Na svět přišla 2. července 1926 v Zámrsku,  jako Alena Klenorová. Dětství však neměla příliš radostné. Její otec, Jaroslav Klenor, byl natěračem v továrně firmy Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí. Maminka Anna byla rozená Kopecká. Manželé Klenorovi spolu s dcerou Alenkou žili v Zámrsku. Jako druhé dítě v pořadí se zde narodil syn Milan, Alenčin bratr. Ten však velice krátce po narození  zemřel.  Krátce na to, v roce 1928, odešla do léčebny v Žamberku Alenčina maminka, Anna Klenorová, trpící tubekulózou.  Této chorobě v roce 1929, asi třicetiletá,  podlehla.  Ovdovělý Jaroslav Klenor tak zůstal sám s dvouletou  dcerou. Z  Dobříkova, nepříliš vzdáleného  od Zámrsku, pocházela Marie Rybková, rozená Skřivánková, žijící od roku 1926 v České Třebové. Její manžel,  Josef Rybka , pocházel z Parníka u České Třebové, ze šesti dětí. Pracoval v parnické textilní továrně HPS. Odtud odešel za prací do Německa, posledně působil  na dráze postupně jako průvodčí,  vlakový manipulant a vlakvedoucí.   Zaměstnání jej spolu s manželkou přivedlo k nám do Třebové. Byl také známým muzikantem. Ve Třebové hrával na klarinet a saxofon v železničářské dechovce, kam přešel z parnické Kyralovy kapely. Jelikož Rybkovi nemohli mít děti a také díky příbuzenskému vztahu s Klenorovými, nabídli vdovci Klenorovi, že vychovají malou Alenku. Ujali se jí tedy a tak se Alena dostala do České Třebové. V roce 1930 Alenku adoptovali. Z obavy, aby jejich dcerka netrpěla stejnou chorobou jako její pravá  matka, Alenku prý náležitě rozmazlovali a dopřávali jí vše, co jí na očích viděli. To dokládají dochované dopisy, zasílané Alence během jejího ozdravného pobytu v chorvatském letovisku Crikvenica.  Ze Třebové často jezdila Alenka do Dobříkova k babičce Skřivánkové. Měli velký statek a hodně polí. Marie Rybková tam jezdila pracovat a malá Alena s ní. Sušila zde seno, pomáhala jak mohla. Záhy si zde našla také své kamarádky. V Dobříkově také žili příbuzní manželů Rybkových ze strany Skřivánkových.

Alena Zapletalová jako dítě, na druhé fotografii s rodiči Rybkovými

Svatební fotografie Aleny Zapletalové (2. červenec 1949)

Po ukončení základní školní docházky Alena, již Rybková, zahájila studia na českotřebovském reálném gymnáziu. V období druhé světové války přestoupila na jeden rok na rodinnou školu do Vysokého Mýta, odtud potom na  učitelský ústav domácích nauk v Hradci Králové. Zde setrvala asi 1 rok. Pak přešla na učitelský ústav literní. Maturovala v roce 1946. Dne 2. 7. 1949 se provdala za Miroslava Zapletala, pocházejícího z Prahy. Své první místo získala ve škole v Dolní Dobrouči v roce 1946. Zde působila asi 1 rok. Odtud přešla na dva roky do školy ve Skuhrově. V  letech 1950 - 1953, po narození dcery Aleny ml., absolvovala mateřskou dovolenou. Po jejím ukončení poznala další místa v okolí. Dostala se do školy v  Rybníku a odsud potom na školu v Nádražní ulici v České Třebové. Ředitelem zde byl tehdy Adolf Brkl. Odsud odešla na základní školu na Tyršově náměstí (v budově gymnázia), kde nějaký čas pracovala jako ředitelka 1. stupně školy. Své místo převzala po Zdeně Tokičové. Dále potom působila na Červené škole na Farářství, odkud odešla v 56. letech  do důchodu. Jako důchodkyně vypomáhala na třebovských školách.

Jméno paní Aleny Zapletalové je navždy spojeno s českotřebovským  Sokolem. O tom, jak a kdy se do Sokola dostala, paní Alena v roce 2015  zavzpomínala: „Bylo mi pět a půl roku, když mě tatínek přihlásil do Sokola. Původně mě totiž přihlásil do DTJ, ale něco se mu tam nelíbilo, já si asi na něco stěžovala, tak mě odhlásil a dal mě do Sokola. Od té doby jsem tam byla. Měli jsem jako cvičitelku sestru Dlouhou, pamatuji tam také Betku Jakubčíkovou. Spolu se mnou tam tehdy chodila stejně stará děvčata jako např. Miluška Seidlová, Dana Švířová, v dospělosti provdaná Křečková, Dana Prokopcová, později Kváčová, českotřebovská učitelka, Jaruška Králová- Hrdličková a další.“

