-
Soňa Červená
- Jak
Vaše směřování životem ovlivnil Váš tatínek a jak maminka?
- S. Č. O svých rodičích nemohu psát ve zkratce. Přečtěte si to v
mé biografii STÝSKÁNÍ ZAKÁZÁNO.
-
- Váš pradědeček byl
významným výrobcem hudebních nástrojů. Otec založil kabaret Červená
sedma. Jaké na ně máte vzpomínky?
- S. Č. Svého pradědečka Václava Červeného jsem, bohužel,
nepoznala, zemřel mnoho roků před mým narozením. Ale vím, že to byl
světový vynálezce hudebních nástrojů a velký vlastenec. Cítím k němu
obdiv a vděk a cítím nad sebou jeho ochrannou ruku. Možná, že mi
zanechal svou duši.
-
- Jaká pro Vás byla léta po
„Vítězném únoru“ u V + W?
- S. Č. Voskovec a Werich byli moji první divadelní šéfové a za ty
tři roky, co jsem u nich hrála DIVOTVORNÝ HRNEC, jsem se hodně naučila a
poučila pro svou – své
– další profese. O „Vítězném
únoru" psát nechci, abych ho, nedej Pánbůh, znovu nepřivolala.
-
- Cítila jste rozdíl mezi
publikem v Čechách, v Evropě nebo jinde ve světě?
- S. Č. Ne.
-
- Pochybujete o sobě ještě
někdy?
- S. Č. Odjakživa a vždycky.
-
- Skutečně každé ráno doma
skáčete na trampolíně?
- S. Č. Na trampolíně už ne, ale ano, cvičím.
-
- Jaký sport máte ráda?
- S. Č. Sportovec nejsem.
-
- Jste neustále pozitivně
naladěna, nikdy si nestěžujete. Litujete něčeho nebo udělala byste něco
ve svém životě jinak?
- S. Č. Znovu připomínám STÝSKÁNÍ ZAKÁZÁNO, tam se vše dočtete. A v
druhém díle nazvaném STÝSKÁNÍ ZAŽEHNÁNO.
-
- Chtěla byste něco vzkázat
českotřebovskému publiku?
- S. Č. Těším se do České Třebové. Těšíte se na Červenou z Prahy a
Hradce Králové?
-
-
Karel Košárek
-
Koncertujete sólově častěji v České republice, nebo v zahraničí?
- K. K. I když jsem měl v nedávné době možnost hrát ve Španělsku,
Švýcarsku nebo Japonsku, převažují má koncertní vystoupení u nás
v republice. A to jak koncerty s různými orchestry, v rozličných
komorních uskupeních nebo sólových klavírních recitálech.
-
- Překvapilo Vás někdy
někde obecenstvo neočekávanou reakcí?
- K. K. Asi to ve zmíněném Švýcarsku
– předpokládali jsme, že tamní
publikum bude spíše rezervovanější. Po doznění posledních tónů
Gershwinovy Rapsódie v modrém jsem měl ale pocit, že hrajeme v Itálii
nebo Španělsku.
-
- Je rozdíl mezi
doprovázením pěvkyně a doprovázením pěvce?
- K. K. Není, nedá se to takto rozlišovat, velmi záleží na
osobnosti toho kterého umělce. Spíš jsem získal dojem, že hodně záleží
na tom, jestli dotyčný zpěvák hrál nebo hraje také na nějaký hudební
nástroj.
-
- Co Vás vedlo ke studiu
klavírní hry ve Spojených státech?
- K. K. Štěstí. V roce 1991 jsem byl osloven, zda bych se
nezúčastnil přehrávky pro profesory z Jižní metodistické university
v Dallasu. Asi se jim to moje hraní muselo líbit, protože to byl základ
k tomu, abych se mohl přihlásit ke konkursu do speciálního
studentsko-uměleckého programu. Roky studií v Americe mně daly hrozně
moc, jak po stránce umělecké a profesionální, tak i osobní.
-
- Co pro Vás znamená být
členem Petrof Art Family?
- K. K. Být ve společnosti skvělých muzikantů, a to nejen pianistů,
a alespoň malinkým dílem přispět k propagaci a všeobecnému povědomí o
skvělém výrobci klavírů, který i v této ekonomicky nelehké době dokázal
a dokazuje, že ve svém oboru patří k tomu nejlepšímu nejen u nás, ale i
ve světovém měřítku.
-
- Děkuji za rozhovor.
Jaroslav
Plocek
-
-
Koncert pěvkyně Soni Červené a klavíristy Karla Košárka
se uskuteční ve čtvrtek 10. ledna 2019 od 19:00 hodin v českotřebovské
Malé scéně.
-
-
Představujeme interprety
-
Soňa Červená
– zpěv a umělecký přednes
-
 Narodila
se a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně.
Od roku 1954 hostovala na scéně Tylova divadla v roli Cherubína (Mozart:
Figarova svatba) a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako
Carmen. Účinkovala však také v činoherních a muzikálových
představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha s Janem Werichem ve
slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.
V roce 1958 přijala angažmá v Berlíně, nejprve ve Staatsoper Unter den
Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi
operních sezón rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech C.
