Českotřebovský deník 86/2017 (27/3) 

Trochu smutná fotografie českotřebovských Kohoutů po posledním finálovém zápase se Světlou nad Sázavou. Stříbrné medaile   bychom loni brali, letos jsme chtěli ty zlaté. Skoro to vyšlo, ve sportu nelze všechno do posledního "puntíku" naplánovat.  Více se k hokeji vrátím zítra. Hokejisté bojovali jako lvi, fanoušci se také opravdu snažili, na takový zápas se tak hned nezapomene. Foto Jarda Koníček
 
Děti z MŠ U Stadionu vítaly jaro

Vynášení Smrtky nebo Morany je starodávná tradice, která se ze starých slovanských časů dochovala až do dnešní doby. Pro naše předky byl rituál vynášení zimy a vítání jara velmi významnou událostí.
Také děti z Mateřské školy U Stadionu tuto tradici dodržely. Přestože počasí v posledních dnech bylo spíše chladné a tak trochu víc zimní než jarní, vydaly se děti z mateřské školy U Stadionu v pátek 24. března přivítat jaro a vynést nevlídnou vládkyni zimy Moranu.
Morany bylo potřeba nejprve vyrobit. Každá třída si vyrobila vlastní, originální Moranu z přírodních materiálů, jako je například seno, klacíky, krepové papíry, ale třeba i chleba a rohlíky, které zároveň posloužily jako potrava pro kačeny a ryby. Morany se natolik povedly, až dětem bylo líto, že je musí vhodit do řeky. Průvod dětí a učitelek se vydal českotřebovskými ulicemi a za doprovodu říkanky
„Přišlo jaro do vsi,
kde jsi zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma,
ale už je za horama,
hu hu hu jaro už je tu!“
a zvuků řehtaček odnesly Morany k řece Třebovce a poslaly je po vodě pryč do daleka. 

Vylepšené Portmoneum v Litomyšli zahájilo sezónu s novým majitelem

Litomyšl (24. 3. 2017) – Dům litomyšlského úředníka Josefa Portmana, nevšedně a místy trochu strašidelně vyzdobený malbami a vyřezávaným nábytkem výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala, je od podzimu loňského roku v majetku Pardubického kraje a ve správě Regionálního muzea v Litomyšli. Po drobných stavebních úpravách v zimní sezoně se Portmoneum – Museum Josefa Váchala opět otevřelo veřejnosti a nabízí několik novinek.
„Zakoupením Portmonea získal Pardubický kraj unikátní památku, za kterou jezdí mnoho lidí od nás i ze světa.  Zastupitelstvo Pardubického kraje odsouhlasilo částku 15 milionů korun, která byla kompromisem mezi uměleckou a stavebně-historickou hodnotou domu. Nyní jsme z rozpočtu Pardubického kraje do oprav investovali ještě 700 tisíc korun. Bylo nutné zřídit elektrickou požární signalizaci a došlo i k zásadním změnám v expozici,“ uvedl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, který Portmoneum slavnostně otevřel spolu s řadou dalších osobností a odborníků, kteří se kolem této památky a tvorby Josefa Váchala pohybují. Pozvání přijali také Portmanův nevlastní syn Václav Josefy a předchozí majitelky, dcery Ladislava Horáčka. Dokonce přijela i bývalá konzervátorka památkové péče Alena Randáková, letos již 95letá, která zachránila Váchalovy malby v 70. letech 20. století od zničení, případně transferu do Prahy.
Nově se návštěvníci mohou podívat na příběhy autora maleb Josefa Váchala, ale také jejich objednatele Josefa Portmana a jeho rodiny. Za všechno mohla Portmanova tiskařská a sběratelská vášeň. Spolupráce obou mužů byla ve 20. letech 20. století velmi intenzivní, ale trvala jen krátce. Přesto tu po sobě Josef Váchal (1884–1969) zanechal monumentální dílo, řadící se svým významem mezi přední české i evropské umělecké památky minulého století. Výmalba místností v sobě snoubí veškeré Váchalovy životní názory, postoje a umělecké směry, kterými se ve svých dílech zabýval. Najdeme tu jeho oblíbená témata, mystifikaci, stejně jako doklady jeho svérázného humoru. Místnosti doplňuje Váchalem malovaný a vyřezávaný nábytek, zapůjčený z Památníku národního písemnictví..
Nová expozice se nachází nejen ve výstavních prostorách, ale provede návštěvníka i částí domu a zahradou. Znovu zprovozněná, tentokrát ovšem v novém pojetí, je camera obscura Aleše Hvízdala a Marka Volfa, nabízející netradiční pohled na zahradu Portmonea. Každý si jistě rád zpestří návštěvu posezením nad kávou v bývalé prádelně nebo venku, obdivujíce sazenice tabáku. „Právě tabák se sem od dob Portmana vrací poprvé. Pěstoval ho na své zahradě pro Josefa Váchala, aby mohl část dluhu splácet jinak než penězi,“ vysvětluje kurátorka expozice Hana Klimešová. 
Stálou expozici letos doplní dvě výstavy. První, právě zahájená, představuje zajímavé fotografie z Portmonea od dob Portmana a Váchala až po otevření muzea v roce 1993. Druhá, s názvem Z Váchalova rodinného alba, bude zahájena 3. června v rámci litomyšlské muzejní noci spolu s besedou nad knihami o Josefu Váchalovi. Návštěvníci budou mít možnost porovnat Váchalem pořízené fotografie s grafickými díly, do nichž snímky přenesl. 
Veřejnosti je Portmoneum přístupné až do konce dubna jen o víkendech, případně pro skupiny na objednání, od května už běžně od úterý do neděle. 
 
