Před deseti lety to
byla "Výstava roku 2008": Jiří Křiklava + František Bečka
Zcela plný dům. Tak
zaplněnou výstavní síň jsem viděl už několikrát. Připomínám si např.
výstavu Ladislava Šicha, nebo výstavu k 80. narozeninám Mojmíra
Stránského spojenou s sletem Velorexů v závěru srpna roku 2004 a také
výstavy praví Jiřího Křiklavy a Františka Bečky , která se
uskutečnila před deseti lety v listopadu 2008. Vernisáž se konala
přímo ve výstavní síni. Mělo to logiku v tom, že přítomná hudební
skupina Barrel band z Ústí nad Orlicí nezahrála jen dva či tři obligátní
kousky na úvod či závěr vernisáže, ale
hrála pro dobrou pohodu téměř
hodinu a půl. A byly to melodie, které opravdu pohladily všechny
přítomné a navodily dobrou náladu a atmosféru let. Hrály se melodie
opravdu věčně zelené. Basistou kapely je František Bečka a tak není
divu, že na jeho výstavě kapela zahrála stejně jako v červnu při
otevření výstavy ve svitavském muzeu nebo před časem i v ústecké Galerii
pod radnicí. Výstavní síň byla nabitá nejen návštěvníky, ale také
kvalitními pracemi obou autorů. František Bečka vystavil na 40 prací
většinou trojrozměrných, plastiky, zbraně, obrazy, sochy. Jiří
Křiklava přivezl do České Třebové nejen vynikající snové obrazy
podporující nejen fantazii, ale i pocit vznešenosti, optimismus a
dobrou náladu, ale také další snímky z cyklu Poezie psaná odpadem,
kterou velmi úspěšně vystavoval před časem již jednou v českotřebovské
Literární kavárně (vzpomene si na ni někdo?) a také v Praze. Právě z
Prahy si přivezl Jiří Křiklava básnířku Věru Ludíkovou, která jej uvedla
také krásnými básněmi z cyklu, inspirovaného právě jeho cyklem
fotografií. Z nadšení pro vystavenou kolekci snímků z pražské výstavy
vznikl dokonce najednou celý cyklus 26 básní se stejným názvem. Ani
nevím, zda byl nebo nebyl potom vydán v knižní formě. Ukázky z cyklu
jsme si vyslechli při vernisáži. Uměleckého kováře Františka Bečku uvedl
tradičně jeho životopisec kunsthistorik Dr. Karel Jaroš a také velmi
vtipně i letohradský básník Martin Vídeňský (na fotografiích s
kloboukem)..
Na výstavu jsme dlouho
vzpomínali a nyní při desetiletém výročí se ptáme, zda by nešlo
takovou událost třeba znovu zopakovat...
MILAN MIKOLECKÝ
|