Městská policie má 25 let

Oficiální zahájení činnosti českotřebovské městské policie je vztaženo k datu 8. dubna 1992, kdy do služby nastoupilo první deset strážníků městské policie. Fotografie, na které starosta města Ing. Zdeněk Lang blahopřeje novým členům městské policie, se bohužel zachovala jen z otisku zinkového štočku, dříve používaného pro fotografie v tisku, a nemá tedy odpovídající kvalitu. Zahrála i železničářská dechovka, bylo představeno nové vozidlo v barvách městské policie, se slavnostním projevem vystoupil starosta města Zdeněk Lang. Noví strážnici připojili svůj podpis do Pamětní knihy města.
Velitelem městské policie byl městskou radou jmenován Jiří Šulc, jeho zástupcem Karel Unzeitig. Kontrolou práce městské policie byli tehdy jmenováni čtyři členové městského zastupitelstva F. Čech, H. Frühaufová, P. Hýbl a JUDr. L. Vrbka. Městský úřad uzavřel smlouvu s firmou O.M. Komplex o pronájmu pultu centralizované ochrany sloužícího k ochraně majetku, který byl potom v dalším období instalován při zahájení činnosti nepřetržité služby.
V České Třebové byla městská policie zřízena jako v jednom z prvních měst našeho regionu, v okolních městech jako Ústí nad Orlicí, Svitavy a pod. byly městské policie vybudovány až o něco později. Počet strážníků městské policie stanovený nejdříve na deset neumožňoval trvalou službu dvoučlenných hlídek a zároveň non stop službu na služebně včetně obsluhy pultu centralizované ochrany (a nyní také náročné obsluhy kamerového systému), musel se tedy postupně zvýšit na současných 16 strážníků. Pro činnost je nyní k dispozici 5 tříčlenných hlídek řízených veliteli směn (pracují ve dvanáctihodinových směnách) + velitel MěP, jako zajímavost uvádím, že zde pracují i dvě ženy.
Za 25 let činnosti se na pozici strážník Městské policie do dnešních dnů vystřídalo na šest desítek lidí, ve funkci velitele městské policie byli postupně Jiří Šulc, Jiří Ducháček a Petr Vencl. Z původní desítky strážníků (z fotografie) do dnešních dnů zůstali dva: Petr Baláž, pracující již mnoho let ve funkci zástupce velitele městské policie a Petr Záruba, dnes na pozici velitele směny. Právě na ně jsem se obrátil s žádostí o rozhovor, ve kterém se nechci zaměřovat na to, co všechno patří mezi úkoly městské policie a jak se je daří plnit, ale především na srovnání začátků se dnešním stavem.
Co tomu předcházelo, abyste se mohli stát strážníky městské policie?
Museli jsme především projít výběrovým řízením. Zúčastnilo se jej tehdy asi 30 lidí, součástí byly náročné testy fyzické zdatnosti, také psychotesty. Potom jsme my vybraní ukončili svá stávající zaměstnání, přihlásili se do evidence Úřadu práce a absolvovali v Dobříši v lednu až březnu tříměsíční rekvalifikační kurz. Následně jsme již připravovali novou služebnu, studovali městské vyhlášky. Velitel Jiří Šulc a zástupce Karel Unzeitig připravovali zřízení jednotky městské policie předem, měli více informací.
Vzpomínáte na vlastní začátky vaší činnosti?
Baláž: Bylo to v době, kdy vstoupil v platnost příslušný zákon ČNR o obecní policii a městské zastupitelstvo schválilo 2. 3. 1992 OZV vyhlášku o zřízení městské policie. Nové věci jsme se učili za pochodu, zkušenosti nebylo odkud čerpat, někdy jsme se řídili pouze intuicí. Nikdo z nás předtím nepracoval v policejním sboru. Nutno ovšem říci, že nástup jsme měli raketový, během pár měsíců jsme zaznamenali některé oceněné zásahy, např. také záchranu dvou lidských životů.
Záruba: Připomínám si tehdejší dobu, kdy se díky velmi široké amnestii prezidenta Václava Havla dostalo na svobodu mnoho lidí, kteří mimo vězení neuměli žít a demokracii s pobytem na svobodě si představovali po svém. Jako strážníci městské policie jsme měli řadu příležitostí se s nimi seznámit pěkně zblízka.
Městská policie má svá specifika ...
Baláž: Tím největším je to, že se činnost jednotlivých městských policií může navzájem lišit, stejně jako se liší problémy a požadavky měst, které ji zřizují. To je proti práci Policie ČR, kde existuje centrální velení, velký rozdíl. Mimochodem i k Policii ČR jsme si museli na počátku vybudovat ten správný kolegiální vztah, někteří policisté viděli ve strážnících svou konkurenci. Odlišná je i místní působnost, která je oproti státní policii menší, je ohraničena hranicemi katastru města.
