Katrštejn ještě jednou

K nedávno zveřejněné debatě na téma "Zaniklé obce na Litomyšlsku" patří dříve publikovaný mírně poupravený článek Miloslava Renčína, který pro osvěžení mysli  vyšel pod názvem "Zřícenina Katrštejn" na iČTZ 207/2008. Je přiložen poupravený článek z Nových letopisů 2/2005, které vydával OFTIS v Ústí nad Orlicí.

V posledním čísle Letopisů 1/2005 (vydával OFTIS Ústí nad Orlicí) vyšlo M. Kadrmanem upravené pojednání s názvem „Katrštejn“. Mohu se domnívat, že se jedná o pasáž z nepublikovaného rukopisu Františka Egerleho „Etymologický průvodce poříčím Orlice a Třebovky“, sepsaného v Ústí nad Orlicí v letech 1913-1916, ale o tom nemíním polemizovat.

Chci se zastavit u jména „Vušub“, za nímž se skrývá slezský feudál Jan Vusthub (Johan Vosthub), vzpomenutý mezi škůdci zbraslavského kláštera kronikářem Petrem Žitavským a o němž už povolanější napsali:

V období, kdy se formovalo nisko-otmuchovské knížectví jako světská država vratislavských biskupů a kdy toto úsilí naráželo na odpor okolních šlechtických feudálů, postavil podle fundační knihy vratislavského biskupství z doby kolem r. 1290 Jan Wisthub (Wüstehube i Wustehube) ve slovanské vsi Sestrechovicích hrad Vridebergk (Frýdberk, dnes Žulová; zachovaná bergfritová věž byla využita pro nástavbu zvonice kostela sv. Josefa),  jmenovaný tehdy poprvé. Stalo se tak proti vůli biskupů podobně jako u blízkého Kaltenštejna, budovaného přibližně v téže době a jehož stavebníky mohli být příslušníci šlechty (snad rovněž Wustehubové), pokud nezabrali už rozestavěný hrad. Kaltenštejn, nakonec vrácený do rukou vratislavských biskupů, sloužil jako ochrana proti drobným i větším feudálům, snažícím se rozchvátit nisko-otmuchovské knížectví (po r. 1345 hrad držel biskup Přeclav z Pogorelly, známý svou autoritou při dělení majetku mezi litomyšlským klášterem a nově založeným biskupstvím). Jan Wustehube krajinu pod Ramzovským sedlem uchvátil za bezvládí v letech 1308-1310 a patrně tehdy si vystavěl hrad Kolštejn, odkud podnikal loupežné výpady. (Tady možná vznikla tradovaná spojitost s vyjížděním na lup na obráceně okovaných koních. A nebo své sehrála úvaha o Ješkovi ze Šildberka, pak ze Štítů a les Štítka, s kterou jsem se též setkal?) První zpráva o něm se zachovala v listině z r. 1325, kterou už neblaze proslulý Jan Wustehube daroval kameneckému klášteru v Kladsku část svého zboží za učiněné škody (bratrem a synovcem), ale spíše je možné dát donaci do souvislostí s jeho exkomunikací v roce 1318.

Že jeho spády měly zasahovat i do Čech a jako takové byly nežádoucí dokládají nevelké zbytky hradu u obce Pleče. Důvodem jeho založení (v historických zprávách se hrad nevyskytuje) bylo pravděpodobně vytvoření protiváhy Kolštejnu (dnes Branná) v době, kdy byl obsazen loupežným Janem Wustehubem.

Pro úplnost připomeňme, že ke škůdcům té doby patřil i Vítek ze Švábenic, jehož vztah ke Katrštejnu je naopak více než pravděpodobný. Snad proto, že jemu se klášter nevyplatil, pokračoval v  loupežích a to i na statcích „rodového“ kláštera zderazského (jednou rukou církvi dávali, druhou ji obírali), až papež Kliment V. v roce 1310 nařídil proboštovi míšeňskému vyšetření a zjednání pořádku. A pořádek mohl být zjednán způsobem v té době obvyklým – zbořením sídla (peleše lotrovské).

Na rozdíl od pověstí však nelze vyloučit, že hrádek měl pouze strážní funkci při stezce procházející lesy od nynějšího Vysokého Mýta k Jehnědí a dále na východ, jak si to už kdysi představoval a v opačném směru popsal Josef Pekař, hledaje Hrutov: „Je to dnešní ves Řetová Velká a Řetová Malá, německy Ritte, ležící … v dlouhém úzkém úvalu mezi osadami Hrádkem a Přívraty (i tato jména jsou v našem případě tuším pozoruhodná). Kopec 560 m vysoký na jižní straně obou Řetových … sluje rovněž Řetová. Tudy, jak předpokládám, šla, nejspíš od pozdější České Třebové, cesta moravská k Hrádku, zde byla nepochybně slavná ona brána (vrata) zemská, od níž šlo se k rovině u pozdějšího Vys. Mýta, kde vybíralo se clo (mýto) na řece Trstenici a kde sluší hledati ony agri Grutou kronikáře Kosmy.“

Existenci hrádku definitivně uzavřel průzkum amatérského výkopu Jiřího Štorka, provedeném na hrádku Katrštýn (1975), kde „nalezená keramika pochází převážně ze 14. století - světlá, špinavě bílá, červeně malovaná“ s přípiskem, že při obhlídce nebyly zjištěny žádné stopy po fortifikaci (!?) a amatérské výkopy mu byly zakázány.

Článek je upraveným textem, který pod stejným názvem včetně použité literatury vyšel v Nových letopisech města Ústí nad Orlicí a jeho okolí č. 2/2005 na str. 11/12.

Miloslav Renčín