|
Ochrana zeleně 1969 - 2018. Jsou rozdíly velké? |
|
|
|
Dostal se mi do rukou časopis Ochrana přírody 2/1970 s vloženou přílohou "Ochranářský průzkum" č. 1 téhož ročníku) , kde hraje Česká Třebová docela důležitou roli. Jde o více než dvoustránkový příspěvek Pavla Kováře, tehdy ještě studenta českotřebovského gymnázia, na téma "Jsou drobné devastace krajiny nevyhnutelné?". V příspěvku autor upozorňuje na několik zásahů poškozujících krajinu v okolí našeho města a klade si otázku, kdo vlastně odpovídá za často zbytečné, ale běžně se vyskytující nedostatky. Zaměřil se na několik lokalit, které zde Třebovákům připomenu. Můžeme si porovnat, jak vypadají dnes po téměř 50 letech.
2. Semanínský Borek zaplněný odpadky a zničená lokalita díky vojenským (i nevojenským) vozidlům. Rybníčky dávno zlikvidovány, část lesních porostů se změnila v paseky nebo v nové monokulturní výsadby, množství odpadu ze sousedního sídliště narostlo včetně vraků aut. 3. Zavážka odpadky zohyzďuje údolí nad pivovarskými rybníčky ve velkém po celé délce silnice bez pokusů o rekultivaci. Zavážkou se zakrývala i aktivní půda důležitá po chráněné stromořadí starých lip. Původní koryto potoka spojujícího rybníčky, lemovaného starými olšemi, bylo po celé délce zasypáno. Voda pak prosakovala mezi hnijícími odpadky a spojila se s vodou z Křivolického potoka napájejícího městské koupaliště. Po revitalizaci mikropovodí do podoby polderů v 90. letech zbyla jen část volného prostoru, ostatní území zastavěno s okolními oploceným plochami k parkování. 4. Likvidace rybníčku a mokřadu se skupinou stromů na cestě k bývalému hangáru, v té době již seniku státního statku. Dnes stěží nalezitelné ve scelených polnostech.
6. Nově budované "Náměstí míru". Při jeho úpravě bylo dle projektu vykáceno několik starých lip a jasanů, které zde mohly růst i nadále, což bylo jistě i hospodářsky rentabilnější než vysazovat a ošetřovat nové stromky, na jejichž funkci bylo třeba čekat mnoho let. (Paradoxně byly v roce 2015 prezentovány další studie úprav tohoto prostoru, které měly zdejší zeleň opět zlikvidovat!) (Foto: Vorlovy krávy na Novém náměstí, 1966)
7. Velké zastavení autor věnuje sobecké snaze po využití přírodních
krás v tehdy budovaném rekreačním středisku "Presy" v Malém Přívratu.
Ze staré hospody se stala po roce 1968 restaurace s tanečním
sálem a dolní (největší rybník) přívratské soustavy měl být změněn v
moderní koupaliště. Začalo se s bagrováním bahnitého dna a na březích
se kupily hromady
Foto: Hostinec Presy v Malém Přívratu před několika lety, nyní je to již úplná ruina... ----------------------------------------------------- Autora článku Pavla Kováře jsem kontaktoval a požádal o stručné vyjádření, o jeho názor na stejnou problematiku dnes, téměř po 50 letech. Místo studenta gymnázia se ovšem ptám vysokoškolského profesora, bývalého děkana Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který je v oboru krajinná ekologie, botanika apod. jako doma.... Jak byl tvůj článek v časopise tehdy ve Třebové přijat, byl nějaký ohlas?
Jedním z tvých úkolů jako odborníka je provádět opakovaný srovnávací průzkum studovaných lokalit. Jak by dopadlo srovnání alespoň některých míst, kterým jsi se tenkrát jako student věnoval? Je zde nějaký pozitivní posun? Je fakt, že dosti detailní dlouhodobé výzkumy změn na fixovaných, zejména post-industriálních plochách jako jsou např. chvaletická rudní odkaliště, s kolegy vedeme (jedná se o procesy chemických proměn v sondážních profilech, tvorbu krust, která "vrací" spontánní vývoj vegetace zpět, osidlování novou faunou a flórou - prostě odhalování kauzalit). Míst, zmíněných v mé popularizační "prvotině" u Č. Třebové se nic z toho netýká, ale ke zběžnému ohodnocení by mohlo stačit ta místa navštívit a učinit celkem zběžnou srovnávací prospekci stavu, ať už vegetace nebo toho, co se tam dá vidět teď. Při mých pobytech ve Třebové je mi takřka na dotek blízko současná zeleň Nového náměstí, na kterou se dívám ze třetího patra. Za víc jak půlstoletí vznikla zásahem lidské ruky a nemám důvod ji hanět, naopak - dnes vytváří příjemné mikroklima a nabízí uklidňující pohledy z oken paneláků, hlavně těch, co mají okna výhradně na stranu po většinu dne osluněnou. Patřím k těm, kteří se podepsali do knihy na městské muzejní výstavě soutěžních studií pro úpravu prostoru (2015) ve smyslu zachovat maximum možného z výsadeb. Nejsem ale fundamentalista, přerostlé pionýrské dřeviny s vyšší lámavostí větví jako jsou třeba břízy anebo hodně vysoké konifery s křehkým dřevem, které hrozí pádem při extrémních větrných epizodách bych oželel při vhodné náhradní dosadbě. Kvalitní údržbu a citlivé komponování různověkých skupin parkový dendrolog určitě podpoří a ocení.