Alena, tehdy ještě Rybková, cvičila na dvou sletech. Jako žákyně se objevila na Sokolském sletu východočeské sokolské župy Pippichovy, který se uskutečnil v červnu 1935 na starém fotbalovém hřišti na Farářství u Červeňáku. Tato událost jí také do konce života  zůstala v paměti: „Cvičila jsem ve Třebové na sletu v roce 1935, šla jsem také v průvodu přes náměstí kolem Sukovy cukrárny.“ Druhým sletem, kde se Alena objevila, byl  XI. Všesokolský slet v Praze na Strahově  v roce 1948. I na tuto událost  paní Zapletalová zavzpomínala: „ V Praze při sletu jsme spali v nějaké tělocvičně za Hradčany.  Byl krásný průvod, křičeli jsme v něm ‚Byli jsme a budem, za Benešem půjdem’. Na tribuně stál prezident Gottwald s manželkou Martou a my, děvčata v průvodě,  ve chvíli, kdy jsme tribunu míjely, jsme všechny otočily hlavu na druhou stanu. Pak jsme přijeli domů  a ve Třebové se to už vědělo. Maminka mi říkala: ‚Cos to vyváděla v průvodu?’ Řešilo se to také ve škole.“

Na Skále, kde Alena prožila mnoho radostných chvil, také potkávala řadu českotřebovských Sokolů, jejichž jména jsou dodnes ve spojení se Sokolem legendou.  Jednalo se např. o manžele Gzílovy, Rudolfa Plodra st., Stanislava Fuksu, promítače kina, který také sedával u pokladny zdejšího biografu, Františka Mrkvičku a za druhé světové války  popraveného Jaroslava Horáka. Na Skále se také  paní Alena setkala se svým budoucím manželem:„S Mirkem, který sem jezdil k babičce Hanušové,  jsme se potkávali Na Skále. Jednou se nabídl, že mě doprovodí. Během cesty začalo pršet, tak jsme se schovali pod převis střechy Trampotovy chalupy v Riegrově ulici. Když přestalo tak mě dovedl domů a pak jsme nějak spolu začali chodit, až jsme se vzali.“  Na Skále také Alena zažila přípravy a provedení operetních představení, sehraných členy dramatického odboru Sokola. Opět jedna osobní vzpomínka paní Aleny: „Pamatuji si na operetu Na tý louce zelený, jak Marie Marklová, spolu s děvčaty nacvičovala taneční čísla. Na premiéře jsem se pak byla spolu s rodiči podívat, i když dětem tam byl vstup zakázán. Za tuto návštěvu jsem mohla ve škole dostat dvojku z chování.“

Po zrušení Sokola v poválečném období  se stala Alena Zapletalová členkou T J Lokomotiva, kde působila jako cvičitelka dívek (asi do  5. třídy). Její kolega, již zesnulý člen Sokola,  Miroslav Závodský, zase cvičil chlapce.  V době konání Spartakiád nacvičovala s dětmi ve škole příslušné skladby. Okresní spartakiáda pak probíhala na stadiónu na internátě Na Skalce.

Po znovuobnovení činnosti Sokola po roce 1989 se Alena Zapletalová opět stala jeho členkou. Cvičila na předsletových  cvičeních, účastnila se i sletů v letech 1994 a 2000, kde ji bylo možné spatřit ve skladbě zvané  pro Věrnou  gardu, která byla jakousi vzpomínkou na slet v roce 1948. Po řadu let psala také kroniku Sokola, od tehdy žijících bývalých členů Sokola se snažila posbírat veškeré dostupné  doklady z činnosti zdejší jednoty a spolu s Miroslavem Závodským měla na starosti propagaci Sokola ve vývěsní skříňce na Novém náměstí. Podílela se též na přípravě  sokolské výstavy v tělocvičně Na Skále.   (Fotografie ze Sokolského sletu v roce 1948, vlevo Alena Křečková)

Dovolte mi nyní, na paní Zapletalovou několik osobních vzpomínek. Dlouhá léta byla sousedkou z ulice mé babičky, pozdějí i mojí. Znala mě od dětství, stejně tak mé rodiče. Myslím, že je nikdy neučila, ale jak byla zvyklá ze školy i Sokola, kdykoliv, když jsem šel s rodiči kolem jejího domku, kde zpravidla bývala k zastižení na zahrádce či přede dveřmi,  na náš pozdrav „Dobrý den“ zaznělo jako odpověď  její typické „Nazdar!“O mnoho let později, když jsem se začal zajímat o historii Třebové, často jsem jí v jejím domku navštěvoval, abych jí vyzpovídal. Byla totiž nevyčerpatelnou studnicí informací z ulice, starého Trávníka a Třebové vůbec. Znala celé rodinné historie svých bývalých sousedů a řady občanů města. Jejich informací jsem využíval i při přípravě knihy Ze starého Trávníka. To už jsem ji navštěvoval v pečovatelském domě v Masarykově ulici, kam se po prodeji svého domku přestěhovala. Často jsem od ní také slýchával vyprávět o Dobříkově a jejich příbuzných z této obce, jejichž  jména  -  Hanka a Zdena pravidelně připomínala. Alena Zapletalová se také po dlouhá léta účastnila  kulturních akci ve Třebové, jako vernisáží výstav a koncertů.  Poslední období svého života prožila paní Alena Zapletalová v Bezděkově, v domově pro seniory. Zde také, i když zdraví již tolik nesloužilo, dne 21. září 2018 zcela nečekaně  ve věku dvaadevadesáti let zemřela.

Čest její památce!  Martin Šebela

---

Alena Zapletalová v učitelském sboru základní devítileté školy v Leninově  (Nádražní) ulici  v roce 1959.

---