Několik otázek

pro kytaristu Lubomíra Brabce

a sopranistku Karolínu Žmolíkovou

před listopadovým koncertem KPH


Jako dítě jste začínal s hrou na housle a poté jste studoval na konzervatoři, krom jiného i hru na lesní roh. Kdy jste naposledy hrál na tyto nástroje a jak to dopadlo?
L. B. Na housle již nehraji, ale na hornu – vždy před Vánoci cvičím, abych na Štědrý den o půlnoci zatroubil u nás na vesnici pastýře.
Spolupracujete s významnými instrumentalisty a pěvci. S kým se Vám zvuk kytary líbí nejvíc?
L. B. Já měl vždy štěstí na skvělé partnery. Ať již to byli instrumentalisté houslisté Pavel Šporcl, Jaroslav Svěcený a Václav Hudeček, violisté Lubomír Malý a Jitka Hosprová, harfenistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém Veverka a mnoho dalších. Nebo pěvci: paní Gabriela Beňačková, Alžběta Poláčková, Štefan Margita, Peter Dvorský, Aleš Briscein, ale také zpěváci z oblasti populární hudby Lucie Bílá, paní Hana Hegerová, Daniel Hůlka. A patří k nim i Karolína Žmolíková. Moc jsem se od nich naučil a kytara s nimi všemi zní krásně!
Jako první hudebník jste koncertoval v Antarktidě, je to prostředí inspirativní a nemrznou tam prsty?
L. B. Hrál jsem tam na stanici, kde je samozřejmě teplo. Kytara snad o tom, že je v Antarktidě, ani nevěděla. Byl jsem tam však ještě třikrát. Nejdobrodružnější cesta byla ta poslední, kdy jsme se plavili z Ameriky patnáctimetrovou plachetnicí. Aby toho dobrodružství nebylo málo, ještě jsme se tam potápěli. Byli jsme nejjižněji proniknuvší česká jachtařská výprava a první česká potápěčská expedice. Zatím však žádná inspirace nepřišla. Nejlepší inspirací je totiž objednávka a termín.
Předpokládám, že máte rád adrenalin – jste jachtař, potápíte se, lyžujete ve volném terénu atd. Jaký největší jste zažil při hře na kytaru?
L. B. Občas slýchám, že mám nebezpečné koníčky, ale já si to nemyslím. Nevěřím, že divoká voda, jachting, potápění, canyoning a jízda na koni, je nebezpečnější než procházka po Václaváku v jedenáct večer. Takže není to o adrenalinu a ani kytara není o adrenalinu. Každý koncert je něčím jiný a něčím i napínavý. Na každý se těším. Mám rád sporty, které jsou něčím víc než jen sporty. Které neosloví jenom vaši ctižádost, ale taky váš smysl pro krásu, pro dálku, pro něco, co vás teprve čeká.

Váš zpěv jsem poprvé slyšel při zahajování lázeňské sezóny v Litomyšli. Zpíváte raději v kostele, nebo v koncertním (popř. jiném) sále?
K. Ž. Musím říct, že zpívám ráda všude. Nemám prostory, které bych vyloženě preferovala. Samozřejmě, když člověk někam přijede, řeší jaká je v daném místě akustika, ale když není zrovna přívětivá, musí se s tím díky svému technickému vybavení zkrátka vypořádat. Každý prostor na mě také jinak působí. Když zpívám v kostele, je to samozřejmě více spirituální a člověk tomu přizpůsobí i program; když je to naopak v koncertní síni, může být člověk více rozšafný a koketní, a to já mám ráda.
Jakým způsobem se staráte o svůj hlas a přišla jste o něj už někdy?
K. Ž. O svůj hlas jsem nikdy nepřišla a doufám, že se to ani nikdy nestane. Udržuji ho pravidelným cvičením, protože hlasivka je sval a stejně jako všechny ostatní svaly v těle potřebuje pravidelný a správně vedený trénink. A celkově se snažím svůj hlas moc nerozmazlovat a nebýt příliš citlivá. Jediné, co tedy dělám, je, že v zimě nosím šály a čepice, abych tím předešla nastydnutí, ale zmrzlinu nebo studené pivo si dám, když na to mám zkrátka chuť a to je často.
Sportujete?
K. Ž. Ano, moc ráda. Už od malička jsem byla rodiči vedena jak k hudbě, tak také ke sportu. Jako malá jsem hrála aktivně tenis, a myslím, že mi to docela šlo. Díky své výšce jsem měla i talent na atletiku, například na skok do dálky nebo do výšky, ale nakonec zvítězila hudba. Nicméně sportuji dodnes. Běhám, jezdím na kole, cvičím jógu a hlavně jsem veliký chodec. Kde můžu, chodím pěšky. To je dědičné, mám to po tátovi.
Jak je pro Vás důležitý Facebook a proč?
K. Ž. Facebooku jsem se dlouho snažila vyhýbat, protože sociální sítě příliš nevyhledávám. Asi před dvěma lety jsem si ale udělala facebookovou stránku a musím říct, že jsem za to zpětně moc ráda. Beru to jako svou pracovní povinnost a přináší to své ovoce. Nabírám nové fanoušky, lidé se mohou dozvědět o mých aktivitách a koncertech, a naopak i já vím, co ostatní dělají; a často se facebook hodí také na kontaktování jiných osob.  Nyní jsem ve fázi, kdy mi kamarádi a kolegové říkají, že musím mít i Instagram a další média. Tomu se zatím zdárně bráním, ale uvidíme.
Co pro Vás znamená Salcburk?
K. Ž. Salcburk mi otevřel takové pomyslné dveře do velkého světa opery. Zaprvé jsem tam našla skvělou profesorku, se kterou jsme stále v kontaktu a čas od času za ní jezdím na hodiny zpěvu, které vždy proložíme kávou a zákuskem v hotelu Sacher. Když jsem v Salcburku studovala, tak jsem tam měla hodně času jen pro sebe, takže jsem navštívila mnoho představení a koncertů ať už ve Festspiel hausu nebo v Landestheatru či jinde. Seznámila jsem se s mnoha skvělými zpěváky a hudebníky z celého světa, protože salcburská škola je hodně kosmopolitní; a měla jsem tam i možnost podílet se na několika krásných koncertech. Naučila jsem se také sama cestovat, žít v cizí zemi a spoléhat se sama na sebe. Vidím v mém pobytu v Rakousku jen samá pozitiva a všem svým kolegům, kteří ještě studují, studia v zahraničí doporučuji.
Na co byste chtěli pozvat českotřebovské publikum?
L. B. a K. Ž. Rádi bychom je pozvali jak na skladby z období baroka, jako je například známé Lascia ch'io pianga G. F. Händela, tak také na krásnou brazilskou a španělskou hudbu, která ke kytaře neodmyslitelně patří. Zazní například známé Bachianas Brasileiras Heitora Villa-Lobose nebo Andaluza španělského skladatele Enriqua Granadose. Jistou zajímavostí je, že zazní i známá árie o měsíčku Antonína Dvořaka, kterou Lubomír upravil pro kytaru a podnět mu k tomu dala sopranistka Gabriela Beňačková. Myslíme, že program bude velice pestrý a krásný, a že se posluchači mají na co těšit.
Děkuji za rozhovory                                                                                                  Jaroslav Plocek

