Před 20 lety v roce 1997 |
|
Stavěl se nový závod Korado. Holá pláň mezi silnicí I/14 a železnicí se po odstranění zbytků staveb změnila na velké staveniště, kde současně pracovalo i sedm jeřábů. Generálním dodavatelem stavby bylo PSJ Jihlava Bylo třeba také vyřešit místo ve starém závodě, proto byl před stavbou také odstřelen tovární komín Korado. Slavnostní otevření nového závodu Korado se konalo v listopadu 1997. Byly zbourány budovy starých jatek v Moravské ulici kde předtím sídlily technické služby města. Ty byly přemístěny do dnešního areálu na místě bývalých sovětských kasáren v Semanínské ulici. Na místě jarek je dnes postaven obytný soubor Moravská ulice. Před 20 lety se však zatím o bytové výstavbě v této lokalitě neuvažovalo. Naopak zde měl vyrůst první českotřebovský supermarket.Město na zástavbu prostoru supermarketem dokonce vyhlásilo výběrové řízení, do kterého se přihlásilo 6 investorů. Nakonec se zde však žádný obchod nestavěl. Na toto téma se dokonce 7. května 1997 konalo mimořádné jednání zastupitelstva města, kde se zastupitelé na prodeji městského pozemku pro supermarket nedohodli a bod byl stažen z programu. Investice do supermarketu byla přesměrována do území Trávník IV., kde byla provedena demontáž nedostavěné konstrukce budovy učiliště ČSVD. Odborné učiliště ČSVD do té doby sídlilo ve stísněných podmínkách v budově Orlíku v Brázdově. Z plánovaného rozvoje sešlo, učiliště se sloučilo se Střední integrovanou školou technickou a přestěhovalo na Skalku. Tím vzniklo místo pro velké parkoviště a supermarket Billa, který byl pak otevřen o tři roky později v březnu 2000. Předcházelo mu ještě otevření marketu Albert (600 m2) na Parníku, který vznikl z přestavěného kina Jas. ČtZ na internetu Od roku 1997 byly postupně umísťovány na server zdejšího dislokovaného pracoviště DFJP první články z Českotřebovského zpravodaje. Dnes je tento server nepřístupný, ale články jsou zatím zachráněny v neveřejném archivu. (Nemám dostatek webového prostoru). Stále probíhaly nekonečné spory o vlastnictví domu čp. 11 v Klácelově ulici. Polovinu tohoto domu Milada Gzílová darovala městu, ale její neteř, paní Ledererová z poličky považovala darovací smlouvu za neplatnou. Soud vše sice potvrdil, také odvolací, ale i pak paní Ledererová využila možnost dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který však vynesl rozsudek, že se má celá věc znovu vrátit k okresnímu soudu do Ústí nad Orlicí. Nyní už víme, že to trvalo další léta a že to nakonec dopadlo pro město dobře, dům čp. 11 v sousedství radnice zůstal v majetku města, druhou polovinu pak město vyměnilo za jinou nemovitost na Tyršově náměstí. Dnes je od roku 2012 v domě čp. 11 Městské muzeum doplněné o přístavbu financovanou z fondů EU. Z toho je vidět, že ještě po vyhraném soudu zdaleka nebylo vše jednoduché. Po nástupu Jaroslava Zedníka do vedení města se otázka muzea opět odsouvala, potom vznikl záměr na velkou kulturní investici do budovy na Hrdličáku, kde měla být městská knihovna, taneční sál Kulturního centra, restaurace a Městské muzeum společně. Ukázalo se, že tato představa není reálná, na vybudování expozic muzea byla k dispozici dotace EU a to nakonec rozhodlo, že dříve údajně nevyhovující prostory v čp. 11 se staly pro výstavní činnost ,muzea výhodné. Předpokladem byl ovšem dobře napsaný scénář dnešní ředitelky muzea Mgr. Jany Voleské. V únoru 1997 se na železnici konala ojedinělá akce - stávka, která dopravu (nejen) ve zdejším uzlu zastavila. první viník stávky byl nalezen jen