40. výročí trvání přátelství mezi hasičskými sbory Biehain a Česká Třebová – Parník


V pátek 9. 6. 2017 odjela delegace SDH Parník na další přátelskou návštěvu malé hornolužické vesničky Biehain, která leží nedaleko města Görlitz.
Návštěva se konala u příležitosti 40 let, kdy se vzájemně navštěvují přátelé – němečtí, parničtí, třebovští a rybničtí. Jen těžko bychom spočítali, kolik lidí se na obou stranách vystřídalo. Jsou to téměř 2 různé generace, přesto na obou stranách zůstávají pamětníci úplných začátků, ale i členové z mladší generace.
Nejvíce je propojení generací vždy vidět, když my přijedeme do Biehainu. Malá vesnice, kde téměř většina obyvatel je natolik propojena, že tvoří velkou hasičskou rodinu, často založenou na příbuzenských vztazích, které jen prohlubují vzájemnou spolupráci v soukromém i společenském životě. Tam, když se pracuje, tak ve velkém, když se slaví, tak také. Často dostaneme informaci o tom, že někdo něco slaví a sejde se asi jen tak 50 – 100 lidí (a není to jen 1x v roce).  Kdykoliv přijedeme, každý nás zdraví a vítá jako členy rodiny. Sousedská vzájemnost je u nás nevídaná. Po příchodu na akci se každý s každým přivítá, promíchají se všechny generace, dokážou se bavit při hudbě i při společenské zábavě. Často nám připadá, že mladší členové a členky všech generací tvoří hudebně-dramatický sbor, nebojí se legrace.
Páteční posezení pozvolna ukončily vzdálené blesky, které s sebou přinesly také déšť, ale vesnice není velká, takže všichni stihli dojít domů suší. Pro nás je tu vždy naprosto překvapivý klid a téměř ticho, které ve vsi panuje. Vždy si vzpomeneme na naše první návštěvy, kdy jsme se vracely ke svým hostitelům také v úplné tmě. Ve vesnici nebylo žádné veřejné osvětlení a při pozdějších odchodech ze zábavy nebylo až tak jednoduché správný dům najít. Ale vždy jsme se dostali tam, kam jsme potřebovali. Zajímavostí je, že i dnes tam nesvítí světla každý den, ale jen na objednání, když se večer něco děje.
Na sobotní dopoledne jsme měli připravenou společnou návštěvu profesionálních hasičů v Görlitzu, okresním městě, kde žije skoro 60 000 obyvatel. Pro nás bylo zajímavé, že poměrně velkoryse pojatá stavba byla postavená v roce 1912, tedy v době, kdy vznikl také náš sbor na Parníku. Ve spodní části byly původně stáje a povozy se stříkačkami, nad nimi v mezipatře byly seníky a nahoře bydleli hasiči a jejich rodiny. Dnes povozy vystřídala moderní technika podobná té, jakou u nás má HZS v Ústí nad Orlicí. Další zajímavostí bylo, že na protější straně dvora v podobné budově sídlí jednotka dobrovolných hasičů. Město Görlitz má 5 dobrovolných jednotek. Byla sobota – den většího úklidu, takže většina techniky se slunila na dvoře. Bylo vidět, že rozdílnost našich dobrovolných i profesionálních jednotek není až tak rozdílná, na obou stranách je to vždy otázka peněz.
Odpoledne nám naši přátelé připravili další lahůdku, objednali pro nás a pro další zájemce dvouhodinovou okružní jízdu vyzdobeným výletním autobusem Škoda RTO z roku 1957. Takže jsme vlastně měli poprvé možnost vidět široké okolí. Navštívili jsme i rozhlednu, odkud alespoň bylo něco vidět, jinak je to skoro rovina plná větších i menších vodních ploch.
Navečer přišel hlavní bod naší návštěvy, přivezli jsme ocenění našim nejdéle „sloužícím“ přátelům a předali si vzájemné dary pro sbory. Potom následovala zábava, která byla v duchu kácení máje a lampionového průvodu a vůbec přátelského posezení.
My jsme jeden větší dar dostali již v pátek, byl to doslova a do písmene dar „k sežrání“ - dort ke čtyřicetinám s naší společnou fotkou. Nebylo vůbec jednoduché rozhodnout do koho říznout a koho zbaštit.
V neděli dopoledne po svačině a dojednání dalších společných akcí jsme se rozloučili a odjeli zpět domů.
Hana Frühaufová