-
- Kytarista Lubomír Brabec má
v České Třebové opravdu velké jméno a navíc jeho přítomnost okořenila na
listopadovém koncertu KPH sopranistka Karolína Žmolíková. Patří do
jiného žánru i do jiné generace, ale snad právě proto mistrovskou
koncertní kytaru doplnila, byla spolustrůjkyní dokonalého úspěchu tohoto
středečního hudebního večera. Pečlivě vybraný program oslovil Třebováky
a o přestávce koncertu měli všichni slova plná obdivu pro oba
interprety. Lubomír Brabec navíc ve svém úvodním slově dokázal
jednotlivé skladby posluchačům velmi dobře přiblížit a okomentovat. S
posluchači si velmi dobře rozuměl a po představení českotřebovské
publikum hodně chválil.
-
-
-
Příští koncert
KPH bude 13. prosince. Vystoupí Jan Pěruška (viola) a synové
Další koncerty letošní 57. koncertní sezóny:
10. leden 2019 Soňa Červená - zpěv, Karel Košánek
(klavír)
12. únor 2019 Pavel Zemen (klavír)
Pro doplnění
mohou přijít vhod
před
koncertem připravené rozhovory předsedy KPH Jaroslava Plocka
Jako
dítě jste začínal s hrou na housle a poté jste studoval na
konzervatoři, krom jiného i hru na lesní roh. Kdy jste naposledy hrál
na tyto nástroje a jak to dopadlo?
L. B. Na housle již
nehraji, ale na hornu – vždy před Vánoci cvičím, abych na
Štědrý den o půlnoci zatroubil u nás na vesnici pastýře.
Spolupracujete s významnými instrumentalisty a pěvci. S kým se Vám
zvuk kytary líbí nejvíc?
L. B. Já měl vždy štěstí
na skvělé partnery. Ať již to byli instrumentalisté houslisté Pavel
Šporcl, Jaroslav Svěcený a Václav Hudeček, violisté Lubomír Malý a
Jitka Hosprová, harfenistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém
Veverka a mnoho dalších. Nebo pěvci: paní Gabriela Beňačková, Alžběta
Poláčková, Štefan Margita, Peter Dvorský, Aleš Briscein, ale také
zpěváci z oblasti populární hudby Lucie Bílá, paní Hana Hegerová,
Daniel Hůlka. A patří k nim i Karolína Žmolíková. Moc jsem se od nich
naučil a kytara s nimi všemi zní krásně!
Jako první hudebník jste koncertoval v Antarktidě, je to prostředí
inspirativní a nemrznou tam prsty?
L. B. Hrál jsem tam na
stanici, kde je samozřejmě teplo. Kytara snad o tom, že je
v Antarktidě, ani nevěděla. Byl jsem tam však ještě třikrát.
Nejdobrodružnější cesta byla ta poslední, kdy jsme se plavili z
Ameriky patnáctimetrovou plachetnicí. Aby toho dobrodružství nebylo
málo, ještě jsme se tam potápěli. Byli jsme nejjižněji proniknuvší
česká jachtařská výprava a první česká potápěčská expedice. Zatím však
žádná inspirace nepřišla. Nejlepší inspirací je totiž objednávka a
termín.
Předpokládám, že máte rád adrenalin – jste jachtař, potápíte se,
lyžujete ve volném terénu atd. Jaký největší jste zažil při hře na
kytaru?
L. B. Občas slýchám, že mám nebezpečné
koníčky, ale já si to nemyslím. Nevěřím, že divoká voda, jachting,
potápění, canyoning a jízda na koni, je nebezpečnější než procházka po
Václaváku v jedenáct večer. Takže není to o adrenalinu a ani kytara
není o adrenalinu. Každý koncert je něčím jiný a něčím i napínavý. Na
každý se těším. Mám rád sporty, které jsou
něčím víc než jen sporty. Které neosloví jenom vaši ctižádost, ale
taky váš smysl pro krásu, pro dálku, pro něco, co vás teprve čeká.
Váš
zpěv jsem poprvé slyšel při zahajování lázeňské sezóny v Litomyšli.
Zpíváte raději v kostele, nebo v koncertním (popř. jiném) sále?
K. Ž. Musím říct, že
zpívám ráda všude. Nemám prostory, které bych vyloženě preferovala.
