Výstava "Náš kraj očima našich Němců"

I když jsem znám svým zájmem o železnici a její historii, nenechávají mě chladným ani všeobecné dějiny naší země. Narodil jsem se ve Svitavách a ty byly do roku 1945 součástí Sudet, obývány hlavně německy mluvícím obyvatelstvem. Rok 1945 byl pro toto obyvatelstvo zlomovým, změnil se jim od základu život, a hlavně byli v následujících měsících vysídleni.

I když jsem se narodil až 14 let po roce 1945, přesto jsem se jako kluk v rodném městě a okolí setkával s pozůstatky německého vlivu jak na město, tak i na okolí. A tak i historie rodného města i okolí mě zajímá. Proto jsem se vypravil na výstavu "Náš kraj očima našich Němců", která probíhá v Semaníně v místním kostele sv. Bartoloměje. Byl jsem zvědav, jak to vidí Němci, kteří byli odsunuti mimo svůj rodný kraj, kterému říkají Schönhengstgau, nebo-li Hřebečsko.

Nedá se říci, že by mě výstava zklamala, ale ani nenadchla. Na 20 panelech jsou hlavně fotografie, plánky a mapky, bez textu. Texty a popisky k jednotlivým obrázkům jsou v katalogu, zájemcům předkládaný k nahlédnutí. Nedílnou součástí katalogu jsou také fotografie jednotlivých panelů. Škoda, že tento katalog není v prodeji alespoň pro vážnější zájemce. Já osobně bych si jej zakoupil. Kromě této výstavy lze v kostele zhlédnout stálou expozicí Semanínská renesance, která představuje život a řemesla místních občanů od 17. století a artefakty kamnářských, hrnčířských a dalších řemeslných výrobků ze Semanínska.

Jednotlivé panely výstavy "Náš kraj očima našich Němců" zahrnují svými snímky život obyvatel Hřebečska, rozvoj průmyslu, významné stavby, osobnosti a zdejší politiky. Na snímcích jsou zachyceny činnosti a život obyčejných lidí, jejich kultura, tradice a zvyky. Mě ale zaujal jeden pohled na rok 1945-46, kdy proběhl odsun Němců z ČSR a také z Hřebečska. Jedno tablo výstavy, které se jmenuje "Vyhnání a nový začátek" je zaměřeno právě na odsun. Podle všeho byli Němci z Hřebečska vysídleni hlavně do Göppingenu a okolí. Na tablu jsou 2 obrázky (P03a a P03b) z odsunu Němců na neidentifikovatelných nádražích do krytých vozů, klasických Z-tek, ale na 3 dalších obrázcích (P04a, P04b a P04c) je podle popisků v zapůjčeném almanachu příjezd odsunutých Němců z Hřebečska do Göppingenu v otevřených uhlácích. To znamená, že Němci někde museli přestoupit. Nechápu proč. Nebo to bylo kvůli propagandě, aby se ukázalo, jak jsou Češi zlí a "hodné" Sudeťáky naložili do uhláků? Z odsunu jsem viděl dost jiných fotografií, staniční kroniky, odkud vyjížděly vlaky s odsunem píší, že byly k přepravě přistaveny kryté vozy (právě ty Z-ky), existují i filmové, nezpochybnitelné filmové záběry, vždy jsou odsunutí odváženi v krytých vozech. A pak na výstavě zcela chybí panel, který by se měl jmenovat "Vítání" a na něm měly být fotografie z roku 1938. A že jich třeba z rodných Svitav existuje celá řada.

Takže výstava je taková, nevyvážená. Chybí zde ta část historie obyvatel obou národností Hřebečska, právě to období, jehož důsledky nakonec vyústily v to, co je na panelu "Vyhnání a nový začátek". Pavel Stejskal

 

Poznámka:

Co s tím?

Děkuji Pavlu Stejskalovi za jeho pohled na výstavu, velmi se podobá mému pohledu.  Nevyváženost výstavy je zřejmá, je dána  úhlem pohledu odsunutých obyvatel Hřebečska, na kterém ovšem nelze nic měnit.

Výstava je však také  neúplná a měla být doplněna právě o rozbor období, ve kterém vznikaly příčiny poválečného dosunu, německého obyvatelstva a konfrontována  s dokumenty, které jsou k dispozici. Výstavě tedy chybí nějaký náš doplněk.

Měl by to být úkol pro spolupracující středisko česko-německého porozumění, sídlící v Moravské Třebové, respektive úkol i pro Pardubický kraj (většina Hřebečska je nyní součástí Pardubického kraje). Náš pohled na události by měl také zajímat i Muzeum Hřebečska v Göppingenu, které českoněmeckou výstavu Schönhengstgau = Hřebečsko vytvořilo.

Problematika  vynechaných nebo tendenčně podaných částí výstavy by mohla být také vhodným tématem pro semináře pro studenty gymnázií na Hřebečsku (i okolí, tedy např. v České Třebové, Litomyšli, Poličce či Jevičku) doplněná např. zájezdem do Muzea Hřebečska v Göppingenu. Byl by to jistě stejně užitečný zájezd  jako ten letošní, který zavedl vybrané studenty gymnázií našeho kraje na Zakarpatskou Ukrajinu. (mm)