Oslavy 20. narozenin svitavského divadla Trám                 

Divadlo Trám by nebylo bez Karla Šefrny

Asi  se ptáte ,jakou souvislost má tato svitavská divadelní scéna s Českou Třebovou. Tím, kdo se zasloužil  o existenci tohoto živého divadla je totiž MUDr. Karel Šefrna, kterého znám léta jako skvělého stomatologa, dobrého člověka a muže s uměleckým nadáním i rozhledem  vskutku renesančním. A tak se stalo,že před dvaceti lety vzniklo divadlo komorního charakteru, kde se střídají především loutkoherecké a divadelní  soubory, které jsou věhlasné, samy se označují za amatérské, ale jejich výkony jsou profesionální. A vůdčí osobností svitavského divadelního života je právě Karel Šefrna.

V době, kdy působil jako městský zastupitel, se velmi zasloužil o to,aby se zchátralá továrna v centru Svitav proměnila ve skvostné kulturní a vzdělávací  centrum Fabrika. A nezůstalo jen u toho. Dne 9.12.2017 mi bylo velikou ctí, že jsem byla pozvána spolu s dalšími Třebováky z okruhu spřízněných duší do dalšího krásného stánku kultury, kde je malé divadlo Tyjátr, kino Vesmír i divadlo Trám. Postorné světlé chodby slouží i výstavám výtvarníků. A ta oslava dvacátých narozenin divadla byla náramná, srdečná, neformální, plná úsměvů, lidské blízkosti, ale také nostalgická. Škoda jen, že jsem zmeškala odpolední program.V podvečer mě okouzlila kapela Paraplet  s prvky folku i etnické muziky, divoká balkánská písnička jakoby zvedala všechny ze židlí. A pak hradecká kapela Píchlé duše s šansony Jiřího Bulise, které tak krásně zpívala jeho dcera Lucie. Všichni jsme pak čekali na premiéru  divadelní  hry svitavského Céčka, jehož duší je Karel. Ten kus se jmenuje "Hotel". Autorem je  Matěj Šefrna, hudbu napsal a režie se ujal jeho otec. A byli jsme svědky zamyšlení nad mizející podobou starého světa, kdy nastupuje něco nového, ne vždy známého a očekávaného a kdy nová doba s sebou nese nebezpečí ohrožující naše lidské hemžení a hodiny tikají a tikají, jakoby varovaly před nenávistí, ztrátou lidskosti a neštěstím, které již lidstvo mnohokrát poznalo, ale přesto se nepoučilo......

K tomu herecké výkony, loutky, krásná hudba, hluboké texty o víře v přežití. A po celý večer kromě jiných umělců skvělí muzikanti i herci -Karel, Matěj a Pavla Šefrnovi. Takže milí svitavští přátelé, díky za krásný devátý prosinec a buďte šťastni nejen v roce 2018, ale pořád.  Hana Fialová
 

 
Karel Šefrna
uznávaný amatérský divadelník a loutkář, zakladatel a vůdčí osobnost soubor „C" Svitavy.
Autor, dramaturg, režisér, výtvarník, herec, muzikant, skladatel a textař, lektor a porotce loutkového a alternativního divadla nejrůznějšího druhu včetně divadla poezie, hudebního divadla pro dospělé i děti a divadla hraného dětmi. Taktéž vynikající zubní lékař, psychoterapeut, vášnivý rybář a lyžař, druhdy i včelař, přítel
ridge-backů a saabů, člověk dbající o věci veřejné, kulturně zaměřený komunální politik, výborný společník a dobrý člověk.
Karel Šefrna je už téměř 50 let na špičce českého divadelnictví, a za tu dobu vytvořil téměř tolikéž inscenací. Velmi brzy se stal režisérem v mnoha směrech převyšujícím i profesionální nivó a přinášejícím inspiraci, objevy i nesporné kvality pro české loutkářství jako celek. Těžištěm jeho režií jsou umělé pohádky, mnohdy v revuálně-kabaretním pojetí určeném pro dospělé, ale také inscenovaná poezie. Po bujarých 70. letech přichází ztišení, zkomornění, zvážnění, prohloubení obsahové stránky, cílené zaměření na existenční otázky smyslu života, lidskost, vzájemnost, a s nimi i zesilující aspekt divadla jako společenství herců a diváků. V posledních 10 letech přibývá i téma stárnutí a moudření. Na významu nabývá i nonsensová poloha - nejdřív v pohádkové rovině (Dvanáct usmívajících se ježibab), později v poezii (Edward) i v próze (s absurditou hraničící Penzion Grillparzer, Fialový vítr).
Šefrnova režie je od samého začátku typická směřováním k poetické grotesce s výrazným smyslem pro humor nápovědy, nedořečenosti. Ve svých autorských inscenacích vždy vědomě pěstoval syntetické či totální divadlo, prolínající organicky akci, mluvené a zpívané slovo a výtvarnost loutky. Objevné je jeho režijní provazování hudby a písní: nejprve formou "árií" loutkových postav či písňových čísel herců, později vystupujících jako hudebně písňoví glosátoři, reflektující písněmi jak situaci postav, tak svůj vztah k situacím. K čemuž je soubor vybaven skladatelsky, vokálně i svou schopností hrát na cokoli.
Jako jeden z prvých propracovával vzájemný vztah a využití herce a loutky. V 80. letech se uvolňuje scénografická složka jak co do podoby loutek, tak co do pojednání prostoru. Škála sahá od předmětů (Edward, Trakař, Tak trochu...) přes figurální loutky nejrůznějších druhů podle potřeb inscenace (většinou spodové tyčkové, manekýni, někdy i maňásci či marionety) až k dynamizovanému výtvarnému divadlu (rámečky, do nichž vstupují tváře herců v ...Jako pel?, obrazy v Šťastném princovi, Slonovi či Fialovém větru). Od 80. let dynamizuje horizontální i vertikální osu prostoru, plasticky jej člení jevištními objekty, na kterých a kolem kterých se hraje: kontrabas či klavír jako scéna (Pohoda, Trakař), pohyblivé mansiony v pohádkách, novelách a pásmech od 90. let... Scénografické prostředky už nejsou jen nástrojem vytváření věrohodného, třebas stylizovaného obrazu, nýbrž svébytnou součástí celkové výpovědi. Inspirativní je i jeho výrazně plastická a dynamická práce se světlem.
Od prvé poloviny 80. let, kdy pochopil důležitost tématu, dodnes uprostřed panujících nezávazných legrácek udržuje slávu angažovaného divadla - samozřejmě ne v zkompromitované podobě nuceného horování pro politiku vládnoucí moci, nýbrž v přihlášení se k lidskosti, citu a rozumu, mravnosti a spravedlnosti. Jeho hledání a ztvárňování tématu, které je aktuální, palčivé a něco sděluje, se vždy děje nepopisnými, výsostně uměleckými prostředky. Po stránce formy jde vždy o inscenace objevné, ne však kvůli naschválné okázalé experimentálnosti, nýbrž kvůli nejpůsobivějšímu vyjádření zpracovávaného obsahu.
V době, kdy už byl lékařem, dostal Karel Šefrna nejprve od Erika Kolára a později od Jana Dvořáka nabídku stát se profesionálním loutkářským režisérem - leč odolal a je rád, že si mohl užít medicíny a divadlo dělat sobě a druhým pro radost.
(Z Encyklopedie amatérského divadla)    Foto Karel Šefrna přebírá v roce 2001 Cenu ministra kultury.....