Zamyšlení na duben  

Milí čtenáři. Společenství, ve kterém jako kazatel působím, se blíží kulaté sedmdesáté narozeniny. Jen tak pro zajímavost budeme slavit sedmdesát let působení našeho společenství v České Třebové. A sedmdesátiny v životě člověka jsou důvodem k zastavení ohlédnutí se, možná rekapitulaci. Každý z nás na nějakých sedmdesátinách byl, někteří je i sami slavili. Ať tak či tak, podobné příležitosti nás nutí k zastavení a přemýšlení nad časem a našem místě v něm. Čas je dar. Jeho hodnota není daná ani tak délkou jako kvalitou, kterou do něj během našeho života se pokusíme vložit. Dovolte mi, abych citoval jeden zajímavý výrok z Bible. V knize Žalmů si můžeme přečíst tuto modlitbu. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“
Byl nám dán čas, abychom se zapsali do historie, abychom vytvářeli dějiny, abychom dnům, které se množí jeden za druhým, jako buňky v těle, dali hodnotu. A tak se může stát, že čas znehodnotíme, nebo naopak naše dny budou hodnotou, která se vepíše do dějin. Možná ne těch, které budou v budoucnu podkladem pro vytvoření učebnic dějepisu, ale do dějin našich nejbližších, našich dětí, našich sousedů, přátel, ale třeba také někoho, koho vůbec neznáme, akorát jsme něčím obohatili jeho život, třeba jen na okamžik. Prosba vyslovená autorem citovaného textu je touhou být tím, kdo čas a tím i dějiny naplní hodnotami, pro které stojí za to žít. Které to jsou? Snad vlídné slovo, povzbuzení, pohlazení, dobrý čin, úsměv, odpuštění, soucit, pomoc či umění stát za pravdou a postavit se bezpráví a lži. Velmi pravděpodobně každý z nás budeme slavit narozeniny. Ať už své vlastní, či někoho kdo nám je blízký. Nejsou právě tyto události okamžikem, kde jako by zaznívala otázka toho, kdo je pánem času. „Jak si se zapsal do dějin?“ Zhojilo to někomu duši, nebo spíš zranilo srdce. Ať už přijdeme k jakékoli odpovědi, mám pro vás dobrou zprávu. Jestli jsi přečetl tento článek, pak to znamená, že máš novou úžasnou příležitost vzít pero svého života a něco krásného vepsat do života lidí kolem, se kterými ses ne náhodou potkal v čase, který Ti byl dán.  
Kazatel Církve adventistů s.d. Samuel Vaněk BTh