Několik otázek pro paní Soňu Červenou a klavíristu Karla Košárka

před lednovým koncertem Kruhu přátel hudby Česká Třebová


Soňa Červená

Jak Vaše směřování životem ovlivnil Váš tatínek a jak maminka?
S. Č. O svých rodičích nemohu psát ve zkratce. Přečtěte si to v mé biografii STÝSKÁNÍ ZAKÁZÁNO.
 
Váš pradědeček byl významným výrobcem hudebních nástrojů. Otec založil kabaret Červená sedma. Jaké na ně máte vzpomínky?
S. Č. Svého pradědečka Václava Červeného jsem, bohužel, nepoznala, zemřel mnoho roků před mým narozením. Ale vím, že to byl světový vynálezce hudebních nástrojů a velký vlastenec. Cítím k němu obdiv a vděk a cítím nad sebou jeho ochrannou ruku. Možná, že mi zanechal svou duši.
 
Jaká pro Vás byla léta po „Vítězném únoru“ u V + W?
S. Č. Voskovec a Werich byli moji první divadelní šéfové a za ty tři roky, co jsem u nich hrála DIVOTVORNÝ HRNEC, jsem se hodně naučila a poučila pro svou své další profese. O Vítězném únoru" psát nechci, abych ho, nedej Pánbůh, znovu nepřivolala.
 
Cítila jste rozdíl mezi publikem v Čechách, v Evropě nebo jinde ve světě?
S. Č. Ne.
 
Pochybujete o sobě ještě někdy?
S. Č. Odjakživa a vždycky.
 
Skutečně každé ráno doma skáčete na trampolíně?
S. Č. Na trampolíně už ne, ale ano, cvičím.
 
Jaký sport máte ráda?
S. Č. Sportovec nejsem.
 
Jste neustále pozitivně naladěna, nikdy si nestěžujete. Litujete něčeho nebo udělala byste něco ve svém životě jinak?
S. Č. Znovu připomínám STÝSKÁNÍ ZAKÁZÁNO, tam se vše dočtete. A v druhém díle nazvaném STÝSKÁNÍ ZAŽEHNÁNO.
 
Chtěla byste něco vzkázat českotřebovskému publiku?
S. Č. Těším se do České Třebové. Těšíte se na Červenou z Prahy a Hradce Králové?
 
  Karel Košárek

Koncertujete sólově častěji v České republice, nebo v zahraničí?
K. K. I když jsem měl v nedávné době možnost hrát ve Španělsku, Švýcarsku nebo Japonsku, převažují má koncertní vystoupení u nás v republice. A to jak koncerty s různými orchestry, v rozličných komorních uskupeních nebo sólových klavírních recitálech. 
 
Překvapilo Vás někdy někde obecenstvo neočekávanou reakcí?
K. K. Asi to ve zmíněném Švýcarsku předpokládali jsme, že tamní publikum bude spíše rezervovanější. Po doznění posledních tónů Gershwinovy Rapsódie v modrém jsem měl ale pocit, že hrajeme v Itálii nebo Španělsku.
 
Je rozdíl mezi doprovázením pěvkyně a doprovázením pěvce?
K. K. Není, nedá se to takto rozlišovat, velmi záleží na osobnosti toho kterého umělce. Spíš jsem získal dojem, že hodně záleží na tom, jestli dotyčný zpěvák hrál nebo hraje také na nějaký hudební nástroj.
 
Co Vás vedlo ke studiu klavírní hry ve Spojených státech?
K. K. Štěstí. V roce 1991 jsem byl osloven, zda bych se nezúčastnil přehrávky pro profesory z Jižní metodistické university v Dallasu. Asi se jim to moje hraní muselo líbit, protože to byl základ k tomu, abych se mohl přihlásit ke konkursu do speciálního studentsko-uměleckého programu. Roky studií v Americe mně daly hrozně moc, jak po stránce umělecké a profesionální, tak i osobní.
 
Co pro Vás znamená být členem Petrof Art Family?
K. K. Být ve společnosti skvělých muzikantů, a to nejen pianistů, a alespoň malinkým dílem přispět k propagaci a všeobecnému povědomí o skvělém výrobci klavírů, který i v této ekonomicky nelehké době dokázal a dokazuje, že ve svém oboru patří k tomu nejlepšímu nejen u nás, ale i ve světovém měřítku.
 
Děkuji za rozhovor.                                                                        Jaroslav Plocek
 

Koncert pěvkyně Soni Červené a klavíristy Karla Košárka se uskuteční ve čtvrtek 10. ledna 2019 od 19:00 hodin v českotřebovské Malé scéně.

