Rozhovor s hejtmanem Pardubického kraje

Martinem Netolickým

Centrální příjmy, D35 a další novinky. Máme se na co těšit
 
Zeptali jsme se hejtmana Martina Netolického, jak hodnotí nejvíce diskutovaná krajská témata, tedy zdravotnictví, dopravu a školství. Jaké jsou jeho osobní priority a čeho chce dosáhnout na konci období.
Po krajských volbách na podzim 2016 vznikla částečně obměněná krajská rada, ve které místo SPO zasedli společně s ČSSD, Koalicí pro Pardubický kraj zástupci ODS a hnutí STAN. Staronovým hejtmanem se stal Martin Netolický, který tak v této pozici zahajuje druhé čtyřleté období, ze kterého společně s kolegy ukrojil první rok.
 
Pojďme se podívat na oblasti, které naši čtenáři často hodnotí jako nejproblematičtější, což však není záležitost pouze Pardubického kraje, ale regionů obecně. První z nich je zdravotnictví, které v posledním období doznalo jedné zásadní změny sloučením pěti nemocnic do jedné společnosti. Jak tento krok po letech hodnotíte a co čeká krajské zdravotnictví do konce vašeho období?
Stabilizaci krajského zdravotnictví a sloučení pěti samostatných nemocnic do jedné akciové společnosti považuji za jeden z největších úspěchů naší práce. Tento záměr neměl v době našeho rozhodování v českých podmínkách obdoby a mnozí nás od něj odrazovali. Jiní zase čekali, že si na něm vylámeme zuby a vše skončí fiaskem. Sloučením se výrazně zlepšilo nejen řízení společnosti, ale také hospodaření a zároveň si jednotlivá krajská zařízení přestala konkurovat v boji o pacienty. Podařilo se nám také konečně oddělit rozpočet kraje a našich nemocnic. Ostatně kraje tady nejsou od toho, aby ze svěřených prostředků platily ztráty zdravotnických zařízení na úkor rekonstrukcí silnic nebo středních škol. Provoz nemocnic má být hrazen z veřejného zdravotního pojištění, na které každý z nás přispívá ze svého výdělku. To, že tomu tak v minulosti nebylo, považuji za fatální chybu. Po sloučení a finanční stabilizaci společnosti Nemocnice Pardubického kraje jsme v letošním roce přistoupili k dalšímu významnému kroku, kterým je nákup společnosti DIMED, což znamená návrat výkonů v oblasti radiodiagnostiky do naší společnosti. Radiodiagnostika je totiž vedle operačních sálů a centrálního příjmu srdcem celé nemocnice. Je to klíčový moment, kterým se vrací jeden z lukrativních oborů, o které jsme přišli skrytou privatizací před přibližně deseti lety. Podle mě jde o silný signál i do nemocnic samotných, že plníme sliby dané po nástupu ČSSD na Pardubický kraj. Když jsem se ze zájmu před nedávnem díval na archivní debatu lídrů před krajskými volbami v roce 2012, zdravotnictví bylo hlavním tématem. Nikdo z komentátorů i samotných kandidujících nevěřil, že se podaří něco změnit v systému krajského zdravotnictví, kam se lily každý rok peníze jak do černé díry. Myslím, že hmatatelný výsledek se dostavil a nyní se můžeme zaměřit na investiční stránku věci.
 
Centrální příjmy v nemocnicích jste v minulosti označil za jednu z krajských priorit. Je tomu stále tak? Kdy se na ně mohou pacienti těšit?
 
