Před 90 lety začal vycházet Náš kraj   

Letos na podzim uplyne bez deseti sto let od počátků vydávání časopisu Náš kraj, na čemž má zásluhu Česká Třebová. Formát periodika byl spíše novinový, od počátku vycházel jako čtrnáctideník. Deklarace v záhlaví zněla: "Neodvislý, pokrokový, vzdělávací a informující časopis, věnovaný kraji orlickému" (v r. 1929 už namísto kraje "orlického" zaznamenáváme územní rozšíření na kraj "východočeský"). Motto hlásá: "Služ lidu a vlasti!" V tiráži se nejprve objevuje: "Redakce a administrace v Brandýse nad Orlicí. Vydavatel a odpovědný redaktor J. K. Zeiner". Od r. 1929 je na stejném místě: "V České Třebové, a datum vydání daného čísla."

Na první straně každého výtisku zpravidla nechybí úvodník a dole fejeton (tehdy ještě: feuilleton). Při desetiletém výročí vzniku samostatného československého státu je na místě úvodníku (v č. 4) text z projevu prezidenta T. G. Masaryka "Krise inteligence" s komentářem. Dnes, takřka vpředvečer stého výročí zrodu republiky (2018) slova TGM silně rezonují těm, kdo vnímají realitu: "Nikoli přepolitizování, ale špatná politika. Politika se odcizila svému určení sloužiti veřejnosti a nastala služba jen stranám. Inteligence byla nucena mysliti, žíti, jednati a dýchati jen v rámci organizačního pořádku... Je proto úkolem všech poctivých a pokrokových občanů vypověděti boj stranám, které chtějí úplně zotročiti náš veřejný a politický život a učiniti jej bezduchým prostředkem osobních a sobeckých cílů některých jednotlivců neb obmezeného okruhu osob..."

Fejetony se týkaly, jak jinak, rovněž aktuálních nebo aktualizovaných témat, např. "Osud naší emigrace v cizině" (roč. II, č. 6) nebo "Z Havlíčkových 'Národních' novin" (roč. II, č. 2). Následující dvoustrana je zpravidla věnována dění v městech, městečkách či obcích východních Čech. Tak třeba Brandýs nad Orlicí (II/11): "3. června sjezd učitelstva a pouť pokrokového občanstva východních Čech k pomníku J. A. Komenského (na paměť 300. výročí odchodu J. A. K. do ciziny...)." Mimoděk se tu dovíme, co možná běžně známo není nebo už zapomenuto: "V zátiší tomto oženiv se podruhé, s Dorotou Cyrilovou, dcerou Jana Cyrila, staršího Jednoty Bratrské, sepsal tu nejprve dílo "O sirobě,. t.j. o potracování milých přátel , ochráncův a dobrodincův", pak spis "Rozmlouvání duše  sklíčené s rozumem, vírou a Kristem" a nejznamenitější dílo pobytu brandýského "Labyrint světa a ráj srdce". Sám při spisování Labyrintu tak na duchu okřál, že od té doby až do sklonku života z hlediska duševního pronásledování osudu nijak vyšinouti se nedal." Komenský v Brandýse pobýval pod ochranou Karla ze Žerotína od r. 1622 několik let a jeho zdejší svatba, nikterak neskrývaná, svědčí o tom, že tu nežil v "utajeném" režimu. Dík tomu, že se majitel panství nezúčastnil povstání českých pánů (již v r. 1618 přesvědčil moravské stavy k neutralitě), nemusel se zříci své českobratrské víry ani majetku a na své území mohl pozvat, koho chtěl (teprve v r. 1628 odchází pod zvyšujícími se tlaky do liberálnějšího zahraničí, do slezské Vratislavi - nicméně může se do Brandýsa ohledně správy majetku vracet).  Toho roku opouští zemi i jeho někdejší chráněnec Komenský. Skutečné místo přebývání Komenského na Žerotínově panství je kladeno nikoli do bezprostřední blízkosti Brandýsa, ale do mlýna v Klopotech, přičemž tehdejší územní vymezení "klopot" mohlo být mnohem širší - šlo o obecný termín označující členité území (kopcovina), případně rychlý proud překonávající překážky (řeka).

