Trochu smutná fotografie českotřebovských Kohoutů po
posledním finálovém zápase se Světlou nad Sázavou. Stříbrné
medaile bychom loni brali, letos jsme chtěli ty
zlaté. Skoro to vyšlo, ve sportu nelze všechno do
posledního
"puntíku" naplánovat. Více se k hokeji vrátím zítra.
Hokejisté bojovali jako lvi, fanoušci se také opravdu snažili,
na takový zápas se tak hned nezapomene. Foto Jarda
Koníček
Děti z MŠ U Stadionu vítaly jaro
Vynášení
Smrtky nebo Morany je starodávná tradice, která se ze starých
slovanských časů dochovala až do dnešní doby. Pro naše předky byl
rituál vynášení zimy a vítání jara velmi významnou událostí.
Také děti z
Mateřské školy U Stadionu tuto tradici dodržely. Přestože počasí v
posledních dnech bylo spíše chladné a tak trochu víc zimní než
jarní, vydaly se děti z mateřské školy U Stadionu v pátek 24. března
přivítat jaro a vynést nevlídnou vládkyni zimy Moranu.
Morany bylo
potřeba nejprve vyrobit. Každá třída si vyrobila vlastní, originální
Moranu z přírodních materiálů, jako je například seno, klacíky,
krepové papíry, ale třeba i chleba a rohlíky, které zároveň
posloužily jako potrava pro kačeny a ryby. Morany se natolik
povedly, až dětem bylo líto, že je musí vhodit do řeky. Průvod dětí
a učitelek se vydal českotřebovskými ulicemi a za doprovodu říkanky
„Přišlo jaro do
vsi,
kde jsi zimo, kde
jsi?
Byla zima mezi
náma,
ale už je za
horama,
hu hu hu jaro už
je tu!“
a zvuků
řehtaček odnesly Morany k řece Třebovce a poslaly je po vodě pryč do
daleka.
Vylepšené Portmoneum v Litomyšli zahájilo sezónu s novým majitelem
Litomyšl (24. 3. 2017) – Dům
litomyšlského úředníka Josefa Portmana, nevšedně a místy trochu
strašidelně vyzdobený malbami a vyřezávaným nábytkem výtvarníka a
spisovatele Josefa Váchala, je od podzimu loňského roku v majetku
Pardubického kraje a ve správě Regionálního muzea v Litomyšli. Po
drobných stavebních úpravách v zimní sezoně se Portmoneum – Museum
Josefa Váchala opět otevřelo veřejnosti a nabízí několik novinek.
„Zakoupením Portmonea získal
Pardubický kraj unikátní památku, za kterou jezdí mnoho lidí od nás i
ze světa. Zastupitelstvo Pardubického kraje odsouhlasilo částku 15
milionů korun, která byla kompromisem mezi uměleckou a
stavebně-historickou hodnotou domu. Nyní jsme z rozpočtu Pardubického
kraje do oprav investovali ještě 700 tisíc korun. Bylo nutné zřídit
elektrickou požární signalizaci a došlo i k zásadním změnám
v expozici,“ uvedl hejtman
Pardubického kraje Martin Netolický, který Portmoneum slavnostně
otevřel spolu s řadou dalších osobností a odborníků, kteří se kolem
této památky a tvorby Josefa Váchala pohybují. Pozvání přijali také
Portmanův nevlastní syn Václav Josefy a předchozí majitelky, dcery
Ladislava Horáčka. Dokonce přijela i bývalá konzervátorka památkové
péče Alena Randáková, letos již 95letá, která zachránila Váchalovy
malby v 70. letech 20. století od zničení, případně transferu do
Prahy.
Nově se návštěvníci mohou podívat na
příběhy autora maleb Josefa Váchala, ale také jejich objednatele
Josefa Portmana a jeho rodiny. Za všechno mohla Portmanova tiskařská
a sběratelská vášeň. Spolupráce obou mužů byla ve 20. letech 20.
století velmi intenzivní, ale trvala jen krátce. Přesto tu po sobě
Josef Váchal (1884–1969) zanechal
monumentální dílo, řadící se svým významem mezi přední české i
evropské umělecké památky minulého století. Výmalba místností v sobě
snoubí veškeré Váchalovy životní názory,
postoje a umělecké směry,
kterými se ve svých dílech zabýval. Najdeme tu jeho oblíbená témata,
mystifikaci, stejně jako doklady jeho svérázného humoru. Místnosti
doplňuje Váchalem malovaný a vyřezávaný nábytek, zapůjčený z Památníku
národního písemnictví..
