Lubomír Brabec naplnil Malou scénu 
Kytarista Lubomír Brabec má v České Třebové opravdu velké jméno a navíc jeho přítomnost okořenila na listopadovém koncertu KPH sopranistka Karolína Žmolíková. Patří do jiného žánru i do jiné generace, ale snad právě proto mistrovskou koncertní kytaru doplnila, byla spolustrůjkyní dokonalého úspěchu tohoto středečního hudebního večera. Pečlivě vybraný program oslovil Třebováky a o přestávce koncertu  měli všichni slova plná obdivu pro oba interprety. Lubomír Brabec navíc ve svém úvodním slově dokázal jednotlivé skladby posluchačům velmi dobře přiblížit a okomentovat. S posluchači si velmi dobře rozuměl a po představení českotřebovské publikum hodně chválil.

Příští koncert KPH bude 13. prosince. Vystoupí Jan Pěruška (viola) a synové

  • Další koncerty letošní 57. koncertní sezóny:
  • 10. leden 2019  Soňa Červená - zpěv,  Karel Košánek (klavír)
  • 12. únor 2019   Pavel Zemen  (klavír)
  • Pro doplnění mohou přijít vhod
    před koncertem připravené rozhovory předsedy KPH Jaroslava Plocka

    Jako dítě jste začínal s hrou na housle a poté jste studoval na konzervatoři, krom jiného i hru na lesní roh. Kdy jste naposledy hrál na tyto nástroje a jak to dopadlo?
    L. B. Na housle již nehraji, ale na hornu – vždy před Vánoci cvičím, abych na Štědrý den o půlnoci zatroubil u nás na vesnici pastýře.
    Spolupracujete s významnými instrumentalisty a pěvci. S kým se Vám zvuk kytary líbí nejvíc?
    L. B. Já měl vždy štěstí na skvělé partnery. Ať již to byli instrumentalisté houslisté Pavel Šporcl, Jaroslav Svěcený a Václav Hudeček, violisté Lubomír Malý a Jitka Hosprová, harfenistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém Veverka a mnoho dalších. Nebo pěvci: paní Gabriela Beňačková, Alžběta Poláčková, Štefan Margita, Peter Dvorský, Aleš Briscein, ale také zpěváci z oblasti populární hudby Lucie Bílá, paní Hana Hegerová, Daniel Hůlka. A patří k nim i Karolína Žmolíková. Moc jsem se od nich naučil a kytara s nimi všemi zní krásně!
    Jako první hudebník jste koncertoval v Antarktidě, je to prostředí inspirativní a nemrznou tam prsty?
    L. B. Hrál jsem tam na stanici, kde je samozřejmě teplo. Kytara snad o tom, že je v Antarktidě, ani nevěděla. Byl jsem tam však ještě třikrát. Nejdobrodružnější cesta byla ta poslední, kdy jsme se plavili z Ameriky patnáctimetrovou plachetnicí. Aby toho dobrodružství nebylo málo, ještě jsme se tam potápěli. Byli jsme nejjižněji proniknuvší česká jachtařská výprava a první česká potápěčská expedice. Zatím však žádná inspirace nepřišla. Nejlepší inspirací je totiž objednávka a termín.
    Předpokládám, že máte rád adrenalin – jste jachtař, potápíte se, lyžujete ve volném terénu atd. Jaký největší jste zažil při hře na kytaru?
    L. B. Občas slýchám, že mám nebezpečné koníčky, ale já si to nemyslím. Nevěřím, že divoká voda, jachting, potápění, canyoning a jízda na koni, je nebezpečnější než procházka po Václaváku v jedenáct večer. Takže není to o adrenalinu a ani kytara není o adrenalinu. Každý koncert je něčím jiný a něčím i napínavý. Na každý se těším. Mám rád sporty, které jsou něčím víc než jen sporty. Které neosloví jenom vaši ctižádost, ale taky váš smysl pro krásu, pro dálku, pro něco, co vás teprve čeká.