 
Představujeme interprety

Soňa Červená – zpěv a umělecký přednes
Narodila se a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Tylova divadla v roli Cherubína (Mozart: Figarova svatba) a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. Účinkovala však také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha s Janem Werichem ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.
V roce 1958 přijala angažmá v Berlíně, nejprve ve Staatsoper Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezón rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech C. Monteverdiho, G. F. Händla a Ch. W. Glucka, za jehož Orfea byla již v roce 1961 vyznamenána titulem „komorní pěvkyně“. Stálá angažmá v Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí přinesla role z nejnáročnějších – od Azuceny (Verdi: Trubadúr), Ulriky (Verdi: Maškarní ples) a Amneris (Verdi: Aida) po Brangänu (Wagner: Tristan a Isolda), Herodias (Strauss: Salome) a Klytaimnestru (Strauss: Elektra) – a ovšem více než sto padesát repríz proslulé Carmen. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě, od Barcelony a Milána přes Paříž a Vídeň až po Amsterdam a Glyndebourne, v Americe pak od Los Angeles po Chicago.
Uměleckými partnery Soni Červené se stali Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson, spolupracovala s dirigenty světových jmen – např. s Herbertem von Karajanem a Rafaelem Kubelíkem, s vynikajícími režiséry Walterem Felsensteinem, Wielandem Wagnerem i Davidem Pountneym. Soustavný zájem o tvorbu dvacátého století ji vedl ke stále častější interpretaci skladeb A. Berga, I. Stravinského, B. Brittena, H. W. Henzeho, G. C. Menottiho, L. Nona a G. Ligetiho. Nepřestávala přitom prosazovat dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně v San Francisku, Wexfordu, Yorku, Frankfurtu, Lisabonu, Trevíru, Métách, Mnichově, Edinburghu, Ženevě, Bonnu, Darmstadtu, Bruselu, Paříži a v Berlíně. Pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos.
Po dovršení 2025 vystoupení ve 112 operních rolích, podruhé poctěna titulem „komorní pěvkyně“, se rozhodla operní scénu opustit. Před nabídkou profesury operního herectví v Tokiu však dala přednost pozvání do renomovaného činoherního divadla Thalia v Hamburku, kde začala spolupracovat s režisérem Robertem Wilsonem a hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem. V tomto novém angažmá vystoupila také v New Yorku, Hongkongu a Riu de Janeiro.
Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007), a v sezóně 2007/2008 nastudovala kromě vystoupení na koncertu k zahájení 125. sezony Národního divadla také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude....
Soňa Červená je autorkou tří biografií. Jde o její paměti Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno a knihu Můj Václav, která přibližuje osobnost Václava Červeného, jejího pradědečka.
Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.
 
Karel Košárek klavír
Vystudoval konzervatoř v Kroměříži a Akademii múzických umění v Praze. Svá studia zakončil v USA (SMU Dallas), kde získal diplom Artist Certificate a titul Master in Music. Obdržel ceny na mnoha mezinárodních soutěžích, je laureátem soutěže Walter Naumburg v New Yorku (1997).
Jeho nahrávky vydaly společnosti Supraphon, Hyperion, Etcetera, Naxos nebo Navona Records. Jeho první sólová nahrávka obsahovala skladby B. Smetany, B. Martinů, S. Barbera a G. Gershwina (vydal Radioservis v roce 2000). Roku 2005 nahrál spolu s uznávaným českým barytonistou Romanem Janálem CD Cigánské melodie – písňový recitál pro Supraphon. Ve spolupráci s houslistou Bohuslavem Matouškem a Českou filharmonií řízenou Christopherem Hogwoodem nahrál CD s koncertantními skladbami Bohuslava Martinů (vydal Hyperion v únoru 2008). Jeho dalšími nahrávkami jsou sólový recitál z klavírních skladeb B. Martinů pro Supraphon či Koncerty pro klavír a orchestr F. X. Duška s Pražským komorním orchestrem (Etcetera records 2008).
Spolupracuje také se zpěvačkou a herečkou Soňou Červenou.
V roce 2016 byla vydána kompletní nahrávka klavírních koncertů B. Martinů, na které se Košárek podílel interpretací 2. klavírního koncertu. V následujícím roce nahrál Brilantní rondo J. V. H. Voříška se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a komorní dílo pro klavír a smyčce P. Ebena s Kvartetem B. Martinů pro Supraphon. Koncertní vystoupení v následujících sezónách zavedou Karla Košárka mj. do japonské Ósaky (Čajkovskij: klavírní koncert b moll), na Festival B. Martinů, k sólovým koncertům s Filharmonií Hradec Králové (koncert Karla Jenkinse Quirk), Pardubickou komorní filharmonií (Martinů: Sinfonietta giocosa) nebo Filharmonií B. Martinů Zlín (Mozart: klavírní koncert C dur).    

Koncert pěvkyně Soni Červené a klavíristy Karla Košárka se uskuteční ve čtvrtek 10. ledna 2019 od 19:00 hodin v českotřebovské Malé scéně.