MODLITBA JOSEFA TOMÁŠE        
 
Josef Tomáš (*1933), Melbourne, Austrálie. 11. listopad 2018
www.poeziezexilu.com
Takto jsem vyjádřil přiloženou básní MODLITBA, jak jsem koncem roku 1989 vnímal na druhém konci zeměkoule onu neuvěřitelnou událost konce komunismu ve své vlasti se všemi souvislostmi, které jsem až do roku 1968 prožíval, jak se říká, na vlastní kůži.
Domnívám se, že by nebylo na škodu to všechno mladé generaci připomenout.  
Josef Tomáš
 
MODLITBA
 
Vskutku — požehnaná jsi mezi zeměmi! —
 
Přesto však — sama — ze své vůle jen —
bys nebyla nikdy dokázala
vyprostit se z ocelového sevření
onoho všezachvacujícího zla,
protože my, tvůj plod, tvoji lidé,
jsme odjakživa sotva napůl požehnaní …
 
Jako knot lampy jsme: na jedné straně
— nasáklí strachem z nepřežití —
jsme těžcí, hustí, páchnoucí,
a na té druhé? — tam jenom zřídka kdy
zazáříme intenzivním světlem,
sami pak nejvíc překvapeni
tím nečekaně náhlým vzplanutím!
Co jsme to vlastně? —
 
Ať lehcí či těžcí vždy jen dvojrozměrní
V nohách i v hlavě málokdy přítomní
Mezi dvěma póly věčně kmitající
V hloubku otupění často upadající
Čtvrtý rozměr světa stále nenacházející …
 
Ty naše  země!
Tolikrát už jsi byla zpustošená,
více než zpola vylidněná,
své vlastní řeči pozbavená …
Odkud bereš onu zázračnou sílu
na pozvednutí se ze svých ponížení?! …
 
Přestaňte konečně naříkat,
vy věčně zachmuření!
Nebylo nám snad přislíbeno,
že pár spravedlivých postačí
k záchraně celého vesmíru?
— natož pak jedné malé země!
 
Pokoji bílým světlem zalitý!
Oni se modlí oni zpívají
Oni většinu času jen tak prostě jsou
Ale docela jiným směrem zahleděni
Než jak se píše nebo mluví nahlas
 
Ó ty dobo, kterás dovolila ženám ještě nedávno křesťanským
pochodovat ulicemi českých měst, teď však s rudými šátky,
a povolilas nemytým dělníkům, aby si hráli na vojáky ve zbrani,
a katolické rolníky sis koupila za třicet stříbrných panských polí,
a z ampliónů jsi prohlásila několik hlavních hříchů
— závist, nenávist, pýchu — za nejvyšší ctnosti, 
a kdy o pár let později jsem zahlédl u Wilsonova nádraží
pochodovat vojína Františka Šedu beze zbraně,
zato ale s černými výložkami a krvavými mozoly,
a viděl jsem též, jak narychlo sbitým barákem v Dolním Žďáru,
napůl cesty mezi Ostrovem nad Ohří a Jáchymovem,
procházela hraniční čára Rusáky zabraného území
(představ si to, kus mé vlasti, a já měl přísně zakázáno
tam nohou vkročit, a když jsem to na pár metrech ignoroval,
malý český člověk-udavač se ihned udýchaně postaral o to,
abych byl odveden pod českým samopalem na strážnici
a několik dlouhých hodin tam byl vyšetřován — Čechem!),
a z té zakázané strany do toho baráku sváželi k návštěvě
z uranové Rovnosti a Svornosti, a z uranového Bratrství,
české trestance-mukly, a mezi nimi mého dvacetiletého
na patnáct let odsouzeného kamaráda Jirku Mráze,
a to za třeskutě mrazivého ledna na otevřeném náklaďáku
a v dusném horkém létě v uzavřeném autobuse —
na to měli, na takovou zlomyslnou sviňárnu,
ty vymiškované mozky komunisticko-českých bachařů —
já jsem toho svědek, já tam dvakrát byl,
a to bylo ve stejném roce, kdy jsem v ulici Celetné
fyzicky pocítil hypnotickou přítomnost zla — protoplazmu zla:
uhrančivě na mě zírala ze zrůdně šedivé barvy
příruček marxisticko-leninského pseudo-učení …
 