    Váš zpěv jsem poprvé slyšel při zahajování lázeňské sezóny v Litomyšli. Zpíváte raději v kostele, nebo v koncertním (popř. jiném) sále?
    K. Ž. Musím říct, že zpívám ráda všude. Nemám prostory, které bych vyloženě preferovala. Samozřejmě, když člověk někam přijede, řeší jaká je v daném místě akustika, ale když není zrovna přívětivá, musí se s tím díky svému technickému vybavení zkrátka vypořádat. Každý prostor na mě také jinak působí. Když zpívám v kostele, je to samozřejmě více spirituální a člověk tomu přizpůsobí i program; když je to naopak v koncertní síni, může být člověk více rozšafný a koketní, a to já mám ráda.
    Jakým způsobem se staráte o svůj hlas a přišla jste o něj už někdy?
    K. Ž. O svůj hlas jsem nikdy nepřišla a doufám, že se to ani nikdy nestane. Udržuji ho pravidelným cvičením, protože hlasivka je sval a stejně jako všechny ostatní svaly v těle potřebuje pravidelný a správně vedený trénink. A celkově se snažím svůj hlas moc nerozmazlovat a nebýt příliš citlivá. Jediné, co tedy dělám, je, že v zimě nosím šály a čepice, abych tím předešla nastydnutí, ale zmrzlinu nebo studené pivo si dám, když na to mám zkrátka chuť a to je často.
    Sportujete?
    K. Ž. Ano, moc ráda. Už od malička jsem byla rodiči vedena jak k hudbě, tak také ke sportu. Jako malá jsem hrála aktivně tenis, a myslím, že mi to docela šlo. Díky své výšce jsem měla i talent na atletiku, například na skok do dálky nebo do výšky, ale nakonec zvítězila hudba. Nicméně sportuji dodnes. Běhám, jezdím na kole, cvičím jógu a hlavně jsem veliký chodec. Kde můžu, chodím pěšky. To je dědičné, mám to po tátovi.
    Jak je pro Vás důležitý Facebook a proč?
    K. Ž. Facebooku jsem se dlouho snažila vyhýbat, protože sociální sítě příliš nevyhledávám. Asi před dvěma lety jsem si ale udělala facebookovou stránku a musím říct, že jsem za to zpětně moc ráda. Beru to jako svou pracovní povinnost a přináší to své ovoce. Nabírám nové fanoušky, lidé se mohou dozvědět o mých aktivitách a koncertech, a naopak i já vím, co ostatní dělají; a často se facebook hodí také na kontaktování jiných osob.  Nyní jsem ve fázi, kdy mi kamarádi a kolegové říkají, že musím mít i Instagram a další média. Tomu se zatím zdárně bráním, ale uvidíme.
    Co pro Vás znamená Salcburk?
    K. Ž. Salcburk mi otevřel takové pomyslné dveře do velkého světa opery. Zaprvé jsem tam našla skvělou profesorku, se kterou jsme stále v kontaktu a čas od času za ní jezdím na hodiny zpěvu, které vždy proložíme kávou a zákuskem v hotelu Sacher. Když jsem v Salcburku studovala, tak jsem tam měla hodně času jen pro sebe, takže jsem navštívila mnoho představení a koncertů ať už ve Festspiel hausu nebo v Landestheatru či jinde. Seznámila jsem se s mnoha skvělými zpěváky a hudebníky z celého světa, protože salcburská škola je hodně kosmopolitní; a měla jsem tam i možnost podílet se na několika krásných koncertech. Naučila jsem se také sama cestovat, žít v cizí zemi a spoléhat se sama na sebe. Vidím v mém pobytu v Rakousku jen samá pozitiva a všem svým kolegům, kteří ještě studují, studia v zahraničí doporučuji.
    Na co byste chtěli pozvat českotřebovské publikum?
    L. B. a K. Ž. Rádi bychom je pozvali jak na skladby z období baroka, jako je například známé Lascia ch'io pianga G. F. Händela, tak také na krásnou brazilskou a španělskou hudbu, která ke kytaře neodmyslitelně patří. Zazní například známé Bachianas Brasileiras Heitora Villa-Lobose nebo Andaluza španělského skladatele Enriqua Granadose. Jistou zajímavostí je, že zazní i známá árie o měsíčku Antonína Dvořaka, kterou Lubomír upravil pro kytaru a podnět mu k tomu dala sopranistka Gabriela Beňačková. Myslíme, že program bude velice pestrý a krásný, a že se posluchači mají na co těšit.
     
    Děkuji za rozhovory                                                                                                  Jaroslav Plocek