Dnes je pro ochranu přírody legislativa, kterou lze těžko s rokem 1970 srovnávat, je i jiná politická situace. Posuzuje se tzv. EIA, existují vlivné instituce, jako je Agentura ochrany přírody a krajiny. Občané mají někdy dojem právě opačný, předpisy nás stále více svazují. Nechráníme něco zbytečně, neházíme tím všem "spoustu klacků pod nohy"? Něco vybudovat nebo změnit dnes znamená velkou papírovou válku. Máme sice různé grantové programy, ale podmínky pro jejich využití jsou tak přísné a specifické, že řada žadatelů neuspěje. Nebo znamenají velké zdržení. Je to tak všude na světě? Legislativa jako celek je "dík" tvořivosti nových a nových členů parlamentu přebujelá. Základní zákon promlouvající do ochrany přírody a krajiny plus územního plánování, tzv. "stočtrnáctka", byl bezesporu po r. 1989 značným pokrokem, od té doby víckrát novelizován, ale územního rozvoje se dotýká řada dalších zákonů - stavební, o půdě ad. A to tak, že jejich vzájemné diskrepance jsou někdy takřka neřešitelné a zákonitě zdržují (těším se, až se najde politická strana s programem funkční redukce legislativy). Jako člen Rady AOPK ČR bývám svědkem diskusí na nejrůznější koncepční témata, Rada má vskutku pestré složení (nalezitelno na internetu) - od bývalých nebo současných politiků různé orientace přes ekonomy, zástupce Svazu měst a obcí nebo orgánů Evropské komise přes šéfy chráněných území až po nás 2-3 lidi z akademické sféry. Stačí ovšem vždy další volby po uplynutí několika málo roků a zamíchání mocenskými skupinami zruší veškerou koncepční práci k dlouhodobějšímu horizontu. Obrat je pak většinou doprovázen přeskupením priorit a složitějšími byrokratickými formuláři s potřebou mnoha razítek, ať už se jedná o povolování, doporučování, grantové návrhy, vykazování útraty v jednotlivých finančních kategoriích atd. Faktem je, mluvím-li s kolegy třeba z holandské výzkumné agentury Alterra nebo z jednotlivých národních odnoží asociace International Association of Landscape Ecology, stěžují si na byrokratizaci, ale pak zblízka vidím, že přece jen mohou pracovat jednodušeji a přímočařeji, většinou bez typicky českých "bočních tlaků". Pro stesky lidí žijících v realitě "terénu" mám proto pochopení, člověk zakouší sám na sobě bezmocnost vůči trendu "úředního teroru" podporovaného síťovými technologiemi. Ptal se Milan Mikolecký P. S. Díry v legislativě se ovšem vždy najdou - zatímco získat povolení na skácení jednoho objektivně překážejícího stromu je nadlidský výkon, tak 10 let staré fotografie ukazují "obětovanou" alej topolů ve Vilách a vykácenou parcelu s krásnými stromy uprostřed Bezděkova. Takže ta ochrana zeleně je dost "specifická"....
Foto: Pavel Kovář + archiv Martina Šebely a Českotřebovského zpravodaje |
1. Těžební prostor místní cihelny, kde se koncem 60. let přestalo
těžit. Nikdo se nesnažil devastované plochy rekultivovat, o obnovu
vegetace se postarala příroda sama, dnes je většina prostoru překryta
novou zástavbou. (Fotografie Hliníku z r. 1995, foto Martin
Šebela)
5. Likvidace vegetace jedné velké lokality s vegetací bledule jarní v
údolí Za horama". Uprostřed koberce bílých květů se stavěly nové
chaty... V současnosti zbytkové úseky se vzrostlými stromy prokáceny,
příjezdové komunikace k přebudovaným chatám, místy s bazény,
rozšířeny.
žlutého jílu, rybník začal nabývat tvaru obdélníka.
Spor s místními obyvateli se tehdy vyhrotil natolik, že veškerá
činnost byla zastavena. Nebylo pak ovšem nikoho, kdo by dal rybník do
původního stavu, rekreanti se tedy koupali v nedokonalém "polotovaru".
Přitom veškerý odpad z restaurace prosakoval právě do tohoto rybníka.
V současnosti rybniční soustava patří rybářské organizaci, koupání je
zakázáno, pobřežní partie kdysi využité k slunění rekreantů zarostly
náletovými dřevinami. 
Kupodivu 
