ZAMYŠLENÍ NA ČERVENEC

„Hle, člověk – homo sapiens (opravdu?)“

Když něco pokazím, že bych sám sobě vynadal „já blbec…“, učebnice biologie mi tvrdí, že jsem „homo sapiens“, čili „člověk moudrý“. Tak jak? „Blbý“, nebo „moudrý“? A kdo je vlastně moudrý? Co to je moudrost?  Je rozdíl mezi chytrostí a moudrostí? A když, tak jaký?  V pohádkách a bajkách vystupuje chytrá liška a moudrá sova. Chytrá liška je vychytralá; ví, jak se dostat hajnému do spižírny na šunku, a neřeší přikázání „nepokradeš“. Moudrá sova je sečtělá, má poznání a dává dobré rady do života. Ano, kdo je chytrý, ještě nemusí být moudrý. Tak zpravidla vnímáme moudrost v naší kultuře.

Ve starověkých kulturách byl však pojem „moudrost“ ještě bohatší. Za moudrého byl považován ten, kdo nejen že věděl, co je správné, ale také podle toho jednal. V tomto pojetí je moudrost nanejvýš praktická. Například v Bibli je za „mudrce“ někdy označován řemeslník, ve smyslu: „ví, jak na to, a dokáže to“.  Za jednoho z nejmoudřejších lidí je považován Izraelský král Šalomoun (10. stol. př. Kr.). Ve své slavné sbírce Přísloví často srovnává „blbce“ (hlupáka, pošetilce, svévolníka,…) a člověka moudrého.  „Blbec“ jedná tak, že ničí život sobě a ubližuje druhým. Zato moudrý žije správně, a je to dobré pro něj, i pro lidi okolo.

Vlastně, moudrost je způsob života, životní styl, cesta života (anglicky „the way of life“). V tomto duchu nám dává směrovku i J. A. Komenský: „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ A pokud se chcete po cestě moudrosti vydat, podělím se ještě o jednu směrovku. Kdosi řekl: „Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.“

Rostislav Staněk