ČESKOTŘEBOVSKÉ
KALENDÁRIUM
DUBEN 2017
15
let od úmrtí známého regionálního fotografa Františka BROKEŠE (4.3. 1918 –
5.4. 2002)
Narodil
se na samotě u obce Horní Třešňovec. Jeho otec zde měl malé hospodářství,
matka se starala o početnou rodinu. Do školy malý František nejprve chodil
v německých Jakubovicích (obecná škola), na českou měšťanskou školu
docházel do Dolní Čermné. V roce 1933 se přestěhoval k bratrovi Rudolfovi
do České Třebové, aby se v jeho dílně vyučil kloboučnickému řemeslu.
Zároveň navštěvoval Živnostenskou školu pokračovací. V roce 1942 byl
nasazen na nucené práce do Německa (Magdeburk). Za dramatických okolností
se koncem války vrátil domů. Protože válka nebyla ještě u konce, byl
zatčen a měl být opět transportován do Německa. Ze záměru sešlo ukončením
2. světové války. Po válce ještě krátce pracoval u bratra než
kloboučnickou firmu znárodnili. Zaměstnání si našel v parnické textilce a
od roku 1953 v nově vzniklém n.p. Česká armaturka, kde působil nepřetržitě
až do odchodu do důchodu.
Jeho koníčkem
byla turistika a hlavně fotografování. První fotoaparát a zvětšovací
přístroj zakoupil u místního drogisty Josefa Bártů v roce 1937. Jako
samouk zvládl fotografickou techniku k téměř absolutní dokonalosti
(citlivý objektiv, malířský smysl pro kompozici, odpovědný až
profesionální přístup k danému tématu). V edici Osobnosti vyšla v roce
1992 drobná knížka Česká Třebová ve fotografii Františka Brokeše. Text
napsal a fotografie uspořádal Mgr. Milan Michalski. S fotografiemi
Františka Brokeše jsme měli možnost se také seznámit ve výstavní síni
tehdejšího Dělnického domu v březnu 1998. Výstava byla uspořádána k jeho
osmdesátinám. V posledních letech jej zdravotní potíže donutily odejít do
Domova důchodců v České Třebové, kde po kratší nemoci také zemřel.
30 let od úmrtí
uměleckoprůmyslového výtvarníka, malíře, grafika a ilustrátora Otto FUSKA
(9.4. 1909 – 6.4. 1987)
Narodil
se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve
Frýdku nastoupil do fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako
textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce
1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann, Pollack a synové,
který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Když
došlo k znárodnění textilní továrny, vybudoval zde a dále řídil exportní
vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů. Volný
čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně
grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Náměty ke
svým obrazům čerpal nejen doma, ale i na studijních a soukromých cestách
v zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, NDR,
Jugoslávie, Rakousko). Jako dlouholetý člen SČSVU vystavoval obsáhlý
soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zúčastnil se
uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích, kde
představil své textilní návrhy. Pořádal pravidelné výstavy ve výstavní
síni „Díla“ v Pardubicích. Byl pravidelným účastníkem Výtvarných salónů
v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU
v Pardubicích. V našem městě vystavoval společně s českotřebovskými
výtvarníky v aule reálného gymnázia (1949) a samostatně v městském muzeu
(1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. Celý život se
sebevzdělával. Soukromě studoval u J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového
výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval
v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli Kybal, Fišárek,
Chalupecký, architekt Honzík a další. V České Třebové žil a byl zaměstnán
32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku –
Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.
155 let od
narození středoškolského profesora a významného botanika Františka MALOCHA
(24.4. 1862 – 13.1. 1940)
Narodil
se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině zvěrolékaře. Vystudoval vyšší
reálku v Litomyšli a učitelský ústav v Kutné Hoře. Učil na obecné škole
v České Třebové (1887 až 1893), Třemešné u Plzně, v Plzni a od roku 1919
v Levicích a Štubnianských Teplicích. V obou slovenských městech působil
jako profesor učitelského ústavu. V roce 1925 byl penzionován. Vrací se do
Plzně, kde žil až do své smrti. Plných čtyřicet let se věnoval botanice.
Sbíral, lisoval, sušil a určoval rostliny. Cévnaté i bezcévnaté, jako
sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty. Za svůj život nashromáždil
přes 25 000 rostlin. Jsou uloženy v mnoha pečlivě zpracovaných herbářích.
Najdeme je na Masarykově univerzitě v Brně, na katedře botaniky
přírodovědecké fakulty UK v Praze, v Národním muzeu v Průhonicích, ve
Východočeském muzeu v Pardubicích, v Západočeském muzeu v Plzni, nebo
v Městském muzeu v České Třebové, kde je 108 herbářových položek
z Malochovy sbírky. Za svého českotřebovského pobytu sbíral rostliny
z širokého okolí. Svědčí o tom názvy lokalit, která u jeho sběrů najdeme:
U Coufalovy studánky u Přívratu, Jelenice, Křivolík a Uhrovy doly, Na
Horách, Bukový les u Semanína, lesy v Zádolkách, Semanínský Borek …
Výsledky tohoto bádání zveřejnil v šesti botanických článcích pod názvem
Hrst kvítí od České Třebové v časopise Náš kraj. V polesí Háj nad řekou
Berounkou najdeme jeho pamětní desku, která zde byla slavnostně odhalena
23. září 1951. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno Chráněným
nalezištěm Malochova skalka. O třicetšest let později, v roce 2003, byla
v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je
dlouhá asi 9 km a má jedenáct informačních tabulí. Stezka prochází i přes
chráněné území Malochova skalka.
85 let
středoškolského profesora a dlouholetého kulturního pracovníka Josefa
SLAVÍKA, narozeného 22.4. 1932
Mládí
prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou. Gymnázium
vystudoval v Králíkách, Filozofickou fakultu Palackého univerzity
v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později si na této škole
dálkově rozšířil aprobaci o jazyk německý. Po studiích se stal pedagogem.
Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném nad Labem a od roku 1960
v České Třebové. Učil na Střední průmyslové škole železniční a to až do
svého odchodu do důchodu.
Ihned po svém
příchodu do České Třebové se zapojil do kulturního dění ve městě. Stal se
vedoucím redaktorem studia rozhlasu po drátě, externě spolupracoval
s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Byl platným členem redakce
Českotřebovského zpravodaje, pravidelně přispíval do Jiskry Orlicka,
Pochodně, Železničáře, Orlických novin a dalších listů. Pro tyto noviny
napsal celou řadu medailonků, věnovaných významným českotřebovským občanům
– F.M. Klácelovi, Martinu Broulíkovi, Miroslavu Škrabalovi, Josefě Kšírové,
Anděle Kučerové, Olze Markové, F.K. Zedínkovi, Jaroslavu Hosnedlovi, Janu
Žáčkovi a dalším. Je také autorem řady obsáhlejších studií, např. o
dějinách ochotnického divadla v České Třebové, o tradici sborového zpěvu,
nebo o slavnosti Putování za studánkami ve Vlčkově. Spolupracoval na
sborníku Česká Třebová 1278 – 1978 a také na prvních dvou svazcích edice
věnované historii a osobnostem města Česká Třebová pro Muzejní spolek.
První knížka vyšla koncem roku 2007, druhá o rok později. V prvních
svobodných volbách v roce 1990 byl zvolen do městského zastupitelstva.
Jako člen městské rady se spolupodílel na organizaci malé privatizace.
Naše město též zastupoval v okresní školské radě.
V poslední
době je profesor Slavík vážně nemocen. Přejme mu proto do dalších let
hlavně co nejvíce potřebného zdraví.
Jan Skalický
|