Po celé léto je v kostele
sv. Bartoloměje v Semaníně otevřena o víkendech a také na požádání
výstava s uvedeným názvem, která je však plakátována jinak: "Náš kraj
očima našich Němců". V podtitulu průvodní publikace je pak uvedeno, že se jedná o
popis historie a kultury v Sudetech mezi zemí českou a moravskou.
Doplňuje tak po celé léto zdejší výbornou trvalou expozici Semanínské renezance.
Výstavu fotografií
sestavila podle popisu, který je k dispozici návštěvníkům výstavy,
pracovní skupina krajanského sdružení Schönhengster Heimatbund z
Göpingenu (SRN) ve spolupráci se střediskem českoněmeckého porozumění
Waltera Hensela v Moravské Třebové v červenci roku 2012. Výstava
je tedy putovní, byla zřejmě instalována na dalších místech a po pěti letech
dorazila až do Semanína, který patří také na okraj hřebečského německého
jazykového a národnostního ostrova.
 Výstavu
doporučuji shlédnout také Českotřebovákům, a to přesto, že naše město již
do bývalé německé jazykové a národnostní oblasti nepatřilo. Můžeme se
zde seznámit s názory a snad i s myšlením lidí, kteří na Hřebečsku žili
a kteří byli na základě Benešových dekretů z této oblasti odsunuti,
porovnat si oficiální názory s názory lidí ve zmíněné "pracovní
skupině". Zdá se mi, že český vliv na obsah zmíněné výstavy byl nulový,
jedná se tedy výhradně o prezentaci Hřebečského muzea, zřízeného ve
městě Göppingen, (spolková země Bádensko-Württembersko), město cca 30 km
od Stuttgartu a 45 km od Ulmu, kam zřejmě byla odsunuta velká část
obyvatel z Hřebečska. Oblast "Hřebečsko"- součást Sudet nejlépe osvětlí
mapa. Jsou zde zahrnuta města Lanškroun, Svitavy, Moravská
Třebová, Zábřeh na Moravě a také Mohelnice. Další města jako Česká
Třebová, Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Polička nebo Jevíčko byla již
česká, nicméně umístěna těsně u hranic zmíněného Hřebečska. Třebováci
dobře vědí, že hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Říší byla
před Rybníkem nebo také u hostince Na Stráži....(na fotografii).
Mapa Hřebečska
(po klinutí se zvětší do nového rámce)
V Moravské Třebové pracuje
zřejmě především z německých finančních zdrojů podporované Středisko
česko-německého porozumění, podporované německým velvyslanectvím, které pořádá např. každým rokem na podzim
"německo-české kulturní dny" a má i svou aktivní webovou stránku,
http://www.hrebecsko-schoenhengst.eu/index.php/de/, vedenou ovšem
pouze v němčině. Už to se mi zdá z hlediska česko-německého
porozumění zvláštní. Středisko sídlí v budově městského muzea v Moravské
Třebové. Nabízí kurzy němčiny pro děti i dospělé, víkendové kurzy s německými a lidovými tanečními lekcemi,
Česko-německé kulturní dny, v létě dětský tábor s mezinárodní výměnou, semináře
pro seniory, přednášky a kulaté stoly,
výstavy. Z webu zmíněného sdružení lze vysledovat spolupráci
střediska a německých krajanů (sdružení Schönhengster Heimatbund) s
radnicemi v oblasti Hřebečska, zejména ve Svitavách, Moravské Třebové a
Lanškrouně, které se podílejí každoročně českoněmeckých na kulturních
dnech, vědomi si společné historie. Zdá se mi však, že hnací silou je
spíše německý živel už jen tím, že Středisko česko-německého porozumění
sídlící v Moravské Třebové o sobě v češtině vlastně nedává souvislé informace, nemá český web.
Od roku 2012 nemohu ani dohledat, zda a kdy zde byla např. v Moravské
Třebové otevřena zmíněná výstava "Hřebečsko - Der Schönhengstgau", a jak
byla příjata veřejností.
K samotné výstavní expozici
fotovýstavy,
kterou zpracovalo
Hřebečské muzeum v
Göppingenu.
 Je
připravena profesionálně: na řadě panelů jsou dobře označené
historické digitálně zpracované fotografie rozdělené do řady
témat, která postupně popisují historii, život, kulturu obyvatel
Hřebečska a mohou být tedy dobrým průvodcem historií tohoto regionu
pro dnešní obyvatele i návštěvníky. Popisy a komentáře k tématům
jsou uvedeny ve vzorně připravené německo - české publikaci.
Zájemcům řeknou opravdu hodně především o tom, jak svoji historii a
kulturu chápou především sami vysídlenci. Velká část výstavy (a
doprovodné publikace) je věnována historii, tradicím, osobnostem,
rozvoji průmyslu a stavbám tohoto německy mluvícího regionu,
který se rozvíjel nedaleko nás a máme tak možná první
příležitost poznat jak souvisel s historií našeho českého prostředí. V
tom je nesporně velký přínos této výstavy.
