„Krutá minulost naživo“                       

Zaplněný sál Malé scény v České Třebové byl ve čtvrtek 26. ledna 2017 důkazem zájmu veřejnosti z našeho města i okolí o téma z doby po druhé světové válce, které minulý režim před námi tajil. Tím tématem bylo osobní svědectví člověka, který prožil hrůzy sovětských internačních pracovních táborů (tzv. gulagů), tak podobných známým koncentračním táborům druhé světové války.
Pořadatelům přednášky (městská organizace KDU-ČSL, Kulturní centrum a Římskokatolická farnost) se podařilo do České Třebové pozvat pětaosmdesátiletou Věru Sosnarovou, poslední žijící pamětnici této éry v České republice.
Její strhující životní příběh začíná v květnu roku 1945, kdy lidé v Československu oslavovali konec druhé světové války. Ne všichni ale měli důvod k oslavám. Některým totiž kruté časy naopak začínaly. S tanky osvoboditelů na naše území vtrhla i nechvalně proslulá sovětská tajná policie NKVD, která zde pozatýkala tisíce lidí. Mezi nimi byla tehdy i čtrnáctiletá Věra Mjelkinová (provdaná Sosnarová) z Brna. Věra doplatila na to, že její matka byla Ruska, která po bolševické revoluci v roce 1917 opustila s českými legionáři válkou a hladem zmítané Rusko a našla si nový domov v Československu. Tím se ocitla na černé listině zrádců, které chtěl stalinský režim ztrestat.
17. května 1945 je zatkli v Brně, matku i s dcerami - čtrnáctiletou Věrou a devítiletou Naďou. Pěšky putovaly takzvaným pochodem smrti z Brna do Mikulova, poté byly odvezeny do Budapešti, kde Sověti soustředili zajatce určené k deportaci. Tam je nahnali do dobytčáků a odvezli až na Sibiř do pracovních táborů.
V táboře (v gulagu) strávila Věra osm let, zažila nepředstavitelné hrůzy: zimu, hlad, násilí… To vše spolu s otrockou prací v lese, kde zajatci káceli a řezali stromy. Dalších dvanáct let musela pracovat v dolech, slévárně, na rybářské lodi až nakonec skončila v ruském kolchoze. Celou dobu se toužila vrátit do Československa, posílala žádosti o návrat prezidentovi Novotnému, ale nikdo ji neodpovídal. Nakonec se přes kontakty místního kolchozu s JZD na Moravě podařilo v roce 1964 realizovat jejich návrat do Československa, to již bylo Věře 34 let a vážila 37 kg.
V době komunistického režimu nesměla o svém příběhu s nikým mluvit, pod pohrůžkou vězení podepsala slib mlčenlivosti. O svých zážitcích se odvážila promluvit až po roce 2004. Od státu se jí nedostalo žádného odškodnění, protože nemá doklad, jímž by prokázala, že byla vězněná v gulagu. Její vzpomínky sepsal spisovatel J. S. Kupka v knize nazvané „Krvavé jahody“ s výstižným podtitulem - Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponížení v ruských gulazích. 
Po skončení jejího asi hodinového emotivního vyprávění se paní Sosnarová osobně setkala v předsálí s každým, kdo o to projevil zájem. Řadě zájemců napsala věnování do zakoupené knihy. Domu odjížděla i ona dojatá z vřelého přijetí, které jsme ji u nás v České Třebové připravili.
Za pořadatele Miloslav Tesař (městská organizace KDU-ČSL), snímky Michal Horák