-
-
Josef Tomáš (*1933), Melbourne, Austrálie. 11. listopad
2018
-
www.poeziezexilu.com
-
Takto jsem vyjádřil přiloženou básní MODLITBA, jak jsem
koncem roku 1989 vnímal na druhém konci zeměkoule onu neuvěřitelnou
událost konce komunismu ve své vlasti se všemi souvislostmi, které jsem
až do roku 1968 prožíval, jak se říká, na vlastní kůži.
-
Domnívám se, že by nebylo na škodu to všechno mladé
generaci připomenout.
-
Josef Tomáš
-
-
MODLITBA
-
-
Vskutku — požehnaná jsi mezi zeměmi! —
-
-
Přesto však — sama — ze své vůle jen —
-
bys nebyla nikdy dokázala
-
vyprostit se z ocelového sevření
-
onoho všezachvacujícího zla,
-
protože my, tvůj plod, tvoji lidé,
-
jsme odjakživa sotva napůl požehnaní …
-
-
Jako knot lampy jsme: na jedné straně
-
— nasáklí strachem z nepřežití —
-
jsme těžcí, hustí, páchnoucí,
-
a na té druhé? — tam jenom zřídka kdy
-
zazáříme intenzivním světlem,
-
sami pak nejvíc překvapeni
-
tím nečekaně náhlým vzplanutím!
-
Co jsme to vlastně? —
-
-
Ať lehcí či těžcí vždy jen dvojrozměrní
-
V nohách i v hlavě málokdy přítomní
-
Mezi dvěma póly věčně kmitající
-
V hloubku otupění často upadající
-
Čtvrtý
rozměr světa stále nenacházející …
-
-
Ty naše země!
-
Tolikrát už jsi byla zpustošená,
-
více než zpola vylidněná,
-
své vlastní řeči pozbavená …
-
Odkud bereš onu zázračnou sílu
-
na pozvednutí se ze svých ponížení?! …
-
-
Přestaňte konečně naříkat,
-
vy věčně zachmuření!
-
Nebylo nám snad přislíbeno,
-
že pár spravedlivých postačí
-
k záchraně celého vesmíru?
-
— natož pak jedné malé země!
-
-
Pokoji bílým světlem zalitý!
-
Oni se modlí oni zpívají
-
Oni většinu času jen tak prostě jsou
-
Ale docela jiným směrem zahleděni
-
Než jak se píše nebo mluví nahlas
-
-
Ó ty dobo, kterás dovolila ženám ještě nedávno křesťanským
-
pochodovat ulicemi českých měst, teď však s rudými šátky,
-
a povolilas nemytým dělníkům, aby si hráli na vojáky ve zbrani,
-
a katolické rolníky sis koupila za třicet stříbrných panských polí,
-
a z ampliónů jsi prohlásila několik hlavních hříchů
-
— závist, nenávist, pýchu — za nejvyšší ctnosti,
-
a kdy o pár let později jsem zahlédl u Wilsonova nádraží
-
pochodovat vojína Františka Šedu beze zbraně,
-
zato ale s černými výložkami a krvavými mozoly,
-
a viděl jsem též, jak narychlo sbitým barákem v Dolním Žďáru,
-
napůl cesty mezi Ostrovem nad Ohří a Jáchymovem,
-
procházela hraniční čára Rusáky zabraného území
-
(představ si to, kus mé vlasti, a já měl přísně zakázáno
-
tam nohou vkročit, a když jsem to na pár metrech ignoroval,
-
malý český člověk-udavač se ihned udýchaně postaral o to,
-
abych byl odveden pod českým samopalem na strážnici
-
a několik dlouhých hodin tam byl vyšetřován — Čechem!),
-
a z té zakázané strany do toho baráku sváželi k návštěvě
-
z uranové Rovnosti a Svornosti, a z uranového Bratrství,
-
české trestance-mukly, a mezi nimi mého dvacetiletého
-
na patnáct let odsouzeného kamaráda Jirku Mráze,
-
a to za třeskutě mrazivého ledna na otevřeném náklaďáku
-
a v dusném horkém létě v uzavřeném autobuse —
-
na to měli, na takovou zlomyslnou sviňárnu,
-
ty vymiškované mozky komunisticko-českých bachařů —
-
já jsem toho svědek, já tam dvakrát byl,
-
a to bylo ve stejném roce, kdy jsem v ulici Celetné
-
fyzicky pocítil hypnotickou přítomnost zla — protoplazmu zla:
-
uhrančivě na mě zírala ze zrůdně šedivé barvy
-
příruček marxisticko-leninského pseudo-učení …
-
-
Pro toto všechno snad, a ještě pro mnohem mnohem víc,
-