Nová expozice se nachází nejen ve
výstavních prostorách, ale provede návštěvníka i částí domu
a zahradou. Znovu zprovozněná, tentokrát ovšem v novém pojetí, je
camera obscura Aleše Hvízdala a Marka Volfa, nabízející netradiční
pohled na zahradu Portmonea. Každý si jistě rád zpestří návštěvu
posezením nad kávou v bývalé prádelně nebo venku, obdivujíce sazenice
tabáku. „Právě tabák se sem od dob Portmana vrací poprvé. Pěstoval ho
na své zahradě pro Josefa Váchala, aby mohl část dluhu splácet jinak
než penězi,“ vysvětluje kurátorka expozice Hana Klimešová.
Stálou expozici letos doplní dvě
výstavy. První, právě zahájená, představuje zajímavé fotografie z Portmonea
od dob Portmana a Váchala až po otevření muzea v roce 1993. Druhá,
s názvem Z Váchalova rodinného alba, bude zahájena 3. června
v rámci litomyšlské muzejní noci spolu s besedou nad knihami o Josefu
Váchalovi. Návštěvníci budou mít možnost porovnat Váchalem pořízené
fotografie s grafickými díly, do nichž snímky přenesl.
Veřejnosti je Portmoneum přístupné až
do konce dubna jen o víkendech, případně pro skupiny na objednání, od
května už běžně od úterý do neděle.
Zamyšlení na duben
-
Milí čtenáři. Společenství, ve kterém jako
kazatel působím, se blíží kulaté sedmdesáté narozeniny. Jen tak
pro zajímavost budeme slavit sedmdesát let působení našeho
společenství v České Třebové. A sedmdesátiny v životě člověka jsou
důvodem k zastavení ohlédnutí se, možná rekapitulaci. Každý z nás
na nějakých sedmdesátinách byl, někteří je i sami slavili. Ať tak
či tak, podobné příležitosti nás nutí k zastavení a přemýšlení nad
časem a našem místě v něm. Čas je dar. Jeho hodnota není daná ani
tak délkou jako kvalitou, kterou do něj během našeho života se
pokusíme vložit. Dovolte mi, abych citoval jeden zajímavý výrok
z Bible. V knize Žalmů si můžeme přečíst tuto modlitbu. „Nauč nás
počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“
- Byl nám dán čas, abychom se
zapsali do historie, abychom vytvářeli dějiny, abychom dnům, které
se množí jeden za druhým, jako buňky v těle, dali hodnotu. A tak
se může stát, že čas znehodnotíme, nebo naopak naše dny budou
hodnotou, která se vepíše do dějin. Možná ne těch, které budou
v budoucnu podkladem pro vytvoření učebnic dějepisu, ale do dějin
našich nejbližších, našich dětí, našich sousedů, přátel, ale třeba
také někoho, koho vůbec neznáme, akorát jsme něčím obohatili jeho
život, třeba jen na okamžik. Prosba vyslovená autorem citovaného
textu je touhou být tím, kdo čas a tím i dějiny naplní hodnotami,
pro které stojí za to žít. Které to jsou? Snad vlídné slovo,
povzbuzení, pohlazení, dobrý čin, úsměv, odpuštění, soucit, pomoc
či umění stát za pravdou a postavit se bezpráví a lži. Velmi
pravděpodobně každý z nás budeme slavit narozeniny. Ať už své
vlastní, či někoho kdo nám je blízký. Nejsou právě tyto události
okamžikem, kde jako by zaznívala otázka toho, kdo je pánem času.
„Jak si se zapsal do dějin?“ Zhojilo to někomu duši, nebo spíš
zranilo srdce. Ať už přijdeme k jakékoli odpovědi, mám pro vás
dobrou zprávu. Jestli jsi přečetl tento článek, pak to znamená, že
máš novou úžasnou příležitost vzít pero svého života a něco
krásného vepsat do života lidí kolem, se kterými ses ne náhodou
potkal v čase, který Ti byl dán.
- Kazatel Církve adventistů s.d. Samuel Vaněk BTh
|