Nová publikace "Jan Evangelista Purkyně

a jeho význam pro současnou a budoucí medicínu"

Nakladatelství Mladá fronta vydává k výročí J.E. Purkyně více než pětisetstránkovou barevnou publikaci s uvedeným názvem. Na jejím vzniku se podílel početný kolektiv 41 autorů. Jen jejich seznam, výčet titulů a funkcí zabere dvě stránky. Je to unikátní publikace, na které se autorsky  podílel i českotřebovský přírodovědec prof. RNDr. Pavel Kovář CSc.

V letošním roce uplynulo 230 let od narození Jana Evangelisty Purkyně. Wikipedie uvádí, že J. E. Purkyně byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a také filosof. Zanechal pro svoji budoucnost a tedy i dnešní současnost takový odkaz, že stojí za to jeho práci znovu zhodnotit právě v tomto vydaném díle a pořádat k jeho dílu kongresy. Purkyně totiž zásadním zpùsobem ovlivnil vývoj medicíny a přírodních věd. Vystudoval lékařskou fakultu, ale byl především biologem. Jméno tohoto vědce zná každý školák. Lékaři a lidé se zdravotnickým vzděláním vědí i řadu podrobností. Dnes by za své objevy dostal několik Nobelových cen, on za svého života byl "pouze" povýšen do šlechtického stavu. O tom všem je tato publikace, která byla čerstvě  uvedena do života. Protože svùj příspěvek v knize má také českotřebovský geobotanik Pavel Kovář (11 let byl předsedou redakční rady časopisu Živa, který J.E.Purkyně založil), rozhodl se 1 výtisk publikace věnovat do knihovny českotřebovského městského muzea. Počet titulù s jeho autorstvím  se tak v knihovně  muzea navýší.

K výročí 230 let J. E. Purkyně se 7. a 8. prosince konal l Purkyňovský kongres, z toho 1. den na půdě Senátu ČR. Organizovala ho Česká lékařská společnost J.E.Purkyně. Přírodovědec Pavel Kovář se spoluautorkou na něm vystoupil se svou prezentací na téma botaniky v rodu Purkyňů (u syna Emanuela a vnuka Cyrila). Zkoumal Purkyňovo dílo z různých stránek, uvádí: "Když jsem si připravoval svůj vyžádaný příspěvek k oslavám, dostal se mi do ruky Purkyňův překlad německého článku (od L.Bellstaba)  s tématem, který by asi od fyziologa, embryologa, naturfilozofa, lékařského objevitele a vynálezce málokdo čekal. Byl otištěn v Časopise Českého Musea, 1846, a nese název O železnodrahách (a jejich nevyhnutelné potřebnosti v Evropě) - a je překvapivě obsáhlý, na 22 stranách."  Publikovaný článek oslovil P. Kováře (snad i proto, že prvních 10 let bydlel vlastně na nádraží v Ústí n.O.) natolik, že téma zpracoval v článku, který dále otiskuji.

Pavel Kovář: O železnodrahách z pera přírodovědce

V jednom ze svých předchozích drobných textů pro Českotřebovský zpravodaj mě téma okrajově dovedlo ke zmínce o patrně nejvýznamnějším českém přírodovědci, kterým byl Jan Evangelista Purkyně. Z vročení vyplývá, že Purkyně psal do českých časopisů ještě za svého pobytu ve Vratislavi (do Prahy se nastálo vrátil r.1849, aby tu ihned zahájil svou košatou činnost badatelskou, kulturní, obrozeneckou..). Dovolím si ve stručnosti podělit se s obsahem, dokonce i dnes aktuálním, s Českotřebováky, které by záležitosti "železnodrah", mohly obyvatele města železničářù zajímat.

Zatímco mnozí Purkyňovi vrstevníci, často z kruhů uměleckých, byli k technickému pokroku nedůvěřiví, Purkyně sám, se svou tvořivostí a hlavně rozhledem po Evropě či ještě dál, vítal jakoukoli vizi na rozvoj poznání a jeho uplatnění v praxi. (Např. badatelova vnučka Rùžena Pokorná-Purkyňová, v knize "život tří generací: vzpomínky na velké Purkyně" vydané v r. 1944, zaznamenala, kterak rodinný přítel, malíř J. Mánes s nelibostí "odhazoval štětec", když uviděl v krajině, kterou ztvárňoval, kouř dýmající z projíždějící lokomotivy).

