Divadlo Trám by
nebylo bez Karla
Šefrny
Asi
se ptáte ,jakou souvislost má tato svitavská divadelní scéna s Českou
Třebovou. Tím, kdo se zasloužil o existenci tohoto živého divadla je
totiž MUDr. Karel Šefrna, kterého znám léta jako skvělého stomatologa,
dobrého člověka a muže s uměleckým nadáním i rozhledem vskutku
renesančním. A tak se stalo,že před dvaceti lety vzniklo divadlo komorního
charakteru, kde se střídají především loutkoherecké a divadelní soubory,
které jsou věhlasné, samy se označují za amatérské, ale jejich výkony jsou
profesionální. A vůdčí osobností svitavského divadelního života je právě
Karel Šefrna.
V době, kdy působil jako
městský zastupitel, se velmi zasloužil o to,aby se zchátralá továrna v
centru Svitav proměnila ve skvostné kulturní a vzdělávací centrum
Fabrika. A nezůstalo jen u toho. Dne 9.12.2017 mi bylo velikou ctí, že
jsem byla pozvána spolu s dalšími Třebováky z okruhu spřízněných duší do
dalšího krásného stánku kultury, kde je malé divadlo Tyjátr, kino Vesmír i
divadlo Trám. Postorné světlé chodby slouží i výstavám výtvarníků. A ta
oslava dvacátých narozenin divadla byla náramná, srdečná, neformální, plná
úsměvů, lidské blízkosti,
ale
také nostalgická. Škoda jen, že jsem zmeškala odpolední program.V podvečer
mě okouzlila kapela Paraplet s prvky folku i etnické muziky, divoká
balkánská písnička jakoby zvedala všechny ze židlí. A pak hradecká kapela
Píchlé duše s šansony Jiřího Bulise, které tak krásně zpívala jeho dcera
Lucie. Všichni jsme pak čekali na premiéru divadelní hry svitavského
Céčka, jehož duší je Karel. Ten kus se jmenuje "Hotel". Autorem je Matěj
Šefrna, hudbu napsal a režie se ujal jeho otec. A byli jsme svědky
zamyšlení nad mizející podobou starého světa, kdy nastupuje něco nového,
ne vždy známého a očekávaného a kdy nová doba s sebou nese nebezpečí
ohrožující naše lidské hemžení a hodiny tikají a tikají, jakoby varovaly
před nenávistí, ztrátou lidskosti a neštěstím, které již lidstvo mnohokrát
poznalo, ale přesto se nepoučilo......
K tomu herecké výkony, loutky,
krásná hudba, hluboké texty o víře v přežití. A po celý večer kromě jiných
umělců skvělí muzikanti i herci -Karel, Matěj a Pavla Šefrnovi. Takže milí
svitavští přátelé, díky za krásný devátý prosinec a buďte šťastni nejen v
roce 2018, ale pořád. Hana Fialová
|
-
Karel Šefrna
- uznávaný amatérský
divadelník a loutkář, zakladatel a vůdčí osobnost soubor „C"
Svitavy.
Autor, dramaturg, režisér, výtvarník, herec, muzikant, skladatel a
textař, lektor a porotce loutkového a alternativního divadla
nejrůznějšího druhu včetně divadla poezie, hudebního divadla pro
dospělé i děti a divadla hraného dětmi. Taktéž vynikající zubní
lékař, psychoterapeut, vášnivý rybář a lyžař, druhdy i včelař,
přítel ridge-backů
a saabů,
člověk dbající o věci veřejné, kulturně zaměřený komunální
politik, výborný společník a dobrý člověk.
