Prvním pokusem o vytvoření symfonického orchestru byla Mládenecká kapela, kterou roku 1892 založil Karel Čížek. S tímto orchestrem provedl dirigent Pravda několik koncertů, ale na přelomu století se orchestr rozpadl. Většina muzikantů však ve městě zůstala a stala se základem velkého symfonického orchestru, který vznikl před sto lety. První koncert se konal v březnu 1907 a měl velký úspěch. Jako dirigent se českotřebovskému publiku představil nadšený muzikant František Preisler, absolvent pražské konzervatoře. Ten pak řídil téměř všechna vystoupení až do své smrti v červnu 1945. V květnu 1907 byl orchestr schválen pražským c.k. místodržitelstvím s názvem "Filharmonická jednota". Teprve v roce 1933 byl přejmenován na pěvecko - hudební spolek "Smetana". Toto hudební těleso se stalo na desítky let aktivním činitelem hudebního života města. Mezi světovými válkami byl orchestr na vysoké úrovni a na jeho programech se objevovaly nejnáročnější skladby. Vystupoval nejen na samostatných koncertech, ale i na různých oslavách, akademiích, promenádních koncertech v Javorce i mimo město. Během II. světové války se však činnost omezila. Je však dokumentováno několik významných koncertů, u kterých se za dirigentským pultem objevil parnický rodák a skladatel Vilém Kyral. Po válce byl po smrti Františka Preislera předsedou zvolen Bohuslav Štangler a název spolku se změnil na Orchestrální sdružení Smetana. Z této etapy existuje dodnes velké množství archivního notového materiálu, který volá po zpracování, jsou zde (u Preislerů na půdě) doslova "hudební poklady".
Orchestr Smetana také mnohokrát vystoupil s pěveckým sborem Bendl, provedl několikrát např. Smetanovu Českou píseň, Fibichovu Jarní romanci a také i scény z českých oper s předními sólisty opery Národního divadla: E. Hakenem, M. Šubrtovou, J. Horáčkem, I. Mixovou ... V sále kina Svět, kde se koncerty konaly, bylo pravidelně vyprodáno. Orchestr vystupoval také v Praze i v zahraničí. V té době také známý dirigent Rozhlasového symfonického orchestru v Plzni Vít Micka, manžel klavíristky Jindry Kramperové, která tehdy s orchestrem vystupovala, nabídl převzetí patronátu nad orchestrem. Škoda, že nabídka byla tehdy šéfdirigentem orchestru A. Šimečkem odmítnuta. Největší práci pro orchestr vykonal po celou dobu svého působení v našem městě František Zedínek, který celkem stál u dirigentského pultíku na 62 koncertech, po odchodu Antonína Šimečka z funkce ředitele a jeho onemocnění byl prakticky jediným dirigentem orchestrálního sdružení. Nesmazatelně se zapsal do hudební historie města. Projevil se jako velký patriot orchestru i města a u orchestru vydržel až do rozpadu v roce 1990, dirigoval i poslední "Koncert mladých sólistů" 15.11. 1990 (sólisté Milan Řehák, Eduard Vaníček jun., Miluše Heinzová...). Po zrušení Osvětové besedy v roce 1980 přešlo zřizovatelství Smetany na "Sdružený klub pracujících". Po společenských změnách se v roce 1990 začal dosavadní systém klubu zřízeného odbory rozpadat, vznikaly zase znovu spolky a občanská sdružení. Česká Třebová měla v té době zcela jiné starosti a nemohla si dovolit angažovat za dirigenta orchestru profesionála, jako to udělalo (ze státního rozpočtu) ústeckoorlické Okresní kulturní středisko jako zřizovatel Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Ten se po infarktu dirigenta a zakladatele Antonína Šimečka také ocitl v nouzi, která však byla vyřešena, KOJK krizi přežil a rozvíjí se do dneška. Orchestr Smetana pracoval totiž za neuvěřitelně skromných podmínek. Shodou okolností se dirigent KOJKu MgA. Bohuslav Mimra stal po výběrovém řízení začátkem devadesátých let ředitelem českotřebovské základní umělecké školy a tak řečený "komorňák" převedl od "ókáesky" na samostatné občanské sdružení a začal zkoušet na ZUŠ v České Třebové. I když tuto skutečnost všichni jeho členové např. z Ústí n.O. nebo z Brandýsa (stejně jako někteří ústečtí radní) neunesli, tak je skutečností, že Česká Třebová i po zániku Smetany vlastně o orchestr nepřišla. KOJK u nás zdomácněl (i když zde hrají muzikanti z celého regionu), pravidelně tu vystupuje, má vysokou úroveň, hraje s vynikajícími sólisty a představuje skutečně prvotřídní repertoár. Nicméně naše město stále ve svém názvu nemá, možná by to k sobě moc nepasovalo: Jaroslav Kocian a Česká Třebová. To už je ale o jiném orchestru. Za odklon od tématu to však nepovažuji, trochu to se vzpomínkou na orchestrální sdružení Smetana souvisí. Díky osobnostnímu spojení přes ZUŠ také možná KOJK něco po "Smetanovi" i zdědil.... Co po orchestru Smetana zbylo? Mimo vzpomínek také popsané stránky v kronice Kruhu přátel hudby s fotografiemi a svědectvím sólistů či dirigentů, některé hudební nástroje ( jiné byly bohužel z drátěné klece v Dělnickém domě ukradeny) a část notového archivu. I zde je však řada významných věcí v nenávratnu, např. partitura Zedínkovy opery Obrázky z hor.... Myslím, že je správné na hudební tradici města a s ní i na "nedožitou" stovku orchestrálního sdružení Smetana vzpomenout. Město, které si neváží svých tradic a historie si nezaslouží ani skvělou budoucnost. Každý, kdo je jen trochu třebovský patriot, nemůže na tuto slavnou dobu zapomenout. Milan Mikolecký
|
Bylo
by krásné oslavovat stoleté výročí českotřebovského orchestru, na jehož
koncerty v době největší slávy přicházelo i 500 posluchačů. Už sedmnáct
let však již neexistuje. Ještě před 20 lety se u příležitosti
80. výročí založení orchestrálního sdružení konaly dva slavné koncerty:
První 12. května 1987 v sále kina Svět a účinkovaly na něm Orchestrální
sdružení Smetana, pěvecký sbor Bendl, Komorní sbor českotřebovských
učitelek, dětský pěvecký sbor "Třebováček" a spojený orchestr SKP a LŠU.
