Prvním pokusem o vytvoření symfonického orchestru byla Mládenecká kapela, kterou roku 1892 založil Karel Čížek. S tímto orchestrem provedl dirigent Pravda několik koncertů, ale na přelomu století se orchestr rozpadl. Většina muzikantů však ve městě zůstala a stala se základem velkého symfonického orchestru, který vznikl před sto lety. První koncert se konal v březnu 1907 a měl velký úspěch. Jako dirigent se českotřebovskému publiku představil nadšený muzikant František Preisler, absolvent pražské konzervatoře. Ten pak řídil téměř všechna vystoupení až do své smrti v červnu 1945. V květnu 1907 byl orchestr schválen pražským c.k. místodržitelstvím s názvem "Filharmonická jednota". Teprve v roce 1933 byl přejmenován na pěvecko - hudební spolek "Smetana". Toto hudební těleso se stalo na desítky let aktivním činitelem hudebního života města. Mezi světovými válkami byl orchestr na vysoké úrovni a na jeho programech se objevovaly nejnáročnější skladby. Vystupoval nejen na samostatných koncertech, ale i na různých oslavách, akademiích, promenádních koncertech v Javorce i mimo město. Během II. světové války se však činnost omezila. Je však dokumentováno několik významných koncertů, u kterých se za dirigentským pultem objevil parnický rodák a skladatel Vilém Kyral. Po válce byl po smrti Františka Preislera předsedou zvolen Bohuslav Štangler a název spolku se změnil na Orchestrální sdružení Smetana. Z této etapy existuje dodnes velké množství archivního notového materiálu, který volá po zpracování, jsou zde (u Preislerů na půdě) doslova "hudební poklady".
Orchestr Smetana také mnohokrát vystoupil s pěveckým sborem Bendl, provedl několikrát např. Smetanovu Českou píseň, Fibichovu Jarní romanci a také i scény z českých oper s předními sólisty opery Národního divadla: E. Hakenem, M. Šubrtovou, J. Horáčkem, I. Mixovou ... V sále kina Svět, kde se koncerty konaly, bylo pravidelně vyprodáno. Orchestr vystupoval také v Praze i v zahraničí. V té době také známý dirigent Rozhlasového symfonického orchestru v Plzni Vít Micka, manžel klavíristky Jindry Kramperové, která tehdy s orchestrem vystupovala, nabídl převzetí patronátu nad orchestrem. Škoda, že nabídka byla tehdy šéfdirigentem orchestru A. Šimečkem odmítnuta. Největší práci pro orchestr vykonal po celou dobu svého působení v našem městě František Zedínek, který celkem stál u dirigentského pultíku na 62 koncertech, po odchodu Antonína Šimečka z funkce ředitele a jeho onemocnění byl prakticky jediným dirigentem orchestrálního sdružení. Nesmazatelně se zapsal do hudební historie města. Projevil se jako velký patriot orchestru i města a u orchestru vydržel až do rozpadu v roce 1990, dirigoval i poslední "Koncert mladých sólistů" 15.11. 1990 (sólisté Milan Řehák, Eduard Vaníček jun., Miluše Heinzová...). Po zrušení Osvětové besedy v roce 1980 přešlo zřizovatelství Smetany na "Sdružený klub pracujících". Po společenských změnách se v roce 1990 začal dosavadní systém klubu zřízeného odbory rozpadat, vznikaly zase znovu spolky a občanská sdružení. Česká Třebová měla v té době zcela jiné starosti a nemohla si dovolit angažovat za dirigenta orchestru profesionála, jako to udělalo (ze státního rozpočtu) ústeckoorlické Okresní kulturní středisko jako zřizovatel Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Ten se po infarktu dirigenta a zakladatele Antonína Šimečka také ocitl v nouzi, která však byla vyřešena, KOJK krizi přežil a rozvíjí se do dneška. Orchestr Smetana pracoval totiž za neuvěřitelně skromných podmínek. Shodou okolností se dirigent KOJKu MgA. Bohuslav Mimra stal po výběrovém řízení začátkem devadesátých let ředitelem českotřebovské základní umělecké školy a tak řečený "komorňák" převedl od "ókáesky" na samostatné občanské sdružení a začal zkoušet na ZUŠ v České Třebové. I když tuto skutečnost všichni jeho členové např. z Ústí n.O. nebo z Brandýsa (stejně jako někteří ústečtí radní) neunesli, tak je skutečností, že Česká Třebová i po zániku Smetany vlastně o orchestr nepřišla. KOJK u nás zdomácněl (i když zde hrají muzikanti z celého regionu), pravidelně tu vystupuje, má vysokou úroveň, hraje s vynikajícími sólisty a představuje skutečně prvotřídní repertoár. Nicméně naše město stále ve svém názvu nemá, možná by to k sobě moc nepasovalo: Jaroslav Kocian a Česká Třebová. To už je ale o jiném orchestru. Za odklon od tématu to však nepovažuji, trochu to se vzpomínkou na orchestrální sdružení Smetana souvisí. Díky osobnostnímu spojení přes ZUŠ také možná KOJK něco po "Smetanovi" i zdědil.... Co po orchestru Smetana zbylo? Mimo vzpomínek také popsané stránky v kronice Kruhu přátel hudby s fotografiemi a svědectvím sólistů či dirigentů, některé hudební nástroje ( jiné byly bohužel z drátěné klece v Dělnickém domě ukradeny) a část notového archivu. I zde je však řada významných věcí v nenávratnu, např. partitura Zedínkovy opery Obrázky z hor.... Myslím, že je správné na hudební tradici města a s ní i na "nedožitou" stovku orchestrálního sdružení Smetana vzpomenout. Město, které si neváží svých tradic a historie si nezaslouží ani skvělou budoucnost. Každý, kdo je jen trochu třebovský patriot, nemůže na tuto slavnou dobu zapomenout. Milan Mikolecký
|