Pro toto všechno snad, a ještě pro mnohem mnohem víc,
jsem už za mlada dokázal rozpoznat, kde zlo přebývá,
a kudy a jak vstupuje do strachem připravených českých hlav,
aby pak s jejich pomocí zaplavilo nejprve stověžaté město —
 
Věže prázdných chrámů — ruce nesepjaté
Okna zanedbaných domů — žití prázdné
Ruce potratných lékařů — životy zabité
Oči ustrašených rodičů — úcto uprchlá
Slova prodejných učitelů — mysli znásilněná
Projevy zrádných vůdců — činy zločinné
 
a z něho nakonec i celou českou zem —
 
Louky zaorané — vy broučci mrtví
Pole poprášená — ty půdo mrtvá
Lesy otrávené — vy ptáčci mrtví
Řeky znečištěné — vy ryby mrtvé
Chlévy zanedbané — vy dobytčata mrtvá
Obydlí ohlušená — ty lásko mrtvá
 
Prozraď mi tedy, jak ses dokázala osvobodit
od tolikerého všezničujícího zla? —
Odkud se v tobě vzala ta druhá síla,
ta nejprve námi zrazená a brzy nato jím potlačená
síla dobra? — že by těch několik studentů? —
Těch pár, jen na krátký čas spravedlivých,
zanedlouho však opět malověrně cynických? …
 
Ó ne, ne! Ta síla musela přijít zcela odjinud!
Jedině láska jejich matek to mohla být  —
anebo, ještě spíše, ta obava matek:
 „Bijí naše děti! Bijí naše děti!“…
 
Ale to jsi potom byla vlastně ty,
ty Země, naše Země!
Ty, která se přece ztělesňuješ v matkách! —
 
Ano, nic jiného nežli ty,
ty dobrá, veliká, mohutná Země!
Tvá barva byla přece
barvou všech velkých matek:
matky Kršny, matky Buddhy, matky Krista.
Ty modrobílá, vtělená do všech matek!
Museli jsme odletět až na měsíc,
abychom tě konečně mohli takto spatřit:
 
Vznášení modrobílé
V osamělosti nepředstavitelné
Prázdnotou černočernou
Vesmíru neohraničeného
 
Nyní konečně rozumíme těm několika citlivcům,
kterým ses tady už odedávna zjevovala;
a pokaždé jako nebeská královna,
a vždy nad pramenem své vody,
a se stěnou své skály za sebou …
 
Jako modrobílá nebeská královna —
 
Věži ze slonové kosti
Archo úmluvy
Bráno nebeská
Dome zlatý —
 
se slzami v očích varující nás před zkázou,
nabádající nás k pokání, k polepšení!
 
Ó zůstaň s námi! Neopouštěj nás!
 
— ora pro nobis pecatoribus et nunc et in hora mortis nostris
 
A oni se nadále modlí …
V pokoji zalitém bílým světlem …
Docela jiným směrem zahledění …
 
OM MANI PADME HUM
 
— — — — — — — — — 
Báseň MOTLITBA již byla nedávno otištěna  v časopise Čechoaustralan a
nyní bude 17. listopadu uvedena na internetovém vydání  I-senioru v kanadském Novém domově.
 
Přiložené fotografie z návštěvy Josefa Tomáše v České Třebové 25. 6. 2009 (restaurace Bohemia)

