V pátek 10. listopadu byla na prostranství před kostelem sv. Prokopa v Dlouhé Třebové slavnostně odhalena socha sv. Prokopa, patrona zdejšího kostela, jehož berla je součástí znaku obce Dlouhá Třebová. Autorem sochy je lhotecký umělecký kovář a sochař František Bečka. Měl jsem možnost sledovat jeho práce přímo v kovárně, kde vznikají a to již po více než deset let. František Bečka je rodilý Třebovák, spolu s bratrem (nyní žijícím v Americe) a rodiči bydlel v domku v Chorinově ulici nedaleko kapličky p. Marie. Otec byl učitelem na  zdejší průmyslovce.  České Třebové zůstal věrný dodnes. I když bydlí v Ústí nad Orlicí, kde dříve pracoval, trvalé bydliště má v kovárně na Lhotce...

Jak  myšlenka sochy a tématu sv. Prokopa vznikla, jak si  tě vyhlédla?

Záměr na sochu vznikl v obecní radě v Dlouhé Třebové, někdy v lednu.  Téma jsem měl možnost konzultovat, skutečně mě oslovilo tak, že jsem se ponořil do dostupné literatury, studoval jsem příběh sv. Prokopa, připravoval nákresy a návrhy. Byla to pro mne velká výzva. Vybral jsem si poustevní období sv. Prokopa, kdy působil jako vymítač ďábla. Dominantou je magická hůl, kterou drtil ďábla, pozdější symbol opatské berly. Levou rukou pak Sv. prokop žehná dobrým lidem. Návrhy byly po nějakých úpravách v obecní radě schváleny a já dostal úkol připravit sochu sv. Prokopa v nadživotní velikosti  do termínu letní Prokopské pouti. To se nakonec nepodařilo. Zabránil tomu úraz, přesněji rozdrcení článků pravé ruky. Úraz se kterým se nedalo pracovat.

Úraz bylo nutné vyléčit, chtělo to svůj čas a vůli.

Opravdu jsem si pak při rehabilitaci hrábl až na dno sil. Dostal jsem náhradní termín 10. listopad. Také proto, že obec pořizovala sochu světce s pomocí dotace, kterou bylo zapotřebí do konce roku vyúčtovat. Pro Dlouhou Třebovou jsem pracoval, (mohyla s reliéfy TGM, Jana Žižky a Jana Husa s kalichem, památník obětem transportu smrti na hřbitově) rada obce měla k mé práci velkou důvěru.  Radní chodili za mnou do kovárny, sledovali jak práce postupuje. A já pracoval skutečně s láskou, doslova to stálo hodně potu i krve - denně po dobu šesti měsíců ! Někdy to šlo skoro samo a já v tyto dny strávil v kovárně až 14 hodin. Ale jindy práce od roky nešla a nešla, jistě to v tu dobu vítězil zmíněný ďábel.  Ten má jistě na svědomí i moji rozdrcenou ruku.

Socha s patinou starého bronzu je opravdu v nadživotní velikosti.

Můžeme ji nyní po instalaci přeměřit.  223 cm vysoká socha je umístěna na 140 cm vysokém kameni, pískovci  vybraném v lomu u Záměla. Celková výše je 4,75 metru. Socha má základní kostru a je složena ze svařovaných dílů, které musely do sebe zapadat. Moc jednoduché to nebylo, jde o velké hmotnosti. Celá socha váží 4,8 tuny.  Podle toho bylo nutné zajistit jeřáb potřebný na její instalaci.

Před instalací jsem viděl sochu v původním ocelovém provedení. Jak nakonec socha získala svoji finální podobu a bronzovou patinu?

První fází byla připravit sochu ve lhotecké kovárně, nechat posoudit a zkontrolovat pohledy ze všech stran, také stabilitu. Potom se socha světce vydala na nákladním přívěsu do Hradce Králové, kde dostala antikorozní úpravu zinkováním.  Přišla tedy na řadu chemie. Socha nemohla být ani o kousek větší, musela se vejít do vany se zinkovou lázní. Druhá vrstva je pak vrstva měděná, která byla upravována pro zajištění bronzové patiny. Díky provedeným úpravám mohu dát na dokončené dílo záruku 300 let!

Pro Dlouhou Třebovou to byla velká událost.

I v deštivém  počasí přišly davy lidí. Socha tím pádem byla do svého života  posvěcena dvojnásobně. Světil českotřebovský farář Miloš Kolovratník společně s orlickoústeckým děkanem P. Vladislavem Brokešem. K tomu je třeba připočítat "svěcení z nebe" listopadovým deštěm.  V kostele sv. Prokopa potom následovala Hubertovská mše.  Velmi mne těší, že odhalení a instalace sochy sv. Prokopa měla velký a kladný ohlas občanů, dlouhotřebovských zastupitelů i v biskupské diecézi, která také příběh sochy publikuje.  

Až pojedete přes Dlouhou Třebovou, všimněte si u kostela sv. Prokopa nově instalované sochy světce. Sochu rozhodně nepřehlédnete. Připomeňte si  s ní současně i jejího tvůrce,  Františka Bečku, který do sochy dal část své duše.  Tento text vyjde v prvním vydání roku 2018.  Máš Františku také nějaké novoroční přání?

Každý má přání, nebudu výjimkou. Na prvním místě zdraví, právě letos jsem ho tolik potřeboval!  To stejné ovšem přeji všem lidem dobré vůle.  Rád se budu těšit i ze své rodiny.  Právě nedávno se mi až ve svých 66 letech poštěstilo stát se dědečkem. Hodně zdraví, sil a úspěchů proto přeji svému vnoučkovi se jménem Hugo, synovi mé dcery Zuzanky. Rozhodně nehodlám založit ruce v klín, ale budu pokračovat ve své práci. Mám opět další výzvu, sochu Ježíše Krista v životní velikosti na Pekelském vrchu v Krkonoších. Na práci se už zase těším!  Také přeju štěstí, aby se nám dobře žilo -  všem lidem dobré vůle.

S Františkem Bečkou si povídal Milan Mikolecký