NĚCO (NEJEN) O ROČENCE...
Úvodník únorového vydání Českotřebovského zpravodaje se dostává i na webové stránky, neboť problematika Ročenky Českotřebovsko je záležitostí  nejen České Třebové, všech připojených obcí a také obcí našeho "rozšířeného působení", které jsme získali současně se zrušením okresních úřadů  v roce 2000.
Blíží se kulaté dvacáté výročí třebovské ročenky (letos vychází podevatenácté), takže tak trochu s předstihem se otáčím do minulosti...
S nápadem vydávat jakési informace v roce 1998 přišel jeden známý... Chvíli jsem nápad nosil v hlavě, až se jedné noci zrodil zcela najednou, že by to mohla být brožura, kterou občas vydávaly za první republiky různé instituce nebo ještě dříve to byly nformační brožurky, ve kterých se v názvu objevovalo slovo kalendář. Zpracoval jsem to do srozumitelné podoby a zašel za tehdejším starostou Jiřím Páskem, kterému se nápad zalíbil a přednesl ho na tehdejší radě, která ho schválila. Poprvé vyšla v lednu 1999, ale to byl opravdu podařený rok. Byl schválen Týden sportu, zahájen Bennewitzův festival a když jsem přišel s nápadem udílení Cen města Kohout, také jsem nebyl vyhozen. Všechny čtyři záležitosti fungují, a stále lépe, dodnes... To je paráda, ne? Před nějakým časem jsem psal o třebovských fenoménech. Čtyři fenomény vznikly v jednom roce, doufejme, že podobný rok se ještě někdy dostaví – třeba to bude ten letošní, i když nezačal vůbec štastně pádem střechy nové sportovní haly. Ale proč jsem si na třebovské fenomény vzpomněl? Letošní ročenka je věnována jednomu z třebovských fenoménů, trampingu. Vždyt první trampská osada vznikla před devadesáti lety a slavný trampský potlach Myšina byl poprvé zapálen před pětaosmdesáti. A jak už jsem někde před patnácti lety psal, Česká Třebová jako jedna z největších „bašt“ trampského hnutí by si zasloužila trampské muzeum. Kolem města je krásná příroda, mnohá tábořiště a takové muzeum by přitáhlo i turisty z celé republiky. Materiálů pro takové muzeum je dost, i když mnozí příbuzní „starých“ trampů, kteří již odešli k „Manitouovi“, se prostě rozhodnou všechno vyhodit jako staré krámy. Třeba Martin Šebela by určitě potvrdil, kolik věcí, dokumentů nebo fotografií se najde na starých půdách nebo ve sklepích. Ale člověk na to musí být velký fanda, a to Martin je...
Mnozí lidé si ročenku schovávají, takže mají například v rubrice „Rok jednou větou“ dění ve městě shrnuté do několika stránek už téměř celá dvě desetiletí. Kdo tvrdí, že se tu nic neděje, tak při čtení této rubriky žasne. A to se stává, že se neobjeví všechny akce. Pamatuji, jak mi před lety vyčinili Poutníci, že se v textu neobjevil jejich výroční koncert, vloni jsme zase zklamali Milana Michalského, kterému jsme neuvedli jeho výroční výstavu, což mě mrzelo. Letos jsme už na Mineralogický klub nezapomněli. Ale to všechno ukazuje na to, že ročenku lidé čtou a to mi dělá radost, i když se někdy ne všechno úplně podaří...
Ještě dovolte napsat o některých problémech. Například seznam firem. Nikde není žádná databáze (alespoń jsem se k ní nedopracoval), která by pomohla, a tak se každý rok stane, že některá firma je uvedena prostě jinak. Mám radost, že po výzvách se přihlásilo více než deset firem, které chtěly něco opravit. To samé se týká zdravotnictví. Ale i tady se ozvalo více než deset lékařů, kteří chtěli opravu telefonu nebo ordinačních hodin. Díky organizacím a spolkům, které o sobě zaslali informace, díky obcím regionu a mnoha dalším lidem, kteří zaslali jakékoliv další informace (vždyt je jich více než stovka).
Bude to znít neuvěřitelně, ale nejvíce času zabírá shánění financí... Nejde to jinak. Aby ročenka mohla vyjít, je potřeba na vydání zajistit peníze. Finanční příspěvky města a okolních obcí pokryjí jen menší část nákladů, ostatní stojí na inzerci. Tady bych opravdu chtěl poděkovat všem, kteří se na tvorbě ročenky podílejí inzercí. Ročenka si za léta, kdy vychází, vybudovala jisté postavení a prestiž, což je dobře. Všichni však, i když třeba nevědomky, pomáhají dobré věci, a to je vždycky dobré a patří všem opravdu velký dík...
Nakonec jsem nechal lahůdku – distribuci. Pošta tuto menší knihu neroznese, a tak využívám studenty z VDA, kteří ročenku roznášejí jako brigádu. Díky vám, kluci... Potvrdí vám, že hororem jsou doručovací schránky, ročenka se do nich mnohdy nevejde, někde nejsou vůbec nebo otevřené a ročenka z nich padá... To je fakt lahůdka k nezaplacení...
Přes všechny uvedené problémy (nebo možná právě proto) je velikou radostí na ročence pracovat a přinést každý rok všem Třebovákům takový jakýsi opožděný vánoční dárek. A to mně fakt těší. Díky za povzbudivé (ale i kritické) telefonáty nebo e-maily, každý přináší zpětnou vazbu... A té je v dnešní době potřeba jako té příslovečné soli...
Za všechny případné chyby v ročence se omlouvám, jdou téměř vždy za mnou a na mou hlavu...
Karel Kubišta