několik dnů po jejím ukončení - byl to tehdejší náměstek ministra dopravy, dřívější ředitel OPŘ Česká Třebová, Třebovák Ing. Dalibor Zelený. podle ministra nebyl tehdy "pevným svorníkem" mezi Českými drahami, jejich správní radou, odborovými organizacemi a ministerstvem. Ve Třebové se pak uvádělo, že dalším důsledkem stávky, ve které českotřebovští železničáři hráli první housle, bylo i zrušení OPŘ Česká Třebová k 1. květnu 1997.. Zmizela jedna zvuková kulisa města. Od 1. ledna 1997 přestala parní píšťala v tehdejší ŽOSce oznamovat začátek a konec svačiny v 9.00 a v 9:15 hodin. Povodeň 1997 - hlavní událost měsíce července. Způsobila velké škody a dokonce připravila jednoho člověka o život. Průtok vody v Třebovce byl skutečně rekordní (odhaduje se i dost přes 100m3/s) a lze jej srovnat zřejmě jen s rokem 1958, kdy se prolomila přehrada v Srnově. Během povodně přicházely zprávy o ohrožení města vodou z rybníka Hvězda, kde hrozilo také porušení hráze. Škody byly pro níže položené oblasti města, v těch dalších o povodni nic nevěděli. Nové hodiny na staré radnici. Nový pohon a systém řízení radničních hodin dodala hodinářská firma Elektron z Vyškova v r. 1997, která dala nejnižší nabídku. celý systém se skládá z hlavních hodin HN 350, přijímače radiosignálu, podružného motorového stroje VW30, dvou elektromagnetických bicích strojů, dvou bicích kladiv a mechanických rozvodů. Hlavní hodiny obsahují mikroprocesor, který řídí všechny jejich funkce a zajišťuje i snadnou obsluhu. Vytváří minutové polarizované impulzy pro pohon podružného stroje ciferníku. Automaticky se provádí změna na lezní a zimní čas. Při výpadku pro jsou hodiny zálohovány devítivoltovou baterií a je aktivována paměť s kapacitou 50 hodin, do níž se ukládají informace o čase a při obnovení dodávky proudu hodiny zrychleným posuvem upraven čas na vnějším ciferníku. Celé zařízení bylo pořízeno v roce 1997 a stálo zhruba 130 tisíc korun. Okresní úřad rozhodl o ukončení činnosti protialkoholní záchytné stanice v České Třebové v Borku. Její provoz stál okresní rozpočet 750 tisíc Kč ročně a 2/3 času byla tato stanice prázdná, nevyužitá, pouze s placeným personálem. Na financování se odmítly spolupodílet okolní okresy Svitavy a Rychnov nad Kněžnou. Bylo prostě málo opilců. Od té doby, tedy 20 let se musí opilci vozit až do Hradce Králové nebo do Pardubic, což je z praktického hlediska nereálné a ekonomicky nezdůvodnitelné. Byl by to úkol Městské policie. Cesta do Pardubic a zpět s opilcem trvá jistě 3 hodiny a po tuto dobu by dvoučlenná hlídka v České Třebové chyběla. Takovou cestu by neabsolvovala jistě ani státní policie. A tak musí opilec dnes pod dozorem strážníků vystřízlivět, pokud si v opilosti přivodí zranění, mohou ho strážníci předat do lékařské péče. Referendum o osamostatnění obce Semanín. Dne 21. června 1997 se v Semaníně konalo referendum, ve kterém byla občanům položena tato otázka: Souhlasíte, s tím, aby se místní část města Česká Třebová - Semanín oddělila a stala se od 1.1. 1998 samostatnou obcí v původním katastrálním území? Referendum proběhlo a výsledek byl jasný poměr hlasů byl 244 pro samostatnost a 31 proti. Již dvacátým rokem je Semanín samostatný a je to ku prospěchu rozvoje této obce. To musí uznat každý, i kdyby tomu oddělení nepřál. Je třeba napsat i to, že oddělení obce Semanín podle novelizovaného zákona o Obcích by již možné nebylo, pro oddělení musí mít místní část již více než 1000 obyvatel. Pokud by s oddělením v Semaníně otáleli, tak by již samostatná obec nevznikla.
|