Centrální příjmy jsou skutečně naší velkou prioritou. Moderní zdravotnictví je nastaveno tak, že na centrální příjem je dovezen pacient, který je poté vyšetřen odborným lékařem a nemusí složitým způsobem vyhledávat vyšetření na jednotlivých odděleních. Domnívám se, že centrální příjmy budou také významné z hlediska nakládání s lidskými zdroji, protože budou znamenat mnohem efektivnější využití práce lékařů, zdravotnického, ale i obslužného personálu. Jejich vybudování přinese potřebný impuls pro další rozvoj, který potřebují zejména pavilonové nemocnice, tedy Pardubice a Ústí nad Orlicí. Je nutné si uvědomit, že všechny nemocnice mají v současné době příjem pacientů roztříštěný, příkladně jen v Pardubicích máme 11 příjmových míst, což je pro samotného pacienta i záchranku značně nepřehledné a nekomfortní. V Ústí nad Orlicí začneme stavět centrální příjem již v roce 2018, v Pardubicích prozatím tak daleko nejsme, ale určitě chceme stavbu také do konce volebního období zahájit. Aby vše dopadlo podle předpokladů včas, rozhodl jsem se, že osobně převezmu dohled nad plněním harmonogramu obou klíčových staveb, protože se začalo značně protahovat projektování, a tím začal být ohrožený i slíbený termín předání stavby centrálního příjmu v Ústí nad Orlicí do užívání v roce 2020. Je evidentně nezbytné dozorovat činnosti přímo vedením kraje. Začal jsem mít pocit, že se přípravné práce nepřiměřeně prodlužují a plnění nám začíná „klouzat“. Nejedná se pouze o tyto dvě nemocnice. Přes 220 milionů korun získáme na vybudování nového moderního pavilonu psychiatrie v Pardubické nemocnici. Psychiatrie byla v našem prostředí dlouhá léta tabu, o kterém se de facto nemluvilo. Úroveň služeb, kde se měli léčit pacienti s psychickými problémy, byla často až tragická. Moderní medicína klade na tuto oblast daleko větší nároky, a to jak v kvalitě samotné péče, tak prostředí ve kterém se pacienti pohybují. Zásadní proměnou musí projít lůžková část Svitavské nemocnice, kde se pracuje na odděleních s dispozicemi odpovídajícími konci 19. století. V rozvojových projektech ale budeme pokračovat i v nemocnicích v Litomyšli a Chrudimi. S tím souvisí obecný problém nedostatku zdravotnického personálu, ale jsem přesvědčený, že se nám i díky úzké spolupráci s univerzitami a středními školami podaří nalákat například nové zdravotní sestry do našich nemocnic. Zahájili jsme pro žáky základních škol projekt Zdravohrátky, kterým chceme tyto profese také zpopularizovat a přiblížit žákům, kteří se rozhodují o svém dalším studiu.
 
Pardubický kraj je považován za jeden z tranzitních, jelikož leží na pomezí Čech a Moravy. Dlouhodobě je tak zatěžován kamionovou dopravou. Vybudování dálnice D35 je blíže než kdy dříve. Jak vnímáte zahájený archeologický průzkum a blížící se začátek realizace prvních dvou úseků?
Stavba dálnice D35 je pro náš kraj nesmírně důležitá a mluví se o ní více než 20 let. V českém prostředí je to bohužel smutný standard. Tato páteřní komunikace je významná pro rozvoj naše regionu, a proto je důležité, aby byla co nejrychleji zajištěna její výstavba v celé trase až do Mohelnice, protože tato spojnice „východ – západ“ nám neuvěřitelně chybí. Od počátku jsem nepatřil mezi optimisty, kteří hlásali nereálné termíny realizace, což se nyní potvrzuje. V současné době probíhají archeologické průzkumy v prvních dvou úsecích. Doufám jen, že začátek realizace neohrozí. Nelze se však spokojit s tím, že dálnice k Vysokému Mýtu je nadohled. Musíme tlačit na stát a jeho organizace, aby zrychlil výkupy pozemků i v úsecích navazujících. Je třeba zabránit tomu, aby provizorní sjezd u Vysokého Mýta nebyl v provozu 20 let jako v případě D11 u Poděbrad. Posunuli jsme se dále také s projekty na přivaděčích k D35, tedy silnic II. a III. Třídy, které jsou v majetku kraje. S ministrem dopravy jsme v červenci podepsali memorandum, kterým se česká vláda zavázala vyčlenit téměř tři miliardy korun na výstavbu přivaděčů k dálnici D35 na území našeho kraje.
 
