odsouzenců a kvůli pietě, možná i strachu se toto místo
nijak neobhospodařovalo.
-
Spolu s výše již zmíněnými údaji a skromnými
písemnými záznamy by tak mohl ozřejmit další podrobnosti jen
archeologický výzkum, který by stejně jako u rotundy sv. Kateřiny mohl
odhalit další otazníky v historii České Třebové.
-
- Zdroje.
- Fürst V.: Jak se u nás kdysi
soudilo a trestalo - ČTZ 1978/08,09
- Gilar Š.: Městská kniha
České Třebové (1375 – 1488) edice CT/1813
-
Dušek R.: Českotřebovský účet za právo útrpné. In: Nové letopisy města
Ústí nad Orlicí a jeho okolí, 2002, č. 3, s. 8-12
- Tykač J.: Šustník CT/1181
-
http://www.starybzenec.cz/listiny-a-regule/hrdelni-pravo-ve-bzenci/
-
http://www.arch-stav.wz.cz/pdf/tab-kat_delk-miry_meny.pdf
-
-
Vomáčka Petr, vomacka.p@atlas.cz
-
|