Letos tomu bude v polovině prázdnin deset let, kdy se nečekaně uzavřel život třiatřicetiletého dirigenta Františka Preslera. Jednoho z nejtalentovanějších mistrů taktovky své generace. K tragédii došlo předposlední červencový den na ostrově Elba. Dirigent František Preisler dostal během koupání zhruba patnáct metrů od břehu epileptický záchvat s následným vynecháním srdce. Následoval rychlý návrat na břeh. Sestra a přítomný lékař mu ještě na chvíli vrátili život, když došlo k dalšímu srdečnímu selhání. Rychlá pomoc byla ihned na místě, byl napojen 20 minut na přístroje, leč oživování bylo marné. 

Mám před sebou velmi podrobně vypracovaný neuvěřitelný seznam koncertu, divadelních představení, premiér i repríz, které dirigent František Preisler absolvoval za 8 let od roku 1992 do roku 2000. Jedná se o 605 představení! Zkoušky a dlouhá cestování mezi tím nejsou počítána. K tomu studium s potřebnou přípravou, aranžování skladeb. To je ten pracovní nápor, neskutečná práce, kterou absolvoval již od svých 19 let. A v tomto tempu samozřejmě pokračoval i v následujících letech.....  

František Preisler má na svém rodném listě zapsáno jako město svého narození Olomouc, ale velmi zvláštní a niterný vztah měl právě k České Třebové. Se svými prarodiči i rodiči toto město navštěvoval vlastně od  svého narození, nejprve to byly pobyty o prázdninách na Švabinského chatě  na Kozlovském kopci, později ještě daleko častěji ve městě samotném. V  průběhu studia varhan na brněnské konzervatoři se bytostně spojil i s nástrojem v kostele sv. Jakuba, kam pravidelně dojížděl na cvičební hodiny  s vědomím, že jeho předkové byli bytostně spjati s tímto, byť tehdy  zaostalým nástrojem. Zde absolvoval též první varhanní koncerty, na žádost  tehdejšího ředitele kůru pana Petráka, natočil kazetu, která byla při  rekonstrukci věže v roce 1997 umístěna s ostatními dokumenty do schránky, která dokumentuje tehdejší kulturní obraz města. Samozřejmě při rekonstrukci varhan byl iniciátorem dobročinných koncertů, jejichž výtěžek byl určen pro finanční zajištění náročné práce. Sám se několika koncertů  jako interpret zúčastnil a finanční částkou přispěl na zdar celé akce. Ale již před tím kulturní veřejnost měla možnost poznat talent tohoto umělce.  Ihned po nástupu do Národního divadla v Praze se stal vyhledávaným  klavírním doprovazečem operních sólistů a tak prakticky od r. 1995  pravidelně vystupuje v našem městě - při koncertech KPH, doprovázel a slovem uváděl řadu operních průřezů. Později se mnohokráte představil jako dirigent při koncertech Bennewitzova festivalu, při kterém rovněž natočil  s předními českými interprety, orchestrem a sborem v kostele sv. Jakuba CD reprezentující českotřebovské skladatele, ale i při koncertu Velkého  swingového orchestru jako jeho dirigent, sólista na trombón i zpěvák. Dokázal do města přitáhnout za přijatelných podmínek celou řadu orchestrů,  sólistů a předních pěvců (Urbanová, Novák, Vodička, Bílá, Brožová…..) Pravidelně dirigoval na Smetanově Litomyšli a tak se především i jeho  zásluhou v České Třebové konal historicky první externí koncert Smetanovy Litomyšle a ještě k tomu s naprosto mimořádným programem. Má velký podíl na vzniku Mezinárodního varhanního festivalu Z. Pololáníka....

Post mortem. Con amore:  "Františku, Tvůj život byl krásný koncert. Přesto, anebo snad právě proto, že jsi  řídil jeho věty jinak než ostatní. Tak nějak na přeskáčku a třebaže zvolená tempa byla chvílemi hodně divoká. Podle Tvé poslední vůle jsi byl pochován jen v kruhu svých nejbližších do rodinné hrobky na českotřebovském hřbitově. Tam také za Tebou stále chodím..." Vojtěch Stříteský, umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle.

V roce 2006 mu byla  udělena Cena města Kohout 2005, kterou si František Preisler opravdu zasloužil. Nikdo v té době nepředpokládal, že mladý dirigent plný elánu a chuti do další práce tak brzy opustí tento svět. Svět, který na něho nezapomene. Určitě se dnes i na nás v České Třebové dívá z hudebního nebe (když právě nediriguje nebeský orchestr u jehož pultků jsou další osobnosti českého hudebního života) a drží nám palce, aby se českotřebovská hudební kultura dále udržela na vysoké úrovni. Na takové, o kterou se také on sám snažil.                                                                                                                     Milan Mikolecký