ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM NA ÚNOR 2018

85 let od narození a 20 let od úmrtí Prof. PhDr. Vladimíra KOSTŘICI, DrSc. (21.2. 1933 – 21.7. 1998)
Přestože se v našem městě nenarodil, město si velice oblíbil a strávil zde více než čtyřicet let. Narodil se v Petrovicích u Karviné, dětství a mládí prožil v Hranicích na Moravě. Zde také absolvoval obecnou školu a gymnázium. Po maturitě odešel studovat na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého do Olomouce, obor čeština – ruština. Protože se během studia hlavně zajímal o ruskou literaturu 19. století, využil možnosti studovat pouze odbornou ruštinu. Na fakultě se také seznámil se svou budoucí manželkou Janou, rodilou Třebovačkou, která studovala v témže ročníku. Po studiích učil na několika středních školách, v šedesátých letech působil na Pedagogickém institutu v Pardubicích. Díky jeho vytrvalému zájmu o ruskou literaturu přišla ve druhé polovině 60. let z olomoucké filozofické fakulty nabídka, aby působil na tamní katedře rusistiky. Jako vysokoškolský pedagog zde působil od roku 1968. V odborných kruzích byl oceňován jako významný, zároveň však skromný vědec, znalec ruské klasické literatury a dějin česko – ruských literárních vztahů. Vedle knižních monografií napsal více než 400 studií, článků a recenzí a redigoval 25 vědeckých publikací. Na univerzitě také krátce zastával post prorektora a byl též vedoucím katedry slavistiky.
Dr.Vladimír Kostřica byl i velice dobrým sportovcem. Od žákovských let hrál aktivně fotbal za Spartak Hranice, dokonce v osmnácti letech dostal nabídku od prvoligového týmu Vítkovic, aby šel hrát za jejich A mužstvo. To však již nebylo možné skloubit se studiem. Po celý život se také věnoval kondičnímu běhu, nebo rád chodil na dlouhé vycházky do přírody.

75 let od tragické smrti letce hrdiny Miloslava ŠTUSÁKA (14.3. 1911 – 27.2. 1943)
Narodil se v českotřebovské čtvrti U kostelíčka v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole odešel v roce 1927 do Bratislavy na státní školu pro výchovu učitelů. Jako absolvent školy působil na různých slovenských školách. V roce 1936 nastoupil povinnou vojenskou službu. V tomto období absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a obdržel hodnost poručíka – letce. V civilu se opět věnoval pedagogické činnosti. Učil ve Zvolenu a potom v Bratislavě. Když došlo k rozbití republiky, odešel přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko, Sýrii a Alžír do Francie. Po vojenské přísaze, kterou složil v československém vojenském táboře v Agde jej převeleli k 1. letecké skupině pod vedením štkp. Schejbala. Zde se přecvičoval na francouzskou leteckou techniku (letouny MS – 230 a MS – 406) až do kapitulace Francie. V polovině roku 1940 odjel anglickou lodí z přístavu Bardeaux do Anglie. Zde vystřídal řadu vojenských základen, až byl převelen k 313. československé stíhací peruti RAF. Jejím úkolem byla bojová činnost, která spočívala v hlídkování nad konvoji v Kanále, doprovod bombardérů nad územím nepřítele a hlídkování nad Anglií. V osudný den 27. února 1943 doprovázela jeho 313. peruť anglické bombardéry k německé námořní základně v Brestu. Na zpáteční cestě byly letouny napadeny německými stihači. Stroj Miloslava Štusáka byl těžce poškozen. Když posádka opouštěla letadlo, mělo výšku asi 100 metrů. Než se M. Štusákovi otevřel padák, zabil se prudkým nárazem o vodní hladinu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Miloslav Štusák je vzpomenut na panelu 121 v památníku letců Runnymede v Anglii. Za bojovou činnost byl také vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

