Cena města pro Zdeňka Vrbu

za zásluhy o rozvoj (nejen) českotřebovského fotbalu

Do řady vašich ocenění přibylo 12. května další: cena města Kohout 2016.
Udělení ceny města si velmi vážím, škoda, že jsem pro nervozitu na jevišti nedokázal vše tak dobře formulovat. Děkuji všem, kteří na mne nezapomněli. Svou práci pro fotbal ať již jako hráč, funkcionář nebo potom jako rozhodčí jsem dělal s láskou, stejně jako mnoho dalších z mé generace. Vše za podmínek, které se se současností nedají srovnávat. Mou snahu byla vždy fair play, a tak jsem také vychoval desítky dalších fotbalových rozhodčích, také Třebováky.
 
Můžete srovnat činnost rozhodčího dnes a třeba před 50 lety?
Je to těžko srovnatelné. Zatímco dnes je odměna rozhodčího v I. lize 25 tisíc korun, tak v mé době to bylo za patnáct set, krajský přebor byl za 35 a okresní soutěž za dvacku. Byly také jiné platy a jiné ceny, samozřejmě. A nejde jen o odměny, ale další výbavu, kterou si dříve musel rozhodčí pořizovat sám. Dnes jsou jednotné dresy rozhodčích i v okresní soutěži.  Složitá bývala i doprava na zápasy.   Pokusy ovlivnit rozhodčího jistě byly i v mé době, hlavně od politických funkcionářů, ale jeden tehdy hlídal druhého a tak (snad) vyhrával sport. A hráči hráli jen za párek. Velký problém vidím ve spojení sportu a peněz. Poslední aféra s dotacemi je toho příkladem. A bylo jich více a jistě ještě bude. Je to ostuda, vypadá to, jako by se tomu nedalo zabránit.
 
Byl jste rozhodčím, potom i instruktorem, tedy delegátem, potom v krajské disciplinární komisi.
Také jsem byl činovníkem okresní i krajské komise rozhodčích, vychoval jsem desítky  mladých rozhodčích, byly nutné především pro mládežnický fotbal. Do vysokého věku jsem byl členem  krajské disciplinárky. Ale že bych souhlasil se vším co přinesla nová doba, to nikoliv. Tak třeba za dvě žluté karty je hráč vyloučen. Zaplatí pokutu a může hrát. Budiž. Ale když je vyloučen i v dalším zápase, tak žádný přísnější trest nepřijde, zaplatí opět šest stovek a může hrát dál... Takhle by to už podle mne být nemělo....
 
Co Vám osobně přinesla činnost rozhodčího, delegáta a funkcionáře?
V první řadě známosti s lidmi, kterými bych se ve  svém životě nesetkal, jak po stránce sportovní, ale i společenské.Dále myšlení různých lidí, náhledy těchto na na věci neveřejné, ale i dobré názory funkcionářů venkova  na dění v kopané. Poznal jsem řadu dobrých přátel, spolupracovníků, vychoval  řadu dobrých rozhodčích a kamarádů v komisi rozhodčích, kteří společně zlepšovali odbornou činnost rozhodčích na našem okrese. Při udělení nejvyššího vyznamenání ČMFS = Ceny JUDr. Václava Jíry, jsem si uvědomil, že moje činnost nebyla marná, že člověk nemůže myslet jen na sebe na svého koníčka, ale je nutné něco vykonat dobrovolně pro sport, který je moji láskou po celý život.Někdo vykoná více, někdo méně, ale při tom se nesmí zapomínat na rodinu, která musí býti vždy dobrým zázemím pro tuto činnost člověka.