Věty, které rámují  poselství, s nímž se v překladu ztotožnil, stojí za doslovné tlumočení - vzhledem k starobylé češtině s nezvykle používanými hláskami půjde spíše o parafrázování při částečném zachování stylu: "Hodlaje psáti o všeobecných následcích a o důležitosti železnodrah, náleží především (..) předběžně v mysli sobě představiti, že již skutečně přítomen je ten stav, v němž význačná místa evropského obchodu jimi spojena budou. Nejde tu o vzdálenost nebo blízkost té doby, ale o to, zdali z takových proměn ve světě vzniknou takové výhody, aby se zdálo potřebné přičinit se o jejich založení. Já tvrdím, že ano!"  Následují veškeré argumenty ve prospěch napojení význačných městských středisek napříč nejen střední, ale i ostatní Evropou: "Povaha nejprospěšnějších železnic jest: zkrácení vzdáleností pro obchodování, úspora času, zvýšení síly v rozvážení tovaru spolu se značným snížením nákladů na převoz. Podle dosavadní nabyté zkušenosti na jednotlivých železnodrahách získalo by se ve srovnání s převozem koňskou silou šestinásobné rychlosti spolu s šestinásobnou úsporou nákladů, a takřka nesmírného zvětšení možnosti rozmnožiti tíži transportovaných tovarů." Dále srovnává cestu, trvající s koňským čtyřpřežím 3 hodiny, kdy se sveze 16-17 osob, s přepravou po železnici, kdy tatáž trasa trvá půl hodiny za šestinovou cenu a sveze se dvěstě až třista osob, ve výjimečných případech (při namáhání parostroje) až osm set. "Při tom ještě povážiti sluší, že tu i při největší rychlosti je pohodlnost cestování spojena, a potřásání tak malé jest, že i psáti možno - a ani prach ani vedro nás neobtěžuje. Dále pak znamenati sluší, že technologické zkušenosti jsou ještě mladé, takže síla a rychlost se jistě ještě značně zvýší, zatímco náklady klesnou."

Horuje se tu pro prodloužení pásma železnodrah, do nichž  se mají zahrnout např. Lipsko, Drážďany, Praha, Vídeň, zvláště když se připustí, že "veškerá soustava železnodrah postupně potáhne celou Evropu. Vůbec třeba bude železnodráhy považovati nikoli za nějakou zvláštnost, možná výnosnou, ale za prostředek, který dá celému obecenství nesmírné výhody a pohodlí. Z toho důvodu stojí za to investovat do jejich stavby velké náklady. Zdalipak vydává nějaký bezprostřední zisk dlažba ve velkých městech, její osvětlení, týká se to obecně průplavù a silnic? .. Nesrovnatelně větší a rozsáhlejší bude naproti silnicím účinkování železnodrah!"

Vizionářství kreativního člověka, který předtím pobýval na různých místech Evropy a stýkal se s předními osobnostmi tehdejšího světa, je znát: "Evropa propojená sítí železnic bude připravena na čtverečný prostor třicetšestkráte zmenšený. Tento počet má zajisté svou matematickou správnost, nebo jestli je délka železnice zkrácena na šestinu, bude také plocha zmenšena na její čtverec, totiž na třicetišestinu. Tato naše "zmenšená" Evropa, si nicméně ve svém prostoru stále zachová všechny své krásy, bohatství a přednosti, jenom je hbitěji zpřístupňovati bude. .. Stane se oblastí, v níž podnikání a průmysl Anglie se svými nesmírnými poklady, velkolepá příroda a divokost severu, zpupná krása a plodivost jihu, bohaté a životadárné nivy Německa, veselá Francie, města kvetoucí obchodem budou těsnými sousedy.. Stane se zemí, v které polnosti středoevropské, bohaté lesy Švédska a Norska, květnaté vinohrady Porýní, Šampaně, Malagy a Kalábrie vedle sebe zdárně pokvetou, zemí, v níž libovonné severní jablko, slíva, hruška s jahodami a borůvkami stejnou plodností porostou jako hrozen, broskve, ananas a pomeranče; zemí, v níž všechna okolní úmoří, od samého Středozemí nejdéle do několika dnů, někdy za několik hodin budou tím nejvýhodnějším a šestkrát než doposud lacinějším způsobem dosažitelná.. Jaký to čarovný kraj! - Kde by ho bylo dosud nalezitelno na zeměkouli? Vrozená síla člověka, jeho důmysl a podnikavost, způsobily prostřednictvím železnodrah, že dary přírody svou hodnotu zvýšily na takový stupeň, na jakém dosud nebyly."

Také předjímá možné kritiky: "Snění! - zvolá někdo. Básnické smyšlenky, daremné vrtochy! Já pak tvrdím, že nic z toho. Jde o ovoce v lůnu času dozrávající, ne sice nejbližšího, ale také ne příliš vzdáleného. Mnohé věci mají následky tak ohromné, že jim sotva uvěřiti možno; kdožpak by je proto popíral? Kdož by chtěl vyloučiti té možnosti, že, až někdy vzdělaná Evropa tímto úmyslem proniknuta bude, takové síly nabude, jimiž cíle dojde? .." Purkyně uvažuje racionálně, ekonomicky, nepolitizuje navzdory svému vlasteneckému smýšlení. Snad ani dnes víceméně euroskepticky smýšlející část veřejnosti neodmítá výhody spojeného evropského prostoru ve smyslu společného (volného) trhu. A to v Purkyňově době ještě nemohly dozrát úvahy o železniční dopravě jako transportním způsobu, který šetří životní prostředí. V každém případě je dobré vědět o jakémkoli myšlenkovém zdroji, který by byl na prospěch obnovy významu a rozvoje logistické infrastruktury železniční sítě u nás - českotřebovský dopravní uzel v to počítaje především.

Pavel Kovář (portrét Jana Evangelisty Purkyně od Františka Bílka, dřevořez)