Reakce na článek p. Milana Mikoleckého ze dne 3. září 2017                             

Otázka vymezení ochranného pásma kolem nemovité kulturní památky se stala problémem politickým?

Nejsem příznivcem výměny názorů prostřednictvím jakéhokoliv periodika či internetu, nicméně v tomto případě jsem se rozhodla udělat výjimku, neboť článek pana Milana Mikoleckého se mne osobně dotýká. Pan Mikolecký označil svůj článek jako „DISKUZI,“ a tím si udělil zmocnění veřejnosti vyložit, jak jsem svůj text, který vyšel v srpnových Českotřebovských novinách a také v elektronickém zpravodaji dne 17. 7. 2017, myslela. Mé názory, které jsem ve svém článku vyslovila, ale vykládá špatně a uvádí tak veřejnost v omyl, což mě donutilo na tento jeho příspěvek reagovat, protože nejsem ochotna připustit, aby moje pasivita způsobila, že informace p. Mikoleckého budou považovány za objektivní a správné.

V první řadě bych ráda uvedla na pravou míru, že článek o ochranném pásmu jsem napsala z vlastní iniciativy, jako osobní názor. Nereprezentoval názor rady města, jen můj soukromý. Nebyla to tudíž žádná „dělostřelecká příprava“ pro radu a chápe-li to p. Mikolecký jinak, pak je jeho vnímání chybné.

Dále pokud mi p. Mikolecký vyčítá, že jsem směšovala informace s osobními názory, ráda bych připomněla, že za prvé v tom spočívá „kouzlo“ diskuze – vyjadřovat se k informacím, a za druhé – na směšování informací s osobními názory je vystavěno celé jeho periodikum. V článku p. Mikoleckého je uvedeno, že ochranné pásmo se stalo problémem politickým, a to díky angažovanosti rady města do veřejného projednání. Proti tomuto tvrzení se také musím ohradit, neboť politická záležitost se z věci stala už v okamžiku, kdy se do ní vložil kraj. Nejprve ve věci sirotčince (panem hejtmanem iniciovaná návštěva zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislava Křečka (ČSSD)), a následně ve věci ochranného pásma (návrh na vymezení ochranného pásma přišel ze strany Krajského úřadu Pardubického kraje). Takže tvrdit, že za zpolitizování tématu je odpovědná rada města, je zcela nesprávné!

Dále se důrazně ohrazuji proti tvrzení, že já považuji za přiměřenou ochranu rotundy zrušení ochranného pásma. To není pravda. O přiměřenosti jsem psala v souvislosti s tím, že by ochrana kulturní památky neměla nepřiměřeně zatížit vlastníky okolních nemovitostí, kteří by vyhlášením ochranného pásma byli v podstatě potrestáni za exces v případě bývalého sirotčince. Navíc jsem doplnila, že návrh ochranného pásma zahrnuje území nepřiměřeně široké. A konečně – jak bych mohla považovat za přiměřené zrušení ochranného pásma, když ještě žádné nebylo vyhlášeno?! Nadto nepovažuji z mé strany za dezinformaci, že v zájmu ochrany rotundy budou nepřiměřeně zatíženi vlastníci okolních nemovitostí. Je to přece pravda – bude-li vyhlášeno ochranné pásmo, pak budou vlastníci nemovitosti při úpravách a opravách svých nemovitostí omezeni dost zásadně. A to také zaznělo na veřejném projednání. Proč jsem tedy osočována z dezinformací a „cimrmanovských úkroků stranou“?!

Dále můj článek interpretuje p. Mikolecký tak, že „cílem ochranného pásma by mělo být zajištění úprav na domku u rotundy, jehož stavební řízení bylo již definitivně ukončeno.“ Opět se důrazně ohrazuji proti takovému výkladu, protože takto jsem to neformulovala a výklad je chybný! Výraz „pět minut po dvanácté“ byl použit proto, že do současné doby žádné ochranné pásmo řešeno nebylo, proto čtvrť kolem rotundy je taková, jaká je (což zaznělo i na veřejném projednání – domky každý jiný, žádný historický ráz…), a teď, v důsledku jedné zásadně nevydařené rekonstrukce chce krajský úřad prostřednictvím našeho orgánu památkové péče lidi v okolí rotundy omezovat? Dovoluji si tvrdit, že se v problematice orientuji natolik, abych věděla, že ochranné pásmo rozhodně nemůže dodatečně zajistit úpravy na domku, kde bylo stavební řízení ukončeno… a proto žádám, aby mi podobné nesmysly nebyly vkládány do úst ani prostřednictvím písemné „Diskuze.“

