Rozhovor před autogramiádou Monika Menky - rodačka z České Třebové: „Nechtěla jsem jíst jenom rýži a zeleninu" Celiakie změnila Monice Menky život. Svůj příběh sepsala v knize. Žila normální život a jedla všechno. Před dvěma lety jí lékaři našli celiakii a přišla velká změna. Dnes Monika Menky píše úspěšný blog a vydává knihu se svým příběhem a recepty pro celiaky. "Jsem Monika, holka z malebného maloměsta, z České Třebové, která strašně ráda vaří, ale hlavně jí.," píše ve svém blogu na www.celiaxmoni.cz. "Už od raného věku jsem věděla, že jídlo a vaření budou mojí celoživotní vášní.  Dětství v rodinném domě u lesa mi dalo opravdu hodně a jsem vděčná, že jsem ho mohla prožít šťastná a v přírodě. Už jako mála holka, která vyrůstala s kluky z ulice, jsem poznávala nevšední zážitky a především chutě.  „Med“ z květů jetele, jitrocel a šťovík jsme žvýkali každý den. Jablka ze země, domácí vajíčka a voda z potůčku. To vše mi dalo dar vnímat potraviny jinak. Dodnes se držím toho, že vařím zcela z přírodních surovin, protože nabízí nekonečné možnosti chutí. Žádné koření v sáčku, žádná dochucovadla nebo barviva…. Jen sůl/pepř, bylinky na dochucení, maliny/jahody a řepa na barvu a med na doslazení. Mamka mě zapojovala do vaření už od té doby, co jsem stála na nohou, a proto jsem už i v dětství zvládla uvařit cokoliv. Základy, jako jsou omáčky, kvásek nebo kynuté těsto, byly podstatou toho, jak překlopit tradici a český původ jídel v to, čemu se věnuji dnes. Vařím a peču s láskou, a hlavně bezlepkově. A překonávám nudnost, pod kterou si mnozí bezlepkovou dietu představují." Všechno další bylo uvedeno v rozhovoru, který vyšel v jednom sobotním vydání Orlického deníku v průběhu listopadu t.r.  Je to rozhovor Ivety Nádvorníkové o nové knize, která nedávno spatřila svět a která bude mít svůj druhý křest také v České Třebové, kde se Monika také cítí jako doma. Křest bude v pátek 15. prosince v knihkupectví Paseka od 16 hodin. Se zařizováním pomáhala také maminka Moniky paní Ivana Dylowiczová....   Před dvěma roky jste přišla na to, že nesmíte jíst potraviny s lepkem. Byl to šok? Dovolím si tvrdit, že to pro mě šok byl, protože jsem znala bezlepkovou dietu jen okrajově a co je celiakie, jsem netušila. Žijeme sice v 21. století, ale stále je povědomí o této chorobě malé. Až poslední rok cítím, že se o ní mluví více a začínají se přizpůsobovat i prodejci a majitelé restaurací. Byla jsem vychovaná tak, že jsme jedli vše a žádné diety u nás neexistovaly. V dětství jsem byla bez chorob, všechen čas jsem trávila na čerstvém vzduchu a jedla cokoliv, co mi mamka udělala, nebo jsem našla na louce. Jak jste změnu přijala? Zpočátku bylo pro mě všechno nové a jiné. Trvalo rok, než se moje tělo srovnalo a přijalo dietu ve svůj prospěch. Dnes vím co jíst, kde hledat a jak se surovinami zacházet. Nejhorší je pro mě to, že si nemohu v pekárně, na benzínce ani v restauraci dát cokoliv, na co mám chuť. Tolik let nic neřešíte a neuvědomujete si, jak je jídlo samozřejmostí a je jednoduché si jít koupit čerstvé pečivo kdykoliv a kdekoliv. To já ale nemohu. Vnímám ale změnu spíše pozitivně – je mi lépe, více se vzdělávám, vnímám své tělo, pomáhám jiným celiakům a poznala jsem spoustu nových přátel. Musím nad jídlem přemýšlet a občas to vážně není příjemné. Proč jste spustila blog? A za několik dní vydáte knihu… Před pár lety jsem začala na Instagram dávat recepty, které byly lepkové a následně bezlepkové. Zjistila jsem, že je po nich velká poptávka a fanoušci se jen hrnuli. Bylo to pro mě překvapení a zároveň jsem měla radost, že nám celiakům můžu zpestřit nudný jídelníček. Jakožto foodblogerka, která opravdu celiakii má, jsem občas byla zvaná na akce. A jako jediná jsem neměla blog. Neholduji jim a nemám čas je číst, ale mladí je čtou místo tištěných knih. Blog mám půl roku, jsou tam mé bezlepkové recepty a rady pro celiaky. Jsem stále ta holka z „maloměsta“, která si na nic nehraje. Najdete tam mé fotky z dětství, dělím se o zkušenosti s bezlepkovým pečením a vařením za poslední dva roky. Nejsem doktor ani odborník, ale jen celiatička, která nechtěla jíst jen rýži se zeleninou. Musela jste se naučit vařit úplně jinak? Ano, naprosto. Díky mamčině „drezúře“ jsem byla zkušená a zvládla uvařit cokoliv, ale bezlepkové vaření je jiné. Na trhu jsou úžasné suroviny a je již vše dostupné, ale všechny mouky mají jiné vlastnosti. Byla to pro mě alchymie a často pokus-omyl. Lze v dnešní době dobře sehnat na českém trhu potraviny vhodné pro celiaky? V Praze ano. Ale když přijedu na maloměsto, je to bída. Vnímám za poslední rok velký pokrok obchodních řetězců a malých prodejen zdravé výživy. Občas musím ale objednat i něco ze zahraničí. V čem vidíte největší problém? V restauracích. Kromě toho, že vyloženě bezlepkových napočítám skoro na jedné ruce, což je opravdu smutné, tak nejhorší je pro mě obrovská nevědomost personálu. Chcete na český trh uvést bezlepkový produkt. Prozradíte jaký? Protože je na trhu v České republice stále malý výběr, vím, že je co zlepšovat. Spousta lidí mi nedá za pravdu a řeknou, že je výběr široký oproti rokům zpět. Vnímám celiakii jako moderní člověk a hodně cestuji, vzdělávám se. Letos jsem navštívila světový veletrh pro celiaky v Barceloně. Překvapení si ale nechám až na příští rok. Prozraďte oblíbený recept z knihy, která vychází. Vybrala jsem do kuchařky svoje nejoblíbenější. Mám ráda špenátové lívance plněné sýrem, se kterými jsem vyhrála dokonce soutěž, čočkovou paštiku bez masa nebo moje bezlepkové knedlíky z hrnečku. Příběh a recepty Kniha Můj život bez lepku je k dispozici v knihkupectví od 27. listopadu.   Rozhovor Ivety Nádvorníkové v Orlickém deníku, listopad 2017, zveřejněno na přání Moniky Menky a její maminky Ivany Dylowiczové, Fotografie Monika Menky

Foto Monika Menky