ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUMNA PROSINEC 2018 |
30 let od úmrtí Jiřího PÁVKA (14.4. 1910 – 29.12. 1988), malíře a pedagoga
Obrazy Jiřího Pávka se vyznačují příznačnou barevností. Měl rád syté odstíny s převládající zelenou a modrou barvou a osobitým realistickým rukopisem. Věnoval se figurální tvorbě kompoziční, kresbě a malbě portrétní, malbě krajin, květin a zátiší. Své obrazy vystavoval v České Třebové, v Uherském Hradišti, ve Stockholmu, v Londýně, na výstavě soudobé kultury v Brně a na výstavě kreslířského kongresu v Praze. Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu se zaměstnáním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po válce se vrátil do rodného města České Třebové. Začínal na základní odborné škole, odkud byl přeřazen v roce 1952 na Vyšší průmyslovou školu železniční. Pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřené učňovské škole Na Skalce. Na uvedených školách vyučoval celé řadě předmětů. V našem městě si jej pamatujeme i jako výtvarníka, pověřeného propagační a slavnostní výzdobou. Podstatný vliv na jeho další život a uměleckou činnost měla dlouhotrvající nemoc. Ta způsobila, že v srpnu 1962 odešel do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo.
100 let od narození Josefa ŠVENKA (3.12. 1918 – 28.8. 1980 ), významného hudebníka a hudebního pedagoga
Od mládí miloval hudbu. Ovládal několik nástrojů, s místními kapelami hrál při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na tehdejším pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také vystudoval pražskou konzervatoř. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě. V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru slovenského Národního divadla. Na doporučení prof. Kouckého, u kterého na konzervatoři studoval, ale nakonec skončil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii. Později v orchestru působil ve funkci vedoucího této skupiny. Se Slovenskou filharmonií se rozloučil v roce 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů. Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana. Koncert se uskutečnil 16. ledna 1964 v našem městě. V České Třebové naposledy účinkoval 27. května 1976. Do kroniky pořadatelům tehdy napsal: „ Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v České Třebové, v městě s tak velkou kulturní tradicí a čilým muzikantským životem, s takovým a tak výborně vedeným orchestrem, jako je Orchestrální sdružení Smetana. Těším se, že v dohledné době opět přijdu mezi Vás a budu zase jedním z Vás. V upomínku na koncert, na který nikdy v životě nezapomenu“. Tehdy netušil, že to budou slova poslední. Zemřel náhle (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka. Jan Skalický
|