Noc kostelů - rotunda se představila veřejnosti |
Noc kostelů je celostátní akce, která podobně jako "Noc muzeí" pomáhá propagovat nae kulturní památky a zpřístupňuje je veřejnosti. Navíc v netradičním a tím i atraktivním čase. Jednou za rok se také koná noc kostelů i v u nás v České Třebové. Zatímco v předchozích letech byl hlavním lákadlem kostel sv. Jakuba, kde byla umoněna jeho prohlídka včetně zvonů, letos otevřela dveře rotunda sv. Kateřiny. Zde existuje obvyklá monost prohlídky v době Jabkancových poutí, celodenní program je také ve stejný den také v rundě sv. Kateřiny, probíhá "pou k sv. Kateřině Alexandrijské", jsou zde koncerty, bohosluba i prohlídka s výkladem. A přesně to stejné se nabízelo v rotundě i letos v sobotu 9. června o Noci kostelů v době od 18 do 22 hodin. Výklad o historii kaple a výzdobě rotundy provedli PhDr. Ludmila Kesselgruberová - Mareová a Mgr. Vojtěch John. Byl to výklad důkladný a zajímavý, nastolil řadu dosud ne zcela prozkoumaných otázek o samotných počátcích kolonizace naeho území, pro které nejsou dostatečné písemné doklady a mimo ně ovem tu existuje doklad v podobě románské rotundy z první poloviny 13. století, doklad, který má několik výkladů. Při rekonstrukci městského muzea navíc byly při archeologickém průzkumu nalezeny poměrně zajímavé doklady o tom, e raná kolonizace probíhala také (a moná i předevím) na levém břehu Třebovky. Návtěvníci se také hodně dověděli o postupných přestavbách samotné stavby rotundy, o tom, e její původní vchod i přístavby byly přistavěny v několika etapách. Zásadní oprava rotundy sv. Kateřiny probíhala pak v letech 1919 - 1920, tedy prakticky před 100 lety. Byly řečeny také zajímavé informace o samotném oltáři, jeho sochařské výzdobě, morových epidemiích i varhanním nástroji, který byl nově rekonstruován českotřebovským varhanářem Josefem Poukarem. Návtěvníci se mohl s varhanním nástrojem podrobně seznámit i nahoře na kůru, varhaník Jan Lorenc převedl funkci vech esti rejstříků, vysvětlil některé zajímavosti klaviatury (např. tzv. krátká oktáva), bylo moné nahlédnut do publikace J. Uhlíře popisující varhany v naí diecézi prohlédnout rekonstruovaný měchový systém umoňující jak původní ruční, tak také elektrický pohon. A co víc, součástí prohlídky byl krásný koncert v podání Jana Lorence (varhany) a Jany enkové (soprán), který ukázal i kvalitní akustiku rotundy. Přednáky i koncerty se opakovaly během večera několikrát. Dalí program Noci kostelů byl tradičně zajitěn v kostele sv. Prokopa v Dlouhé Třebové, kde se v době od 18 - 22 hodin uskutečnilo vystoupení pěveckého sboru základní koly a instrumentálního souboru z Brandýsa nad Orlicí. I zde byla monost volné prohlídky kostela s výkladem. Kostel sv. Prokopa v Dlouhé Třebové je římskokatolický kostel postavený v pseudogotickém (novogotickém) slohu. Tato sakrální stavba zasvěcená patronu obce sv. Prokopu byla postavena v letech 19051906. Přestoe se jedná pouze o filiální kostel, je výraznou dominantou Dlouhé Třebové a patří k nejvýznamnějím stavbám obce. První větí penění dar na stavbu kostela věnoval ji v roce 1855 Antonín Kaplan, místní rodák, a to 30 zlatých ze svého otcovského podílu. Zmíněný dar dal podnět k zaloení fondu, do kterého přicházeli finance z různých stran. Finance se získávaly předevím ze sbírek, z darů, z výtěků divadel, plesů, odvodem pokut, Farní kronika vak zaznamenává i velké částky: Jeho Veličenstvo císař Ferdinand Dobrotivý daroval 500 zl. Roku1868 se přikročilo ke stavbě. Začalo se stavbou základů a byl také poloen základní kámen. Naetřený kapitál byl vak nedostačující, i kdy se udělalo mnoho práce zdarma. A doposud byla výstavba záleitostí obce, co přináelo velkou zátě pro starostu. Proto roku1880 byl zaloen Spolek pro vystavění kostela v Dlouhé Třebové, který přebral starost o dokončení stavby. Pro zřízení Spolku se velmi angaoval učitel Frantiek Velínský, který se také stal prvním předsedou. V roce1901 dolo k zadání projektu a na základě konkursu byly vybrány plány kostela od architekta Frantika Brázdy ze Zábřeha. Nový kostel byl slavnostně vysvěcen v neděli 8.12. 1906 P. Frantikem Michalitschkem. (foto Martin Hordějčuk) |