Sólistkou koncertu byla Blanka Drtilová - varhany a koncert dirigoval
F. K. Zedínek a sbormistři Josef Chudý a PhDr. Pavel Brkl, klavírní
doprovod Jana Paseková. Koncert měl u veřejnosti velký ohlas. Po
koncertě napsal F. K. Zedínek do kroniky pořadatelů: "Večer k
osmdesátce Orchestrálního sdružení Smetana byl zdařilou přehlídkou
muzikantského mládí, tak sborového sdružení všech českotřebovských
pěvců. Kéž by tomu tak bylo i za deset let." Mimořádnou událostí byl
také druhý slavnostní koncert k výročí orchestru, který se konal v
Národním domě 26. listopadu 1987 jako 283. hudební čtvrtek. Pod
taktovkou F. K. Zedínka vystoupilo sdružení Smetana se sólisty Liběnou
Seguadtovou (hoboj) a houslistou Janem Opšitošem, hráčem FOK. I tenkrát
napsal dirigent do kroniky: "80" se vydařila velice, kéž by se
vydařila i "90"! Bohužel - devadesátka ani "stovka" se nevydařila a
nevydaří a tak nám nezbývá, než s lítostí vzpomínat, jak to všechno
bylo ... 
Od
roku 1946 až po zánik orchestru byla práce orchestru úzce spojena s místní
hudební školou. Dirigentem se stal Jaroslav Vaníček, ředitel městské
hudební školy, který do České Třebové přišel z Tábora. Po utlumení
spolkové činnosti po r. 1948 se stala zřizovatelem orchestru velmi agilní
Osvětová beseda, hudební život města byl velmi bohatý, koncerty hodně
navštívené, působil zde recitační soubor Vykřičník, vzniklo Divadlo hudby,
kde se již začal uplatňovat vojín František Zedínek. Po příchodu na
hudební školu převzal i řízení orchestru. První koncert vedl již 2. března
1955. Od školního roku 1958/59 přišel do do funkce ředitele hudební školy
Antonín Šimeček se zkušenostmi z Ústí nad Orlic. I ten se zapojil do práce
v orchestrálním sdružení Smetana. Nastal "zlatý věk orchestru". Počet
členů se rozrostl až do počtu 60. Do čela Osvětové besedy dostali mladí,
pro rozvoj kulturního života města zapálení lidé Oldřich Tomeš a Ing.
Jiřina Umlaufová, obnovili tradici hudebních čtvrtků a od roku 1962
zahájili tradici abonentních cyklů, ve kterých také pravidelně vystupoval
orchestr Smetana. Díky dobré spolupráci s předními českými umělci na
koncertech spoluúčinkovali přední naši i zahraniční sólisté. Do programu
byly přitom zařazovány nejnáročnější skladby světového symfonického
repertoáru. Historickým počinem orchestru bylo bezesporu nastudování
slavných skladeb G. Gershwina (např. Rhapsody in Blue) s klavíristou
Zdeňkem Kožinou. Jako sólisté orchestru se také vystřídali např. Ivan
Ženatý, Nora Grumlíková, Jindra Kramperová, holandská klavíristka E. Verhey,
houslista B. Matoušek (koncert tehdy natáčela i čs. televize). Připomeňme
také vynikající spolupráci s naším rodákem Josefem Švenkem, vynikajícím
hornistou, členem Slovenské filharmonie, který vystoupil s orchestrem
nejen jako sólista, ale zahrál si i jako normální člen orchestru. Pro
město i orchestr byla také významná spolupráce s Františkem Preislerem,
dirigentem olomoucké opery, který také v šedesátých letech několik
koncertů dirigovat a pravidelně zajišťoval pro orchestr alespoň nevelkou
nástrojovou výpomoc (např. horny, fagot....) Jako šestnáctiletý si v roce
1964 zahrál s orchestrem Smetana jako sólista na basklarinet i dnešní
ředitel Kulturního centra Fr. Preisler. Orchestrální sdružení zkoušelo
nejdříve (vždy v úterý) v sálku v přízemí hudební školy v Kozlovské
ulici. Po vzniku čtyřoborové LŠU pak škola získala v šedesátých letech
starou část Dělnického domu a orchestr mohl zkoušet v tamním malém sále.
Po odchodu Bohuslava Štanglera se stal předsedou orchestru ing. Jiří
Preisler.