Jste jedním z hlasitých kritiků státu, co se týká uvolňování financí na rekonstrukce silnic nižších tříd. Nedávno jste navrhl zrušit Státní fond dopravní infrastruktury v reakci na informaci, že krajům již nebude poskytovat prostředky na rekonstrukce silnic. Jsou pro vás tyto prostředky skutečně tak důležité?
Stále doufám, že se jednalo pouze o názor ředitele SFDI. Musíme si uvědomit, že silniční síť v České republice je jeden celek bez ohledu na vlastníka, proto je nutné přistoupit k systémovému řešení. Očekávám, že nová vláda, ať už bude v jakákoliv, najde peníze pro kraje tak, aby běžná obnova silnic mohla být nadále prováděna. Domnívám se, že i přes několikaleté snahy upozorňovat na stav zanedbané silniční sítě silnic II. a III. třídy, které stát na kraje převedl před více než 15 lety, je zde stále obrovský investiční dluh, který je v našem kraji okolo 13 miliard korun. Není vůbec lehké každý týden přijímat několik žádostí od starostů obcí na opravy a rekonstrukce silnic v momentě, kdy se stát tváří, že se ho regionální komunikace vůbec netýkají. Rozhodně není příjemné být v každoroční pozici žebráka, který na kolenou prosí, aby velký mocipán rozhodl o relativně malých prostředcích na obnovu silnic nižších tříd. Ve skutečnosti se jedná o zajištění služeb pro občany, o které máme povinnost jako veřejný sektor pečovat. Kdy to ale stát a jeho představitelé konečně pochopí, to opravdu nevím.
 
Kraj v minulých letech zahájil výraznou podporu technickým školám v souvislosti s nedostatkem vybraných profesí. Kromě investic do škol samotných podporujete také studenty pomocí stipendií. Je to pro vás stále prioritou?
Když jsem poprvé zmínil, a bychom postupně připravili duální systém vzdělávání v českých podmínkách, byl jsem následně označen za neodborného a povrchního, protože duální systém u nás podle některých nelze založit. Dnes je toto téma stále živější nejen v regionech, ale i na národní úrovni. Jako vzor v našem kraji uvádím společnost Bühler, která spolupracuje se Střední školou obchodu, řemesel a služeb v Žamberku. Studenti zde mohou být vyučováni přímo ve výrobě a podpořeni stipendii, která pro vybrané profese vypisuje také náš kraj. Nedostatek technických profesí je problémem celého regionu, avšak je to běh na dlouho trať, jelikož změny se neprojeví za rok, za dva, ale po několika letech. Nyní se zaměřujeme také na zemědělské školství. Osobně nejsem zastáncem klasických praxí na tři týdny, které z mého pohledu nic moc nepřináší ani studentům, ani samotným podnikům, které nemají možnost si ověřit, zda by student po absolvování školy mohl být v podniku zaměstnán. Proto musíme řešit jejich provázání již od prvního ročníku. Vytvoříme proto pilotní projekt, na kterém si můžeme ověřit, zda prvky duálního systému mohou fungovat také na našich zemědělských školách. Celkově ale myslím, že se řada středních odborných škol pomalu probouzí z mnohaletého spánku a začíná řešit, co dál. Větší vstřícnost vidím i na straně podnikatelů, kterým v současné době zoufale chybí pracovní síly a jsou ochotni mnohem více přispět do vzájemné spolupráce.
 
