Má větší váhu pokojné
užívání vlastní nemovitosti a ničím nerušený noční spánek nebo právo
na svobodné podnikání za podmínek stanovených zákonem? Na tuto
otázku bude muset v nejbližší době nalézt odpověď místní samospráva.
Ve fázi přípravy je totiž návrh obecně závazné vyhlášky, která by po
vzoru jiných měst a obcí mohla omezit provozní dobu restauračních
podniků v některých lokalitách města. Důvodem jeho vzniku jsou
desítky stížností na rušení nočního klidu v souvislosti s provozem
právě těchto podniků. O tzv. protikuřáckém zákoně toho již bylo
napsáno mnoho, i když na hodnocení jeho dopadů je zatím stále brzy,
na to platí příliš krátce. Jisté je však to, že přesunul kuřáky
z hospod, barů a restaurací do venkovních prostor, což se logicky
dotklo lidí, kteří bydlí v jejich bezprostřední blízkosti a cítí se
být obtěžováni vzniklým hlukem. Ve městě existují podniky, které se
s touto novou situací vyrovnaly poměrně dobře, u jiných však
vznikají opakované problémy. Na mysli mám lokality jako je pěší zóna
Na Splavě, Javorka, Za Vodou, Semanínská, Hýblova a Moravská ul.
Jsou i jiné možnosti řešení, než přijetí vyhlášky, která povede
k dalšímu omezení podnikatelské činnosti?
Jako nejsnadnější se
nabízí zvýšení kontrolní činnosti strážníků a udělení postihů za
porušení zákona. To by určitě řešením bylo, pokud by to bylo tak
lehce realizovatelné. Městská policie pro zklidnění situace udělá
jistě maximum, které dvoučlenná hlídka, určená ke kontrole celého
města a přilehlých obcí, zvládne. I pokud by se však kapacita MěP
navýšila, jeví se permanentní ostraha určitých lokalit jako značně
problematická. Navíc v naprosté většině případů se jedná o situace,
kdy se kouřící skupina občanů mezi sebou normálně baví, nejedná se o
křik, zpěv ani reprodukovanou hudbu, proto je lze těžko za něco
postihnout. Chápu ovšem, že pokud je tento stav trvalý, a zvláště
pak v letních měsících, kdy jsou i v noci otevřená okna, mohou se
cítit občané bydlící v blízkosti těchto podniků omezováni na svých
právech. Znám podniky (mimo Č. T.), které tuto situaci řeší tím, že
jejich personál aktivně působí na své hosty i v prostoru před
restaurací a vhodnou komunikací spolu s žádostí o zachování pořádku
se je snaží usměrnit v souladu s požadavkem na noční klid.
Samozřejmě, může to znamenat náklady navíc, ale pravděpodobně se jim
to i tak vyplatí.
Dalším řešením je přímá dohoda vlastníků dotčených nemovitostí
s provozovateli restaurací a nalezení oboustranně přijatelného
řešení. Možnosti jistě existují, někde se to již povedlo, jinde vůle
sednout si ke společnému jednacímu stolu chybí. Vždy však existuje
varianta obrátit se žádostí o stanovení verdiktu na příslušný soud.
Krajním řešením je
přijetí výše zmíněné vyhlášky, která omezí otevírací dobu podniků
v předem daných lokalitách. Tím však jejich provozovatelům dále
zpřísní podmínky stanovené státem pro jejich podnikání a veřejnosti
určí dobu, po kterou je možné se věnovat zábavě. Majitelé restaurací
barů vznik protikuřáckého zákona neiniciovali, je těžké jim dávat
výše uvedený stav za vinu. Skutečně to však mají být právě města a
obce, kdo svými vyhláškami budou obrazně řečeno „narovnávat“ kolizní
stav, který stát nastolil zákonem?
Nalézt řešení bude jistě
těžké, zvláště pokud se na problém začne nahlížet „politicky“, jak se
u nás bohužel začíná stávat zvykem. Doufejme proto, že převládne věcná
diskuse a zazní pádné argumenty, ne pouze emoce a osočování. Ať už
zastupitelé rozhodnou jakkoliv, je jasné, že se jedna strana tohoto
sporu bude cítit poškozena. Pokud však žijeme v právním státě, bude
muset, tak jak je to v demokracii běžné, respektovat vůli většiny.
Petr Baláž
Pozn.: autor je strážníkem městské policie.