Josef Tomáš je úspěšný člověk,  technik, vysokoškolský učitel, po té i majitel vlastní firmy. Mimo to byl a stále je literárně aktivní, je autorem deseti básnických sbírek, také jako překladatel českých autorů zejména Josefa Holana a Jiřího Ortena do angličtiny, vydává (i u nás v Česku) knížky v perfektním českém jazyce, který si uchoval po padesátiletém exilu v Austrálii.  Trvale udržuje kontakt s Českotřebovským zpravodajem, mám od něho nejen některé knížky, ale také sbírku vánočních a novoročních australských přání, ve kterých ovšem chybí  ta naše česká zimní nálada.  Společně jsme připravili k vydání (na dálku) sbírku básní "Hříva", kterou  vydalo  díky finančnímu vkladu autora na přelomu století českotřebovské Městské muzeum. Jde o sbírku básní, věnovaných z Austrálie mamince, doplněnou fotografiemi Karla Aligera. V roce 1999 navštívil Josef Tomáš Českou Třebovou poprvé...
Více v článku "Čeština zakódovaná v srdci" - časopis  Čechoaustralan ZDE
Návštěva rodáka z Austrálie (1999)
Ve čtvrtek 6. května navštívil po mnoha letech opět naše město ing. Josef Tomáš , českotřebovský rodák, který po emigraci r. 1968 žije a pracuje v Melbourne v Austrálii.
"Narodil jsem se r. 1933 sice v porodnici v Poličce, ale od mala jsem žil v České Třebové - na Křibě a to až do roku 1946. Tatínek zde pracoval na nádražní poště a tak není divu, že jsem získal velmi vřelý vztah k mašinkám. Dodnes také např. sbírám jízdní řády České republiky, mám mnoho ročníků a to i nyní, když dlouhá léta působím daleko v cizině. Doma si je často otevřu a cestuji pak v nich po České republice… Potom jsem se s rodiči přestěhoval do Chocně, od roku 1952 pak studoval v Praze na technice. Oženil se a se svou manželkou - Slovenkou - se odstěhoval do Bratislavy. V roce 1968 jsem zvolil emigraci a tehdy dokonce legálně. Dostal jsem dokonce všechna tři nutná razítka - od zaměstnavatele, od strany a od odborů, odevzdal vojenskou knížku… Odjeli jsme nejdříve do Německa (tam jsme byli dva roky) pak na skok do Ameriky a dalších šest let v Německu, abychom nakonec zůstali v Austrálii - v Melbourne. Když se mě současní kolegové ptají, proč jsem nezůstal v Německu, tak jasně odpovídám: Čech se nemůže stát Němcem - mohu být Američan, Kanaďan, Australan, ale ne Němec… A tak jsem již 23 roků v Austrálii - Jsem strojní inženýr a pracoval jsem mnoho let jako profesor na strojní fakultě v Melbourne. "
Žil daleko od nás a přece na domov nezapomněl. Pro svou matku, se kterou se nemohl vídat, psal dopisy, které měly stále častěji charakter poezie. Josef Tomáš o tom vypráví: "Na maturitním vysvědčení jsem měl sice čtyřku z češtiny, ale to mě neodradilo, abych nezkusil verše pro maminku. Moje básničky mamince si přečetla také moje teta - učitelka češtiny, která mě poslala učebnice gramatiky… Pak jsem si mimo dopisů psal i pro sebe, pro zábavu, abych se to lépe naučil… Poezii mnoho lidí nečte, tu si píše člověk většinou pro sebe nebo pro zábavu… Při setkání s jednou mojí spolužačkou z Vysokého Mýta jsem dostal radu: "Měl bys psát především něco o domově!" Myslela tím spíš něco o Chocni nebo o Vysokém Mýtě. A tak jsem to zkusil. Nejsem zvyklý ráno dlouho spát, ráno ve čtyři vstávám a to byla právě doba pro mé veršování.. Postupně se mi začal vybavovat domov, ale nebyla to Choceň, ale především Česká Třebová a mládí prožité za války. Mnoho věcí je pravdivých a možná jsem si i něco přivymyslel. Postupně řádek přibývalo, až z toho vznikla ta moje malá sbírka. Poslal jsem ji pak "domů" do Třebové (spolužáku) Zdeňku Langovi - musel jsem se přece zeptal, jestli to vůbec za něco stojí…. Reference byly k mému překvapení příznivé a tak jsem dnes přijel navštívit rodné město, navštívit kamarády, a navíc bych chtěl realizovat myšlenku vydat tuto sbírku pro mé známé a kamarády v Čechách. Sbírce jsem dal jméno HŘÍVA - podle druhého jména pro Třebovské stěny, které se jako hradba jeví především při pohledu od Lanškrouna.."
Pan Tomáš do Třebové přijel na pozvání svého spolužáka Ing. Zdeňka Langa. Společně prošli Českou Třebovou, podívali se na školu, do které spolu chodili, kolem Kapounova mlýna ke kostelíčku sv. Kateřiny, na hřbitov i na Křib, kde Tomášovi bydleli na místě dnešního sídliště. Udělali také exkurzi v novém závodě Korado. Měl jsem možnost osobně se zúčastnit i krátkého posezení v restauraci "U Kaple", právě s výhledem na místa Tomášova mládí. Některé vzpomínky mám na diktafonu, jiné v písemné podobě. Vytvořily sbírku, kterou se díky společnému úsilí Ing. Tomáše a českotřebovského muzea podaří vydat tiskem ještě k letošnímu 90. výročí českotřebovského gymnázia. Navíc s ilustracemi Karla Tomše a fotografiemi Karla Aligera.  (mm)