Přestavba bývalého sirotčince byl exces, který přidělává vrásky na čele všem – orgánům státní správy, které řízení o úpravách vedly, občanům bydlícím v okolí, samosprávě města… nicméně bohužel čas se v tomto případě vrátit nedá. Věřím, že se z této kauzy všichni poučili natolik, že k žádné podobné situaci již v okolí rotundy nedojde. A proto si nemyslím, že je potřeba ještě zatěžovat obyvatele povinnostmi vyplývajícími z ochranného pásma. P. Mikolecký píše, že „ochranné pásmo má zachovat urbanistické kvality bezprostředního okolí rotundy a uchovat pohledové vztahy k širšímu okolí.“ O pohledových vztazích bylo již napsáno mnohé (v souvislosti s bývalým sirotčincem) a o urbanistických kvalitách bezprostředního okolí nechť si každý udělá obrázek sám… Rozhodně si nemyslím, že jsou urbanistické kvality okolí rotundy natolik mimořádné, že by kvůli nim bylo potřeba vyhlašovat ochranné pásmo, resp. v takovém rozsahu, v jakém bylo navrženo.

Ještě několik poznámek k otázce informovanosti. Nevím, z čeho p. Mikolecký dovozuje, že úkolem rady je zajištění informovanosti občanů, jichž se návrh ochranného pásma dotýká, potažmo na základě čeho měla rada zmocnit příslušný odbor Městského úřadu, aby veřejnost informoval. Rada města vystupovala za Město Česká Třebová v pozici účastníka řízení a neměla k dispozici jiné informace než ty, které byly vyvěšeny na úřední desce. Orgán státní památkové péče vyvěsil pozvánku k veřejnému projednání a dále návrh polygonu ochranného pásma s tím, že toto byl úřední postup v souladu se zákonem. Na veřejném projednání orgán památkové péče návrh ochranného pásma představil, se všemi podrobnostmi, přítomní dostali návrh do ruky, aby mohli ještě v průběhu veřejného projednání klást otázky. To, že jsem ve svém článku občany vyzvala, aby se veřejného projednání zúčastnili a k návrhu se vyjádřili, mi snad nemůže být vytýkáno a nemůže být považováno za medvědí službu. Naopak si neodpustím já jednu otázku – proč nebyli občané informováni o ochranném pásmu ve Zpravodaji, když v něm je komentováno – troufám si říct – veškeré dění ve městě? Nebyla to otázka hodna diskuse? Nebo se to prostě jen „politicky nehodilo?“

Pokud sám p. Mikolecký píše, že „vymezení ochranného pásma vyplývá ze zákona a že zákon určuje způsob vyhlášení,“ pak si myslím, že by měl měřit všude stejným metrem, neodvolávat se na zákon jen tam, kde je to pro jeho výklad vhodné, ale měl by respektovat, že orgány státní správy a samosprávy v souladu se zákonem postupovaly. Veřejná vyhláška byla řádně vyvěšena, veřejné projednání proběhlo, podrobnosti na něm zazněly, proběhlo za účasti veřejnosti tak, jak to zákon umožňuje, a tudíž nelze procesnímu postupu nic vytýkat. Zarážející je, že se veřejného projednání nezúčastnil nikdo za navrhovatele (krajský úřad), koho by se občané mohli zeptat, co k návrhu vedlo a proč v rozsahu, v jakém byl polygon vymezen! O tom se ale nenapíše nic… na pranýři již vedle rady města zřejmě nebylo místo…

Na závěr: Rada města podala k veřejnému projednání námitku, kde bylo uvedeno, že s vyhlášením ochranného pásma nesouhlasí, ale že pokud dojde orgán státní památkové péče k závěru, že ochranné pásmo má být vyhlášeno, pak aby bylo vymezeno obvodem max. 50 m od zdi obklopující rotundu. Námitka byla řádně odůvodněna, aby mohla být orgánem památkové péče vůbec zohledněna. Je škoda, že p. Mikolecký nebyl osobně přítomen veřejnému projednání od začátku, neboť by viděl, že občané na prezentovanou námitku města reagovali souhlasně, že se sami přihlásili k tomu, aby se pod ni mohli připojit a že v této věci našli dotčení vlastníci nemovitostí s městem společnou řeč.

Nemohu a nechci předjímat výsledek řízení o ochranném pásmu, to je již v této chvíli opravdu jen na příslušném státním orgánu (odbor rozvoje města a investic). O tématu se ale diskutovat bude… a já se přimlouvám za to, abychom se všichni pokusili komentovat veřejné dění objektivně a na základě pokud možno kompletních podkladů.

JUDr. Magdaléna Peterková, Ph.D.