-
Narodil se 15.
prosince 1919 v České Třebové, kde odmaturoval a začal sportovat na
hřišti gymnázia a v Sokole. Nejprve jako lehký atlet a lyžař, později
se věnoval Horské službě a volejbalu, a to v době, kdy českotřebovské
mužstvo hrálo v lize. V obýváku jeho rodičů viselo mnoho čestných
uznání a diplomů, knihovnu zdobila busta Miroslava Tyrše, několik
pohárů, medailí a dalších cen za vítězství. V osmnácti letech zastával
funkci náčelníka českotřebovského Sokola. Stal se nejmladším
náčelníkem v celé republice.
-
Po maturitě odjel
do Prahy a začal studovat tělovýchovu na Karlově univerzitě. Nedostal
ubytování v koleji, takže bydlel v soukromí, a to bylo jeho štěstí. V
roce 1939 se zúčastnil posledního rozloučení s medikem Janem
Opletalem. Pohřební průvod studentů se změnil v demonstraci. Rozzuření
nacisté zastavili s náklaďáky před Masarykovou kolejí, vyhnali její
obyvatele z pokojů, studenty zatkli a odvezli do koncentračních
táborů. Následně Němci zavřeli všechny české vysoké školy. Rudolf
Paula se vrátil domů a nastoupil jako správný Třebovák na dráhu. Po
čase byl totálně nasazen do Německa. Sloužil u německé dráhy v Sanden
u Wilhelmshafenu. Jeho maminka plakala při každém náletu, kterých
Wilhelmshafen utržil nepočítaně.
-
Rozbombardované
nádraží i baráky, v nichž nasazení Češi bydleli, a spousta mrtvých
způsobilo zmatek v pořádku německých úřadů. Rudolf situace využil a ze
Sanden zmizel. Vydal se na cestu domů. Nejprve jel vlakem až ke zcela
rozbombardovaným kolejím. Pokračoval pěšky. Po více než 14 dnech
dorazil na Farářství a zazvonil. Dveře otevřela maminka. Lekla se
špinavého a zarostlého - dnes bychom řekli bezdomovce - a rychle dveře
přibouchla.
-
"Nemohl bych se u
vás trochu umýt a napít vody, dva dny jsem nic nejedl," prosil Rudolf
za dveřmi, aniž by řekl, kdo je.
-
Maminka ho poznala
po hlase.
-
"Růdo, kde ses tu
vzal?" Její radost nebrala konce. Ale do konce války zbýval více než
rok. Jak zajistit, aby syn nemusel zpět do Německa? Pomohl lékař všech
třebovských nádražáků, MUDr. Štěpánek: prohlédl mladého muže, rozhodl,
že nejvhodnější diagnózou bude tuberkulóza, a poslal ho do ústavu, v
němž se tato nemoc léčila.
-
Po válce se Rudolf
oženil, narodil se mu syn Ivan a na studie už nebylo ani pomyšlení.
Také byl zvolen náčelníkem českotřebovského Sokola, který patřila do
Župy Pippichovy. V májovém průvodu, v němž vedl Sokoly, pochodoval po
jeho boku malý Ivánek. Jeho babička vyprávěla, jak se Ivánkovi
pochodování zalíbilo a chtěl ho opakovat každý den: "Abych mu udělala
radost, chodili jsme spolu na každý pohřeb," a Ivan statečně
pochodoval do kopce na hřbitov...
-
Po čase byl Rudolf
Paula přeložen na dráhu do pohraničního Šumperka. Sportovat nepřestal.
Spolu se Svatíkem Švábem a dalšími přáteli založil v Šumperku
Sportovní školu, z níž vycházel výkvět československého sportu.
Věnoval se zejména malým gymnastům, mezi něž chodila cvičit jeho dcera
Miloslava, které říkával Mikulko. Později se stala vítězkou
Vysokoškolských her v Praze a cvičila v družstvu s Věrou Čáslavskou.
Po promoci na UK byla vyslána jako trenérka do Teheránu. Připravovala
íránské družstvo na Středoasijské olympijské hry. Současně se u svého
známého Japonce učila prostřednictvím angličtiny persky. V Teheránu se
seznámila se svým nynějším manželem, s nímž po pádu vlády Rézy
Páhlavího odešla do Německa a celý život trénovala gymnastky v Ulmu.
Její starší dcera Dana se stala mistryní Německa ve cvičení na
kladině, mladší dcera Martina vynikala jako mistryně Německa ve
skocích na trampolíně.
-
Ale vraťme se k
Rudolfu Paulovi. Poslední roky svého života se věnoval nejen malým
gymnastům, ale i jako brigádník výstavbě lanovky na Červenohorské
Sedlo v Jeseníkách. Tato namáhavá práce mu způsobila první infarkt a
posléze i druhý a konečný třetí. Zesnul v roce 1971. Na kremaci stálo
čestnou stráž u rakve šest kolegů z Horské služby v červených svetrech
a byl vyhlášen Memoriál Rudolfa Pauly, určený nejmladším gymnastům.
Cvičí se nepřetržitě dodnes. Letos předávaly ceny dcera Miloslava
Paulová-Nolte a vnučka Monika Paulová, která pracuje na úřadu města
Šumperka jako vedoucí odboru památkové péče.
-
EVA HANYKOVÁ, KARLOVY VARY