I když se výstava c Semaníně jmenuje "Náš kraj očima našich Němců", tak doprovodná
publikace uvádí , že vznikla ve spolupráci se střediskem
českoněmeckého porozumění Waltera Hensela v Moravské Třebové.
Zdá se mi, že do připravených textů z české strany nikdo
nezasahoval. Dovolil bych si některými použitými formulacemi nesouhlasit,
některé texty označit za tendenční až účelové a naopak si všimnout
toho, že zde některé pohledy, které jsou zase bližší nám, Čechům,
na výstavě postrádáme.
Historie se nemá
upravovat a cenzurovat, ale jednostranný pohled také není dobrý. Pokud
na přípravě výstavy spolupracovalo i zmíněné středisko českoněmeckého
porozumění v Moravské Třebové, mohlo prosadit alespoň na
jednom či dvou výstavních panelech prezentaci některých českých
názorů. Je zřejmé, že obyvatelé Hřebče se se vznikem
Československa v r. 1918 neztotožnili a tato kapitola v historii Hřebečska
se na zmíněné výstavě vůbec nepopisuje. Mohl zde být prezentován i
český názor na zábor Sudet (a tedy i Hřebečska) Němci v r. 1938 po
Mnichovu s jejími důsledky pro české obyvatele (ti jako by zde
nebyli). Není nijak komentováno rozbití demokratického Československa,
politické názory Němců na Hřebečsku v době I. republiky. Pro obyvatele
Hřebečska neznamenala II. světová válka jiné než hospodářské
problémy. Proto také vlastní okolnosti poválečného odsunu německého
obyvatelstva po porážce nacismu v r. 1945 budou obyvatelé
Hřebečska chápat po svém. V tom prostě bude vždycky velký rozdíl.
Potom se nedivme, že se
na výstavě v Semaníně dozvíme, že "Němci při záboru Sudet na
podzim r. 1938 byli všude obyvatelstvem radostně vítáni".
Při popisu největší tragédie Hřebečska je "vina za vyhnání v r.
1945 (a v r. 1946 pak vysídlení) kladena na českou exilovou
vládu, která již během války připravovala vykázání všech Němců ze země"....
Hřebečské
muzeum v Göppingenu.
Na vybudování muzea v
Göppingenu se začalo pracovat od roku 1958, od roku 1988 se pro muzeum
našlo reprezentativní sídlo. Sbírky muzea - dokumenty a vzpomínkové
předměty se staly základem pro mnohé publikace. Od roku 1952 vychází v
Göppingenu časopis "Schömshengster Heimat" (Hřebečský domov), Město
Göppingen se stalo v r. 1955 "kmotrem" všech Hřebečanů, kteří
zde našli svůj domov.
Milan Mikolecký
Fotografie z výstavy v kostele
sv. Bartoloměje v Semanín.
Výstava je otevřena o
sobotách a nedělích až do
3. září.
K tomu
nějaká fakta k odsunu německého obyvatelstva na Hřebečsku (zdroj -
Wikipedie)
S květnovými dny roku 1945 začaly intenzivní akce vedoucí k
urychlenému vyčištění prostoru Hřebečska od německého obyvatelstva v
rámci národní očisty a „vylikvidování Němců“ řečeno známým projevem
presidenta Beneše v Brně. Hlavní roli v těchto aktivitách v oblasti
Hřebečska přejaly jednotky československé armády a partyzánské
skupiny, zejména partyzánská skupina „Václavík“, která působila v
oblasti pod Orlickými horami a zasahovala až na Zábřežsko, Hřebečsko
a Svitavsko. Dne 15. 5. gen. Zdeněk Novák vydal rozkaz k obsazení
pohraničních terénů s dovětkem „všechny Němce vykažte z historických
území“, ale oddíly podnikaly své akce většinou samostatně,
vyznačovaly se značnou tvrdostí, násilnými domovními prohlídkami.
Vysídlování prováděly zpočátku tyto partyzánské formace ve
spolupráci s místními orgány, po nich převzali vedoucí roli při
těchto aktivitách provázenými častými excesy vojáci spadající pod
velení 14. divize. Do oblasti Lanškrounska zasahovaly aktivity
jednotlivých rot I.-III. praporu 30. pěšího pluku s velitelstvím v
Ústí nad Orlicí. K odsunu byla využita také železnice v
severozápadním směru. Dle výnosu z 12. června nebylo k odsunu
využito území obsazené Poláky, ale železnice v severozápadním směru
na Děčín a pak na Drážďany a z prostoru II. sboru na Teplice-Šenov a
pak na Saskou Kamenici. Partyzáni pak organizovali tzv. divoký
odsun, případně i s tím spojené revoluční tribunály, jako například
Lidový soud v Lanškrouně a jinde. Německé zdroje hovoří o
několika násilně usmrcených lidech ve městě a okolí a větším
množství sebevražd. Kraj byl znovu osídlen českým obyvatelstvem z
vnitrozemí
|