ČESKOTŘEBOVSKÉ
KALENDÁRIUM
NA ÚNOR 2017
85 let Václava
BERÁNKA, narozeného 8.2. 1932, malíře, grafika, ilustrátora a výtvarného
redaktora
Narodil
se v rodišti matky, ve vesničce Zhoř u České Třebové. Jeho otec pracoval
jako soustružník v Armaturce na Parníku. První tři roky chodil Václav do
školy ve Zhoři, základní školu dokončil na Parníku, kam se rodina
přestěhovala. Následovalo studium na českotřebovském gymnáziu a výtvarné
katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (profesoři
Bělohlávek, Beran, Navrátil, Kučera). Po absolutoriu krátce působil jako
učitel na základní devítileté škole v Havířově. V roce 1957 nastoupil do
Krajského nakladatelství v Ostravě, později nakladatelství PROFIL, kde
pečoval o výtvarnou podobu publikací. Tehdy získal k ilustrační či
typografické spolupráci celou řadu známých umělců (A. Born, Vl. Tesař, L.
Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa …). V té době už měl
pověst nadějného portrétisty a brilantního kreslíře. Jeho lavírované
kresby se začaly objevovat v časopisech Květen, Výtvarná práce, Kulturní
tvorba a od poloviny šedesátých let také v kulturním časopise Červený
květ. S tímto časopisem úzce po tři roky spolupracoval. V osmdesátých
letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou
nazval fotoplátnem. Tématem jeho prací jsou figurální i krajinné motivy,
akty a portréty. Krátce se také zabýval nefigurálním projevem,
nacházejícím se na pokraji abstraktního lyrismu. Byl také ilustrátorem a
autorem grafických úprav knih, plakátů i několika realizací
v architektuře. Do roku 1970 byl členem Svazu českých výtvarných umělců
tvůrčích skupin Ostrava a Kontrast. Od roku 1990 je členem Unie výtvarných
umělců.
Beránkovo
výtvarné dílo má mnoho obdivovatelů. Svými obrazy a grafikami je zastoupen
v četných soukromých a státních sbírkách doma i v zahraničí. Vystavoval
v Polsku, ve Španělsku, v Itálii, Holandsku, USA, v Kanadě, ve Velké
Británii a také na desítkách samostatných nebo kolektivních výstavách
v České republice. Na studijních cestách navštívil Polsko, NDR, Belgii,
Holandsko, Řecko a na stipendium SČSVU Maďarsko. Jeho životní osudy nebyly
jen příznivé. Po srpnu 1968 byl diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu
výtvarných umělců. Téměř přes noc se stal malířem na „ volné noze“.
V posledních letech se ozvala i nemoc.
125 let od
narození Jaroslava HÝBLA (24.2. 1892 – 2.7. 1917)
Narodil
se v rodině hostinského a rolníka v České Třebové. Základní školu
absolvoval v místě rodiště, učitelský ústav v Poličce. Učil na Lhotce,
Parníku, v Čermné a České Třebové. Ihned po vypuknutí 1. světové války
v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své
protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy na ruskou
frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen do Kyjeva. Zde
vstoupil do čsl. legií. Jako desátník 5. roty 1. pluku Mistra Jana Husa se
zúčastnil památné bitvy u Zborova. Při přestřihování drátěných překážek
byl střelen nepřátelskou kulkou a na místě zemřel. Odpočívá ve společné
mohyle u Cecové v Polsku. Při příležitosti legionářského sjezdu v České
Třebové v roce 1930 mu byla odhalena pamětní deska od akademického sochaře
Františka Formánka. Najdeme ji ve vestibulu školy v Nádražní ulici.
