Žil daleko od nás a přece na domov nezapomněl. Pro svou matku, se kterou se nemohl vídat, psal dopisy, které měly stále častěji charakter poezie. Josef Tomáš o tom vypráví: "Na maturitním vysvědčení jsem měl sice čtyřku z češtiny, ale to mě neodradilo, abych nezkusil verše pro maminku. Moje básničky mamince si přečetla také moje teta - učitelka češtiny, která mě poslala učebnice gramatiky… Pak jsem si mimo dopisů psal i pro sebe, pro zábavu, abych se to lépe naučil… Poezii mnoho lidí nečte, tu si píše člověk většinou pro sebe nebo pro zábavu… Při setkání s jednou mojí spolužačkou z Vysokého Mýta jsem dostal radu: "Měl bys psát především něco o domově!" Myslela tím spíš něco o Chocni nebo o Vysokém Mýtě. A tak jsem to zkusil. Nejsem zvyklý ráno dlouho spát, ráno ve čtyři vstávám a to byla právě doba pro mé veršování.. Postupně se mi začal vybavovat domov, ale nebyla to Choceň, ale především Česká Třebová a mládí prožité za války. Mnoho věcí je pravdivých a možná jsem si i něco přivymyslel. Postupně řádek přibývalo, až z toho vznikla ta moje malá sbírka. Poslal jsem ji pak "domů" do Třebové (spolužáku) Zdeňku Langovi - musel jsem se přece zeptal, jestli to vůbec za něco stojí…. Reference byly k mému překvapení příznivé a tak jsem dnes přijel navštívit rodné město, navštívit kamarády, a navíc bych chtěl realizovat myšlenku vydat tuto sbírku pro mé známé a kamarády v Čechách. Sbírce jsem dal jméno HŘÍVA - podle druhého jména pro Třebovské stěny, které se jako hradba jeví především při pohledu od Lanškrouna.."