Před deseti letyPETR ORLICH DOSÁHL NA NEJCENĚJŠÍ MEDAILI„TEN KDO PŘEŽIL…..“Památce Petr Orlicha, který od října 2016 již není mezi námi Nezlomná vůle, cílevědomost, pokora a velká skromnost to jsou jedny z hlavních předností českotřebovského bikera, duatlonisty a triatlonisty PETRA ORLICHA. Sezóna 2006 mu vyšla skvěle, dařilo se mu obzvlášť při náročných závodech terénního seriálu XTERRA. Dokonce měl dlouholetý borec ústeckého týmu CTC FORT SMC i trochu potřebného štěstíčka a probojoval se v terénním triatlonu na Hawaii. Z Vídně odlétal PETR ORLICH s kamarádem KARLEM ZADÁKEM v pátek 13. října 2006. (Jak se později ukázalo, magicky smolné datum nakonec přineslo štěstí…). Do Mnichova (619 km) trval let hodinu, následných devět hodin letěl dalších 6 300 km do New Yorku. Zde byla dvanáctihodinová přestávka. Jelikož PETR po celém světě kamarády má, jeden z nich pro něj přijel na letiště a tak se mohl vyspinkat pěkně pod duchnou. Do San Francisca trvalo letadlu překonání 4 000 km 6 hodin 13 minut a na vysněný ostrov Kuhului (Maui), jeden z osmi největších havajských ostrovů dalších 3 900 km za 5 hodin 14 minut. Celkem tedy 14 819 km. Na ostrově Maui byl PETR ubytován v bungalovu „Banana“ a zprvu si užival první exotické dovolené v životě. Každodenní výlety po ostrově, pochopitelně i tréninku byla věnována velká pozornost. Návštěva tropického pralesa s liánami a vodopády, ohromné bambusové lesy a co teprve moře s exkluzivními plážemi. „Obrovské vlny se stovkami surfařů, no zkrátka bomba“, říká PETR ORLICH. „Nikdy jsem nic podobného na vlastní oči neviděl. Na všechno jsme si pochopitelně netroufli. Zkoušeli jsme body-surfing, šnorchovali jsme u korálových útesů, desítky barevných rybiček, želvy, ale také třímetrové vlny. Považuji se proti soupeřům za antiplavce, nebudu zamlčovat, že plavání jsem se bál nejvíce. Teprve po prvních náročných trénincích v rozbouřeném moři jsem se trochu uklidnil a ubezpečil se, že bych snad to plavání dokončit mohl“, přiznává PETR ORLICH. Velice zajímavá byla i návštěva sopky Havleakala tyčící se do výšky 3 055 metrů, obvod kráteru sopky je 36 km. „Za dvě a půl hodiny v tropickém vedru jsme ujeli něco přes 40 km do nadmořské výšky přes 2 000 metrů. Něco nádherného, scenérie, o kterých se mi ani nezdálo. Na druhé straně jsem byl z těch lávových polí hlubokého písku, ostrých vyvřelin i nepříjemných volných kamenů značně zdecimován. Pravda na kole mám již nějakou ti tisícovku kilometrů v náročných terénech najetu, s tímhle jsem se však nesetkal. Koupil jsem si speciální pláště s vložkou, po cestách jsou napadané větve s pěticentimetrovými trny, zatím se mi v tréninku vyhýbaly. Mnozí soupeři však takové štěstí neměli Trn projel pláštěm jako nůž máslem. Vrcholný zážitek jsem si přivezl z Big Islandu. Jeli jsme se podívat na závody světových Ironmanů na Big Island. Stáli jsme na šedesáté míli, otočce kola a byl jsem u vytržení. Obdivuji každého, kdo někdy zvládl „Železňáka“, ono 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a uběhnout maratón, to není opravdu žádná legrace, zvlášť v tom žáru, který mají borci na HAWAII. Zaběhl jsem si pouhou desítku a vyšťavenost byla maximální. Hned jsem se vrátil do vlastního závodu, který mne teprve čekal. Bikerský tréninkový okruh byl otevřen teprve několik dní před vlastním závodem.Na závodní okruh nesměl nikdo. Kdo toto nařízení porušil byl okamžitě diskvalifikován a těch bikerů opravdu málo nebylo. Na závod jsem odjížděl s vědomím, že kolo bude moji nejsilnější disciplínou, po několika tréninkových dnech již jsem si to nemyslel“, vrací se PETR v myšlenkách na Hawaii.
PETR ORLICH dokončil závod v čase 4 hodiny 5 minut, vítěz celého závodu HAMISH CARTER zvládl náročné trasy v čase 2 hodiny 43 minut. Ve své kategorii obsadil PETR krásné čtrnácté místo. M. Richter PETR ORLICH Foto: archív ÚO
|
Prezentace
proběhla ve středu 25. října v nejmodernějším hotelu PRINC, vlastní
mistrovský závod byl odstartován v neděli 29. října v 9 hodin 15 minut.
PETR ORLICH popsán na pažích i stehnech startovním číslem 325, tropická
teplota převyšovala 400C, do mořských vln se najednou vrhlo 560
nejlepších terénních triatlonistů na světě. První disciplínou bylo 1 600
metrů plavání ve dvou okruzích. Disciplínu, ze které měl PETR největší
obavy zvládl v čase (34:50) minut, nejlepší plavec měl čas (19:40) minuty.
Následovalo 30 km jízdy na horském kole. Zvlněný terén, láva, kameny,
ostré vyvřeliny, láva zalitá vrstvami hlubokého písku. PETR měl na kole
žaludeční problémy , nemohl přijímat občerstvení, které pořadatelé
podávali po pěti kilometrech. Prudké výjezdy zvládal nakonec PETR ORLICH
bravurně, co bylo nejhlavnější, všechny ostré trny se plášťům jeho profi
stroji MTB vyhnuly. Závěrečných 11 km běhu již PETR zvládnout musel, je to
zkrátka bojovník.Opět jej potkalo štěstí. Když se po proběhnutí cílem
přezouval do suchých botasek, zlověstně až vyzývavě z pravé boty trčel
dlouhý bodec. Do chodidla naštěstí nezamířil…. Tato legrácka stála
skvělého „Forťáka“ kromě ohromného sebezapření i finanční náklady
převyšující 50 000 Kč. Proběhnutím cíle se však veškeré problémy a potíže
smazaly, na krk mu sličná Hawaianka zavěsila medaili s památným nápisem „SURVIVIR“,
„ten kdo přežil“. „XTERRA WPRLD CHAMPIONSHIP 2006“.