ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM

NA  ÚNOR  2017 

85 let Václava BERÁNKA, narozeného 8.2. 1932, malíře, grafika, ilustrátora a výtvarného redaktora

Narodil se v rodišti matky, ve vesničce Zhoř u České Třebové. Jeho otec pracoval jako soustružník v Armaturce na Parníku. První tři roky chodil Václav do školy ve Zhoři, základní školu dokončil na Parníku, kam se rodina přestěhovala. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři Bělohlávek, Beran, Navrátil, Kučera). Po absolutoriu krátce působil jako učitel na základní devítileté škole v Havířově. V roce 1957 nastoupil do Krajského nakladatelství v Ostravě, později nakladatelství PROFIL, kde pečoval o výtvarnou podobu publikací. Tehdy získal k ilustrační či typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa …). V té době už měl pověst nadějného portrétisty a brilantního kreslíře. Jeho lavírované kresby se začaly objevovat v časopisech Květen, Výtvarná práce, Kulturní tvorba a od poloviny šedesátých let také v kulturním časopise Červený květ. S tímto časopisem úzce po tři roky spolupracoval. V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem. Tématem jeho prací jsou figurální i krajinné motivy, akty a portréty. Krátce se také zabýval nefigurálním projevem, nacházejícím se na pokraji abstraktního lyrismu. Byl také ilustrátorem a autorem grafických úprav knih, plakátů i několika realizací v architektuře. Do roku 1970 byl členem Svazu českých výtvarných umělců tvůrčích skupin Ostrava a Kontrast. Od roku 1990 je členem Unie výtvarných umělců.

Beránkovo výtvarné dílo má mnoho obdivovatelů. Svými obrazy a grafikami je zastoupen v četných soukromých a státních sbírkách doma i v zahraničí. Vystavoval v Polsku, ve Španělsku, v Itálii, Holandsku, USA, v Kanadě, ve Velké Británii a také na desítkách samostatných nebo kolektivních výstavách v České republice. Na studijních cestách navštívil Polsko, NDR, Belgii, Holandsko, Řecko a na stipendium SČSVU Maďarsko. Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na „ volné noze“. V posledních letech se ozvala i nemoc.

125 let od narození Jaroslava HÝBLA (24.2. 1892 – 2.7. 1917)

Narodil se v rodině hostinského a rolníka v České Třebové. Základní školu absolvoval v místě rodiště, učitelský ústav v Poličce. Učil na Lhotce, Parníku, v Čermné a České Třebové. Ihned po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy na ruskou frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen do Kyjeva. Zde vstoupil do čsl. legií. Jako desátník 5. roty 1. pluku Mistra Jana Husa se zúčastnil památné bitvy u Zborova. Při přestřihování drátěných překážek byl střelen nepřátelskou kulkou a na místě zemřel. Odpočívá ve společné mohyle u Cecové v Polsku. Při příležitosti legionářského sjezdu v České Třebové v roce 1930 mu byla odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka. Najdeme ji ve vestibulu školy v Nádražní ulici.

85 let od úmrtí akademického sochaře Josefa KVASNIČKY (16.3. 1868 – 1.2. 1932)

Narodil se v Dubské Lhotě u Vodňan jako čtvrté dítě manželům Františkovi a Marii Kvasničkovým. Otec, původně rolník, se později živil jako výrobce soch a loutek. Mladý Pepík studoval v Praze nejprve reálné gymnázium a poté Uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Drahoňovský, J.V. Myslbek). Umělecká studia zakončil na pražské (1885 až 1886) a vídeňské akademii (1886 až 1888). Po studiích v letech 1888 až 1891 ještě docházel na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu do sochařského ateliéru J.V. Myslbeka. V roce 1891 až 1892 absolvoval studijní cestu do Říma. Po návratu do Čech se oženil s Marií Šimkovou. Od října 1907 nastoupil jako suplent na reálné gymnázium na Smíchově. Kreslení a modelování vyučoval také v Lounech a od roku 1912 v České Třebové. Do našeho města přišel již jako vdovec. V roce 1923 se společně s druhou manželkou (Josefou Řehořovou) přestěhoval do Vodňan, kde také zemřel. V našem městě vytvořil pro městský sad Javorka bronzový reliéf Mistra Jana Husa. V městském muzeu mají jednu jeho kresbu. Použitá literatura : Katalog výstavy Českotřebovští akademici, 2016

145 let od narození a 65 let od úmrtí Jiřího PICHLA (18.2. 1872 – 28.12. 1952)

Narodil se ve starém měšťanském domě s barokním průčelím (čp. 11). Dům stojí v ulici za kostelem poblíž náměstí. Dnes slouží potřebám městského muzea. Otec Pichl pracoval jako strojvedoucí ČSD. Základní školu Jiří absolvoval v České Třebové, gymnázium v Hradci Králové. Po studiích odešel přímo k žurnalistice. Začal jako redaktor Hlasů východních Čech (vycházely v Chrudimi), pokračoval v Pelclových Rozhledech, Českých novinách, České demokracii a Českém slově. Ve dne pracoval v redakci, večery trávil na schůzích a přednáškách. Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i Dělnické gymnázium. Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za prvního popřevratového starostu na Královských Vinohradech. Působil také v novinářských organizacích : ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě českých novinářů a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce 1920 byl zvolen syndikem  a v této vysoké funkci setrval do 11. června 1939. Při oslavě 70. narozenin J. Pichla roku 1942 byl jubilant na schůzi novinářů jednomyslně zvolen doživotním čestným syndikem českých novinářů. Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní zůstal i po 2. světové válce.

55 let od úmrtí akademického sochaře Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 – 14.2. 1962)

Byl jedním z posledních žáků J.V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v letech 1914 až 1918. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922. Realismus jeho učitele předznamenal celou sochařskou tvorbu tohoto umělce. Od rané Fronty na chleba z roku 1917 prostupuje celým jeho dílem. Ve 20. letech se věnoval pod vlivem Otto Gutfreunda sociálně zaměřenému civilismu – Dělnice na poli (1924), Pomník zasypaným havířům (návrh vznikl v roce 1925, v roce 1934 byl realizován), Padlý (1926) …. V předvečer 2. světové války pracoval na pomníku sv. Václava (1938) a pomníku Leoše Janáčka (1938 až 1939). Po druhé světové válce v monumentálních plastikách dosáhl suverénního zvládnutí figur a vztahů mezi postavou a draperií v dokonale vyvážených plochách (Jiří Kotalík). K nejznámějším dílům té doby patří slavné sousoší Sbratření (1946 až 1950), určené pro Českou Třebovou a ve druhém odlitku pro prostranství před hlavním nádražím v Praze, socha Karla IV. (1949 až 1953), Boženy Němcové (1952 až 1954) a Aloise Jiráska (1959). Zapsal se také do historie Akademie výtvarných umění v Praze, kde v letech 1945 až 1962 prošlo jeho speciální školou 79 žáků. Za své dílo získal řadu státních cen a v roce 1956 titul národního umělce.               Jan Skalický