Koncert Lubomíra Brabce a Karolíny Žmolíkové
se uskuteční ve středu 7. 11. 2018 od 19,00 hodin v českotřebovské Malé scéně.

Lubomír Brabec
Patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům současnosti a kritika jej řadí ke špičce českého interpretačního umění.  Pochází z Plzně, začínal jako houslista a ke kytaře se dostal až ve svých třinácti letech.  Jako patnáctiletý vstoupil na plzeňskou konzervatoř a svá studia dokončil na konzervatoři v Praze. Významným mezníkem v jeho uměleckých začátcích byl úspěch, kterého dosáhl v roce 1974 na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži, kde získal titul laureáta. V roce 1980 získal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské Royal Academy of Music, kde se ve světově proslulém Early Music Centre věnoval interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním zaměřením na loutnovou literaturu.
Lubomír Brabec spolupracuje s nejrenomovanějšími pěvci a sólisty. Neméně atraktivní je jeho nahrávací činnost. Diskografie Lubomíra Brabce obsahuje více než 30 titulů. Za snímek Rodrigova Concierta de Aranjuez  (Panton) byl roku 1986 oceněn „Zlatým štítem“ za nejlepší nahrávku roku. Brazilská vláda mu v roce 1989 udělila Medaili Heitora Villa-Lobose. Od firmy Supraphon Records, obdržel dvě zlaté desky první v roce  1991 za desku Transformace a druhou v roce 1996 za  nahrávku Vivaldiho koncertů. Za nahrávku „Suburban Path“ získal v Číně v roce 1995 Golden Song Prize. V roce 2003 byl oceněn vydavatelstvím  Multisonic Zlatou a Platinovou deskou za CD Vánoční Transformace. V roce 2013 obdržel od firmy Supraphon Diamantovou desku za půl milionu prodaných desek. V témže roce při příležitosti státního svátku obdržel na Pražském hradě od prezidenta republiky Medaili I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
Jako první hudebník na světě uskutečnil v roce 1997 koncert v šestém světadílu, v Antarktidě. Lubomír Brabec je aktivní jachtař. Zabývá se také sjezdy na divoké vodě, lyžováním ve volném terénu, canyonigem a potápěním. Třikrát navštívil Antarktidu. V roce 2004 se zúčastnil jachtařské expedice přeplutí Drakeova průlivu do Antarktidy. V letošním roce oslavil své 65 narozeniny!

Karolína  Žmolíková
 
Narodila roku 1990 v Praze. Začínala v Dětské opeře Praha, se kterou pravidelně vystupovala na různých pražských scénách a účinkovala také na EXPO v Aiči (2005), ve Vídni, v Drážďanech i v Opera Bastille v Paříži. Ztvárnila hlavní role v představeních Malý Mozart, Kominíček B. Brittena, Brundibár H. Krásy a v dalších. 
V roce 2005 byla přijata ke studiu na Pražské konzervatoři, kde absolvovala v roce 2011. Nyní studuje ve 2. ročníku navazujícího magisterského studia hudební fakulty JAMU, kde je vedena doc. Zdeňkem Šmukařem. V Brně se už představila například v titulní roli Mozartovy první opery Bastien a Bastienka, jako Ludmila v inscenaci Prodané nevěsty od B. Smetany, Dona Anna v Mozartově Donu Giovannim nebo v opeře Mirandolina B. Martinů, kde si zazpívala hlavní roli Mirandoliny.

 

Karolína Žmolíková je vítězkou písňové soutěže Bohuslava Martinů a v roce 2013 získala třetí cenu v Duškově pěvecké soutěži. Vloni v srpnu se aktivně zúčastnila pěveckých kurzů operní pěvkyně Dagmar Peckové a byla vybrána, aby zpívala na koncertě v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze. V loňském roce strávila rok na stáži v Salzburgu, kde studovala na známém Mozarteu ve třídě profesorky Aud Kjellaug Tesaker.