-
40 let od
úmrtí Jiřího KREJČÍHO (1.12. 1899 – 8.6. 1977), akademického malíře,
výtvarného kritika a odborného spisovatele
-
 Narodil
se v Praze v rodině významného českotřebovského rodáka Františka Václava
Krejčího. Každé prázdniny přijížděl do České Třebové za svým dědečkem
Františkem Vostárkem, strojmistrem státních drah. V pozdějších letech
zde i maloval. Důkazem toho jsou jeho obrazy s českotřebovskou
tématikou.
- Umělecká studia započal na
pražské UMPRUM / VŠUP, ale po roce přestoupil na Akademii výtvarných
umění (1919 až 1925). Absolvoval u prof. Maxe Švabinského. Po skončení
AVU byl na dvouměsíčním studijním pobytu v Paříži. Inklinoval nejprve ke
kubismu, maloval abstrakci, nakonec se inspiroval poetikou surrealismu.
Používal olejové, temperové a akvarelové barvy, nevyhýbal se ani
grafickým technikám. Experimentoval s fotografickými postupy a
fotomechanickou malbou a hodně kreslil karikatury. Projevoval se jako
velký milovník přírody, volné krajiny i tichých lesních zákoutí, v nichž
dokázal zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Volil přitom
jednoduché výrazové prostředky. Používal metodu výtvarné zkratky, v níž
je tvar i barva ve vyrovnané symbióze. V protikladu je Krejčího zájem o
vysloveně městská témata. Ve třicátých letech tak reagoval na sociální
vlnu v umění. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i
později. Od roku 1927 byl členem brněnské Skupiny výtvarných umělců,
v roce 1939 jej přijali do SVU Mánes. Pravidelně obesílal členské
výstavy, jako host byl zastoupen na Jubilejní výstavě UB v Obecním domě
v Praze (1933), samostatně vystavoval v Topičově salonu (1942, 1946,
1948), v Síni Mánesa (1943), v Domě čsl. Kultury v Berlíně (1964),
posmrtně v GVU Hradec Králové (2001). Dílo Jiřího Krejčího je zastoupeno
v NG Praha, GMU Roudnice n. L., VČG Pardubice a dalších veřejných
sbírkách i mezi soukromými sběrateli. V umění svého otce se vzhlédla
dcera Hedvika (nar. 4.1. 1947), absolventka SUPŠ a AVU v Praze. Jiří
Krejčí nebyl jen malířem, ale i sochařem (je autorem řady drobných
plastik), výtvarným kritikem a odborným spisovatelem. Napsal menší
monografie o Václavu Špálovi a Josefu Mánesovi a knihu Hovory o
obrazech. Zemřel v obci Chřibská.
-
-
 150
let od narození Vratislava RYBIČKY (21.6. 1867 – 12.1. 1926)
- Pocházel ze známého
českotřebovského rodu. Jeho otec Hynek Rybička byl velkopláteníkem a
starostou města. Tragicky zahynul při požáru Okružního divadla ve Vídni
8. prosince 1881. Vratislav měl hudební nadání, proto studoval na
konzervatoři. Ve svém rodišti České Třebové se podílel na kulturním i
společenském životě. V roce 1900 se oženil s Emilií Pirschlovou, dcerou
mlynáře a obchodníka s obilím ze Svitav. Krátce po sňatku dostal místo u
velké firmy Heinrich Kliner ve Vídni. Působil zde do listopadu 1918, kdy
byl přeložen na pražské zastoupení firmy. V Praze rodina pobývala do
roku 1926. Po smrti Vratislava se rozpadla a přátelské vztahy
s ostatními členy Rybičkova rodu byly ukončeny.
-
-
-
110 let od
narození Františka VRBICKÉHO (6.6. 1907 – 7.10. 1983), učitele a
přírodovědce
-
 Narodil
se v Ústí nad Orlicí. Do obecné a měšťanské školy chodil v místě
rodiště, Státní koedukační ústav učitelský vystudoval v Litomyšli, kde
maturoval v roce 1928. Po základní vojenské službě učil jako výpomocný
učitel v Horních Heřmanicích. Od září 1930 pak učil na Obecné a
měšťanské dívčí škole v Ústí nad Orlicí. Po vykonání zkoušky
způsobilosti pro výuku na měšťanských školách učil nejprve ve
Výprachticích a od září 1937 v České Třebové. V našem městě učitelskou
praxi započal na Obecné a měšťanské škole, odkud přešel na
Jedenáctiletku, později na SVVŠ (1953 až 1963). Poté ještě učil na
základní škole v dnešní Habrmanově ulici. V důchodovém věku působil jako
suplující na několika dalších školách.
- O přírodu se zajímal od
dětských let. Během svých studií a učitelské praxe se věnoval především
botanice a entomologii. Znal velmi dobře přírodní lokality
Českotřebovska, Orlickoústecka, Žamberecka a Litomyšlska. Během svého
života sestavil obsáhlý herbář, který byl v pozdější době rozstříhán.
