ZAMYŠLENÍ NA ÚNOR

„Hle, člověk – obraz boží“

V jedněch amerických novinách se objevil článek s titulkem „Ironie lidského bytí“. Mladá žena zůstala sama v hotelovém pokoji. Opustila manžela a dvě děti kvůli milenci, který ji však nechal být. V naprostém zoufalství si vložila hlaveň pistole do úst a stiskla spoušť… Policie našla na nočním stolku zmačkaný lístek se zoufalým vzkazem: „Neplačte pro mě. Už nejsem ani člověk.“

V ten samý večer v tom samém hotelu, jen o pár pater níž, se v konferenční místnosti konalo shromáždění hnutí New Age (Nového věku). Po několika plamenných proslovech přítomní začali unisono skandovat: „Jsem Bůh!... Jsem Bůh!... Jsem Bůh!“

„Ironie lidského bytí“, končil článek, „je v tom, že ve stejném čase a místě mají lidé tak rozdílný pohled na sebe sama.

Ano, plácáme se v tom někdy z extrému do extrému, mezi pýchou a pocity méněcennosti. Jak najít zdravou rovnováhu? Já ji nacházím v Bibli, kde čtu, že my lidé jsme stvořeni jako obraz boží. Na jednu stranu jsme jenom obraz, nejsme bohové. To je lék na naši pýchu. „Prach jsi a v prach se navrátíš“. Tak ať ze sebe nikdo nedělá víc, než je. Ať se nikdo nepovyšuje. A ať se nikdo nenechá uctívat jako nadčlověk – ani v politice, ani v umění, či ve sportu. Na druhou stranu jsme boží. To je lék na naše mindráky. Máme hodnotu a důstojnost, a to všichni, bez ohledu na pohlaví, věk, barvu pleti, národnost, náboženství, zdravotní stav, handicapy, nadání, společenské postavení či majetek. V Božích očích jsi jako člověk drahý a vzácný. To je dobré vědět ve vztahu k sobě i v chování k druhým. To obojí, pro zdravou rovnováhu – jen obraz, ale zato boží.

Rostislav Staněk