Záruba: Jako velmi důležitou vidím především dokonalou znalost místních podmínek, strážníci mají své obvody, které musí pravidelně projít, mají znalost o tom, kde mohou vzniknout v rajónu problémy, znají se s lidmi, vědí, na koho se mohou obrátit pro získání potřebných informací, to je předpoklad tzv. "pružné reakce". Možná přece jen nemáme na městské policii tolik papírování a můžeme se o to více věnovat své práci v terénu.
Které události si ze své praxe strážníka městské policie vybavujete?
Baláž: Těch událostí je dlouhá řada a jedna překrývá druhou. V paměti samozřejmě zůstanou situace, kdy můžeme být účastni při záchraně lidského života, za těch 25 let jich už byla celá řádka. Já osobně si cením i těch, kdy nám při řešení konkrétních problémů je nápomocna veřejnost, je to důkazem toho, že nás lidé vnímají jako partnera, který se jim snaží pomoci. V současné době bychom to potřebovali především při odhalování tzv. sprejerů, tohoto druhu vandalismu po městě přibývá, při tom to může být záležitost pouze několika málo jedinců. Bez spolupráce občanů s tím však těžko něco uděláme.
Záruba: Jako významnou událost hodnotím např. povodeň v roce 1997, která ukázala na potřebu dobré spolupráce s hasiči všech jednotek v našem městě. Myslím, že se nám tato spolupráce daří velmi dobře do dnešních dnů a společně dokážeme rychle vyřešit i řadu obyčejných situaci, pro občany však velmi stresujících, jako je např. otevření bytu, ztratí-li majitel klíče...
V pracovním poměru k městské policii jste neuvěřitelných 25 let. Co vás na této práci zajímá, jak se v průběhu času změnila a vůbec - chtěli jste funkci strážníka během těch let opustit?
Baláž: Kdybych měl říci, co mě na této práci nejvíce zajímá, tak je to na prvním místě možnost neustálého kontaktu s lidmi, na druhém pak její různorodost. Při nástupu do služby nikdo z nás dopředu neví, co mu následující směna přinese a co bude muset řešit. Práce mě naplňuje, jsem rád, když mohu někomu pomoci, byť se jedná pouze o maličkost. Lidé se na nás obracejí prakticky se vším, s čím si nevadí rady a my si musíme umět poradit a jejich situaci řešit. Jsme tady pro občany našeho města. Přitom naše práce není jednoduchá a často ani příjemná, v poslední době přináší zvýšené nároky na naši psychiku. Také se zvýšily požadavky na vzdělání, pořád se musíme učit nové věci. S tím vším musíme počítat, důležité je najít si nějaký ventil, který nám pomůže se odreagovat, u mě jsou to knihy, posilovna a rybolov. Práce strážníků je službou veřejnosti. Občas nás lidé i tzv. „zneužijí“, když se na nás obrátí s požadavky, které nesouvisí s policejní prací, ale snažím se to chápat jako projev důvěry, kterou nechceme zklamat. Za 25 let se naše práce jistě proměnila, získali jsme zkušenosti a řadu kontaktů, navázali jsme spolupráci se všemi složkami integrovaného záchranného systému, disponujeme kvalitní technikou. Trochu bych si postěžoval pouze na jednu věc. Úkoly a požadavky na nás nám každoročně přibývají a přitom početní stav strážníků zůstává již dlouhá léta stejný. Opustit své místo zatím neplánuji, budu rád, pokud své zkušenosti budu moci i nadále předávat mladším kolegům.
Záruba: Přivítal jsem možnost, že jako strážník městské policie mohu pracovat pro lidi, že mohu být užitečný. Přitom si rozhodně nemohu stěžovat na nedostatek práce. Před nástupem do služby v městské policii jsem pracoval v ŽOSce. Myslím, že práce strážníka je o dost zajímavější. Je náročná nejen po fyzické, ale i po osobnostní a psychické stránce. To si musí uvědomit všichni noví zájemci o práci strážníka. Právě v tom vidím určitý rozdíl dneška a minulosti. Dříve bylo při výběrovém řízení na místo strážníka třeba dvacet zájemců a byla tedy velká konkurence. Dnes tomu tak není. Mám rád osobně pořádek a práci v kolektivu, není mi cizí ani dodržování disciplíny. Snad proto jsem také stále součástí aktivních záloh České armády. Jsem přesvědčen, že činnost městské policie má smysl, přesvědčuji se o tom denně i při hlídkové činnosti a kontaktu s lidmi.
Děkuji za rozhovor. Ptal se Milan Mikolecký