17. října jsme se v obřadní síni v Hradci Králové - Kuklenách  rozloučili s Ing. Otakarem Nerudou, CSc., který zemřel ve věku 81 let po dlouhé těžké nemoci v rodinném kruhu.  

Po maturitě na českotřebovském gymnáziu v roce 1955 odešel studovat jadernou fyziku do Prahy. Po úspěšném ukončení nastoupil na Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V tomto městě také zůstal po celý další život. Jako samostatný vědecký pracovník také vyučoval na tamní vojenské lékařské fakultě, psal odborné články ze svého oboru medicínského využití radioizotopů, psal skripta, prováděl školení bezpečnosti práce v Temelíně i v Dukovanech. Pracoval také v "protiatomové" komisi EU.... Při rozloučení v královéhradecké obřadní síni jeho profesní práci zhodnotila profesorka Lékařské fakulty  Jiřina Vávrová a poděkovala za ni. Doslova řekla, že bylo štěstím,  že spolu dlouho spolupracovali a že v práci Oty Nerudy  pokračují jeho kolegové.

Za rodinu se Otou Nerudou rozloučila dcera Petra Hrušková, která během posledního roku, kdy byl upoután na lůžku, psala jeho celoživotní vzpomínky. Požádal jsem o autorský souhlas a uvádím část těchto vzpomínek v nezměněné podobě. Jsou věrným pohledem na život Oty Nerudy a starší Třebováci si současně připomenou poválečný život v železničářské České Třebové:

Loučíme se s mým tátou Otakarem Nerudou. Byl jsi člověk, na kterého se nezapomíná. Uměl sis žít , užívat života, soustředěně a houževnatě pracovat a tvořit, hořel jsi a plál. Rád jsi vyprávěl příběhy, zkoušel a kritizoval sebe i druhé, jezdil na kole, na lyžích, hrál jsi tenis. Vychutnávat si hudbu, jihnout u Mahlera či Beethoveena, do krve se hádat, že Bůh neexistuje, organizovat nevšední třídní srazy a traky peskovat bábrdlinku, že nesází cibuli přesně do řádku ti bylo vlastní Přál sis mít studovaného syna a smířil ses se dvěma dcerami a vděčně si užíval blízkosti jejich rodin. Chybí mi tvé sakrblé himl laudon dopěruna....V posledním roce, když byl taťka hodně nemocný, nepohyblivý a omezeně komunikoval, zapisovala jsem jeho vzpomínky do knížky "Dědečku vyprávěj" tak, jak je ztěžka vyslovil:

Narodil jsem se doma. bydleli jsme nahoře v domě. Spal jsem v kuchyni. tam jsme za války poslouchali rádio Londýn. Ke mně do postele pak přišla klidně celá ulice U mně se hodně sedělo a poslouchalo, jak Sověti postupují. 

Maminka byla hezká, pracovitá vzteklá a hodná. myslela na druhé. měla ráda Lehára, Strausse, zahrádku a karty. Chutnala mi její svíčková z králíka.... Tatínek pracoval u dráhy jako strojvedoucí. Brával mě na mašinu. Umím ji  proto řídit. - ne ovšem ty dnešní moderní.  Projeli jsme dokonce návěstidlo. Bylo dole, já byl u řízení a já to projel. Táta mi pak dal facku až jsem spadl. - Otec mě také naučil řídit motorku. Několik sousedů mělo 250ccm, 175 ccm a jsme ji museli mít taky. Zase tak špatně jsme na tom nebyli. Když jsme se prali, soutěžili kdo koho dostane na záda a klekne mu na ruce, otec nás přitom soudcoval....

Chodil jsem do červené cihlové školy na Farářství. Museli jsme tam psát namáčecím perem. byl jsem vždy nejlepší ve třídě, předseda, organizátor. A když jsme se prali, tak jsem byl šerifem.  Ten rok co umřel Stalin, jsem byl první v sokolském závodě na běžkách....

Po válce nás bavilo hledat granáty a nevybuchlou munici. Vždycky jsem něco našel a strejda Pepík do toho střílel. Jednou jsme to nanosili na hromadu v lomu (bylo třeba to dělat opatrně) a pak do toho Pepík střelil a Libuše vyběhla, protože kameny lítaly a rozbily krytinu baráku. Nadávala. Tak jsme přestali. Před barákem jsme hráli nejčastěji fotbal. Bylo to v kopci, musel sis zvyknout, mělo to fóra. A na koupadle jsme zase hráli Roha.  U nás doma se každou sobotu jedli párky, nepečený. To bylo, když jsme se koupali. Hrozně jsme se těšili na sobotu kvůli párkům. Jinak jsme měli mrkev a zelí....

Všichni jsme uměli jezdit na kole s nohou pod klandrem. Mockrát jsem spadnul, to pak byly drsné odřeniny.  Z Třebové do Čenkovic jezdil výletní autobus. jezdili jsme tam s klukama lyžovat. Abychom mohli postavit chatu, koupili jsme dole obrovský statek. pozemky tehdy nikdo neřešil. první jsme začali bourat komín, protože byl nejvejš. Celej se sesypal v šíleným oblaku prachu. Volali jsme "Už letí" a bylo to trak krásný, že tátovi při vzpomínce úplně svítily oči.

Zuzanu (manželku Janu, které tak Ota říkal, pozn. red.) jsem potkal na tancovačce v parku Julia Fučíka. Hned se mi líbila. A pozval jsem ji na ruský film Jeřábi táhnou. Naše svatba byla jeden velký vtip - Koncem října by uplynulo 59 let od svatby našich rodičů. - Maminko, táta si vážil tvé oddanosti. děkujeme ti, že jsi se o tátu obzvláště ten poslední rok tak oddaně starala.

Milý Otíku, prožil jsi krásný a užitečný život. Máš krásnou a velkou rodinu, která na Tebe bude s láskou vzpomínat Také nám spolužákům budeš také moc chybět. Čest Tvé památce!    

Za spolužáky Miroslav Dostálek

Otakar Neruda je na snímku v roku 2015 jako světlovlasý pán z části zakrývající státní znak (vedle Miroslava Dostálka)