Osvětim – místo, kde každému
tuhne úsměv na tváři
Představte si místo, které
má atmosféru přebíjející vše okolo. Místo, ve kterém na žádné tváři
nespatříte úsměv. Místo, kde si nebudete připadat šťastní ani za
krásného slunného dne.
Přesně takovým místem je
bývalý koncentrační a později vyhlazovací tábor v Osvětimi. Před
příjezdem na toto místo byla nálada na palubě autobusu příjemná. Cesta
rychle ubíhala, bylo hezké počasí. Nebude to tak hrozné, říkali jsme
si s trochou černého humoru.
Po příjezdu k prvnímu
táboru Auschwitz I trvalo už jen krátce, než jsme se se sluchátky na
uších vydali dovnitř. Nejdříve jsme viděli pouze obyčejné budovy
obehnané plotem s ostnatým drátem. Nic neobyčejného, přesně to jsme
čekali. Poté začal hovořit průvodce a vykresloval postupně strašnou
historii tábora. Kromě toho bylo všude ticho. Nikdo se nesmál, když
mluvil, tak jenom šeptem.
Procházeli jsme obytnou
částí tábora, budovami, ve kterých pohromadě žilo obrovské množství
lidí ve velmi špatných podmínkách. Velmi rychle se tu šířily nemoci.
Padl dotaz: „Když jich tam bylo tolik najednou, proč se jeden večer
nedomluvili a nevzbouřili se?“ Průvodce jednoduše odpověděl: „ Každý
večer uléhali šťastni, že přežili dnešek, a doufali, že přežijí
zítřek. Na vzpouru nikdo nepomyslel.“
Procházeli jsme kolem
exponátů – bylo to obrovské množství lidských vlasů, kufrů, bot,
osobních předmětů. „Na všem šlo vydělat, posílalo se to do Německa,
prodávalo,“ slyšeli jsme zdánlivě lhostejný hlas průvodce.
Viděli jsme i nemocnici,
ve které prováděl své strašlivé pokusy Josef Mengele. „Prováděl
operace a zkoumal lidské tělo. Dopodrobna a bez umrtvení,“ pokračoval
průvodce. „Velmi ho fascinovala dvojčata. Příčinou smrti byl ale
vždycky infarkt.“
Po ukončení této části
prohlídky jsme se přesunuli do nedalekého tábora Březinka (Birkenau).
Znovu jsme viděli velké množství obytných budov, hlavní bránu a
koleje, po kterých přijížděly vagóny s tisíci lidí, v dolní části
tábora plynové komory a krematoria. Budovy, kterých se báli všichni a
ze kterých nebylo úniku.
Plni všech těchto zážitků
a poučení z historie jsme odjížděli přes město Krakov domů. Dlouho
budeme vzpomínat.
Tomáš Kupka,
7.A
|