Samozřejmě, když člověk někam přijede, řeší jaká je v daném místě
akustika, ale když není zrovna přívětivá, musí se s tím díky svému
technickému vybavení zkrátka vypořádat. Každý prostor na mě také jinak
působí. Když zpívám v kostele, je to samozřejmě více spirituální a
člověk tomu přizpůsobí i program; když je to naopak v koncertní síni,
může být člověk více rozšafný a koketní, a to já mám ráda.
Jakým způsobem se staráte o svůj hlas a přišla jste o něj už někdy?
K. Ž. O svůj hlas jsem
nikdy nepřišla a doufám, že se to ani nikdy nestane. Udržuji ho
pravidelným cvičením, protože hlasivka je sval a stejně jako všechny
ostatní svaly v těle potřebuje pravidelný a správně vedený trénink. A
celkově se snažím svůj hlas moc nerozmazlovat a nebýt příliš citlivá.
Jediné, co tedy dělám, je, že v zimě nosím šály a čepice, abych tím
předešla nastydnutí, ale zmrzlinu nebo studené pivo si dám, když na to
mám zkrátka chuť a to je často.
Sportujete?
K. Ž. Ano, moc ráda. Už
od malička jsem byla rodiči vedena jak k hudbě, tak také ke sportu.
Jako malá jsem hrála aktivně tenis, a myslím, že mi to docela šlo.
Díky své výšce jsem měla i talent na atletiku, například na skok do
dálky nebo do výšky, ale nakonec zvítězila hudba. Nicméně sportuji
dodnes. Běhám, jezdím na kole, cvičím jógu a hlavně jsem veliký
chodec. Kde můžu, chodím pěšky. To je dědičné, mám to po tátovi.
Jak je pro Vás důležitý Facebook a proč?
K. Ž. Facebooku jsem se
dlouho snažila vyhýbat, protože sociální sítě příliš nevyhledávám. Asi
před dvěma lety jsem si ale udělala facebookovou stránku a musím říct,
že jsem za to zpětně moc ráda. Beru to jako svou pracovní povinnost a
přináší to své ovoce. Nabírám nové fanoušky, lidé se mohou dozvědět o
mých aktivitách a koncertech, a naopak i já vím, co ostatní dělají; a
často se facebook hodí také na kontaktování jiných osob. Nyní jsem ve
fázi, kdy mi kamarádi a kolegové říkají, že musím mít i Instagram a
další média. Tomu se zatím zdárně bráním, ale uvidíme.
Co pro Vás znamená
Salcburk?
K. Ž. Salcburk mi
otevřel takové pomyslné dveře do velkého světa opery. Zaprvé jsem tam
našla skvělou profesorku, se kterou jsme stále v kontaktu a čas od
času za ní jezdím na hodiny zpěvu, které vždy proložíme kávou a
zákuskem v hotelu Sacher. Když jsem v Salcburku studovala, tak jsem
tam měla hodně času jen pro sebe, takže jsem navštívila mnoho
představení a koncertů ať už ve Festspiel hausu nebo v Landestheatru
či jinde. Seznámila jsem se s mnoha skvělými zpěváky a hudebníky
z celého světa, protože salcburská škola je hodně kosmopolitní; a měla
jsem tam i možnost podílet se na několika krásných koncertech. Naučila
jsem se také sama cestovat, žít v cizí zemi a spoléhat se sama na
sebe. Vidím v mém pobytu v Rakousku jen samá pozitiva a všem svým
kolegům, kteří ještě studují, studia v zahraničí doporučuji.
Na co byste chtěli pozvat českotřebovské publikum?
L. B. a K. Ž. Rádi
bychom je pozvali jak na skladby z období baroka, jako je například
známé Lascia ch'io pianga G. F. Händela, tak také na krásnou
brazilskou a španělskou hudbu, která ke kytaře neodmyslitelně patří.
Zazní například známé Bachianas Brasileiras Heitora Villa-Lobose nebo
Andaluza španělského skladatele Enriqua Granadose. Jistou zajímavostí
je, že zazní i známá árie o měsíčku Antonína Dvořaka, kterou Lubomír
upravil pro kytaru a podnět mu k tomu dala sopranistka Gabriela
Beňačková. Myslíme, že program bude velice pestrý a krásný, a že se
posluchači mají na co těšit.
Děkuji za rozhovory
Jaroslav Plocek
|