85 let od úmrtí
akademického sochaře Josefa KVASNIČKY (16.3. 1868 – 1.2. 1932)
Narodil
se v Dubské Lhotě u Vodňan jako čtvrté dítě manželům Františkovi a Marii
Kvasničkovým. Otec, původně rolník, se později živil jako výrobce soch a
loutek. Mladý Pepík studoval v Praze nejprve reálné gymnázium a poté
Uměleckoprůmyslovou školu (profesoři Drahoňovský, J.V. Myslbek). Umělecká
studia zakončil na pražské (1885 až 1886) a vídeňské akademii (1886 až
1888). Po studiích v letech 1888 až 1891 ještě docházel na pražskou
Uměleckoprůmyslovou školu do sochařského ateliéru J.V. Myslbeka. V roce
1891 až 1892 absolvoval studijní cestu do Říma. Po návratu do Čech se
oženil s Marií Šimkovou. Od října 1907 nastoupil jako suplent na reálné
gymnázium na Smíchově. Kreslení a modelování vyučoval také v Lounech a od
roku 1912 v České Třebové. Do našeho města přišel již jako vdovec. V roce
1923 se společně s druhou manželkou (Josefou Řehořovou) přestěhoval do
Vodňan, kde také zemřel. V našem městě vytvořil pro městský sad Javorka
bronzový reliéf Mistra Jana Husa. V městském muzeu mají jednu jeho kresbu.
Použitá literatura : Katalog výstavy Českotřebovští akademici, 2016
145 let od
narození a 65 let od úmrtí Jiřího PICHLA (18.2. 1872 – 28.12. 1952)
Narodil
se ve starém měšťanském domě s barokním průčelím (čp. 11). Dům stojí
v ulici za kostelem poblíž náměstí. Dnes slouží potřebám městského muzea.
Otec Pichl pracoval jako strojvedoucí ČSD. Základní školu Jiří absolvoval
v České Třebové, gymnázium v Hradci Králové. Po studiích odešel přímo
k žurnalistice. Začal jako redaktor Hlasů východních Čech (vycházely
v Chrudimi), pokračoval v Pelclových Rozhledech, Českých novinách, České
demokracii a Českém slově. Ve dne pracoval v redakci, večery trávil na
schůzích a přednáškách. Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i
Dělnické gymnázium. Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za
prvního popřevratového starostu na Královských Vinohradech. Působil také
v novinářských organizacích : ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě
českých novinářů a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce
1920 byl zvolen syndikem a v této vysoké funkci setrval do 11. června
1939. Při oslavě 70. narozenin J. Pichla roku 1942 byl jubilant na schůzi
novinářů jednomyslně zvolen doživotním čestným syndikem českých novinářů.
Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní zůstal i po
2. světové válce.
55 let od úmrtí
akademického sochaře Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 – 14.2. 1962)
Byl
jedním z posledních žáků J.V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění
v Praze, kde studoval v letech 1914 až 1918. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově
ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922. Realismus jeho učitele
předznamenal celou sochařskou tvorbu tohoto umělce. Od rané Fronty na
chleba z roku 1917 prostupuje celým jeho dílem. Ve 20. letech se věnoval
pod vlivem Otto Gutfreunda sociálně zaměřenému civilismu – Dělnice na poli
(1924), Pomník zasypaným havířům (návrh vznikl v roce 1925, v roce 1934
byl realizován), Padlý (1926) …. V předvečer 2. světové války pracoval na
pomníku sv. Václava (1938) a pomníku Leoše Janáčka (1938 až 1939). Po
druhé světové válce v monumentálních plastikách dosáhl suverénního
zvládnutí figur a vztahů mezi postavou a draperií v dokonale vyvážených
plochách (Jiří Kotalík). K nejznámějším dílům té doby patří slavné sousoší
Sbratření (1946 až 1950), určené pro Českou Třebovou a ve druhém odlitku
pro prostranství před hlavním nádražím v Praze, socha Karla IV. (1949 až
1953), Boženy Němcové (1952 až 1954) a Aloise Jiráska (1959). Zapsal se
také do historie Akademie výtvarných umění v Praze, kde v letech 1945 až
1962 prošlo jeho speciální školou 79 žáků. Za své dílo získal řadu
státních cen a v roce 1956 titul národního umělce.
Jan Skalický
|