jsem už za mlada dokázal rozpoznat, kde zlo přebývá,
-
a kudy a jak vstupuje do strachem připravených českých hlav,
-
aby pak s jejich pomocí zaplavilo nejprve stověžaté město —
-
-
Věže prázdných chrámů — ruce nesepjaté
-
Okna zanedbaných domů — žití prázdné
-
Ruce potratných lékařů — životy zabité
-
Oči ustrašených rodičů — úcto uprchlá
-
Slova prodejných učitelů — mysli znásilněná
-
Projevy zrádných vůdců — činy zločinné
-
-
a z něho nakonec i celou českou zem —
-
-
Louky zaorané — vy broučci mrtví
-
Pole poprášená — ty půdo mrtvá
-
Lesy otrávené — vy ptáčci mrtví
-
Řeky znečištěné — vy ryby mrtvé
-
Chlévy zanedbané — vy dobytčata mrtvá
-
Obydlí ohlušená — ty lásko mrtvá
-
-
Prozraď
mi tedy, jak ses dokázala osvobodit
-
od tolikerého všezničujícího zla? —
-
Odkud se v tobě vzala ta druhá síla,
-
ta nejprve námi zrazená a brzy nato jím potlačená
-
síla dobra? — že by těch několik studentů? —
-
Těch pár, jen na krátký čas spravedlivých,
-
zanedlouho však opět malověrně cynických? …
-
-
Ó ne, ne! Ta síla musela přijít zcela odjinud!
-
Jedině láska jejich matek to mohla být —
-
anebo, ještě spíše, ta obava matek:
-
„Bijí naše děti! Bijí naše děti!“…
-
-
Ale to jsi potom byla vlastně ty,
-
ty Země, naše Země!
-
Ty, která se přece ztělesňuješ v matkách! —
-
-
Ano, nic jiného nežli ty,
-
ty dobrá, veliká, mohutná Země!
-
Tvá barva byla přece
-
barvou všech velkých matek:
-
matky Kršny, matky Buddhy, matky Krista.
-
Ty modrobílá, vtělená do všech matek!
-
Museli jsme odletět až na měsíc,
-
abychom
tě konečně mohli takto spatřit:
-
-
Vznášení modrobílé
-
V osamělosti nepředstavitelné
-
Prázdnotou černočernou
-
Vesmíru neohraničeného
-
-
Nyní konečně rozumíme těm několika citlivcům,
-
kterým ses tady už odedávna zjevovala;
-
a pokaždé jako nebeská královna,
-
a vždy nad pramenem své vody,
-
a se stěnou své skály za sebou …
-
-
Jako modrobílá nebeská královna —
-
-
Věži ze slonové kosti
-
Archo úmluvy
-
Bráno nebeská
-
Dome zlatý —
-
-
se slzami v očích varující nás před zkázou,
-
nabádající nás k pokání, k polepšení!
-
-
Ó zůstaň s námi! Neopouštěj nás!
-
-
— ora pro nobis pecatoribus
et nunc et in hora mortis nostris
-
-
A oni se nadále modlí …
-
V pokoji zalitém bílým světlem …
-
Docela jiným směrem zahledění …
-
-
OM MANI PADME HUM
-
-
— — — — — — — — —
-
Báseň MOTLITBA již byla nedávno otištěna
v časopise Čechoaustralan a
-
nyní bude 17. listopadu uvedena na internetovém vydání
I-senioru v kanadském Novém
domově.
-
-
Přiložené fotografie z návštěvy Josefa Tomáše v České
Třebové 25. 6. 2009 (restaurace Bohemia)
-
Josef Tomáš je úspěšný člověk,
technik, vysokoškolský učitel, po té i majitel vlastní firmy. Mimo to
byl a stále je literárně aktivní, je autorem deseti básnických sbírek,
také jako překladatel českých autorů zejména Josefa Holana a Jiřího
Ortena
do angličtiny, vydává (i u nás v Česku) knížky
v perfektním českém jazyce,
který si uchoval po padesátiletém exilu v Austrálii. Trvale
udržuje kontakt s Českotřebovským zpravodajem, mám od něho nejen některé
knížky, ale také sbírku vánočních a novoročních australských přání, ve
kterých ovšem chybí ta naše česká zimní nálada. Společně
jsme připravili k vydání (na dálku) sbírku básní "Hříva", kterou
vydalo díky finančnímu vkladu autora na přelomu století
českotřebovské Městské muzeum. Jde o sbírku básní, věnovaných z
Austrálie mamince, doplněnou fotografiemi Karla
Aligera.
V roce 1999 navštívil Josef Tomáš Českou Třebovou poprvé...