Monteverdiho, G. F. Händla a Ch. W. Glucka, za jehož Orfea byla již v
roce 1961 vyznamenána titulem „komorní pěvkyně“. Stálá angažmá v
Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí
přinesla role z nejnáročnějších – od Azuceny (Verdi: Trubadúr),
Ulriky (Verdi: Maškarní ples) a Amneris (Verdi: Aida) po
Brangänu (Wagner: Tristan a Isolda), Herodias (Strauss: Salome)
a Klytaimnestru (Strauss: Elektra) – a ovšem více než sto
padesát repríz proslulé Carmen. Současně hostovala v
desítkách dalších rolí po celé západní Evropě, od Barcelony a Milána
přes Paříž a Vídeň až po Amsterdam a Glyndebourne, v Americe pak od Los
Angeles po Chicago.
Uměleckými partnery Soni Červené se stali Mario del Monaco, Franco
Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson, spolupracovala s dirigenty
světových jmen – např. s Herbertem von Karajanem a Rafaelem Kubelíkem, s
vynikajícími režiséry Walterem Felsensteinem, Wielandem Wagnerem i
Davidem Pountneym. Soustavný zájem o tvorbu dvacátého století ji
vedl ke stále častější interpretaci skladeb A. Berga, I. Stravinského,
B. Brittena, H. W. Henzeho, G. C. Menottiho, L. Nona a G. Ligetiho.
Nepřestávala přitom prosazovat dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její
pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník
zmizelého) zpívala postupně v San Francisku, Wexfordu, Yorku,
Frankfurtu, Lisabonu, Trevíru, Métách, Mnichově, Edinburghu, Ženevě,
Bonnu, Darmstadtu, Bruselu, Paříži a v Berlíně. Pro frankfurtskou operu
a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu
Věc Makropulos.
Po
dovršení 2025 vystoupení ve 112 operních rolích, podruhé poctěna titulem
„komorní pěvkyně“, se rozhodla operní scénu opustit. Před nabídkou
profesury operního herectví v Tokiu však dala přednost pozvání do
renomovaného činoherního divadla Thalia v Hamburku, kde začala
spolupracovat s režisérem Robertem Wilsonem a hudebníky Tomem Waitsem a
Lou Reedem. V tomto novém angažmá vystoupila také v New Yorku, Hongkongu
a Riu de Janeiro.
Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické
pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud
(2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy
Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007), a v sezóně
2007/2008 nastudovala kromě vystoupení na koncertu k zahájení 125.
sezony Národního divadla také ústřední roli ve světové premiéře
opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude....
Soňa Červená je autorkou tří biografií. Jde o její paměti
Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno a knihu Můj Václav,
která přibližuje osobnost Václava Červeného, jejího pradědečka.
Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii
Marty ve Věci Makropulos.
-
-
Karel Košárek
–
klavír
-
 Vystudoval
konzervatoř v Kroměříži a Akademii múzických umění v Praze. Svá studia
zakončil v USA (SMU Dallas), kde získal diplom Artist Certificate a
titul Master in Music. Obdržel ceny na mnoha mezinárodních soutěžích, je
laureátem soutěže Walter Naumburg v New Yorku (1997).
- Jeho nahrávky vydaly společnosti Supraphon, Hyperion, Etcetera,
Naxos nebo Navona Records. Jeho první sólová nahrávka obsahovala skladby
B. Smetany, B. Martinů, S. Barbera a G. Gershwina (vydal Radioservis
v roce 2000). Roku 2005 nahrál spolu s uznávaným českým barytonistou
Romanem Janálem CD Cigánské melodie – písňový recitál
pro Supraphon. Ve spolupráci s houslistou Bohuslavem Matouškem a Českou
filharmonií řízenou Christopherem Hogwoodem nahrál CD s koncertantními
skladbami Bohuslava Martinů (vydal Hyperion v únoru 2008). Jeho dalšími
nahrávkami jsou sólový recitál z klavírních skladeb B. Martinů pro
Supraphon či Koncerty pro klavír a orchestr F. X. Duška s Pražským
komorním orchestrem (Etcetera records 2008).
- Spolupracuje také se zpěvačkou a herečkou Soňou Červenou.
- V roce 2016 byla vydána kompletní nahrávka klavírních koncertů B.
Martinů, na které se Košárek podílel interpretací 2. klavírního
koncertu. V následujícím roce nahrál Brilantní rondo J. V. H.
Voříška se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a komorní dílo pro
klavír a smyčce P. Ebena s Kvartetem B. Martinů pro Supraphon. Koncertní
vystoupení v následujících sezónách zavedou Karla Košárka mj. do
japonské Ósaky (Čajkovskij: klavírní koncert b moll), na Festival B.
Martinů, k sólovým koncertům s Filharmonií Hradec Králové (koncert Karla
Jenkinse Quirk), Pardubickou komorní filharmonií (Martinů:
Sinfonietta giocosa) nebo Filharmonií B. Martinů Zlín (Mozart:
klavírní koncert C dur).
Koncert pěvkyně Soni Červené a klavíristy Karla Košárka se
uskuteční ve čtvrtek 10. ledna 2019 od 19:00 hodin v českotřebovské Malé
scéně.
|