Připomínka hrdiny Karla Housera

V tomto týdnu jsem objevil zajímavé materiály, o kterých jsem dosud nevěděl.

Jako malý kluk jsem hodně času trávil u babičky Marie Houserové v České Třebové. Bydlela na Farářství ve „ČVERCI“. Pamatuji se, že uvnitř byl do čtverce dvůr a v každém poschodí pavlače. Domnívám se, že se jedná o zeleně omítnutý objekt. Když jsem se díval z babiččina okna, viděl jsem mohutné jeřáby. Stavěly vysoké činžovní domy. Mohlo to být v letech 1954 až 1959. Přesně si nepamatuji. S babičkou jsme často chodili na nádraží, nebo k pomníku u ZŠ Červenka, kde jsou vzpomenuti padlí občané v letech 1939-1945. Zlatým písmem je tam napsáno i jméno Karel Houser, manžel babičky, který přišel o život v koncentráku 29. 1. 1945.

Zhruba před čtyřiceti lety jsem si na tyto vzpomínky napsal básničku:

JÁ VÍM BABI

Organizátoři Evropy Ti dali zrádnou ránu

čekalas marně

v slzavém ránu radosti

jsi prolévala slzy

Harmoniky hrály pochod

jedni se smáli

na druhé padl stín

ti se nedočkali

Zbyla Ti Růža

a jméno na sloupě

zlaté, skryté mezi ostatními

Vzpomínka na českotřebovském nádraží

Babička byla u protifašistických bojovníků, mnohokrát mi ukazovala knihy z koncentračních táborů, kde buldozery hrnuly mrtvoly kůží potažených koster, kremační pece a podobně. Matička to nemohla vidět, protože jí tam umučili tatínka.

Nikdy jsem se v matčiných věcech nehrabal, teprve ve středu 16. srpna 2017, devět let od její smrti jsem uklízel skříň. Pod ložním prádlem byla černě rámovaná obálka s těmito materiály i s vyznamenáním: Československý válečný kříž 1939 a medaile za Věrnost 1939-1945 NA PAMĚŤ DRUHÉHO NÁRODNÍHO ODBOJE.

Doma se o tom nikdy nehovořilo. S pohnutím jsem tuto památku podržel v rukou s myšlenkou, co naši předkové museli vytrpět. (Tehdy babička bydlela v ulici Tykačova 1105, což je u nynějšího fotbalového stadionu.) Milan Richter