-
20 let od
úmrtí doc. RNDr. Ilji PEKA, CSc. (5.11. 1945 – 25.11. 1998 ),
-
vysokoškolského pedagoga, vědeckého pracovníka a odborného spisovatele
-
 Narodil
se v České Třebové, kde absolvoval základní a Střední všeobecně
vzdělávací školu. V roce 1963 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu UK
v Praze ke studiu geologie se specializací na paleontologii. Po studiích
v roce 1968 jej na doporučení pražské fakulty přijali na místo odborného
asistenta na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Vyučoval zde paleontologii, ale i jiné obory geologických věd. Později
zde zastával funkci vedoucího katedry, dosáhl titulu doktora přírodních
věd, vědecké hodnosti kandidáta věd a byl jmenován docentem. Vedle
pedagogické činnosti se také věnoval vědecké práci. V naší republice
patřil mezi přední odborníky na trilobitovou faunu a také ve výzkumu
fosilních stop po životě (ichnofosilií). Specializoval se i na studium
čtvrtohorních ledovcových uloženin Slezska a severní Moravy. Své
poznatky z vědy a regionální vlastivědy, o kterou měl hluboký zájem,
publikoval v obsáhlých studiích, příležitostných článcích, monografiích
a učebních textech. Byl členem vědecké rady PF a Vlastivědného muzea
v Olomouci, předsedou Poradního sboru Slezského zemského muzea v Opavě a
spolupracovníkem muzeí v Šumperku, Moravské Třebové a České Třebové.
Pro českotřebovské městské muzeum napsal společně s Mgr. Milanem
Michalskim obsáhlou publikaci Neživá příroda Českotřebovska. Je také
spoluautorem několika drobných publikací. Pro Českotřebovský zpravodaj
napsal řadu populárně vědeckých článků.
-
-
140 let od
narození Ely ŠVABINSKÉ (19.11. 1878 – 10.8. 1967),
-
manželky a
modelky akademického malíře Maxe Švabinského
-
 Narodila
se jako druhé dítě v pořadí manželům Rudolfu a Josefě Vejrychových. Otec
pracoval na dráze a za zaměstnáním se s rodinou několikrát stěhoval.
Působil ve Skalici, Boskovicích, Kolíně nad Labem (narodil se zde syn
Karel), Podmoklech nad Labem (narodila se zde dcera Ela a syn Rudolf),
v Olomouci a nakonec v Praze. Charakteristiku Ely snad nejvíce vystihli
Emil a Božena Hejlovi ve svém spisku Matka a dcera (vydal ZK Adamovské
strojírny n.p. Adamov, 1978), kde napsali: „ Byla drobné, křehké
postavy, tmavých bohatých vlasů, pravidelných rysů obličeje a hlubokých
očí s melancholickým výrazem. Měla vážnou a hloubavou povahu, milovala
hudbu, literaturu, výtvarné umění a přírodu. Dovedla zajímavě vyprávět o
květinách a přírodě, která ji obklopovala“.
- Osudovým okamžikem pro
šestnáctiletou Elu bylo setkání s třiadvacetiletým studentem pražské
malířské akademie Maxem Švabinským. Poprvé se setkali na Národopisné
výstavě v Praze v roce 1895. A byla z toho láska na první pohled, která
vyvrcholila 2. června 1900 sňatkem v Litomyšli. Svatební hostina se
uskutečnila v nedalekém Kozlově. V této tehdy neznámé vísce mezi Českou
Třebovou a Litomyšlí měli Vejrychovi pro svůj oddech chaloupku. Ela se
stala na dlouhou dobu jedním z nejoblíbenějších modelů Maxe Švabinského.
Kreslil ji a maloval několikrát do roka. Byla portrétována nejen
v atmosféře obývacího pokoje, ale i v plenéru. Jednou zabírala kresba
celou její postavu, jindy jen tvář. První její portrét vznikl v pražském
bytě Vejrychových v Husově ulici před velikonocemi roku 1896. Naposled
byla zobrazena na olejovém obraze Ateliér v roce 1914.
- Ela Švabinská byla nejen
inspirátorkou slavného malíře v jeho velice úspěšném raném tvůrčím
období, ale i autorkou knihy Vzpomínky z mládí, která vyšla v roce 1960.
Pracovala také v protifašistickém odboji. Její kozlovská chaloupka byla
útočištěm pronásledovaných i místem schůzek odbojových pracovníků. Tato
činnost nezůstala bez následků. V únoru 1943 byla zatčena a přes dva
roky vězněna v koncentračním táboře Ravensbrűck.
- Vesničku Kozlov si Eliška
oblíbila po celý život. Přátelům říkala, že do Kozlova jezdí pro
vzpomínky, kozlovskou přírodu, báječný klid a krásné západy slunce.
V létě roku 1967 sem přijela naposledy. Zemřela v Praze, poslední
rozloučení s Elou se konalo v pražském krematoriu v Motole. Se zesnulou
se tehdy rozloučil mimo jiných doc. dr. Ludvík Páleniček, jménem
delegace města České Třebové promluvila Jaroslava Vařečková. Místem
posledního odpočinku Ely Švabinské je prostý hřbitůvek v kozlovském
Dolíku.
- Jan Skalický
|