-
Karel
Šefrna je už téměř 50 let na špičce českého divadelnictví, a za tu
dobu vytvořil téměř tolikéž inscenací. Velmi brzy se stal
režisérem v mnoha směrech převyšujícím i profesionální nivó a
přinášejícím inspiraci, objevy i nesporné kvality pro české
loutkářství jako celek. Těžištěm jeho režií jsou umělé pohádky,
mnohdy v revuálně-kabaretním pojetí určeném pro dospělé, ale také
inscenovaná poezie. Po bujarých 70. letech přichází ztišení,
zkomornění, zvážnění, prohloubení obsahové stránky, cílené
zaměření na existenční otázky smyslu života, lidskost, vzájemnost,
a s nimi i zesilující aspekt divadla jako společenství herců a
diváků. V posledních 10 letech přibývá i téma stárnutí a moudření.
Na významu nabývá i nonsensová poloha - nejdřív v pohádkové rovině
(Dvanáct usmívajících se ježibab), později v poezii (Edward) i v
próze (s absurditou hraničící Penzion Grillparzer, Fialový vítr).
Šefrnova režie je od samého začátku typická směřováním k poetické
grotesce s výrazným smyslem pro humor nápovědy, nedořečenosti. Ve
svých autorských inscenacích vždy vědomě pěstoval syntetické či
totální divadlo, prolínající organicky akci, mluvené a zpívané
slovo a výtvarnost loutky. Objevné je jeho režijní provazování
hudby a písní: nejprve formou "árií" loutkových postav či
písňových čísel herců, později vystupujících jako hudebně písňoví
glosátoři, reflektující písněmi jak situaci postav, tak svůj vztah
k situacím. K čemuž je soubor vybaven skladatelsky, vokálně i svou
schopností hrát na cokoli.
Jako jeden z prvých propracovával vzájemný vztah a využití herce a
loutky. V 80. letech se uvolňuje scénografická složka jak co do
podoby loutek, tak co do pojednání prostoru. Škála sahá od
předmětů (Edward, Trakař, Tak trochu...) přes figurální loutky
nejrůznějších druhů podle potřeb inscenace (většinou spodové
tyčkové, manekýni, někdy i maňásci či marionety) až k
dynamizovanému výtvarnému divadlu (rámečky, do nichž vstupují
tváře herců v ...Jako pel?, obrazy v Šťastném princovi, Slonovi či
Fialovém větru). Od 80. let dynamizuje horizontální i vertikální
osu prostoru, plasticky jej člení jevištními objekty, na kterých a
kolem kterých se hraje: kontrabas či klavír jako scéna (Pohoda,
Trakař), pohyblivé mansiony v pohádkách, novelách a pásmech od 90.
let... Scénografické prostředky už nejsou jen nástrojem vytváření
věrohodného, třebas stylizovaného obrazu, nýbrž svébytnou součástí
celkové výpovědi. Inspirativní je i jeho výrazně plastická a
dynamická práce se světlem.
Od prvé poloviny 80. let, kdy pochopil důležitost tématu, dodnes
uprostřed panujících nezávazných legrácek udržuje slávu
angažovaného divadla - samozřejmě ne v zkompromitované podobě
nuceného horování pro politiku vládnoucí moci, nýbrž v přihlášení
se k lidskosti, citu a rozumu, mravnosti a spravedlnosti. Jeho
hledání a ztvárňování tématu, které je aktuální, palčivé a něco
sděluje, se vždy děje nepopisnými, výsostně uměleckými prostředky.
Po stránce formy jde vždy o inscenace objevné, ne však kvůli
naschválné okázalé experimentálnosti, nýbrž kvůli nejpůsobivějšímu
vyjádření zpracovávaného obsahu.
V době, kdy už byl lékařem, dostal Karel Šefrna nejprve od Erika
Kolára a později od Jana Dvořáka nabídku stát se profesionálním
loutkářským režisérem - leč odolal a je rád, že si mohl užít
medicíny a divadlo dělat sobě a druhým pro radost.
- (Z Encyklopedie
amatérského divadla) Foto Karel Šefrna přebírá v
roce 2001 Cenu ministra kultury.....
|
|