145 let od narození Karla VEJRYCHA (2.2. 1873 – 25.8. 1930), významného pianisty a hudebního pedagoga
Byl nejstarší ze tří dětí Rudolfa a Josefy Vejrychových. Narodil se v Kolíně nad Labem. Po nedokončených studiích na českém gymnáziu ve Štěpánské ulici (již jako Pražák ze Žižkova) absolvoval klavírní oddělení pražské konzervatoře u prof. Josefa Jiránka. Hudební vzdělání si ještě rozšířil na školách v Německu a Francii. Za studií si přivydělával jako učitel klavíru v rodině knížete Lobkovice, který v letním prázdninovém čase pobýval na zámku v Košťanech u Teplic. Absolvoval také úspěšné koncertní turné po Evropě. V roce 1899 se oženil s Bělou Prokůpkovou, s níž měl tři dcery – Libuši, Elišku (zvanou Ičku) a Evu.
Po studiích soukromě učil a koncertoval. V letech 1903 až 1911 vyučoval hře na klavír na konzervatoři v Kišiněvě v dnešní Moldávii. Zde zatoužil po tolstojovském způsobu života a také po Čechách. Z úspěšného pedagoga se stal kozlovský sedlák na plný úvazek. Do té doby do Kozlova jezdil pouze o prázdninách. S elánem se dal do práce na přístavbě statku, který před tím zakoupil od pana Sitaře, řečeného Pecháčka a na vlastních polích. Z té doby je také sgrafito Žnečka ve štítě statku (autor Max Švabinský). Začal být činný i v hospodářské politice. Byl členem výkonného výboru agrární strany v pražské centrále, jako člen okresního výboru v Litomyšli se zasloužil o stavbu silnice z České Třebové do Kozlova. K těmto funkcím měl všechny předpoklady – široký světový rozhled a znalost pěti jazyků. Na podzim v roce 1927 utrpěl mozkovou mrtvici, nemohl číst a psát, špatně mluvil. Rodina musela hospodářskou část statku prodat a přestěhovali se do Prahy. Do Kozlova přijížděl jen na léto. V milovaném Kozlově také zemřel a je pochován na místním hřbitůvku v rodinném hrobě.
Jan Skalický
Zdenka Novotná (*9.2.1933 + 21.9.2017)
Učitelka, která věnovala život esperantu , pracovala v katolické sekci Českého esperantského svazu.
Mgr. Zdena Novotná se narodila 9. února 1933 v Piešťanech. Její otec byl vojenským letcem. Po odtržení Slovenska v roce 1939 se vrátil i s rodinou na Moravu. Po vážném onemocnění matky se Zdena starala o tři mladší sourozence. Rodina Novotných bydlela v Opatově, kde Zdena získala učitelské místo. Po odstěhování do České Třebové v roce 1932 se díky přátelství s Cilkou Kotyzovou začala věnovat esperantu. V této zálibě se věnuje dodnes. Jde především o vyučování esperanta, hlavně pro školní děti. Od roku 1995 Zdena Novotná vedla zájezdy školní mládeže (mluvící esperantem) do ciziny, tím propagovala naše město, Českou republiku a naši kulturu. Navštívili Francii, Anglii, Itálii, Belgii, Maďarsko, Polsko a také Litvu. Společně s polskými dětmi pořádá pravidelné výměnné zájezdy. Při zájmové činnosti mládeže se věnuje i lidovým tradicím a tancům. Ve vypůjčených krojích regionu Červený Kostelec se společně se skupinou děvčat zúčastnila nejrůznějších festivalů a slavností. Předváděli staré zvyky, tance a lidové písničky. S děvčaty vystupovala také na esperantských akcích v České Třebové a okolních městech, také v našem Domově důchodců. Účastní se akcí pořádaných zdejším esperantským sdružením, ale esperantisty v jiných městech. Zdena Novotná také aktivně pracovala v sekci esperantistů - invalidů a v katolické sekci Českého esperantského svazu a v českotřebovském esperantském kroužku Amikeco, byla aktivní členkou MO KDU-ČSL. Zemřela uprostřed práce 21. září 2017.