Pokud se přenesete v čase do roku 2020, tedy na konec vašeho druhého čtyřletého období, co je vaším cílem, kde vidíte Pardubický kraj?
Jednoznačně bych byl rád, abychom stejně jako v minulém období maximálně využívali všech dostupných financí ze státního rozpočtu a evropských fondů pro modernizace škol, nemocnic, kulturních zařízení a silnic. Jsme připraveni tyto peníze pro náš kraj získat.
Mluvil jsem o projektech centrálních příjmů, které se postupně stávají realitou a v roce 2020, by již měl být dokončen centrální příjem v Ústí nad Orlicí a ten pardubický budován. Byl bych rád, abychom se blížili ke konci stavby prvních dvou úseků dálnice D35 z Opatovic nad Labem do Ostrova u Vysokého Mýta, měli vybudované příslušné přivaděče a jistotu pravidelného přísunu peněz ze státního rozpočtu na rekonstrukce silnic nižších tříd. A především bych rád příští krajské samosprávě předával kraj ekonomicky silný, stabilní a pokud možno bez vysokého zadlužení. Ostatně nyní máme nejmenší dluhy od roku 2005. Zde je přesně vidět, že regionální politika není o ideologii, ale o lidech. I sociální demokrat v čele kraje umí šetřit a přitom masivně investovat. Jde pouze o efektivní řízení krajských financí a zdrojů, které máme k dispozici, a o to se s kolegy snažíme.
 
Před loňskými krajskými volbami jste řekl, že toto období je ve funkci hejtmana Vaše poslední. Platí tento Váš postoj i nyní, když se naopak volá po nových tvářích ve vedení ČSSD? Několikrát zaznělo i Vaše jméno.
V tuto chvíli je předčasné říkat, co bude za tři roky. Situaci po parlamentních volbách nevnímám vůbec osobně. Regionální témata letos logicky nehrála žádnou roli. Lidé volili parlament a vládu. ČSSD byla potrestána za svoji pýchu. Voliči sociální demokracie však nezmizeli. Nyní se ale na čas přesunuli k jiným stranám a hnutím, nechci vůbec spekulovat ke kterým, a čekají, že výprask bude mít v konečném důsledku pro ČSSD pozitivní očistný efekt. Jak se říká, dobře míněná facka je lepší než dlouhé vysvětlování. A že těch signálů v minulých letech nebylo zrovna málo. Proto říkám hlavu vzhůru, ale s novou energií, novými lidmi nezatíženými minulostí a také větší otevřeností a moderní komunikací. Pokud členové ČSSD budou mít pocit, že tato kritéria splňuji a mohu být i nadále přínosem pro náš region, potom kandidaturu ještě zvážím. Zároveň je pro mne důležité dotáhnout modernizaci našich nemocnic a napojení měst k D35. Protože razím heslo, že se pramice neopouští uprostřed řeky, jsem připravený tyto projekty úspěšně dotáhnout, i přesto že by se přenesly do následujícího mandátu. Stále platí, že mne práce pro region velmi baví, už proto že mám tu čest pracovat se skvělými lidmi, a to nejen z rady kraje, ale také ze svého týmu.
 
Pane hejtmane, místo tří stran v krajské koalici nyní spolupracují čtyři subjekty. Jak hodnotíte dosavadní komunikaci s kolegy?
Obsazení krajské rady se sice změnilo, ale pouze na čtyřech postech, což je záruka pokračování v práci, kterou jsme zahájili v minulém období. Tím nám odpadlo také seznamování se s chodem úřadu a činnostmi kraje, takže jsme mohli ihned od začátku pokračovat v tom, co jsme v uplynulých letech začali. Kolegové, kteří se stali nově členy krajské rady, mají dlouholeté zkušenosti z komunální politiky, ať už na pozicích starostů či místostarostů. Jsou to lidé, za kterými jsou vidět výsledky, mají vztah k našemu regionu a nejsou to jen usmívající se tváře z plakátů, které reálně v území nikdo nezná. Po prvním roce naší spolupráce mohu jednoznačně říci, že se velmi těším na zbývající tři roky, jelikož dosavadní zkušenosti jsou více než výborné. Jednání jsou věcná, otevřená, lidská, rozumná a je vidět, že se do své práce ponořili a věnují jí maximum možného času. Radní přicházejí s řadou námětů a jsou z mého pohledu aktivnější než v předchozím období. Každý se ve své gesci našel a já ze své pozice činnosti koordinuji a hlavně mám čas naplno se věnovat financím kraje a dlouhodobé strategii rozvoje jednotlivých svěřených oblastí, což je dle mého názoru hlavní úkol hejtmana. Jako rada jsme tým a všichni mluvíme stejným jazykem. Úzce spolupracujeme také s opozicí, což je z mého pohledu důležité pro bezproblémový chod krajské samosprávy. Nemusíme se tedy zabývat vnitřními spory, proto jsem velmi optimistický a doufám, že způsob práce, který jsme si nastavili od počátku, udržíme celé volební období.
 