Část herbářových položek je uložena v Praze na Přírodovědecké fakultě
KU,.většina však byla za okupace zničena. V entomologii se věnoval sběru
hmyzu různých řádů. František Vrbický také řadu let prováděl výzkum
avifauny Orlickoústecka a zabýval se kroužkováním ptáků, sledováním
jejich výskytu a vedl si o tom podrobné záznamy. Spolupracoval
s Meteorologickým ústavem v Praze a dlouhá léta vykonával funkci
konzervátora státní ochrany přírody. Angažoval se také v komisi
životního prostředí MěNV v České Třebové. Své sbírky a zápisky
přírodovědných pozorování všeho druhu odkázal ještě před svojí smrtí
různým institucím a fyzickým osobám.
-
Díky Oldřichu Gregarovi jsme získali důležitý dokument o zapojení
Františka Vrbického do dění spojeného s obranou Československé
republiky, který dosud nebyl publikován.
"Do
života Františka Vrbického vstoupil významným způsobem rok 1938, tak
kritický pro Republiku československou. Počátkem září obdržel jako
poručík pěchoty v záloze povolávací rozkaz a jako hraničář byl určen do
pohraničních opevnění, kde velel osádkám lehkých objektů (řopíků) v
úseku kóta Adam, kde je vybudována stejnojmenná dělostřelecká tvrz, až
po obec Mladkov.
-
Jeho velitelské stanoviště bylo v pěchotním srubu K-338 "U křížku".
Řopíky obsazovali záložníci a praxe byla taková, že do velitelských
funkcí byli určováni důstojníci, které aspoň část vojáků znala z
civilního života. Na dotaz jak to v pěchotním srubu vypadalo a jak byl
vyzbrojen a zařízen přišla odpověď: "My jsme tenkrát přísahali, že o
opevnění nic nevyzradíme a dodnes nás teto přísahy nikdo nezbavil."
Velmi nerad hovořil zvláště o říjnových dnech 1938, kdy se pro vlast
naplnil ortel vyřčený 28.9. v Mnichově, kterým bylo pohraničí postoupeno
Německu, se svými vojáky odcházel z opevnění večer 9. října 1938.
Jako
vlastenec a důstojník se zapojil za války do odboje, o kterém pro
jeho vrozenou skromnost i dnes ví jen málokdo. Za tuto činnost
vyznamenán a m.j. obdržel i vysoký francouzský řád."
-
-
45 let od
úmrtí Milana ZAHÁLKY (4.3. 1923 – 22.6. 1972), regionálního historika
-
 Narodil
se ve Vysokém Mýtě jako jediný syn Josefy, rozené Pruškové a Antonína
Zahálky. V roce 1926 rodina přesídlila na Slovensko do Zvolena, kde bylo
otci nabídnuto místo strojního zámečníka v dílnách ČSD. Milan zde
navštěvoval národní školu a reálku. Známé události v březnu 1939 vyhnaly
rodinu zpět do Čech. Otec našel zaměstnání v České Třebové a Milan
vstoupil do kvinty zdejšího reálného gymnázia, aby již započatou školu
dokončil. Na českotřebovském gymnáziu udivoval svými znalostmi v české a
zahraniční literatuře. V tomto snažení jej podporoval a také usměrňoval
prof. Karel Ransdorf. Dobové poměry a hlásící se nemoc mu nedovolily
univerzitní studium. Úspěšný maturant pokračoval alespoň ve studiu
angličtiny a francouzštiny v pražském Ústavu moderních jazyků.
Mnohostranné jazykové znalosti jej po válce přivedly do exportních
oddělení výrobních podniků, jeden čas pracoval i v peněžnictví. Volný
čas ale věnoval výhradně milované literatuře ve vztahu k rodnému kraji.
Zajímal se o F.M. Klácela, F.V. Krejčího, o předčasně zemřelé – básníka
L. Jankeleho a houslistu M. Škrabala. Jeho pozornosti neušli také
literární historik Arne Novák, litomyšlský rodák a předčasně zemřelý
prof. K. Horský, litomyšlská učitelka F. Benešová, literárním jménem
Lucie Sovová a Tereza Nováková ve vztahu k lázeňskému místu Hory u České
Třebové. Většinu svých poznatků publikoval v litomyšlském sborníku
Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, ve Zpravodaji vlastivědného kroužku
v Litomyšli a v krajském deníku Pochodeň. Poslední práce Milana Zahálky
vznikaly na lůžku litomyšlské nemocnice, kde zemřel po těžké nemoci.
Rodina a přátelé se s Milanem naposled rozloučili v obřadní síni
městského krematoria v České Třebové. Na českotřebovském hřbitově je
také v rodinném hrobě pochován.
Jan
Skalický |