40. výročí
trvání přátelství mezi hasičskými sbory Biehain a Česká Třebová – Parník
V pátek 9. 6. 2017
odjela delegace SDH Parník na další přátelskou návštěvu malé
hornolužické vesničky Biehain, která leží nedaleko města Görlitz.
Návštěva se konala u
příležitosti 40 let, kdy se vzájemně navštěvují přátelé – němečtí,
parničtí, třebovští a rybničtí. Jen těžko bychom spočítali, kolik lidí
se na obou stranách vystřídalo. Jsou to téměř 2 různé generace, přesto
na obou stranách zůstávají pamětníci úplných začátků, ale i členové
z mladší generace.
Nejvíce je propojení
generací vždy vidět, když my přijedeme do Biehainu. Malá vesnice, kde
téměř většina obyvatel je natolik propojena, že tvoří velkou hasičskou
rodinu, často založenou na příbuzenských vztazích, které jen prohlubují
vzájemnou spolupráci v soukromém i společenském životě. Tam, když se
pracuje, tak ve velkém, když se slaví, tak také. Často dostaneme
informaci o tom, že někdo něco slaví a sejde se asi jen tak 50 – 100
lidí (a není to jen 1x v roce). Kdykoliv přijedeme, každý nás zdraví a
vítá jako členy rodiny. Sousedská vzájemnost je u nás nevídaná. Po
příchodu na akci se každý s každým přivítá, promíchají se všechny
generace, dokážou se bavit při hudbě i při společenské zábavě. Často nám
připadá, že mladší členové a členky všech generací tvoří
hudebně-dramatický sbor, nebojí se legrace.
Páteční posezení
pozvolna ukončily vzdálené blesky, které s sebou přinesly také déšť, ale
vesnice není velká, takže všichni stihli dojít domů suší. Pro nás je tu
vždy naprosto překvapivý klid a téměř ticho, které ve vsi panuje. Vždy
si vzpomeneme na naše první návštěvy, kdy jsme se vracely ke svým
hostitelům také v úplné tmě. Ve vesnici nebylo žádné veřejné osvětlení a
při pozdějších odchodech ze zábavy nebylo až tak jednoduché správný dům
najít. Ale vždy jsme se dostali tam, kam jsme potřebovali. Zajímavostí
je, že i dnes tam nesvítí světla každý den, ale jen na objednání, když
se večer něco děje.
Na sobotní dopoledne
jsme měli připravenou společnou návštěvu profesionálních hasičů v Görlitzu,
okresním městě, kde žije skoro 60 000 obyvatel. Pro nás bylo zajímavé,
že poměrně velkoryse pojatá stavba byla postavená v roce 1912, tedy
v době, kdy vznikl také náš sbor na Parníku. Ve spodní části byly
původně stáje a povozy se stříkačkami, nad nimi v mezipatře byly seníky
a nahoře bydleli hasiči a jejich rodiny. Dnes povozy vystřídala moderní
technika podobná té, jakou u nás má HZS v Ústí nad Orlicí. Další
zajímavostí bylo, že na protější straně dvora v podobné budově sídlí
jednotka dobrovolných hasičů. Město Görlitz má 5 dobrovolných jednotek.
Byla sobota – den většího úklidu, takže většina techniky se slunila na
dvoře. Bylo vidět, že rozdílnost našich dobrovolných i profesionálních
jednotek není až tak rozdílná, na obou stranách je to vždy otázka peněz.
Odpoledne nám naši
přátelé připravili další lahůdku, objednali pro nás a pro další zájemce
dvouhodinovou okružní jízdu vyzdobeným výletním autobusem Škoda RTO
z roku 1957. Takže jsme vlastně měli poprvé možnost vidět široké okolí.
Navštívili jsme i rozhlednu, odkud alespoň bylo něco vidět, jinak je to
skoro rovina plná větších i menších vodních ploch.
Navečer přišel hlavní
bod naší návštěvy, přivezli jsme ocenění našim nejdéle „sloužícím“
přátelům a předali si vzájemné dary pro sbory. Potom následovala zábava,
která byla v duchu kácení máje a lampionového průvodu a vůbec
přátelského posezení.
My jsme jeden větší
dar dostali již v pátek, byl to doslova a do písmene dar „k sežrání“ -
dort ke čtyřicetinám s naší společnou fotkou. Nebylo vůbec jednoduché
rozhodnout do koho říznout a koho zbaštit.
V neděli dopoledne po
svačině a dojednání dalších společných akcí jsme se rozloučili a odjeli
zpět domů.
Hana Frühaufová
|