-
 Začátkem
prosince 2017 vydalo brněnské Kartuziánské nakladatelství knihu
českotřebovského autora Jana Peringera s názvem JEHO PRVNÍ NÁVRAT. Jako
ve svých předcházejících knihách vypráví autor svým osobitým způsobem
příběh sice smyšlený, ale se všemi atributy reálného světa a české
současnosti. Neobvyklý host přichází do Prahy jako tisíce jiných
návštěvníků naší země, nenápadný a téměř nepovšimnutý. Avšak hned po
jeho příletu na pražské letiště se začínají dít neobvyklé věci, které
vzbudí pozornost instituce, jež má ze své podstaty povinnost dbát o
bezpečnost našich obyvatel. Brzy však zjišťuje, že to s ním nebude mít
zrovna lehké. Tato výjimečná osobnost postupně získává přátelství, obdiv
a úctu těch, kteří s ním přijdou do styku a mají příležitost jej poznat.
-
Na odhalení, kdo je
tou mimořádně pozoruhodnou osobností, si musí čtenář počkat téměř na
samý konec knihy. Nemusí však litovat, ta krásná nejistota je kořením
čtenářského zážitku. Kniha má 225 stran. Je napsaná pěknou češtinou a je
velmi čtivá. Čtenáři nebudou litovat, že si ji pořídili. Zatím jsem ji v
českotřebovském knihkupectví nenašel, ale je k zakoupení na internetu za
128 - 170 Kč.
-
Knížka "Jeho první
návrat" není prvním titulem Jana Peringera, který v jednom z nedávných
ročníků Českotřebovského zpravodaje také zajistil jeho úvodníky "na
míru", určené pro jednotlivé měsíce roku. První vydanou knihou Jana
Peringera byl již v roce 2003 soubor 18 povídek s názvem "Vynikajících
vzorů není nikdy dost". „Publikace vznikla vlastně jako dárek od
našich dětí k mým 75. narozeninám, pouze v omezeném nákladu pro okruh
našich nejbližších, ve vydavatelství jejich přátel ve Znojmě. Knížku
jsem dostal na stůl vedle narozeninového dortu. Znovu vyšla kniha o sedm
let později v rozšířeném vydání pro veřejnost s 25 povídkami na 144
stranách v nakladatelství OFTIS Ústí nad Orlicí," říká Jan Peringer.
Její slavnostní křest se konal 8. září 2010 v kavárničce U Tygra. U
tohoto titulu však nezůstalo, následovaly další povídkové knihy.
-
V roce 2014 pak Jan
Peringer vydal knihu "Cesta do ráje na zemi", dotýkající se s
jemnou ironií současného života. O rok později (2015) pak spatřila
světlo světa další kniha povídek - detektivka bez mrtvoly „2x vrchní
inspektor Pravítko“ a fantasy „Denis". V prvních
dvou povídkách autor představil geniálního českého detektiva Josefa
Pravítka, který nezůstane ani o píď za věhlasnými zahraničními kolegy,
jak je známe z prací světových spisovatelů detektivek. V povídce
„Denis“ se autor s lehkým humorem a ironií zabývá myšlenkou, zda
setkání s mimozemskou civilizací může být pro nás tím největším štěstím.
Kde bereš nápady, témata?
Čtu, koukám kolem sebe,
přemýšlím a vymýšlím. Opisuji od života. Nedovedeš si představit, kolik
zajímavostí ti přinese na míse až na stůl.
Kdy hlavně píšeš, jak si na to najdeš čas.
Čas se jen tak najít
nedá. Když chceš něco napsat, musíš si čas udělat. Nejraději píšu v noci,
to je klid a nikdo neruší.
Máš ještě něco v šuplíku, píšeš něco, čím bys nás mohl překvapit.
Mám a píšu. Jenže žádné
překvapení neslibuji. Mám už léta a zítra může být všechno jinak.
V tomto směru jsem opatrný realista.
-
Co bys chtěl ještě říct na závěr našeho povídání?
Chtěl bych jen
upozornit, že o zdařilou první stránku obálky se zasloužil českotřebovský
výtvarník Pavel Langhans. A potom to nejdůležitější. Vydání knihy je
záležitost značně nákladná. Za to, že se kniha dostala na světlo světa,
s pocitem vděčnosti děkuji finanční podpoře pana Jiřího Drašnara, jehož
firma je významným výrobcem a zaměstnavatelem v našem městě.
Ptal se a zapsal Milan
Mikolecký
-
Ing.
Jan Peringer
-
Narodil se v roce 1933 v Brně, do svých 24 let žil v České u Brna. Po
válce, po absolvování třetí třídy měšťanské školy v Kuřimi a následně
gymnázia v Tišnově, studoval v letech 1952 – 57 na stavební fakultě
Vysokého učení technického v Brně, kde promoval. Po dokončení studia se
odstěhoval za manželkou Jiřinou do Slavkova u Brna. Roku 1958 odešel
za prací do České Třebové, v roce 1960 zde zakotvil a žije tu dodnes.
Ve stavebnictví pracoval po celý svůj aktivní život až do roku 1997, kdy
odešel do důchodu. Povídky začal psát již koncem sedmdesátých let
minulého století, ale nepublikoval. Má dceru a syna, pět vnuků a dvě
pravnučky. Zajímá se o literaturu, přírodu a cestování, je velkým fandou
mineralogie, které věnuje velké množství svého volného času. Brzy tomu
bude 17 roků, co je jednatelem Mineralogického klubu Česká Třebová.
|