ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

NA  PROSINEC  2018

30 let od úmrtí Jiřího PÁVKA (14.4. 1910 – 29.12. 1988), malíře a pedagoga

Narodil se v České Třebové jako čtvrté a poslední dítě Františku a Boženě Pávkových. Měl ještě tři starší sestry. Otce, jako většinu místních obyvatel, živila dráha. Byl vlakvedoucím. Malý Jirka z páté třídy obecné chlapecké školy nastoupil studia na místní reálce. Výtvarné nadání mladého studenta zde okamžitě rozpoznal a následně všemožně podporoval profesor kreslení, akademický malíř František Bělský. Ten také doporučil rodičům, aby svého syna dali na umělecká studia. Po náročných přijímacích zkouškách byl přijat na Uměleckou průmyslovou školu do Prahy. V letech 1926 až 1932 zde studoval všeobecnou a speciální školu, obor figurální kreslení a figurální malbu kompoziční. K nejznámějším spolužákům patřili: hořický Roman Kocian – syn sochaře Q. Kociana, pozdější národní umělci Josef Brož, Dizider Milly, Ján Mudroch a zasloužilý umělec Rudolf Hanych ze Svratky. Ještě jako student uzavřel sňatek s Arnoštkou Šindlerovou, dcerou Arnošta Šindlera, strojníka elektrárny ČSD a Anežky Šindlerové z České Třebové.

Obrazy Jiřího Pávka se vyznačují příznačnou barevností. Měl rád syté odstíny s převládající zelenou a modrou barvou a osobitým realistickým rukopisem. Věnoval se figurální tvorbě kompoziční, kresbě a malbě portrétní, malbě krajin, květin a zátiší. Své obrazy vystavoval v České Třebové, v Uherském Hradišti, ve Stockholmu, v Londýně, na výstavě soudobé kultury v Brně a na výstavě kreslířského kongresu v Praze.

Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu se zaměstnáním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po válce se vrátil do rodného města České Třebové. Začínal na základní odborné škole, odkud byl přeřazen v roce 1952 na Vyšší průmyslovou školu železniční. Pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřené učňovské škole Na Skalce. Na uvedených školách vyučoval celé řadě předmětů. V našem městě si jej pamatujeme i jako výtvarníka, pověřeného propagační a slavnostní výzdobou. Podstatný vliv na jeho další život a uměleckou činnost měla dlouhotrvající nemoc. Ta způsobila, že v srpnu 1962 odešel do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo.

100 let od narození Josefa ŠVENKA (3.12. 1918 – 28.8. 1980 ),

významného hudebníka a hudebního pedagoga

Narodil se v dnešní Brožíkově ulici čp. 741 v České Třebové. Jeho otec Antonín Švenk pracoval jako natěrač na dráze. Josef se po základní škole vyučil lakýrníkem u fy František Jankovský v České Třebové. Během učení také absolvoval Živnostenskou pokračovací školu. Když jeho rodiče předčasně zemřeli, musel od svých čtrnácti let manuálně pracovat. Postupně byl zaměstnán u firmy Jankovský, v továrně na karoserie J. Sodomka ve Vysokém Mýtě, u fy Josef Štarman, chladící přístroje v České Třebové a na Správě dílen ČSD.

Od mládí miloval hudbu. Ovládal několik nástrojů, s místními kapelami hrál při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na tehdejším pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také vystudoval pražskou konzervatoř. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě. V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru slovenského Národního divadla. Na doporučení prof. Kouckého, u kterého na konzervatoři studoval, ale nakonec skončil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii. Později v orchestru působil ve funkci vedoucího této skupiny. Se Slovenskou filharmonií se rozloučil v roce 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů. Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana. Koncert se uskutečnil 16. ledna 1964 v našem městě. V České Třebové naposledy účinkoval 27. května 1976. Do kroniky pořadatelům tehdy napsal: „ Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v České Třebové, v městě s tak velkou kulturní tradicí a čilým muzikantským životem, s takovým a tak výborně vedeným orchestrem, jako je Orchestrální sdružení Smetana. Těším se, že v dohledné době opět přijdu mezi Vás a budu zase jedním z Vás. V upomínku na koncert, na který nikdy v životě nezapomenu“. Tehdy netušil, že to budou slova poslední. Zemřel náhle (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka.

                                                                                                                                                                   Jan Skalický