MgA. Bohuslav Mimra - červencové životní jubileum      

8. července  oslavil MgA. Bohuslav Mimra významné životní jubileum 70 let. Jako tradičně působil v těchto dnech v Litomyšli na mistrovských kurzech, jako lektor hry na housle, komorní hry a dirigent orchestru frekventantů. Svůj život si bez hudby nedokáže představit. V hudebních kruzích (a to i těch nejvyšších) má také spoustu přátel. Oslavu narozenin prožil po boku své manželky Milušky, dcery Janičky, kolegů a přátel, všech lektorů. Popřejme proto dodatečně jubilantovi především hodně zdraví, šťastný rodinný život a také spoustu elánu do další práce. Mnoho lidí v tomto věku plánuje, že bude především odpočívat. Bohuslav Mimra to určitě není a nebude. 

Vaše spojení s hudbou prezentuje už velmi dlouho, především Komorní orchestr Jaroslava Kociana. Zde jste převzal taktovku od Antonína Šimečka po jeho onemocnění. Také KOJK je letos jubilantem, slaví padesátku. Dlouho jej zřizovalo okresní kulturní středisko, Vám se podařilo orchestr přivést již jako samostatné občanské sdružení  (nyní zapsaný spolek) do České Třebové, kde úspěšně působí pětadvacet let, zkouší v sálku místní ZUŠ, stal se součástí  kulturního života města i regionu a jeho vystoupení jsou v kulturním kalendáři města psaná zlatým písmem.  Jak se orchestr během let změnil?

V samotném systému práce jsem mnoho neměnil. Ten byl od počátku mého působení zaměřen hlavně na vhodný výběr repertoáru, sólistů z řad profesionálů, ale i talentovaných studentů konzervatoří a Akademií múzických umění. Nezbytností a podmínkou dobrých výsledků je preciznost práce při pravidelných zkouškách. Důležitým momentem je stálé získávání nových mladých hráčů do všech nástrojových skupin, a to se nám prozatím daří. Pěkných koncertů bylo také dost. Jediné, co mě mrzí je to, že jsme nebyli nikdy přizvání k účinkování ani v jednom partnerském městě, přestože se jejich představitelé o našich vystoupeních vyjadřovali velice pochvalně.

Druhým Vaším spojením s hudbou v České Třebové, je Vaše působení na Základní umělecké škole. Sem jste vstoupil "otevřenými dveřmi" po konkurzu před 25 lety a všichni ve městě si to moc považovali. Bylo ctí mít v České Třebové, v čele umělecké školy, uznávanou kapacitu. Jak na toto období dnes vzpomínáte?

Celých 23 let mého působení ve funkci bylo velmi šťastných. Samozřejmě, že se tu a tam objevovaly drobné problémy, ale mohl jsem pracovat mezi vstřícnými kolegy, kdy jsme společně vytvářeli tvůrčí prostředí a drželi si velmi dobrou uměleckou úroveň. To vše se samozřejmě projevovalo na kvalitě výuky i výsledcích. Bylo by toho ještě mnoho k bilancování, ale na to zde není tak široký prostor. V mé práci mi vždy byla velkou oporou také moje rodina, manželka i dcera.

Pak se něco změnilo. ZUŠ přešla pod zřizovatelství města, které od začátku dávalo na vědomí, že chce nastolit změnu. 

Tento zásah, který veřejnost jistě pamatuje, se mě samozřejmě zprvu velice dotkl a mrzelo mě, že může někdo „jedním tahem pera“ znevážit třiadvacetiletou poctivou službu člověka. Až po čase mi to již bylo jasnější, proč toto vše. Za prvé, vše, co mi bylo vytýkáno, přetrvává doposud a již to nevadí, za druhé nebyl po dobu tří let vypsán konkurz na nového ředitele. Ale to až v jiném povídání později. K oslavě narozenin se to nehodí.

Přesto na škole všechno funguje, škola pořádá spousty akcí pro veřejnost, má úspěchy na soutěžích základních uměleckých škol, dokonce letos má (poprvé ve své existenci) celostátního vítěze Adama Janíčka, který je Vašim žákem.

To všechno je pravda, v Zušce stále jako učitel působím a spolu s dalšími kolegy a kolegyněmi se snažíme dát všem dětem ve všech oborech co nejvíce, bez ohledu na svůj volný čas, tak, jak to probíhá po celou dobu existence školy již 70 let. Říkáte spousta akcí. To je sice pravda, ale umělecká škola musí dbát především na kvalitu a ne na kvantitu. Polemika na toto téma by však vyžadovala mnohem větší prostor.

S hudbou ovšem nežijete jen v KOJKu nebo základní umělecké škole. Jste 100% hudební rodina.

Takových hudebních rodin je jistě v České Třebové více. Je to tak, že hudebníci tvoří jednu velkou rodinu, hrají často společně v různých souborech, orchestrech či sdruženích, navzájem se podporují. Za dobu svého působení jsem měl možnost i v České Třebové poznat mnoho dobrých hudebníků, mnoho jich vychovali právě učitelé českotřebovské zušky. Do hudební rodiny lze přidat i posluchačskou veřejnost. Koncertů různých žánrů se pořádá mnoho a je dobře, že mají své posluchače. A co se týká mé vlastní rodiny, mohu hudební sklony potvrdit. Jsem rád, že jablko nepadlo daleko od stromu a po svých rodičích se také dcera Jana vydala na hudební dráhu a po pardubické konzervatoři nyní studuje i pražskou AMU obor dirigování, kde bude letos, pod vedením významných osobností, jako je prof. Tomáš Koutník a prof. Leoš Svárovský, navštěvovat třetí (bakalářský) ročník. Českotřebovské veřejnosti se již představila v roli dirigenta a sbormistra pěveckých sborů VUS Pardubice a Salvátor Chrudim. Na letošním Bennewitzově festivalu 2017 také stanula za dirigentským pultem Komorního orchestru Jaroslava Kociana a spolu se svoji matkou, která se na tomto koncertu prezentovala jako dlouholetá a spolehlivá cembalistka, oddirigovala první polovinu koncertu. 

Veřejnost Vás zná také jako veřejného činitele, zastupitele města za KDU-ČSL a v letošním roce jste dokonce přijal funkci předsedy místní organizace KDU.

Snažím se po celá ta dlouhá léta být užitečný nejen své rodině, ale i veřejnosti a našemu městu. V zastupitelstvu města jsem již třetí volební období a rozhodně nechci jen pasivně přihlížet všemu, co se kolem mě děje. Snažím se tlumočit a prosazovat rozumné názory veřejnosti, působit tak, abychom posoudili problémy s rozumem a  nepodlehli žádným tlakům. Jako předseda místní organizace KDU-ČSL mám za povinnost prosazovat naši politiku a  práci, která je ze 100% zaměřena hlavně  na prorodinnou politiku, tím i omezování hazardu a podporu podnikání.

Děkuji za odpovědi. Ptal se Milan Mikolecký