Před deseti letyPETR ORLICH DOSÁHL NA NEJCENĚJŠÍ MEDAILI„TEN KDO PŘEŽIL…..“Památce Petr Orlicha, který od října 2016 již není mezi námi Nezlomná vůle, cílevědomost, pokora a velká skromnost to jsou jedny z hlavních předností českotřebovského bikera, duatlonisty a triatlonisty PETRA ORLICHA. Sezóna 2006 mu vyšla skvěle, dařilo se mu obzvlášť při náročných závodech terénního seriálu XTERRA. Dokonce měl dlouholetý borec ústeckého týmu CTC FORT SMC i trochu potřebného štěstíčka a probojoval se v terénním triatlonu na Hawaii. Z Vídně odlétal PETR ORLICH s kamarádem KARLEM ZADÁKEM v pátek 13. října 2006. (Jak se později ukázalo, magicky smolné datum nakonec přineslo štěstí…). Do Mnichova (619 km) trval let hodinu, následných devět hodin letěl dalších 6 300 km do New Yorku. Zde byla dvanáctihodinová přestávka. Jelikož PETR po celém světě kamarády má, jeden z nich pro něj přijel na letiště a tak se mohl vyspinkat pěkně pod duchnou. Do San Francisca trvalo letadlu překonání 4 000 km 6 hodin 13 minut a na vysněný ostrov Kuhului (Maui), jeden z osmi největších havajských ostrovů dalších 3 900 km za 5 hodin 14 minut. Celkem tedy 14 819 km. Na ostrově Maui byl PETR ubytován v bungalovu „Banana“ a zprvu si užival první exotické dovolené v životě. Každodenní výlety po ostrově, pochopitelně i tréninku byla věnována velká pozornost. Návštěva tropického pralesa s liánami a vodopády, ohromné bambusové lesy a co teprve moře s exkluzivními plážemi. „Obrovské vlny se stovkami surfařů, no zkrátka bomba“, říká PETR ORLICH. „Nikdy jsem nic podobného na vlastní oči neviděl. Na všechno jsme si pochopitelně netroufli. Zkoušeli jsme body-surfing, šnorchovali jsme u korálových útesů, desítky barevných rybiček, želvy, ale také třímetrové vlny. Považuji se proti soupeřům za antiplavce, nebudu zamlčovat, že plavání jsem se bál nejvíce. Teprve po prvních náročných trénincích v rozbouřeném moři jsem se trochu uklidnil a ubezpečil se, že bych snad to plavání dokončit mohl“, přiznává PETR ORLICH. Velice zajímavá byla i návštěva sopky Havleakala tyčící se do výšky 3 055 metrů, obvod kráteru sopky je 36 km. „Za dvě a půl hodiny v tropickém vedru jsme ujeli něco přes 40 km do nadmořské výšky přes 2 000 metrů. Něco nádherného, scenérie, o kterých se mi ani nezdálo. Na druhé straně jsem byl z těch lávových polí hlubokého písku, ostrých vyvřelin i nepříjemných volných kamenů značně zdecimován. Pravda na kole mám již nějakou ti tisícovku kilometrů v náročných terénech najetu, s tímhle jsem se však nesetkal. Koupil jsem si speciální pláště s vložkou, po cestách jsou napadané větve s pěticentimetrovými trny, zatím se mi v tréninku vyhýbaly. Mnozí soupeři však takové štěstí neměli Trn projel pláštěm jako nůž máslem. Vrcholný zážitek jsem si přivezl z Big Islandu. Jeli jsme se podívat na závody světových Ironmanů na Big Island. Stáli jsme na šedesáté míli, otočce kola a byl jsem u vytržení. Obdivuji každého, kdo někdy zvládl „Železňáka“, ono 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a uběhnout maratón, to není opravdu žádná legrace, zvlášť v tom žáru, který mají borci na HAWAII. Zaběhl jsem si pouhou desítku a vyšťavenost byla maximální. Hned jsem se vrátil do vlastního závodu, který mne teprve čekal. Bikerský tréninkový okruh byl otevřen teprve několik dní před vlastním závodem.Na závodní okruh nesměl nikdo. Kdo toto nařízení porušil byl okamžitě diskvalifikován a těch bikerů opravdu málo nebylo. Na závod jsem odjížděl s vědomím, že kolo bude moji nejsilnější disciplínou, po několika tréninkových dnech již jsem si to nemyslel“, vrací se PETR v myšlenkách na Hawaii.
PETR ORLICH dokončil závod v čase 4 hodiny 5 minut, vítěz celého závodu HAMISH CARTER zvládl náročné trasy v čase 2 hodiny 43 minut. Ve své kategorii obsadil PETR krásné čtrnácté místo. M. Richter PETR ORLICH Foto: archív ÚO
|