ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

DUBEN  2017

15 let od úmrtí známého regionálního fotografa Františka BROKEŠE (4.3. 1918 – 5.4. 2002)

Narodil se na samotě u obce Horní Třešňovec. Jeho otec zde měl malé hospodářství, matka se starala o početnou rodinu. Do školy malý František nejprve chodil v německých Jakubovicích (obecná škola), na českou měšťanskou školu docházel do Dolní Čermné. V roce 1933 se přestěhoval k bratrovi Rudolfovi do České Třebové, aby se v jeho dílně vyučil kloboučnickému řemeslu. Zároveň navštěvoval Živnostenskou školu pokračovací. V roce 1942 byl nasazen na nucené práce do Německa (Magdeburk). Za dramatických okolností se koncem války vrátil domů. Protože válka nebyla ještě u konce, byl zatčen a měl být opět transportován do Německa. Ze záměru sešlo ukončením 2. světové války. Po válce ještě krátce pracoval u bratra než kloboučnickou firmu znárodnili. Zaměstnání si našel v parnické textilce a od roku 1953 v nově vzniklém n.p. Česká armaturka, kde působil nepřetržitě až do odchodu do důchodu.

Jeho koníčkem byla turistika a hlavně fotografování. První fotoaparát a zvětšovací přístroj zakoupil u místního drogisty Josefa Bártů v roce 1937. Jako samouk zvládl fotografickou techniku k téměř absolutní dokonalosti (citlivý objektiv, malířský smysl pro kompozici, odpovědný až profesionální přístup k danému tématu). V edici Osobnosti vyšla v roce 1992 drobná knížka Česká Třebová ve fotografii Františka Brokeše. Text napsal a fotografie uspořádal Mgr. Milan Michalski. S fotografiemi Františka Brokeše jsme měli možnost se také seznámit ve výstavní síni tehdejšího Dělnického domu v březnu 1998. Výstava byla uspořádána k jeho osmdesátinám. V posledních letech jej zdravotní potíže donutily odejít do Domova důchodců v České Třebové, kde po kratší nemoci také zemřel.

30 let od úmrtí uměleckoprůmyslového výtvarníka, malíře, grafika a ilustrátora Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987)

Narodil se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve Frýdku nastoupil do fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce 1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann, Pollack a synové, který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Když došlo k znárodnění textilní továrny, vybudoval zde a dále řídil exportní vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů. Volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Náměty ke svým obrazům čerpal nejen doma, ale i na studijních a soukromých cestách v zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, NDR, Jugoslávie, Rakousko). Jako dlouholetý člen SČSVU vystavoval obsáhlý soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zúčastnil se uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích, kde představil své textilní návrhy. Pořádal pravidelné výstavy ve výstavní síni „Díla“ v Pardubicích. Byl pravidelným účastníkem Výtvarných salónů v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU v Pardubicích. V našem městě vystavoval společně s českotřebovskými výtvarníky v aule reálného gymnázia (1949) a samostatně v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. Celý život se sebevzdělával. Soukromě studoval u J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli Kybal, Fišárek, Chalupecký, architekt Honzík a další. V České Třebové žil a byl zaměstnán 32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.

155 let od narození středoškolského profesora a významného botanika Františka MALOCHA (24.4. 1862 – 13.1. 1940)

Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině zvěrolékaře. Vystudoval vyšší reálku v Litomyšli a učitelský ústav v Kutné Hoře. Učil na obecné škole v České Třebové (1887  až 1893), Třemešné u Plzně, v Plzni a od roku 1919 v Levicích a Štubnianských Teplicích. V obou slovenských městech působil jako profesor učitelského ústavu. V roce 1925 byl penzionován. Vrací se do Plzně, kde žil až do své smrti. Plných čtyřicet let se věnoval botanice. Sbíral, lisoval, sušil a určoval rostliny. Cévnaté i bezcévnaté, jako sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin. Jsou uloženy v mnoha pečlivě zpracovaných herbářích. Najdeme je na Masarykově univerzitě v Brně, na katedře botaniky přírodovědecké fakulty UK v Praze, v Národním muzeu v Průhonicích, ve Východočeském muzeu v Pardubicích, v Západočeském muzeu v Plzni, nebo v Městském muzeu v České Třebové, kde je 108 herbářových položek z Malochovy sbírky. Za svého českotřebovského pobytu sbíral rostliny z širokého okolí. Svědčí o tom názvy lokalit, která u jeho sběrů najdeme: U Coufalovy studánky u Přívratu, Jelenice, Křivolík a Uhrovy doly, Na Horách, Bukový les u Semanína, lesy v Zádolkách, Semanínský Borek … Výsledky tohoto bádání zveřejnil v šesti botanických článcích pod názvem Hrst kvítí od České Třebové v časopise Náš kraj. V polesí Háj nad řekou Berounkou najdeme jeho pamětní desku, která zde byla slavnostně odhalena 23. září 1951. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno Chráněným nalezištěm Malochova skalka. O třicetšest let později, v roce 2003, byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km a má jedenáct informačních tabulí. Stezka prochází i přes chráněné území Malochova skalka.

85 let středoškolského profesora a dlouholetého kulturního pracovníka Josefa SLAVÍKA, narozeného 22.4. 1932

Mládí prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou. Gymnázium vystudoval v Králíkách, Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později si na této škole dálkově rozšířil aprobaci o jazyk německý. Po studiích se stal pedagogem. Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném nad Labem a od roku 1960 v České Třebové. Učil na Střední průmyslové škole železniční a to až do svého odchodu do důchodu.

Ihned po svém příchodu do České Třebové se zapojil do kulturního dění ve městě. Stal se vedoucím redaktorem studia rozhlasu po drátě, externě spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Byl platným členem redakce Českotřebovského zpravodaje, pravidelně přispíval do Jiskry Orlicka, Pochodně, Železničáře, Orlických novin a dalších listů. Pro tyto noviny napsal celou řadu medailonků, věnovaných významným českotřebovským občanům – F.M. Klácelovi, Martinu Broulíkovi, Miroslavu Škrabalovi, Josefě Kšírové, Anděle Kučerové, Olze Markové, F.K. Zedínkovi, Jaroslavu Hosnedlovi, Janu Žáčkovi a dalším. Je také autorem řady obsáhlejších studií, např. o dějinách ochotnického divadla v České Třebové, o tradici sborového zpěvu, nebo o slavnosti Putování za studánkami ve Vlčkově. Spolupracoval na sborníku Česká Třebová 1278 – 1978 a také na prvních dvou svazcích edice věnované historii a osobnostem města Česká Třebová pro Muzejní spolek. První knížka vyšla koncem roku 2007, druhá o rok později. V prvních svobodných volbách v roce 1990 byl zvolen do městského zastupitelstva. Jako člen městské rady se spolupodílel na organizaci malé privatizace. Naše město též zastupoval v okresní školské radě.

V poslední době je profesor Slavík vážně nemocen. Přejme mu proto do dalších let hlavně co nejvíce potřebného zdraví.

                                                                                                                                                                       Jan Skalický