Vernisážová řeč ředitelky městského muzea Mgr. Jany
Voleské
Vážené dámy, vážení pánové, vítám Vás na
dnešní vernisáži!
Přivítat bych chtěla Radku a Martinu
Mikulecké, které obstarají hudební doprovod dnešní vernisáže. Vítejte,
vy všichni milí návštěvníci tohoto - pro muzejní vernisáže netypického -
místa. Sešli jsme se zde, abychom zahájili výstavu, které jsme dali
název „Náš kostelíček“. Tento až něžný titul má vyjádřit náš a věřím,
že i váš vztah k místu, kde stojí nejstarší románská stavba celých
východních Čech, která se prakticky stala symbolem našeho města. Je to
místo, kde se psaly nejstarší dějiny České Třebové. Místo opředené mnoha
pověstmi, místo, které dosud zdaleka nevydalo všechna svá tajemství.
Nevíme, kdo, kdy přesně a proč tady rotundu postavil. Přes veškerou tuto
neznalost však cítíme úctu k té tajemné stavbě, kolem které se až do
počátku minulého století rozkládal hřbitov, kde byly navíc v posvěcené
půdě uloženy kosti nejednoho z našich předků.
 Není tedy divu, že v roce, kdy si
připomínáme 740. výročí první písemné zmínky o našem městě, vznikl nápad
vytvořit výstavu, která by připomněla právě toto místo. Byl to pan Milan
Mikolecký, který přišel s nápadem uspořádat výstavu obrazů, které
vytvořily generace výtvarně činných osobností – malířů a výtvarníků
akademicky vzdělaných, ve výtvarném umění školených i těch, kteří se
řadí mezi výtvarné amatéry, ale kteří mají jedno společné: byli osloveni
tímto místem, poznali jeho genia loci a pokusili se ho rozličnými
výtvarnými technikami zachytit.
Najdete zde práce v oleji na plátně, na
překližce či sololitu, temperu na kartonu, kresby tužkou, fixem, kresby
lavírované, grafiku, intarzie, vypalování do dřeva, vybíjení do plechu
či ztvárnění v krajce.
Co se týká časového období, které
výstava postihuje, můžete se těšit na práce vzniklé v průběhu celého 20.
století s přesahy až do současnosti. Nejstarší prací je malba Bohumila
Korbela - profesora kreslení zdejší reálky - z roku 1911 s poetickým
názvem Českotřebovský betlém. Nejmladším dílem je v loňském roce
vzniklá paličkovaná rotunda Marty Heptnerové.
Jistě si povšimnete, že řada děl má i
svou vypovídací hodnotu. Můžeme na nich pozorovat proměny okolí místa i
stavby samotné. Vidíme, jak se měnil okolní hřbitov, okolní zástavba a i
rotunda sama. Na některých pracích můžete vidět její fasádu v cihlové
barvě, která jí mimochodem moc slušela, pozornému divákovi jistě
neuniknou ani pásy sgrafitové výzdoby, která byla odhalena v roce 1920.
Předkládáme vám tedy kolekci 41 kusů
obrazů a kreseb a dalších objektů, kolekci rozmanitou ve všech ohledech.
Můžete zde zkrátka vidět rotundu stokrát jinak, v rozličných denních a
ročních dobách, z různých úhlů.
Přesto, že se jedná o výstavu přísně
monotematickou, věřím, že se vám neomrzí prohlížet si tentýž námět zase
a znovu. Každý ze zastoupených autorů, kterých je 26, vnesl do svého
díla svůj pohled, své cítění, svou originalitu, tvůrčí invenci.
Závěrem mého vystoupení mi dovolte
konstatování, že rotunda sv. Kateřiny je nejen místem s bohatou
minulostí, ale je prostorem stále živým. Konají se zde bohoslužby,
svatby, křtiny, kaple slouží jako místo konání koncertů. Ročně ji
navštíví stovky turistů se zájmem o románskou architekturu. Okolní
hřbitov pak zve ke klidné procházce. V místech, kde právě stojíme, se
udržuje oživená tradice Jabkancových poutí.
Všichni také víme, jaké vášně dokáže
probudit zmínka o jakékoli úpravě v okolí. Je jistě dobře, že toto místo
není zapomenutým koutem našeho města, ale že žije svým životem, že
vnímáme potřebu je chránit a předat budoucí generaci v dobrém stavu, aby
i ona zde mohla nasávat tu neopakovatelnou atmosféru místa.
Výtvarníci, jejichž díla jsou zde dnes
prezentována, tu atmosféru poznali a ve svých dílech se ji pokusili
zachytit. Nechme ji tedy působit i na nás.
Závěrem bych chtěla poděkovat.
Děkuji všem soukromým půjčitelům, kteří
byli ochotni na několik dní zapůjčit díla ze svých sbírek a podělit se o
ně s ostatními.
Děkuji hudebnicím, panu Mikoleckému za
spolupořadatelskou pomoc. A vám všem za návštěvu.
Přeji vám hezký zážitek a rotundě, ať se
dál těší přízni výtvarníků i obyvatel města, na které již tolik staletí
mlčky shlíží.
|