Bratři Vokolkovi - tvůrci navzdory době i osudu                

Poctu uměleckému rodu Vokolkových z Pardubic zahájil Pardubický kraj spolu s dalšími institucemi vernisáží dvou výstav z díla Vojmíra Vokolka ve Východočeské galerii a v galerii Art Space NOV. Další členy rodiny připomene výstava Lis tří bratří plánovaná na květen ve Východočeském muzeu, odborná konference i beseda s pamětníky. Ani jeden z bratrů Vokolkových se této společenské a umělecké rehabilitace jejich osudem pronásledované rodiny nedožil. Iniciály VV nesou dál jejich potomci – archeolog Vít Vokolek a jeho bratr Vojtěch, spisovatel a výtvarník Václav Vokolek a také další generace dětí.

V loňském roce přišli někteří pamětníci z Klubu přátel Pardubicka s nápadem připomenout bratry Vokolkovy tím, že by kraj jejich jméno spojil s krajskou knihovnou. „Tehdy jsme si ale uvědomili, že na tuto uměleckou rodinu se v povědomí široké veřejnosti skoro zapomnělo a než by k tomu mohlo dojít, je třeba tento dluh napravit,“ vysvětlil 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. Sestavil proto pracovní skupinu ze zástupců kulturních institucí kraje, přizval filozofickou fakultu Univerzity Pardubice, Památník národního písemnictví a také některé pamětníky. „Vymýšleli jsme společně, jak co nejlépe bratry Vokolkovy i celou jejich rodinu připomenout zejména tady, kde vyrůstali, současníkům. Jejich osud je takovým typickým příběhem 20. století, tak jak je sbírají dokumentaristé z cyklu Paměť národa, ale tentokrát s velkým uměleckým a duchovním přesahem. Věřím, že díky našemu „vokolkovskému jaru“ dostane trochu optimističtější epilog,“ dodal Línek.

Na tři bratry sudičky nešetřily nadáním

Sourozenci Vlastimil (1903–1985), Vojmír (1910–2001) a Vladimír (1913–1988) Vokolkovi se narodili do rodiny tiskaře Václava Vokolka a vyrůstali v ulici Za Pasáží v Pardubicích. Tiskárna byla hned za rohem, v Jindřišské ulici. Všichni tři dostali do vínku mimořádný talent v různých oborech. Vlastimil se stal tiskařem, vydavatelem a překladatelem, Vojmír se dal především na výtvarnou dráhu, ale také se věnoval poezii, a Vladimír se stal spisovatelem. V roce 1938 se sešli ve vlastní knižní edici Lis tří bratří. Vlastimil tiskl, Vladimír psal a Vojmír ilustroval. Komerční zakázky tiskárny vydělávaly na tisk dalších bibliografických vydání poezie a krásné prózy. Spolupracovali například s Bohuslavem Reynkem, Jindřichem Štýrským nebo Josefem Čapkem, začínal zde publikovat Vladimír Holan.

Osudy obrácené naruby

V roce 1950 přišla na Vokolkovu tiskárnu národní správa. Dělníci museli zničit vzácná písma i stroje. Otec Václav Vokolek ze žalu zemřel. Vlastimil nastoupil do chemičky, Vojmír nemohl dělat grafiky bez tisku a začal malovat fresky ve venkovských kostelech. Když ho vykázali, upnul se k tvorbě objektů ze dřeva, plechu a kamene. Jako jediný z bratrů se dožil sametové revoluce, zemřel v roce 2001. Vladimíra zavála možnost vést knihovnu do Děčína, ale když nebyl ochoten sehnout hlavu, o práci brzo přišel. Mohl učit aspoň na základní škole, pak ale zůstal bez práce. Psal do šuplíku a většinu jeho díla vydal až po jeho smrti jeho syn Václav.

Těžká léta Vokolkovi nepromarnili

Ani nepřízeň doby neodradila bratry Vokolkovi od pokračování v umělecké tvorbě. Vojmír si šel dál svou osamělou cestou spojenou často s nepochopením, nezáleželo mu na minulosti ani na jeho osobě, ale především na jeho sdělení, na myšlence, kterou zprostředkovával. Při čtení Vladimírova díla si člověk uvědomuje, jak mohl jeho jazyk obohatit českou kulturní scénu ve své době a jaká je škoda, že první české absurdní prózy v jeho bravurním podání mohly vyjít až po letech.

Byt nejstaršího z bratrů, Vlastimila, v Jindřišské ulici se stal v 60. letech „ostrůvkem pozitivní deviace“ a ovlivnil řadu mladých lidí, kteří se tam setkávali s mnoha tvůrčími osobnostmi.

Objevování Vokolkových

Nakladatelství Torst vydalo v roce 2011 rozsáhlou publikaci s názvem Jméno Vokolek, která je však už beznadějně rozebraná. Křest měla v Knihovně Václava Havla. Nyní chystá Torst další publikace z rodinných archivů. Další příležitostí k objevování Vokolkových je ovšem právě zahájené „vokolkovské jaro“ v Pardubicích. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří se do tohoto projektu zapojili, zejména dalším členům rodiny Vokolkových,“ řekl Roman Línek a pokračoval: „Nebylo lehké sehnat Vojmírova díla po různých sběratelích, některá i restaurovat z jejich poločasu rozpadu. Zajímavé informace o tiskárně a vydavatelství přinese i výstava ve Východočeském muzeu a pro odborníky i středoškolské učitele bude velkou příležitostí konference, kterou pořádají společně katedra literární historie a slavistiky filozofické fakulty Univerzity Pardubice a Památník národního písemnictví. Klub přátel Pardubicka připravil i pro veřejnost komentované prohlídky dvou kostelů s freskami Vojmíra Vokolka a uskuteční se i vzpomínková mše za Vokolkovi. Pamětníci se koncem května sejdou na besedě pořádné Východočeskou galerií, kde se také uskuteční premiéra krátkého televizního dokumentu o Vokolkových, abychom alespoň s pamětníky zachytili jejich přesah pro dnešní dobu.“

Komunitní centrum bratrů Vokolkových

Po skončení letošní Pocty uměleckému roku Vokolkových se jejich odkazu ujme také Krajská knihovna. Právě v jejích nových prostorách v rekonstruovaných domech na Příhrádku by měl vzniknout grafický ateliér s expozicí části zařízení, které pochází právě z Vokolkovy tiskárny a je nyní v majetku muzea. K vidění by měl být originální lis, dřevěná kasa s literami či historická sešívačka. Podrobnější genezi celé rodiny pak přinese výstava v přízemí domu čp. 6, která bude doplněna o exponáty uchovávané v Památníku národního písemnictví či VČM Pardubice. Celý komplex zrestaurovaných tří domů na Příhrádku by se měl pro veřejnost otevřít v červnu 2020.