-
Více v článku
"Čeština zakódovaná v srdci" - časopis Čechoaustralan ZDE
-
Návštěva rodáka z Austrálie
(1999)
-
Ve
čtvrtek 6. května navštívil po mnoha letech opět naše město ing. Josef
Tomáš , českotřebovský rodák, který po emigraci r. 1968 žije a pracuje
v Melbourne v Austrálii.
-
"Narodil jsem se r. 1933 sice v
porodnici v Poličce, ale od mala jsem žil v České Třebové - na Křibě a
to až do roku 1946. Tatínek zde pracoval na nádražní poště a tak není
divu, že jsem získal velmi vřelý vztah k mašinkám. Dodnes také např.
sbírám jízdní řády České republiky, mám mnoho ročníků a to i nyní,
když dlouhá léta působím daleko v cizině. Doma si
je často otevřu a cestuji pak v nich po České republice… Potom jsem se
s rodiči přestěhoval do Chocně, od roku 1952 pak studoval v Praze na
technice. Oženil se a se svou manželkou - Slovenkou - se odstěhoval do
Bratislavy. V roce 1968 jsem zvolil emigraci
a tehdy dokonce legálně. Dostal jsem dokonce všechna tři nutná razítka
- od zaměstnavatele, od strany a od odborů, odevzdal vojenskou knížku…
Odjeli jsme nejdříve do Německa (tam jsme byli dva roky) pak na skok
do Ameriky a dalších šest let v Německu, abychom
nakonec zůstali v Austrálii - v Melbourne. Když se mě současní
kolegové ptají, proč jsem nezůstal v Německu, tak jasně odpovídám:
Čech se nemůže stát Němcem - mohu být Američan, Kanaďan, Australan,
ale ne Němec… A tak jsem již 23 roků v Austrálii -
Jsem
strojní inženýr a pracoval jsem mnoho let jako profesor na strojní
fakultě v Melbourne. "
-
Žil daleko od nás a přece na
domov nezapomněl. Pro svou matku, se kterou se nemohl vídat, psal
dopisy, které měly stále častěji charakter poezie. Josef Tomáš o tom
vypráví: "Na
maturitním vysvědčení jsem měl sice čtyřku z češtiny, ale to mě
neodradilo, abych nezkusil verše pro maminku. Moje básničky mamince
si přečetla také moje teta - učitelka češtiny, která mě poslala
učebnice gramatiky… Pak jsem si mimo dopisů psal i pro sebe, pro
zábavu, abych se to lépe naučil… Poezii mnoho lidí nečte, tu si píše
člověk většinou pro sebe nebo pro zábavu… Při setkání s jednou mojí
spolužačkou z Vysokého Mýta jsem dostal radu: "Měl bys psát
především něco o domově!" Myslela tím spíš
něco o Chocni nebo o Vysokém Mýtě. A tak jsem to zkusil. Nejsem
zvyklý ráno dlouho spát, ráno ve čtyři vstávám a to byla právě doba
pro mé veršování.. Postupně se mi začal vybavovat domov, ale nebyla
to Choceň, ale především Česká Třebová a mládí prožité
za války. Mnoho věcí je pravdivých a možná jsem si i něco
přivymyslel. Postupně řádek přibývalo, až z toho vznikla ta moje
malá sbírka. Poslal jsem ji pak "domů" do Třebové (spolužáku) Zdeňku
Langovi - musel jsem se přece zeptal, jestli to vůbec za něco
stojí…. Reference byly k mému překvapení příznivé a tak jsem dnes
přijel navštívit rodné město, navštívit kamarády, a navíc bych chtěl
realizovat myšlenku vydat tuto sbírku pro mé známé a kamarády v
Čechách. Sbírce jsem dal jméno HŘÍVA - podle druhého jména
pro Třebovské stěny, které se jako hradba jeví především při pohledu
od Lanškrouna.."
-
Pan Tomáš do Třebové přijel na
pozvání svého spolužáka Ing. Zdeňka Langa. Společně prošli Českou
Třebovou, podívali se na školu, do které spolu chodili, kolem
Kapounova mlýna ke kostelíčku sv. Kateřiny, na hřbitov i na Křib, kde
Tomášovi bydleli na místě dnešního sídliště. Udělali také exkurzi v
novém závodě Korado. Měl jsem možnost osobně se zúčastnit i krátkého
posezení v restauraci "U Kaple", právě s výhledem na místa
Tomášova mládí. Některé vzpomínky mám na diktafonu, jiné v písemné
podobě. Vytvořily sbírku, kterou se díky společnému úsilí Ing. Tomáše
a českotřebovského muzea podaří vydat tiskem ještě k letošnímu 90.
výročí českotřebovského gymnázia. Navíc s ilustracemi
Karla Tomše a fotografiemi Karla Aligera. (mm)
|