Herečka Markéta Hrubešová na gastronomických slavnostech v Litomyšli


Gastronomických slavností M. D. Rettigové v Litomyšli se v sobotu 20. května 2017 zúčastnilo několik desítek obyvatel našeho města. O hojné účasti zástupců  České Třebové svědčily i autobusy, jedoucí oběma směry, plné známých tváří. Další známé, dopravené do Litomyšle vlastními vozy, bylo možné potkat přímo na místě. Kromě ohlášených  kulinářských specialit, gulášů, knedlíků, svíčkové a Bůh ví čeho ještě byl lákadlem pro přítomné i vlastní program, probíhající na pódiu na Smetanově náměstí. Jeho moderování se ujala osobnost všem nám dobře známá z TV obrazovky, populární Aleš Cibulka. Dopolední program vyplnil jeho známý pořad Tobogán, který bylo možné sledovat i doma na rozhlasových přijímačích. Hosty Aleše Cibulky byly např. herečka Kateřina Macháčková nebo česká pěvecká legenda Eva Pilarová. Osobnost Aleše Cibulky přilákala mnoho přítomných, včetně skupinky třebovských děvčat. Ti všichni s ním zatoužili mít společnou fotografii.
Součástí  odpoledního programu na pódiu byla dvě kuchařská vystoupení známé herečky, autorky několika kuchařských knih, vyznavačky vaření  a výborné kuchařky, Markéty Hrubešové. Na litomyšlských slavnostech bylo možné si  za výhodnou cenu zakoupit její kuchařku Rebelka, do níž zájemcům ochotně připsala věnování, autogram a přidala též podepsanou fotografii. Kuchařská kniha se jistě stala v řadách zájemců, kteří ji zde zakoupili milou vzpomínkou pro květnový sobotní den nebo třeba dárkem pro jejich nejbližší.
S herečkou Markétou Hrubešovou jsem měl možnost se setkat již celkem  popáté. Poprvé to bylo  v Roškotově divadle  v Ústí nad Orlicí, při představení známé pohádky Mrazík (2000), třikrát poté v českotřebovském Kulturním centru při divadelních představeních  Létající snoubenky (2003), Vysoká hra (2005) a posledně potom letos v únoru ve hře Čochtan vypravuje aneb Divotvorný hrnec. Při všech třech setkáních v našem městě jsem měl možnost její přítomnost v KC zachytit několika fotografiemi. Při setkání v roce 2003 dokonce poskytla Českotřebovskému zpravodaji krátký rozhovor. Některé z tehdejších fotografií, jsem jí a jejím divadelním kolegům poté zaslal. A tak je pochopitelné, když jsme se setkali nyní v Litomyšli, že opět vznikly další fotografie. Markéta mě i řady dalších zájemců o autogram, fotografie či krátkou rozmluvu, stejně  jako kdykoliv před tím,  ochotně přijala. Stejně tak i výše vzpomenutá třebovská děvčata, s nimiž se rovněž nechala vyfotografovat.
V prvním, ze svých včerejších   vystoupení, kterému jsem byl osobně přítomen, na pódiu, spolu se svým pomocníkem  připravila např. poněkud neobvyklé topinky a masovou specialitu, podávanou s restovanou zeleninou, americkými brambory a hráškovým a mrkvovým pyré. Vystoupení na pódiu jsem se snažil také pochopitelně svým fotoaparátem zachytit. Vždy, když byly jednotlivé pokrmy dokončeny, Markéta se svým kuchařským kolegou  je na papírových táccích servírovaly na okraji pódia přítomnému publiku. Chtěl jsem tuto chvíli zachytit svým objektivem, ale vždy jsem byl v tomto okamžiku  o něco dále a než bych se dostal na místo, byla již zase zpět na jevišti. Při rozdávání posledního z pokrmů, oné masové speciality, jsem se s fotoaparátem blížil k pódiu. Na jedné straně stála skupina   těch, kteří toužili specialitu ochutnat, na  druhé straně  nebyl nikdo. Tak jsem se tam hbitě vypravil, s dobrým výhledem na schodiště a vírou, že konečně snad tu fotku stihnu udělat. Žel, nevyšlo to! Markéta mě z pódia zahlédla a během řeči, kdy plynule hovořila do mikrofonu  o vlastním pokrmu a s tácky mířila k onomu davu „hladových“, se zastavila, podívala se na mě, plynule navázala na předchozí řeč otázkou „Martine, vy už jste měl?“ a vyčkávala na moji odpověď. Já zakroutil hlavou, ona nechala dav davem, vykročila ke mě  a jeden ze dvou tácků mi podala. Druhý teprve poté odnesla na opačnou stranu. Tak jsem měl možnost ochutnat Markétinu  vlastnoručně připravenou specialitu, která nemohla chutnat jinak než výtečně. A jelikož jsem si její kuchařku také zakoupil, určitě si někdy něco  doma připravím.
                                                                                                                                               Martin Šebela