Kromě aktuálních událostí odehrávajících se po městech východočeských najdeme v Našem kraji také čtení na pokračování (např. románu Svatoondřejská noc). Ostatně informace o kultuře mají v listu také svoje místo: Kulturní hlídka (např. "Nakladatelství Fr. Lukavského v Č. Třebové vydalo právě jako 23. svazek své edice Dámu ve smutku od Rudolfa Medka, obmezený počet 370 výtisků - dárek k Ježíšku.", II/27).

Kromě místopisně nesených "Zpráv z okolí" najdeme v obsahu také "Zprávy z posledních dnů", jako třebas: "Fašistická oposice vedená redaktorem "Lecha" Drem. Karlíkem, svolala sjezd svých přívrženců do Čes. Třebové na neděli 8. ledna. Schůze se zúčastnili i pravověrní fašisté v čele s býv. generálem Gajdou. Průběh schůzí byl ovšem důvěrný a dle pozorování mnohých velice rušný, došlo snad i k bouřlivým výstupům.", II/2).

Kromě zamyšlení nad vznikem a genezí různých hnutí či denominací (sdružení Volná myšlenka - proti národnostním, rasovým či sociálním křivdám a politickým nesvobodám, III/3, nebo Českobratrství - se vzorem původní křesťanské církve, III/8) dospějeme k osobním resp. osobnostním sdělením krátkého formátu: "Prvý náš ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman se dožil 24. t. m. v plné síle a svěžesti 65 let.", III/3. A poděkování: "Všem přátelům, účastníkům, spolkům a korporacím, kteří doprovodili našeho drahého otce p. Frant. Plicku k poslednímu odpočinku a za projevy soustrasti ústní i písemné, za květinové dary, za procítěnou řeč p. prof. Litochleba a za pečlivé vypravení pohřbu krematoria v Pardubicích vzdávám nejsrdečnější díky. Emil Plicka", III/8. Pamětnící si jistě vybaví nepřehlédnutelnou českotřebovskou postavu s tmavým kloboukem a stále černě oděného pana Plicky, bratra slavnějšího Karla Plicky, autora krásných fotografických knih.

Vskutku mnohé z těch časů může připomenout nedávnou anebo žhavou současnost... Např. "Má se stavěti nové nádraží u Kerhartic nebo v místech u starého nádraží? Tímto problémem vás baví dnes v Ústí kdekdo. Shánějí se důvody a výhody s obou stran, pořádají se docela schůze a potom se pořádně vypere v novinách ten, kdo má odvahu plouti proti proudu...", III/26. Aby bylo zcela jasno, psal se rok 1929.

Náš kraj nezapomněl ani na rubriky pro lidové obohacení a povyražení v mezích zákona, má sloupek Léčivé glosy a také Veselý koutek: "Dívka - Jsem celá nešťastná, mám u nosu dvě pihy a ne a ne se jich zbavit. Pochlebník - Takové pěkné místečko se nerado opouští.", II/11.

Každý ročník Našeho kraje obsahuje slavnostní čísla, ať už při příležitosti celostátních výročí anebo místních významných aktů. Tak např. II/10 (1928) představuje číslo s červenou titulaturou, "vydané u příležitosti kladení základ. kamene české státní školy v Rybníku."

Myslím, že generace před námi nám - zčásti vědomě, zčásti bezděky - zprostředkovaly cenné a zajímavé svědectví o mozaice všeho, co tvořilo prožívání obyvatel kraje v časech dlouho před námi, v dobách, které se zanedlouho postupně zanoří kdesi vzadu do minulosti měřené v řádu už ne desetiletí, ale století.                                                                                                                             Pavel Kovář

Poděkování autora příspěvku za zpřístupnění výtisků Našeho kraje patří jak Státnímu okresnímu archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, jmenovitě archiváři S. Vosykovi z České Třebové, tak Městskému muzeu Česká Třebová, zejména paní Mgr. J. Pekové. Vzhledem k tomu, že v žádné ze jmenovaných institucí není k dispozici kompletní řada časopisu Náš kraj, mám za to, že i touto cestou lze vůči veřejnosti vznést prosbu: Pokud by se někde v soukromých pozůstalostech našly některé ročníky nebo čísla této cenné archiválie a šlo o ty chybějící (kontakty k dotazu na Muzeum či Archiv jsou veřejně dostupné), bylo by oceněníhodné je svěřit do péče některého ze jmenovaných stánků státní správy a historiografie.