Odbočíme mírně od krajské problematiky. V současné době se začíná formovat nová vláda pod vedením Andreje Babiše. Jak osobně vnímáte výsledky podzimních parlamentních voleb?
Výsledek voleb mě překvapil pouze částečně. Vítězství hnutí ANO jsem očekával, avšak pouze kolem 24 procent. Na druhou stranu dramatický propad sociální demokracie mne překvapil velmi nemile, jelikož jsem předpovídal výsledek v rozmezí 10 až 14 procent. Děsí mne úspěch a zastoupení protisystémových a extremistických stran. Občané evidentně chtěli změnu, která je pouze imaginární. Lidé mají nějaká očekávání a nevím, zda je Andrej Babiš jako premiér naplní. Tentokrát nemůže tvrdit, že je proti systému, jelikož je jeho součástí a ponese hlavní vládní zodpovědnost. Nebude moci vinu přehazovat na ostatní, jak tomu bylo do současné doby. Co se stane v případě, že očekávání naplněna nebudou? Mám obavu z extremizace společnosti, proto vnímám, že hnutí ANO bude stát před nelehkým úkolem. Pokud selže, hrozí posilování například SPD nebo podobných extremistických stran. Ze situace v České republice nejsem klidný, pokud se dívám s výhledem osmi nebo deseti let. Vše nasvědčuje tomu, že vývoj může jít směrem, který by si nikdo z nás rozhodně nepřál.
 
Jsou vaše obavy spojené také s možnou nefunkční spoluprací mezi kraji a novou vládou? Hrozí podle Vás, že kraje, ale i města nebudou se svými požadavky vyslyšeny?
V tomto případě chci být optimistou a věřit, že ve vládě budou sedět zcela jistě lidé rozumní, se kterými bude možná společná řeč. Osobně jsem připraven komunikovat na velmi korektní úrovni i s budoucím premiérem. Spolupráce krajů se z mého pohledu nezhorší i z toho důvodu, že Asociace krajů ČR je pestrobarevná. Problémy regionů jsou často velmi podobné, a proto se dá očekávat, že přístup bude poměrně dobrý. Myslím, že vláda, která chce být úspěšná, nesmí bojovat se samosprávami na všech úrovních. Zaznamenal jsem nervozitu u obcí, protože někteří politici naznačili, že by chtěli obce slučovat pod ekonomickým tlakem. Vzhledem k tomu, že takové změny nyní probíhají v Estonsku nebo na Ukrajině, nevím, zda jestli je to cesta, kterou chceme také jít. Domnívám se, že Česká republika ústavní právo na samosprávu respektuje a ostatně územní samospráva jako taková je založena na tom, že stát do těchto záležitostí nevstupuje, ale samotní občané rozhodují, zda chtějí spravovat své záležitosti. Přijde mi, že někdy politici neznají český ústavní pořádek nebo rychleji mluví, než myslí, a proto to vede k takovýmto závěrům.
 
MARTIN NETOLICKÝ (ČSSD) hejtman Pardubického kraje

Martin Netolický se narodil 22. září 1982 v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na gymnáziu Česká Třebová vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, posléze zde absolvoval i doktorské studium. V roce 2000 se stal členem ČSSD, v letech 2002-2006 byl asistentem poslance Radko Martínka. V roce 2006 se stal zastupitelem České Třebové. Od roku 2008 je členem Zastupitelstva Pardubického kraje. V roce 2011 byl pověřen funkcí radního pro zdravotnictví. Na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se několik let věnoval pedagogické činnosti na Katedře správního práva a správních věd a na Katedře finančního práva. Od roku 2012 je hejtmanem. Nyní již druhé funkční období. Je svobodný, k jeho zálibám patří lyžování, cyklistika, divadlo a historie.